Který je váš dnešní šálek čaje?


11.11.  je takové  zvláštní  datum… Mnohovýznamné. A člověk  si  dokonce může  z  těch  mnoha  významů  vybrat. Ten  svůj. Je  jen na  vás,  který  si  zvolíte.

Aby  to bylo  snazší,  předložím  vám  k  výběru  volby,  které  mne  napadají. Přirozeně, že  nejdříve  ze  všeho výročí  dne 11.11.1918 , kdy přesně  v 11,00  hod.  skončila  první  světová  válka. Definitivní příměří bylo  podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk francouzského maršála Foche v Compiègne.

Konec 1.světové války připomíná Den válečných veteránů

Následně  se  z  tohoto  dne  stal tzv. Den  vlčích  máků  neboli  den  veteránů. Před  nějakým  časem i v  tuzemsku….

Křestané  nepochybně  opáčí,  že  dnešní  den  připadá  svátek  sv. Martina. Jde  o  jednoho z  nejoblíbenějších světců  absolutně a  původně  byl  unikátní  vůbec, protože  se  nestal svatým  kvůli  mučednické  smrti  pro  víru,  nýbrž  pro  své  konání  vezdejší. V  prvopočátcích  církve  jde o něco  naprosto  výjimečného.  Každý  pravděpodobně  ví,  že  jde  o  důstojníka  jízdy  římského  imperia,  který  byv  osloven  polonahým  žebrákem, rozdělil se s   ním o  svůj  důstojnický  plát tím,  že  jej  mečem  přetnul ve  dví. V noci  se mu  měl zjevit  Kristus  s  anděly,  ke kterým  měl praviti  „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“  Následně poustevničil,  aby se  nakonec, z vůle  občanů,  ujal  uprázdněného  biskupského stolce  ve  francouzském  městě  Tours. Tolik  velmi  hrubě  jeho  životní  příběh.  My  v  Čechách  víme,  že jej  mají  rády  děti,  protože  podle  pranostik  přijíždí  na  bílém  koni…

Ano ,  svatý  Martin je  opravdu pohodový  patron!  Leckdo  z  vás  nepochybně  bude mít  tento  den automaticky  spojený  s uvedením  mladých  vín  z letošní  sklizně  na  trh-  obnovená  tradice  tzv.  svatomartinských  vín.  Když  to  mohou  mít  v  oblasti Beaujolais  dlouhodobě  zavedený  rituál nového  vína  pravidelně  vždy ve  třetí  listopadový  čtvrtek každého roku,  máme  my  svá  svatomartinská, která se  otevírají  v  okamžik,  kdy  utichla  střelba  na liniích  I.ww -v  11,00  11.11.  Ale  některé  zdroje  tvrdí,  že  ta  vinařská  tradice  svatomartinských sahá  až  na  dvůr  císaře  Josefa  II.  Uvidíme,  jaký  bude letošní  ročník.  Vzhledem  k letnímu  suchu  bych  si  dovolil  laický  odhad,  že  hroznů  bude méně, budou  menší, ale  velmi  cukernaté.  Tedy,  že  výsledný produkt  by  mohl  být nadprůměrný, ne li mimořádný.  Ale  tohle je  radostná  varianta  dnešního  dne.

Tyhle  tři  fasety  dnešního  dne  jsou  zjevné a  více méně  o nich  ví  každý.  Jenže  je tu  ještě  jedna – čtvrtá. Letos  na  dnešek  připadá  den  sbírek potravin  pro potravinové  banky. Zkrátka  – vybírá  se jídlo pro  chudé a nejchudší… V  naší  zemi…  Chtělo by  se  říci  – přesně v  souladu  s konáním  svatého  Martina!  Opravdu?

Přiznávám,  že  at  si vyberu  cokoli,  z  té  nabídky,  co jsem  vám  právě  předestřel, budu s  tím  mít  vždycky  větší  či  menší problém.

Den  veteránů?  Fajn!  Dokonce  letos  se v  Čechách, podobně  jako jinde  ve  světě,  budou  prodávat  vlčí  máky  – symbol  vzpomínky na veterány.  Říkal jsem  si  – dobré a  dobře.  Ovšem jen  do  té  doby, než  mi bylo ozřejmeno, na  co ten  výtěžek  půjde. Naivní představa  byla, že  na  zpříjemnění  posledních  měsíců, v nejlepším případě  roků těch,  co  bojovali na  frontách  II. světové  války.  Už  jich zas  až  tak moc  není. Snad poslední  4  stovky.  Bylo mi  ale na  ČRo Plus  vysvětleno,  že  nikoli,  že  beneficientem  výnosu z prodeje  vlčích  máků  bude organizace Post  Bellum. Která  dokumentuje  zločiny  komunismu a  také  historii  válečného odboje.  A prý  to použijí  na  zdokumentování  vzpomínek ještě  žijících zahraničních  vojáků. Nic proti  tomu. Tedy proti  té  dokumentaci.  Jen mi  uniká, proč  se na  tohle  musí použít  právě  sbírka  přes  vlčí  máky.  Nevěřím, že  by nebylo  v  silách  Českého rozhlasu  ten  projekt  natočit  z  běžného  rozpočtu. To  nemůže  stát  svět. Mně osobně  to přijde jako zneužití  dne  a  symbolu.Kýmsi, kdo si  veteránský  vlčí  mák  zprivatizoval.

A půjdu  dál – se svátkem  veteránů  mám  vůbec problém.  Neznám  českou  nebo  moravskou  vesnici a  dokonce  ani  bývalou  sudetskou  obec,  která  na sebe trochu  dbala,  kde by  nestál na  návsi  pomník či pomníček  padlým  v té  válce, kterou  přeživší  nazvali  Velkou  válkou.  Jsou  na  nich  jména  padlých.  A  povětšinou  je  jich  hodně. Něco  mezi  10-15%  z tehdejšího stavu  obyvatel příslušné komunity.   Až  na naprosté  výjimky  jsem  nikdy neviděl,  že  by  k těm pomníčkům  někdy někdo  dal v  dnešní  den  kytičku nebo  věneček…Už je  to přece dávno, hrozně  dávno….

A  co mám  povědomí  od  svého otce a jeho otce, nějak to  s těmi  kytičkami a věnečky povětšinou  nebývalo  leckde  nijak žhavé  ani  za první  republiky. Většina  padlých  totiž  zemřela  v  šedivých  uniformách  c. a  k. monarchie.  A tenkrát byli na  forhontě  legionáři.  Dnes ostatně také. Plukovník  Stehlík, který  vede  sekci  veteránů  na  ministerstvu obrany  se  nechal  včera  na  ČRo Plus  slyšet, že  v  rámci veteránské  péče  byly  opraveny  a upraveny  hroby  a  památníky  československých  legionářů v  Rusku a a na  Ukrajině.  Bezva.  Zaslouží  si  to. Ale  co jejich  bráškové  z Itálie a  Francie a  co  Češi, padlí  na rakouské  frontě , rozesetí po Karpatech? Také  se o jejich  hřbitovy někdo stará, třeba  na  tom ministerstvu?  Byl bych  se jej zeptal,  kdybych  byl mohl…. Legionáři  z  východu  si  tu  dnešní  pozornost  zaslouží.  Nesmělo se o nich  mluvit,  natož  se  starat o jejich  hroby. Dlouho.  A dokonce měli  smůlu  už  tenkrát, když  se vraceli přes  celou zeměkouli  domů.  Někteří, jako  jeden  z mých  strýců  to  stihli  až v  roce 1921. Kdy už  ruch  kolem  legií značně vyčpěl a nikoho  moc  nezajímali.   Tu první  velkou slávu  sklidili  jejich kolegové  z Francie a  Itálie. Oni  už  byli  více méně  bráni  jako standard.

Svět  není  spravedlivý. Nebyl tenkrát, není  ani dnes. Věděl  to i  svatý  Martin.  Proto k jeho  skutkům, které  měly  za  následek  jeho svatořečení  mělo patřit  i  usilovné  kácení a  mýcení  hájů  a lesů,  kde domácí  obyvatelstvo  uctívalo  své  pohanské  bohy  a bůžky. I  laskavý patron  může  být  důsledný  ve  víře.

Dobrý  pocit  nějak  nemám  ani z  té  sbírky  na chudé. Protože  mne trápí  protivná  myšlenka  – kam jsme  to dopracovali,  když  máme  chudé  tak, že  je  potřeba  potravinových  bank!!!!! Kam darujeme  základní potraviny  typu  kolínka a  instantní polévky, konzervy a  základní  hygienické  potřeby.  Nezpochybnuji  účelnost  těch darů, vadí  mi,  že  se něco takového  dnes  a  dnešní  České  republice děje.  Že  je  to vůbec potřeba!!! Kam jsme  to  od  Listopadu  dopracovali???? Je mi líto, ale  před  převratem nic podobného nebylo nutné. Tak proč  nyní?

Že  by bylo  bez  poskvrnky  to  svatomartinské?  Na  to je  ono  datum  11.11.1918 v  11,00  příliš   vážná  a  krvavá záležitost….  Ale  lze  si  rozhodně  přituknout  mladým  vínem  na  památku  všech co padli i těch, co  tu hrůzu přežili a  na  to, abychom nic  takového nemuseli  zažít.  A  sdělit  jim,  že  život  naštěstí  pokračuje. To  by  snad  šlo, ne?

Jenže  je  tu  neodbytná  otázka  – jak dlouho ještě???

Jak dlouho  budeme  uctívat  ty  veterány importovaným  rituálem? Když  před  rokem  anglická a  irská  fotbalová reprezentace  nastoupili  s vlčími máky  ke  kvalifikačním  zápasům o postup na  mistrovství  světa, dostaly  jejich  federace od  FIFA  trest. Za  nemístnou politickou  angažovanost!!!!  Nepochopitelné, drzé,  provokativní, na  výsost  hloupé na  každý  pád. Ovšem politicky korektní…

Myslím, že  svatý  Martin by  to  dnes  v  jeho Tours , kde byl  tím biskupem,  neměl vůbec  jednoduché. Pokud by náhodou nabyl  v  nějaké poloilegalitě.  Aby      se kvůli němu  přimigrovaní  jinověrci  necítili  nedobře.  Ostatně, Lídl  nám to nedávno  vysvětlil zcela pragmaticky. A hlavně politicky  korektně!

A kdo  ví  jak  to  za  pár  let  bude  s  tím mladým  vínem a  alkoholem  vůbec. Ze  stejného  důvodu…

Ale  jsem  si  jistý,  že ty potravinové  sbírky, tak  ty  nám  určitě  zůstanou. Či  spíše se budou  rozšiřovat. O  tom nepochybuji  ani  na  vteřinu. To je politicky  korektní!

Nechtěl  jsem  vám  kazit sobotu. Ale  nemohu jinak, pokud  se zamyslím nad  dnešním  dnem. A  abych  nekončil  depresivně  mám pro  vás  návrh  –  zajděte dnes k nějakému  tomu pomníčku se  jmény  padlých  z  té  války  z před  sto let. Jen zajděte  a pobudte  jen tak  dlouho, než přečtete  všechna  tam zvěčnělá  jména. Pak se  stavte  v  nějakém obchodě, kde už  to  svatomartinské prodávají  a kupte  si  láhvinku a  večer ji doma  otevřete a  připijte  svatému  Martinovi. A  sami sobě  a svým  dětem  a  vnukům. Protože  ten  bílý  kůn  tu bude  co by  dup a prckové  budou mít radost. A  když  už v  tom  krámu budete, pár  pytlíků  kolínek a podobných pochutin do  té potravinové  banky  nikoho nezabije a  možná  udělá  dobrou  službu,  když  už  jsme na tom tak,  že  část spoluobčanů  by  měla  hlad…

Dodatek:

Může  být, že  jste  trpělivě  dočetli a  následně konstatovali  – pěkně  kážeš  vlku, ale  co ty  sám?  Jak je  to konkrétně s  tebou? Správná  otázka! Sluší se  na ni  odpovědět!

Se  mnou  je  to dnes takhle:

Byl  jsem právě u pomníčku těch  mrtvých z  té první  války  tady, kde jsem a  s radostí sem  dávám  tuhle  fotografii:

Těch padlých je tam  25. A  k tomu  osm jmen  žen a dětí, které zemřely na  válečné  útrapy. A  jak vidíte, je tam  čerstvý věneček. Který  tam byl umístěn  díky vedení obce. Které  šéfuje, jen tak na okraj  – komunista!  Mám radost.

Ohledně potravinové  sbírky – v  době , kdy klepu tenhle dodatek, jsou  syn s  vnukem v  Tescu. A kupují    svatomartinské  pro  vlastní použití a potraviny  do potravinové  banky za  zajíce i  za  vlkouše.

Já  to svatomartinské  dnes  pít  nebudu. Tady, kde jsem není k  mání. A  ani  bych kvůli pilulím nemohl. Ale ono mi neuteče.

A pokud  jde o toho  veselého světce  – na  bílém koni se zjevně  nedostavil. Nicméně syn s  vnukem vyrazí  na  hlavní  plzeňský  rynek a  tam  bude osobně, co  by  římský  důstojník  na  koni  opravdovém a  plné  zbroji. I  s dalšími  vojáky.K potěše  dětí i  dospělých – je  to opravdu  veselý a příjemný světec. Ani  u  tohohle  nebudu.  Takže  mi  nezbude, než  se pokusit  dorazit odpoledne  Sněhuláka od  Jo  Nesbeho.  A  zjistit, kdože  to vlastně  vraždil s prvním sněhem. Tedy  tehdy, když  u nás  dojel  ten  Martin  na  tom  bílém koni…Tak  takový je  můj  dnešní  šálek  čaje tohoto dne. Přeji  vám pěkný  víkend.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.