Stalingrad


napsal OŽ

Vlkův  úvod:

Měl jsme včera zatraceně  hektický a  superdlouhý den. Skončil vlastně  až  skoro  ve  3 hodiny  ráno v  pátek.  Proč  o tom  píši –  od  kosíře  OŽ  mi přišel stručný  mail  ve znění:

Vlku,

dnes  je  to  75 let  o ukončení  bojů  ve  Staligradu. JSem zvědav  jestli  to vůbec  někdo zaznamená.

A já na to odepsal

–  stydím se!  V  tom blázinci kolem prezidentské  volby  jsem všechno ostatní pustil, takže mezi těmi, co budou k tomuhle výročí  mlčet, bude i Kosa. Stydím se,  nedal byste  Vy něco?

vlk

A  dnes  dopoledne  jsem  v mailech  nalezl  od  OŽ  následující  krátký  text, který opravdu  rád  zveřejnuji.  Těm padlým  a tomu  historickému přelomu  ve vývoji  války jsme  to, za  celé  lidstvo,  dlužni. Pane  OŽ – velmi a  moc   Vám děkuji!

Je to právě 75 let co byl 2. února 1943 ukončen poslední organizovaný odpor německých vojsk obklíčených u Stalingradu. Dva dny přetím, 31. ledna 1943 se polní maršál Paulus – velitel 6. armády vzdal, po více než 200 dní trvající bitvě o město Stalingrad.

Stalingrad žije jenom v srdcích těch koho nezlomíte – zpívá se v jedné současné ruské písničce pokud budeme mírně parafrázovat slova.

https://www.youtube.com/watch?v=v0Mv9WC6FnY

Pokud se nad tím zamyslíme – autoři písničky zde bohužel popsali nejen současné ruské pocity, ale i drsnou pravdu.

Zatímco pro generace našich dědečků a babiček, ale dnes spíše prababiček a pradědů, bylo slovo Stalingrad symbolem obratu ve válce. Dnes je to pro většinu asi spíše slovo, které si spojí s nějakou dávnou bitvou kdesi na východě.

Symboly pokud nejsou podpořeny osobní zkušeností mohou vymizet velmi rychle. V Evropě už asi moc pamětníků s osobní zkušeností není, uvážíme-li že z celé 6. armády se po válce ze zajetí vrátilo uváděných tuším 6 000 vojáků. A uvážíme-li že osud vojáků rumunských a italských vojáků nebyl o moc lepší.

Ale až zas uslyšíme o ruské agresivitě a rozpínavosti, měli bychom si uvědomit, že čas a paměť na východě plyne jiným tempem. A co je pro nás vyčpělý polozapomenutý symbol je tam daleko na východu – pravděpodobně stále v živé historické paměti.

Nemá smysl se pokoušet se probírat horou současných – většinou zkreslených a zjednodušených představ o Stalingradské bitvě, či se pokoušet vysvětlovat Stalinovy či Hitlerovy záměry – přesněji záměry velení Wehrmachtu a Rudé armády. V nejednodušší formě to je často podáváno jako souboj prestiže dvou diktátorů. A za vítězství pak často může Stalinova vůle, bezohlednost a netečnost k lidským ztrátám. Jako příklad se často uvádí jeho rozkaz č. 227 přezdívaný “Ani krok zpět”. Možná právě proto by neškodilo si jej přečíst.

https://sk.wikisource.org/wiki/Rozkaz_NKO_ZSSR_z_28._júla_1942_č._227

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.