BYLO-NEBYLO?


napsal Xaver

 

Měli jsme opět návštěvu z NDR (nejde o překlep!) Jezdí k nám každý rok, protože miluje čím dál víc Prahu (stejně jako já, zde si velice rozumíme). Ona ani tak není doslova tím, koho nazýváme přítel, ona je vdova po něm. Mé přátelství k ní je prý nejcennějším dědictvím, které jí zanechal…S tím, který ji opustil v důsledku zákeřné nemoci, jsem se znal od mládí. Totiž on provázel naše mládežnické skupiny po NDR a já zase jejich u nás, takže jsme občas na sebe narazili.

Trochu odbočím od tématu: má průprava v jazyce německém skončila, stejně jako u mnohých pamětníků, pádem německé okupace a hluboce rozšířenou nenávistí ke všemu, co zavánělo nebo začínalo „deutsch“. Ale po pár letech mi otrnulo, protože převládl zájem o svět a cestování. Takže jsem počátkem padesátých let už jako vysokoškolák začal studovat němčinu – z učebnice pro samouky v deseti či dvaceti sešitech z antikvariátu, vydané počátkem století (to by byla dnes rarita, kdybych to byl marnotratně nevyhodil!).

Proto se konverzační cvičení naprosto vymykala době, neboť věty, jako“ Dnes odpoledne přijde na čaj kněžna P. a skutečný dvorní rada K.“ mě stěží obohacovaly. Ale základy gramatiky i pár užitečných výrazů jsem vstřebal a s trochou drzosti se stal – jak řečeno – průvodcem východoněmeckých mládežníků FDJ (některým ovšem bývalo i 70 let, což znamenalo například ve slovenských horách zpomalit tempo, jinak byli všichni milí a vděční – v té době, kdy na Němce bylo ještě hodně nahlíženo skrz prsty).

Ale zpět k té návštěvě. Té paní se nedaří vůbec špatně. Je vedoucí obchodu s novinami a občerstvením na jednom nádraží, s platem 2300 euro. Má třípokojový byt a novou škodovku, a přesto…už asi tušíte, co řeknu: no přesto si myslí, že „v NDR nebylo všechno špatné“. A hlavně ji mrzí, že její bývalá vlast ztratila cosi jako „identitu“, což ti na západě nemohou pochopit. Naživo jsem to slyšel víckrát – třeba od jednoho manželského páru na horské boudě v Krkonoších či od jiného známého v jednom saském městě (ten měl celou éru „komunismu“ soukromý obchod se sportovním zbožím, který ovšem po převratu mnohonásobně zvětšil).

Rozhodl jsem se zjistit blíž, zda nejde jen o holou nostalgii, na kterou se tak často poukazuje i u nás, a zadal jsem na jednom německém serveru do vyhledávače výše proloženou větu. Výsledek mě ohromil, protože k tématu se nabízí 5312 odkazů na 532 stránkách! A toho dne se tam jako poslední „naštěstí“ objevil dle upoutávky i velmi kladný pohled na NDR od jistého autora bestsellerů jménem Ingo Schultze. Bylo to prostřednictvím videa, které se mi ale nepodařilo rozhýbat, a proto jsem raději otevřel diskuzi k jeho vystoupení, z níž jsem něco vybral, upravil a na základě vlastních zkušeností víceméně „odsouhlasil“ či doplnil.

Takže co bychom z těch předností příkladmo vybrali?

Téměř unisono od všech zúčastněných zaznívá:

-bylo méně zločinnosti,

-žádná nezaměstnanost,

-žádní nedůstojně žijící chudí

-žádní nevítaní imigranti.

A v tom „žádní-žádné“ to pokračuje:

-neexistovaly žádné příplatky u doktorů a v lékárnách

-masové zneužívání drog a drogoví dealeři byli ještě daleko za obzorem.

Ale akcentovány  jsou  i  jiné  zajímavé  atributy tehdejšího  života  -mezi lidmi nebylo tolik závisti, lidé si byli blízcí, sousedská výpomoc byla samozřejmostí…V podstatě nic z toho dnešní nová vlast „rozvinutého kapitalismu“ nenabízí.

Nezpochybnitelnou předností ve srovnání se západním světem bylo bezplatné vzdělávání na všech úrovních. Přitom například východoněmecké technické univerzity měly špičkovou úroveň, kterou prokazují absolventi v mnoha renomovaných firmách.

Ti starší – jistě s nádechem nostalgie – vzpomínají na dětská a mladá léta. Tvrdí, že měli hezké dětství a mládí, nezatracují domy pionýrů, kluby FDJ, tábory, svobodné vyznávání náboženského přesvědčení a velmi dobrý školský systém. Dnešní mládež je v tomto ohledu jiná, bez pevné orientace, neví, kam směřovat…

Ovšem i v této tak růžově líčené zemi bylo také mnoho negativního, stejně jako ve všech ostatních z tehdejšího „socialistické tábora“, zkrátka Licht und Schatten, jak oponují jiní. Například děti politicky nespolehlivých rodin nemohly studovat, nespolehliví odvedenci vykonávali vojenskou službu v pracovních útvarech (tzv. Bausoldaten). Všemocná hydra Stasi držela pod dohledem celou populaci a političtí vězni pykali i za maličkosti.

Samostatnou kapitolou pak byla obludná berlínská zeď a drátěné bariéry se samostříly apod. na západní hranici. U mnohých tento kritický pohled na život v NDR i po létech stále převažuje, a proto nepřekvapí na závěr následující výrok jednoho přispěvatele: nejlepší na NDR byl její zánik…

Pro poučeného čtenáře KOSY není třeba nic dodávat. Protože každý má už jistě na věc svůj názor, a uvedené řádky na něm pravděpodobně nic nezmění…Ovšem může to být pro mnohé z nás námět k přemýšlení a diskuzím o podobných protikladech u nás, resp. o tom, co jsme si to vlastně tehdy „vyzvonili“ (když se opět blíží to výročí…).

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.