Chceme tady stejný útok na soudy jako v Polsku?


Není to tak  dávno, co špičky  české  justice a  sice  předseda  Ústavního  soudu,  Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního  soudu a  Nejvyšší  státní  zástupce  spolupodepsali dopis , v  němž reagovali  na  přijetí zákonů  polským  Sejmem,  které  zásadně  změnily  poměry  v celé polské  justici. Kromě  jiného se v  v tom dopise  konstatuje:

„I při vědomí suverenity polského státu a respektu k ní nemůžeme mlčet ke krokům, které ohrožují její samotný zdroj, kterým jsou nedotknutelné hodnoty evropské civilizace, humanismu a základních práv a svobod,“

Zdroj:

Nejsem právník a  to, co se odehrává  u  našich  severních sousedů  znám  jen  naprosto nedostatečně  a  ve velmi  hrubých  rysech takže  můj osobní postoj k tamním  událostem je  zformovaný nikoli na  základě  faktů,  jak  jsem zvyklý, nýbrž pocitově. A  já prostě  Kaczinskému  nevěřím. Stejně  jako nevěřím Babišovi. U obou mohu prokázat, že  s  objektivní  skutečností  nakládají, řečeno eufemisticky,  velmi  volným způsobem. Takže jsem si  řekl,  že  když  nejvyšší  české právní  autority  mají zapotřebí  vydat  takhle  silné prohlášení  k  situaci v  sousední  zemi /velmi  velmi  neobvyklé!!!/, asi  to, co  protlačil Kaczinski  parlamentem a  z větší  části  zablokoval dokonce i jím dosazený prezident, je nejspíš  znásilnění práva.  A  že  bych se  nechtěl  dožít  stejné  situace  v naší  zemi.

Jakkoli  mám občas  ze  soudní praxe  českých  soudů  velmi prapodivný  dojem.  Možná  ovšem, že  stejný  měli a  mají i ti polští  voliči,  kteří  naopak  dali  v posledních  volbách  Kaczinskému  mimořádně  pevný  mandát,  na jehož  základě  vytírá v  Sejmu  s opozicí  podlahu zcela  neurvale  a podle  své  libosti.

Jedna  věc  jsou totiž  kabinetně politické  disputace  o tom, co  je  a není  demokratické, či  co všechno  obsahuje  pojem nezávislost  justice a  druhým pak konkrétní  soudní praxe a  také  to jak  jí  chápe  a  rozumí  obyčejný  občan,  který si onu  justici platí  a  kterému  by měla  sloužit. A tady je, dle mého právně   laického názoru ona  hranice, na  níž  se, tak  říkajíc  – láme  chleba.

Jak  už  stojí  výše, rozhodně  bych se nechtěl  v ČR  dožít  současných polských poměrů  – totiž totální polarizaci  obyvatelstva,  která se změnila  v podstatě  ve studenou  občanskou  válku,  kde proti sobě  stojí dva  nesmiřitelné tábory, bojující  nyní  o  justici, neschopné  elementární  vzájemné  komunikace, jakkoli se  díky  Babišovi a Zemanovi  celkem  plavně  tomuto stavu pozvolna  blížíme. Ale  těmihle  dvěma tentokrát   čas  ztrácet  nehodlám. To si  nechám na jindy.  Dnes mi jde o  to, jestli  běžný občan může rozumět  uvažování  českých  justičních  orgánů  a jejich  chápání práva  – tedy jestli je pro něj  právo v současné  soudní interpretaci pochopitelné a  předvidatelné, či nikoli.  A bohužel  mi  nezbývá konstatovat a  na konkrétním případě doložit, že  nikoli.

 

Začátkem měsíce Ústavní soud minulý  smetl ze stolu stížnost firmy prodávající elektrokola. Společnost před šesti lety na svém Facebooku zveřejnila fotku zloděje, který odnesl z obchodu kolo. Později za to firma dostala pokutu od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).

Pětitisícovou pokutu společnost ekolo.cz od začátku považovala za absurdní a nechtěla ji platit. Trojčlenný senát Ústavního soudu čerstvě dospěl k  názoru / a potvrdil tak  výroky  tří předchozích  soudních  stupňů/, že  osobní práva zloděje jsou víc než právo na jeho rychlé vypátrání. A pokutu potvrdil.

„Ústavní soud se domnívá, že v případě zachycení zloděje vašeho majetku legálně provozovanou nahrávací technikou ve vašem vlastním objektu potřebujete k publikování takového záznamu souhlas „Subjektu údajů“ – tedy onoho zloděje,“ konstatoval jednatel společnosti Jakub Ditrich.

Soudci také uvedli, že když vaše kamera zachytí zloděje, záznam máte předat buď policii, nebo ho můžete později použít u soudu jako důkaz. To ovšem samozřejmě jen v případě, že se policistům povede pachatele vypátrat.

„Právo zloděje na osobnostní ochranu převažuje i tehdy, kdy je zachycen při páchání trestného činu. Pokud jsme tedy na firemním profilu na Facebooku publikovali fotografii muže, který na záznamu odcizil elektrokolo v ceně 50 tisíc, a označili jej za zloděje – což vedlo k nalezení kola i k jeho dopadení – porušili jsme v „Testu proporcionality“ jeho osobnostní práva,“ nechápe jednatel firmy.

Takže  US  potvrdil pokutu pro  firmu v plné  výši.  Navíc  dodejme, že  zloděj kola má   být  recidivista a z vězení vyšel díky Klausově amnestii už po třech měsících.

Tolik  v kostce konkrétní kauza. Znovu opakuji  – jsem právní  laik.  Nicméně  případ  je pro mne  naprosto banální

  •  kamery, instalované v obchodě, kvůli  zamezení  krádeží  prodávaného zboží  zachytily  zloděje jak krade
  • firma krádež  oznámila  policii
  • současně  na svůj  facebookový  profil umístila fotografii  kradoucího  zloděje se žádostí  o pomoc  v jeho identifikaci
  • ukázalo se, že  šlo o    funkčně  správné  rozhodnutí a  díky  získaným informacím přes  facebook byl zloděj vypátrán
  • firma  byla  popotahována a potrestána  za  to,  že  porušila osobnostní  práva zloděje,  když zveřejnila  jeho fotku
  • na  tom se shodla  celá příslušná  hierarchie českého soudnictví od  prvoinstančního až po Nejvyšší  správní soud  a zejména  Ústavní  soud

Dal jsem si  velkou práci,  abych  si v  klidu a podrobně  přečetl celý  nález  Ústavního soudu, protože  tahle  kauze  se  zkrátka  vymyká  mé  logice a  byl  jsem zvědav,  čím  speciálně  ÚS  odůvodní  svůj názor. Neb  jsem měl za  to,  že  jednatel poražené  firmy, v  reakci na  výsledek  svého podání k ÚS,  bude  nejspíš nyní  argumentovat  účelově. Jak poražení a neuspokojení  dělají. Bohužel musím konstatovat,  že,  z mého hlediska, popsal skutečnost přesně. Právo zloděje  na  ochranu  své identity  a tím  stížení  jeho vypátrání a potrestání  bylo nadřazeno  nad právo okradeného  domoci se  účiněji  odstranění  zločinem  spáchané majetkové  újmy.

Znovu se vracím k onomu  dopisu  do Polska, který  podepsali, vedle  dalších,  pánové  Rychetský a Baxa.K oběma  chovám  nesmírný  respekt  a mám je  za  odborníky  na svém místě.  Svůj postoj  k  tomu,co se ohledně  soudů,  soudnictví  děje  v Polsku  bezezbytku  formuluji podle  jejich  stanoviska. Nicméně  ztotožnit se  s  nálezy jimi  řízených justičních  orgánů v  tomto případě  nemohu ani v  nejmenším.

Kdo  krade nebo  jde někam s cílem krást, aniž  by mu  krádež  měla  například  zachránit  život  nebo  jej, či  někoho  blízkého  fatálně  udržet při  životě,  na sebe  vědomě  bere  riziko.  Že  bude chycen a vznikne  mu citelná újma. A zaslouženě –  narušuje  závažně  práva  jiných,  musí být  schopen inkasovat ještě  tvrdší omezení  práv  svých. To je  jedna  z mých premis.  Další premisou je   pak  to,  že  chápu, co  tím  výrokem  soudy  sledovaly – že  se vymezily proti  možnosti  zneužití  sociálních  sítí  k  šikanování  jednotlivců.  Zneužitím facebooku a pod. k nepravdivým  či  zkresleným  tvrzením.  Ano, to je  mor  dnešní  doby.  A nelze jej  bagatelizovat.  Zejména  děti by o  tomhle  fenomenu  mohly  vyprávět… Čili respektuji hrozící nebezpečí. Nicméně zde nešlo o nějaký  obecný, teoretický a  modelový  případ, nýbrž o reálnou  kauzu, s konkrétním pachatelem a  jasným a doložitelným  výstupem  – muž na  snímku byl  skutečně  zloděj,  chycený  za pomoci onoho  facebookového oznámení a následně  řádně  souzený  a odsouzený.Konečný  výsledek pro mne  zlegitimizoval  postup  firmy. Nešlo, v  žádném případě  o  šikanu  nebo pokus  o ní.

Soudy  argumentují, že  počínání  obchodu  překročilo rámec  zákona  o nakládání s osobními  údaji. Tohle pokládám za  ten  nejextraktnější  právní purismus a totální  formalismus, odtržený  od  života. Zveřejnit podobnou   fotografii beztrestně  prý  může  jen policie.   Jenže  pak  by  vlastně  porušením zákona  bylo  například  i soukromé  pátrání  po pohřešovaných  lidech,  například  souběžně  s policií nebo dokonce  i v případech, kdy  policie  hledání zastaví a případ odloží!!!! Například  zveřejněním  fotky podezřelého auta  a tak podobně.

Komplementárně k tomu se musím zeptat – neměl by  Úřad  pro ochranu osobních  údajů takhle náhodou  každý  den projíždět  bulvár, ať už  elektronický či  tištěný a  důsledně  si vytahovat  a přezkoumávat  minimálně  ty  největší  „fláky“  na  to jestli náhodou nedošlo  k  k porušení  zákona o  ochraně osobních údajů   a lidí  tam osočených?  Protože  právě  bulvár  žije jen a pouze  z  narušení  soukromí!  Nezaznamenal jsem, že  by  tahle  instituce, která  případ  zloděje  elektrokola  inicializovala,  vůbec  kdy  bulvár  šetřila….Za  to  soudy  jsou v postupu  proti  „novinářům“  prolézajících lidem  soukromí  a jejich  vydavatelům  více než  zdrženlivé. A  rozhodně nikdo preventivně  nechrání  práva   bulvárem pojednávaných.  Zvláštní….

A  to nemluvím o tom,  že  mi není  známa  sebemenší  aktivita  ani  Úřadu pro  ochranu osobních  údajů ani  soudů  ohledně omezení  elektronického špehování  všeho druhu, kterému  je  každý  z nás  denně  a denně  vystaven a  které je denně  posilováno. Ve jménu  uhájení  demokracie….. Tedy  preventivní konání.

Ale to se  dostávám do oblastí,  kam jít  nechci.

Uvažuji nad  tím,  jaký  dopad  na  občana  mají  podobné  soudní  verdikty . A není to uvažování  vůbec  veselé.

Nyní  si  dovolím odbočit – nedávno  jsem na internetu objevil  poměrně  starou  rozhlasovou  inscenaci  hry slovenského  dramatika  Petera  Karvaše  Sedm svědků.

Mohu  vřele  doporučit.  Ne proto že  tam skutečně  excelují   staří  bardi českého divadla, počínajíc  Rudolfem Hrušínským a konče  Radoslavem  Brzobohatým, ale  kvůli leitmotivu  toho Karvašova  dílka.  Je  zdánlivě  velmi jednoduchý- sedm  náhodných  svědků  na policii  vypráví,  jak  viděli  únos  mladé  ženy,  který  skončil její  smrtí  a proč  nezasáhli. Autor  dramaticky  a  naprosto  důvěryhodně  prezentoval  celý  vějíř  možných přístupů proč  nezasáhnout.  Od  prosté lidské  zbabělosti  až po důvody  velmi  logické,  byť  nečekané. Zkrátka  zkuste  si to  na  tzv. stahovacích portálech  najít  a následně poslechnout. Ta hodinka, co do toho investujete,  nebude  v  žádném případ ě  ztraceným  časem.

Proč  o  tom mluvím-  nevím jak ten  čerstvý  výrok  ÚS  vidíte  vy, ale  já  ho mám za  jasný pokyn běžnému občanovi, aby ho ani nenapadlo  se  angažovat  v pomoci  řešit  nějakou  záležitost  porušování  zákona.    Jestliže  zde  byl  někdo potrestán,  za  to  že  hájil  svůj oprávněný  zájem,  pak  pro  všechny ostatní  jde o  srozumitelné  sdělení  – nehas, co tě nepálí! Měl li oplétačky  okradený a  byly li preferovány  soudy  práva  zloděje,  pak se ty občane  do ničeho radši  nikdy  nemotej,  protože  nemůžeš  předvídat  následné   právní  posouzení  svého konání!  Ostatně  – závěrečné překvapivé  rozuzlení  té  skvělé   Karvašovy  hry… ale  to už  bych prozrazoval zbytečně  moc a ochudil bych  vás o pointu.

Nicméně  takové poselství podle  mne Ústavní  soud stvrdil a  vyslal  /ostatně  neměl  být  náhodou on i  i ten  kdo  dal podnět ke  stíhání poškozené  firmy  – tedy  Úřad na ochranu  osobních údajů  důsledný  a neměli  být potrestáni  i ti, co  poskytli  informace o  zlodějovi a  jeho identitě???/. Bohužel.

Tohle  všechno v konečném  důsledku podlamuje  důvěru  občana  v  soudy a  soudnictví. A  tím i  v  demokracii.  Protože  nerozumí  výkladu práva  a není  schopen  elementárně předjímat, co  je podle  zákona  co nikoli.

A  tím se dostávám ke  své  původní  otázce z  titulku –  chceme tady stejný útok na soudy jako v Polsku?

Pokud  občan  svým  soudům a soudcům  nerozumí, ani  v těch  „jednoduchých“  kauzách, přestává  je  brát  jako nepominutelné  hodnoty a  bude náchylný  povolit jejich  zválcování, pardon  v Kaczinského  výrazivu –  reformování, pod  záminkou  očisty, zprůhlednění a  zvýšení  srozumitelnosti.   Opravdu  tu  chceme  polské  poměry? Pokud  ne,  nebylo by od  věci, kdyby předsedové  Ústavní,  Nejvyššího a  Nejvyššího správního soudu věnovali  spíše pozornost práci  svých  senátů  než  dění v  zahraničí. Jakkoli  jsem jim vděčen za  jejich  mínění ohledně  Polska, které  mi dalo  základní orientaci a mám  je za bernou minci. Mně  ale  osobně  daleko více  trápí situace  u nás  doma.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.