Čtvrtá průmyslová(?) revoluce


napsal Leo  K

 

V devadesátých letech minulého století vizionáři (Bill Gates, Steve Jobs) šířili víru, že informační společnost, nové formy komunikace mezi lidmi zabrání konfliktům a válkám. Informační revoluce měla vyřešit globální problémy a založit lepší budoucnost lidstva. Všichni prý budou ve spojení se všemi, s celým světem budou sdílet a vyměňovat si informace. Bude spojen i s nejvzdálenějšími místy v prostoru a čase prostřednictvím internetu. Díky neomezeným informacím budou mít výhodu z mnohonásobně zvýšené schopnosti konkurovat. Pokračující digitalizace způsobí, že zaměstnání zbude jen pro menší část populace. Lidé budou většinou zbaveni práce a námahy. Budou se bavit, budou si hrát, budou pěstovat své koníčky. Budou spotřebovávat produkty společnosti služeb a zábavy bez omezení. Svět se stane rájem blaženého nicnedělání.

Už profesorka Stanislava Kučerová namítla: Člověk zbavený práce je zbaven možnosti osvědčit svou lidskou podstatu a zralost, tvůrčí přínos, odpovědnost. Jde o redukci lidství, jednostranné antihumánní omezení kultury, která si donedávna zakládala na všestranném a harmonickém utváření člověka a rovnosti všech lidí. Takový člověk je odsouzen k ignorantskému dětství. Rodí se Homo infantilis.

Dnes už přece jenom víme, že to byla přehnaně optimistická představa. Kamery jsou jenom tam, kde se to jejich majitelům hodí. Ze světa dostáváme jen vybrané, v horším případě záměrně naaranžované zlomky reality, a co na obrazovce není, to prostě neexistuje. Výklad politických událostí se upravuje propagandisticky jako součást psychologické války. Nové komunikační technologie představují pouze nástroj, který je možno použít stejně k dobrému jako ke zlému.

Koncept revoluce 4.0 vychází z dokumentu, který byl představen na veletrhu v Hannoveru v roce 2013. Základní vize tzv. čtvrté průmyslové revoluce se objevily v roce 2011. Podle této myšlenky vzniknou „chytré továrny“, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy. Ty převezmou opakující se a jednoduché činnosti, které do té doby vykonávali lidé. To bude provázet změna pracovního trhu, kdy by mohla být ohrožena zaměstnanost osob u kterých počítače s novými řídícími/rozhodovacími systémy či těmito systémy řízené robotické systémy nahradit lidskou sílu (příkladem může být diagnostické lékařské systémy, právnické u vyšších kvalifikací nebo universální výrobní linky, které nahradí pracovníky s nižší kvalifikací).

Je lhostejné co si myslíme o takové průmyslové revoluci, která zásadním způsobem změní povahu technologií v průmyslu, ale i ve službách. Je v povaze kapitalistického systému, že nečeká na debatu, na zdůvodnění ani na souhlas. A že se bude podílet i na celospolečenském rozvoji a dynamice, na to můžete vzít jed. Očekávají se změny v tom, jak budou produkty a služby spotřebovávány; jak bude nahrazována pracovní síla; jakou roli bude sehrávat vzdělávací a socializační proces jedince; a že nelze očekávat nástup pravidel, která by tuto revoluci regulovaly a usměrňovaly, ledaže by došlo k nástupu centralizované autokracie

V tomto ohledu tato vlna změn představuje celou řadu výzev, příležitostí a hrozeb – a to i těch, které (zatím) neumíme anticipovat. Přes, zpravidla zahraniční studie, máme jedinou jistotu v existenci možnosti rozvoje, ale se značnou mírou nepředvídatelnosti. Ach tak, možná si myslíte – ne na mém pracovišti, já nejsem dělník u pásu – mám vysokoškolský diplom a pracuji hlavou, takže žádný směšný přístroj, vykonávající mechanické úkoly, mi práci vzít nemůže. Omyl vážení, pletete si digitalizaci, čili intranet (nejde o překlep) věcí s robotizací. Sítě digitalizovaných stanovišť dokážou nejen obsloužit roboty a tak vytlačit dělníky z masa a kostí z továrních montážních linek, ale spolehlivě obslouží i řadu odborných, řídících a poradenských povolání, o kterých se dříve předpokládalo, že jsou jistou doménou vysoce vzdělaných, lépe placených lidí … možná dokonce i vás.

Nechci si hrát na prognostika, ale vzhledem k potřebným investicím předpokládám, že jako první si okusí „dobrodiní“ revoluce 4.0 pracovníci v bankovnictví, energetice a ve finančních, poradenských a marketingových službách, kde neexistuje potřeba robotizace a automatizace. Téměř jisté je to na pozici daňových účetních, kde vlastně už dávno existuje celospolečenská poptávka.

Tady vkládám citaci ze zvláště „výživného“ dokumentu z ministerstva práce a obchodu. Kdyby nešlo o vážnou věc, tak bych to přirovnal k „dokumentům,“ z doby Státní plánovací komise:

Digitalizace výrobních podniků a především průmyslu primárně vychází z aktivit podniků a volného působení tržních sil. Některé členské státy EU navíc přijaly vnitrostátní strategie na podporu digitalizace průmyslu. Vzhledem k dimenzi jednotného digitálního trhu se ovšem EK domnívá, že je třeba komplexního přístupu k některým otázkám, jež lze úspěšně řešit pouze na celoevropské úrovni a při dosažení určité kritické úrovně. EK tak v rámci svého přístupu pomůže koordinovat vnitrostátní a regionální iniciativy týkající se digitalizace průmyslu, zaměří se na inovace (včetně potřebných investic do nich i podpory celounijní sítě center technologické excelence), bude vytvářet legislativu odpovídající realitě inteligentního průmyslu a zabývat se rozvojem lidského kapitálu, a to při zapojení všech příslušných zúčastněných stran. Zavádět se bude pomocí metod strojového vnímání, autokonfigurace a autodiagnostiky a s počítačovým spojením strojů a dílů. Produkty i stroje dostanou čipy, pomocí nichž je bude možné kontrolovat a obsluhovat přes internet. Dále se budou využívat cloudová úložiště, 3D tisk, datová centra, automatické hlášení problémů či „chytré sklady“, které samy informují o docházejících zásobách. Pomocí metod a nástrojů průmyslu 4.0 by mělo dojít k úsporám času a peněz a zvýšení flexibility firem. Mezi hlavní rizika patří hackerské útoky a zneužití dat. Průmysl 4.0 s sebou přináší naději na zvýšení kvality lidského života díky zvyšování produktivity práce a mizení monotónních a fyzicky náročných profesí. Automatizace, integrace systémů a vyšší efektivita díky propracovanější logistice jsou také nadějí pro snižování negativních lidských vlivů souvisejících s průmyslem a pro implementaci udržitelného rozvoje.

Idiocii autorů tohoto slohového cvičení násobí ještě to, že tento veřejný dokument je chráněn proti kopírování (a vůbec nezáleží na tom, že toho pro znalé nelze u pdf dokumentů dosáhnout)! Když se na zlomu nového tisíciletí realizoval Indoš a já studoval zadání výběrového řízení na realizátora, tak jsem hynul směsí smíchu a vzteku, který se mě zmocňoval, když jsem četl vypsané podmínky. Jestli se domníváte, že se za skoro dvacet let něco změnilo, opět jste na omylu. Z toho nezměrného počtu úředníků, které státní správa zaměstnává, jsou jistě někteří na svém místě, ale bohužel nejsou ani vidět, ani slyšet. Když jsem psal tenhle článek přišel mi tenhle mail:

Zanést údaje o jedné budově do státního registru administrativních budov stálo téměř 600 tisíc korun a navíc jsou chybné! Kverulant odhalil již v roce 2013 rekordní plýtvání při nákupu IT pro veřejné instituce. Jeden z těchto nákupů se však vymykal běžným tunelům. Šlo o nákup CRABu, centrálního registru administrativních budov za 1,6 miliardy korun. Přitom CRAB byl a je v zásadě jen trochu lepší excelová tabulka. Včera zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad závěry kontroly, které se zaměřila na provoz a využití státních nebo státem užívaných nemovitostí v letech 2014 až 2015. Od spuštění CRAB v roce 2012 je podle kontrolorů kvalita vedených údajů o budovách stále nízká: „Například celková kancelářská plocha se nerovnala součtu kancelářské plochy využité a nevyužité, chyběly také některé ekonomické údaje nebo se v různých výstupech vygenerovaných z registru lišily informace o pronajímaných plochách“ Přestože CRAB vznikl, aby zpřístupnil kompletní informace o majetku na jednom místě, podle NKÚ obsahoval do roku 2015 údaje zhruba o 3 800 státních nebo státem využívaných budovách z celkových přibližně 40 000 státních objektů. V roce 2016 se počet objektů v registru dokonce ještě snížil zhruba na 2 700. Uvážíme-li, že CRAB stál 1,6 miliardy korun, pak jednoduchým dělením dojdeme k závěru, že pouhá možnost zanést do CRABu jednu budovu stála vskutku impozantních 592 592 korun. Podrobnosti naleznete v kauze CRAB – NEJVĚTŠÍ TUNEL V DĚJINÁCH ČESKÉHO IT. Cílem Kverulanta je dosáhnout potrestání viníků.

Nejsem si jist, že tvrzení o největším tunelu je pravdivé. I v případě Indoše nejvyšší kontrolní úřad, v roce 2004 poukázal na nehospodárné využití financí v projektu, jmenovitě šlo o špatně použité 884 miliony korun. Jsem ale rád, že existují Kverulant.org nebo Pirátská strana, kteří to sledují, rozporují a žalují. Protože arogance státních úředníků je téměř nekonečná, jakoby si neuvědomovali, že je platíme my, vždyť z našich daní jsou živi. Politici jim na to ovšem skáčou jak myš na špek. Vidět je to například z výběrového řízení na notebooky ve sněmovně, kde jedno ze zásadních kritérií (pět krát důležitější než výkonové parametry) bylo to, aby čudlík, kterým se vypíná wi-fi byl na levé straně.

Idiotství se nevyhnul ani jinak pragmatický Babiš, který bez výběrového řízení pro data z EET vybral IBM, protože v „dostatečně robustním řešení“ finguje i jeho Agrofert. Nic proti IBM – jenom to, že „Velká modrá“ je na trhu nejdražší. A že podobné „dostatečně robustní řešení“ by mu napsal z otevřených zdrojů i dostatečně inteligentní středoškolák. Další ze snah politiků nadaných smyslem pro saldokonto, je všechno, co se nelíbí ZAKÁZAT, zablokovat, znemožnit. Pojem svoboda jako hodnota neskonale vyšší než Má dáti – Dal, je rozhledu těchto úřednických pidimužíku nekonečně vzdálena.

Tisíckrát může Babiš prohlašovat, že je nutné zdanit hazard, tak jestliže se tak má stát skrze cenzuru internetu, je to špatně. Internet je komunikační prostředek právě tak jako listovní zásilka. Jestliže má být zavedena cenzura zpráv, tak je to totéž jako porušování listovního tajemství. Jako by neexistovaly zákony, jakoby neexistoval (alespoň formálně) právní stát. Za porušení zákona se ve svobodném státě ukládají sankce, ale neruší se služba. Ostatně Babiš se prosazením zákona o hazardních hrách č. 186/2016 Sb. dopustil stejné hlouposti jako autor výše uvedeného slohového cvičení o průmyslu 4.0. Zákaz lze poměrně pohodlně (a masově) obejít. Ostatně pojďme si přečíst co k hlavičce Nepovolené internetové hry (§82-84)napsal velmi příhodně na serveru Pctuning Michal Rybka:

Děsivé je nejen to, že se moc cenzurovat internet dostane do rukou prostého úředníka, ale jak neuvěřitelně snadno to prošlo. Svoboda slova je nejdůležitějším rysem moderní západní společnosti, základním rysem, který je se vzestupem nové generace politiků postupně erodován a okusován. Popravdě řečeno je to koncept, se kterým má do jisté míry problém každý, kdo s ním byl negativně konfrontován, ale právě to je ten zásadní rys: Ne to, že si můžete říkat co chcete, ale že musíte tolerovat, že si ostatní můžou říkat co chtějí, i když se vám to setsakra nelíbí.

Moderní společnost se tváří, že má svobodu slova celkem ráda, tedy hlavně když se šíří ty informace, které vládnoucí elity chtějí, čímž se docela podobá společnostem nesvobodným. I my máme svobodu slova již slušně omezenou, tak například se z ní vylučuje všechno možné, počínaje propagací toxikomanie, hanobením národa, etnické skupiny, rasy, už i třídy a sexuální orientace, propagací pornografie, pomluvou, podněcování k útočné válce, podněcování k trestnému činu a jeho schvalování a podobně, což, prakticky vzato znamená, že když na to přijde, tak se na každého už dnes paragraf najde.

Záleží na tom, jak moc kreativně se tyto zákazy interpretují. Tak například podporujete americké tažení v Afghánistánu? Útočná válka jako vyšitá. Anebo atentáty na osoby žijící na území cizího státu, jako byla například likvidace Bin Ladina? Trestný čin jako vyšitý. Pokud je trestným činem podrývání autority Císaře pána, pak spisy žádající jeho sesazení a nahrazení republikánským systémem jsou samy trestným činem a nejsou tedy kryty svobodou slova. Každá výluka svobody slova je jako mina zahrabaná na cestě. Protože pokud by byla cyklistika zákonem postavena mimo zákon, pak text či video propagující cyklistiku a žádající její legalizaci je rovněž trestným činem. Dokonce i když řeknu, že zákaz propagace cyklistiky je nesprávný, pak schvaluji trestný čin propagace cyklistiky, která je sama trestným činem.

Všechny výluky a omezení svobody slova jsou taková otevřená výlevka, která stahují svobodnou společnost do společnosti nesvobodné a proto jsem přesvědčen, že jakékoliv omezení svobody slova je zcela nesprávné. Tím, že se zakáže o něčem mluvit, nezmizí ani problém, ani jeho skrytá kritika. Omezení svobody slova je jenom přetírání reality do růžových barev. Nefungovalo to za knížete Potěmkina, za nacistů, za komunistů a nefunguje to ani dnes. Tím, že zakážeme veřejně mluvit náckům, islamistům, ekologickým anarchistům a dalším extrémistům nedosáhneme zhola ničeho, jenom se stáhnou do ústraní a problém tam bude doutnat, jako doutnal v předrevolučním Rusku.

Základním rysem svobodné společnosti je koncept svobodné ideové soutěže, což je koncept skutečně nesnadný. Pro tento koncept je totiž nutné připustit volnou soutěž myšlenek chytrých, zcestných i úplně idiotských a neomezovat ji v pevné víře, že většina soudných lidí bude poslouchat ty chytřejší. Což je občas problém, zvláště když čtete, kolik vysokoškolaček se nechalo sexuálně léčit od člověka, který si říká Guru Jára Nadsamec, navštěvovaly školku s názvem Poetrie a obdivovaly kolážové slepeniny na úrovni žáka prvního stupně základní školy. Ovšem i nevzdělanec Hitler dokázal oslnit velké mozky jako byl Albert Speer, takže schopnost kritického myšlení občas opouští jak muže, tak ženy…

Zbytek článku si přečtete na odkazu, nechci zbytečně zatěžovat článek citacemi. I tak je jich už dost. A tak jenom snad dodám, že státní úředník stejně jako klasický politik minulých sněmoven doufá, že takovýmhle Švejkovským způsobem ošálí digitální revoluci, které se říká Průmysl 4.0. Neošálí. Ta přijde logicky a nelítostně skrze konkurenci. Produktivita je to, co vyhrává. A že by se uvolněným (propuštěným) jevila budoucnost jako zbavení práce a námahy, jako možnost si hrát, pěstovat své koníčky? Jako ráj blaženého nicnedělání. Nevěřím, že by si čtenář Kosy dělal takové iluze. Nacházíte řešení? Jedno z diskutovaných je základní nepodmíněný příjem. A co říkáte nápadu Štěpána Chába zavést nepodmíněný příjem jenom pro ženy? Nebo se domníváte, že nadešel čas sociálního hnutí zvaného luddismus za účelem tentokrát neničit stroje, ale digitální techniku? Je evidentní, že jsme na předělu a něco se musí změnit…

Vlkův dodatek:

Nedalo mi  to a začal jsem se, při redakci  tohoto  textu zajímat  o  to,  kdo  má  gesci a  tudíž  odpovědnost za  onen  Crab a  zjistil toto:

Systém  CRAB  je v  odpovědnosti  Uřadu pro  zastupování  státu ve  věcech  majetkových. 

Tudíž   moje zvědavost  se ještě  zvýšila a  dohledával jsem,  které  že ministerstvo  řídí onen  Uřad, spravující  CRABa.  A zjistil,  že   tento  úřad  je  pak  v přímém  řízení ministerstva  financí. Tuto informaci  uvádím zejména pro skalní  voliče  Andreje  Babiše. Aby věděli  komu poděkovat, za  skvělý  systém i jeho využití!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.