Německo bude mít staronovou vládu. Snad.


Po zářijových  volbách do Bundestagu,  kdy  jak  sociální demokracie, tak  obě  sesterské unionistické strany utrpěly   historicky  nejhorší výsledek od  II. světové  války, to vypadalo  jednoznačně  – velká  koalice v současném  Německu je  mrtvá a  hned  tak  nikoho ani nenapadne, aby  ji obnovoval.  Tedy především v těžce  deklasované  SPD.

Odbočím. Když  jsem, hned na základě tehdy  ještě předběžných  výsledků, komentoval  rezult  těchto voleb 24.září v  článku

Historický výprask a na tahu je Harry Houdini

pak  jsem  správně odhadl,  že okamžitě  všemi proponovaná  tzv. Jamaika  koalice je  nesmyslný  konstrukt,  který nemá šanci  na  zrození. Dám krátký  citát:

….Momentálně si neumím představit, že se zástupci FDP se zelenými mohou na čemkoli shodnout – od energetické politiky, přes sociální, vzdělávací systém zdravotnictví, obranu až k otázce postoje vůči migrantům a EU…. Zde jsou momentálně rozdíly, které bych nazval nepřekonatelnými….

Což  se po  4 měsíčním  marném vyjednávání  také potvrdilo. Oproti  všem většinovým   výrokům  různých  více či méně  kvalifikovaných německých, evropských  i tuzemských komentátorů.

Zkoušel předvídat, kudy  z toho ven,  jestliže  nemají být na  jaře  předčasné volby. A  uviděl  jediné  možné  řešení  – takovéhle:

Vůbec bych se nedivil, kdyby nakonec v Berlíně nakonec vůbec žádná většinová vláda nevznikla. A přesto Merkelová byla kancléřkou nadále. Jako šéfka vlády menšinové. To by mi přišlo docela logické. Soc dem se z toho výprasku určitě otřepou. Do vlády už nebudou moci, což ovšem neznamená, že by nemohli do určité míry tolerovat menšinovou administrativu. U parlamentních mikrofonů sice budou metat hromy blesky, ale u hlasovacích zařízení, za nějaký ten ústupek, by přeci jen mohli Merkelovou podržet. Uvidíme…..

Takže  /momentálně  viděno/ jsem  se  zde dost netrefil /vyčkejme ovšem  vnitrostranického referenda  SPD!/. Nemám problém  to  veřejně  přiznat. Nicméně  – přiznávám omyl. Jde na konto porušení  základního zákona  analytické opatrnosti

-nikdy nic   nevěř  žádnému politikáři, at  říká  cokoli a  jakkoli kategoricky

Prohlášení  šéfa  SPD  Martina  Schulze,  že  SPD  odchází do opozice, bylo natolik  jednoznačné a  rigorozní,  něčím, přes  to,  tzv. nejede  vlak. Byl  jsem přesvědčen,  že tentokráte  to zkrátka  tak být  musí, aby se  tahle  nejtradičnější ze  všech  evropských  tradičních stran  a moje  dávná  a  velká politická láska, v  zájmu  elementárního pudu sebezáchovy,  v tvrdé opozici obnovila  jak personálně, tak programově. Že je  to natolik zřejmé, že  to prostě tak být musí.No jo no…

Bylo mi jasné,  že  jestliže  opravdu  oba  velcí poražení  nebudou chtít  hnát  voliče  znovu k urnám,  což  mi bylo naprosto vycházelo   u Merkelové, která  by  se  při opakování  podobného výsledku  už  skutečně musela  z politiky  pakovat, ale  nikoli  u  soc dem, o které jsem se  domníval, že  při  zásadové  rétorice  a konání v nesourodém  Bundestagu, by už  hůře dopadnout  nemohla,  musí  nějaké  poslanecká  interakce  mezi  CDU/CSU a  SPD  nastat.  Třeba na přechodnou  dobu.  Což  mi signalizovalo  možnost sestavit dočasnou menšinovou  vládu současné  kancléřky, což  obě strany  využijí  jako  velkou  konsolidační příležitost a time  out, jehož  délku budou  určovat  jen ony… Ale  opakování  velké  koalice jako konečný projekt?  Ne nikdy – snad  znají dostatečně  politické řemeslo  natolik, aby  si uvědomili,  jak  v obou posledních  dvou  velkých  koalicích prohospodařili  svůj  goodwill a politický  kapitál,  který  dokonale  zachycuje  následující  graf,  který  popisuje,  jak dramaticky v  čase klesl  součet  poslaneckých  mandátů  velkokoaličníků:

Pro úplnost  dodávám, že podle čerstvého průzkumu institutu INSA z 05.02.2018 už mají dohromady  CDU/CSU + SPD  podporu  jen  47,5%  německých  voličů!!!!! Se  zřejmým a výrazným poklesem  v posledním  týdnu, kdy  prosákly  informace, že  velká  koala a nebo  jak si to  zkrátili  Němci  -GroKo, je na  spadnutí.

Na věci nic  nemění, že  obdobné výzkumy, které si  nechává  vyhotovovat  německá  veřejnoprávní  stanice  ZDF a  vydává  je  jako tzv. Politbarometer, ukazují  o  fous  lepší  výsledky – podle  nich by  CDU/CSU  a  SPD  dali dohromady  přesně  50%…  On i jejich  dlouhodobý  graf  voličské řízně, tentokrát od  roku 1998, ukazuje  fatální propad obou  politických  obrů u  voličů  dlouhodobě a v  poslední  periodě  zejména

Alle Sonntagsfragen seit Oktober 1998.     V okamžiku, když  se  objevily první náznaky  o tom, že Gro Ko je  možná zveřejnil  Spiegel  komentář  Jakoba  Augsteina, takto syna  svého  zakladatele. A  ten řekl  zcela  nekompromisně  SPD  musí  jednání  o  GroKo  stopnout. Jinak strana  zemře.

Byl a jsem  stejného názoru. Proto pro mne  Schulzovo prohlášení  bylo  axiomem a odchýlil se  od svého, jinak  železně  uplatňovaného  pravidla.Jenže vše  se  zdá  být  úplně  jinak.

Německý prezident  Steinmeier si  nejprve, po ztroskotání  Jamaiky, pozval Schulze  a nejužší  vedení  SPD  na pohovor,  kde je přesvědčil,  že  mají zahájit  alespoň  sondážní  rozhovory  s Merkelovou a  spol.  a zjistit, jestli se  nelze přeci  nějak  rozumně dohodnout,  protože  Německo  čeká na  vládu a  to nejlépe  co nejstabilnější.

Následovaly  ony  sondážní rozhovory, které  asi nebyly  právě  snadné, ale  jejichž  výsledkem  byl tzv. Poziční dokument,  který  jednak konstatoval,  že  další  jednání  mají smysl a že  velká koalice má přeci jenom  šanci a   nalajnoval  hřiště  pro  jednání o společné  vládě. Následoval mimořádný  sjezd  SPD,  kde  delegáti  měli rozhodnout,  zda  SPD  má na této  základně  v jednáních pokračovat  nebo  je stopnout se všemi  důsledky. Hlavně  tedy  dalšími  volbami do Bundestagu.  Těsnou  většinou  56%  byla  dána  zelená  Martinu Schulzovi k  dalším  rozhovorům s  Angelou  Merkelovou a  Horstem Seehoferem. A  to přes  rozhodný a tvrdý  odpor  zejména ze  strany  Mladých  socialistů  / mládežnická základna  SPD- JUSO/.  Následovala  koaliční jednání s  dnes  už  známým  výsledkem.  Který  ovšem  ještě podléhá  stranickému referendu  všech  členů sociální  demokracie.   Kde vůbec není  předem jistý  výsledek, protože  JUSOs, svůj odmítavý postoj nezměnili a začali  horečně  nabírat  nové  členy  na časově omezený  čas – tak, aby  mohli ve vnitrostranickém referendum  hlasovat  a pak zase  organizaci opustit.Bude to docela  napínavá  záležitost.  Ale o  to mi dneska nejde.

Budu  vycházet  z toho, že  uzavřená  dohoda  nakonec  nějak projde. Takže  GroKo  vznikne.  Co tahle  staronová  koalice  znamená  pro  Německo?  Co pro její  účastníky  a pro Merkelovou  konečně. A  hlavně, co  znamená  její pokračování pro nás? Tohle  je  předmětem  mého  dnešního komentáře.

Kdybych  měl  nějak  tu příští koaliční  vládu  charakterizovat  jednou  větou, pak mne napadají  tyto:

Koalice  umírajících

Koalice  z  Titanicu

Vítězná  koalice  potomků  krále  Pyrrha

Kancléřkou za  každou cenu

Ano,  Angela  Merkelová  ještě  jednou  zvítězila…  Ještě  jednou….

Nikdy bych  si nebyl  myslel, že  je v  podstatě  stejná  jako  Miloš  Zeman.  Ani  jemu,  ani  jí  už  evidentně  nejde o stát,  který  spravují, o nějaké  voliče nebo hodnoty  už  vůbec ne, nýbrž  zcela  zřetelně  jen a pouze  o  to,  aby  byli  znovu potvrzeni v  úřadu a  vyrovnali se tak  svým  předchůdcům Václavu  Havlovi, Klausovi, resp.  Konradu  Adenauerovi a Helmutu Kohlovi…. Nic  jiného  německou  kancléřku a  českého prezidenta  dlouhodobě  nezajímalo a nezajímá, než uspokojení  osobního  ega! Smutná  bilance pro oba, ale zejména pro jejich  voliče. Ovšem zatímco  Zeman je,  viděno  celosvětově – politikář  „okresního  formátu“ – kdopak  ví  kde je nějaká  Česká republika na mapě  světa a  není to náhodou ta  Čečna?, tak  každý  ví, kdo je Merkelová. A  ta  navíc  pravidelně v posledních  letech  získávala  titul  nejmocnější žena  světa. A  dneska?  Na jejím  příkladě  lze  excelentně  demonstrovat, jak to dopadne, když  někdo neodejde  včas. Jak se z mocné a uznávané osobnosti  nejdříve  stane podivná  figura,  která  v  dalším  a konečném kroku  propadne na dno  směšnosti, ne li  rovnou trapnosti. Ale zkusme  si  zodpovědět  ty  tři  právě položené  otázky“

1-Co tahle  staronová  koalice  znamená  pro  Německo?

2-Co pro její  účastníky  a pro Merkelovou  .

3-A  hlavně, co  znamená  její pokračování pro nás?

Začneme, logicky, tou první – co tahle  staronová  koalice  znamená  pro  Německo?

Především stabilitu. Tohle  je bod, okolo kterého se  otáčejí téměř  všechyn komentáře, zejména  z  německých  hospodářských kruhů. A  také  z  Bruselu. Jenže  stabilitu  pamatujeme  i  z předlistopadového  Československa… Ostatně  už  v onom  povolebním  komentáři  po německých  volbách  jsem  tohle  téma zmínil  –  že  Merkelová mi připomíná  Husáka a  jeho éru  vládnutí,  kdy  v zemi bylo  mrtvolné  ticho.  Trvalo  celých  20 let. A  když  skončilo?  No však  to  pamatujeme. A důsledky prožíváme  intenzivně  každý den.

Je nesporné, že  Německo  novou  či obnovenou  vládu potřebuje.  Žít s provizoriem  vlády  v  demisi je  špatně.  Obecně  špatně, ačkoli  u nás  nám  Babiš  se Zemanem  vykládají, že  je to tak nějak  normální!  Není.  V normální zemi,  kterou  pořád  ještě  náš  západní  soused  je, to  skutečně  ekvivalent  běžně  demokratického stavu  není. Naštěstí.  Naštěstí  také  pro  nás.

Přímým  důsledkem  obnovení  velké koalice je  obrovský  nápor  na veřejné finance.  Sociální  demokraté  si  svoje předběžné   ano nechali  skutečně  řádně  zaplatit ze  státního rozpočtu.Nové výdaje  státu, dojednané v  rámci koaliční  smlouvy, zatíží státní  rozpočet  oproti tomu současnému  o  46 MILIARD  eur.  Což  je – plus mínus  CELY  roční rozpočet  České  republiky a celé  dva  slovenské!!!!

Už  jsem  uvedl, že  zejména  představitelé  německého hospodářství  jsou  spokojeni.  Ovšem  daleko více odbory  než  zaměstnavatelské  svazy. Zaměstnavatelům se zdá, že  unionističtí vyjednavači příliš  ustoupili  socialistům  zejména  ve  dvou  věcech  – v omezení  užívání  pracovních  smluv na  dobu  určitou a zejména  pak  ohledně  nového rozdělení plateb  do  fondu zdravotního a sociálního pojištění,  kdy  firmy  nyní  musí  platit polovinu příspěvku zaměstnance. V obou případech argumentují, že  to bude znamenat  oslabení  pozice  německých  výrobců  ve světovém  měřítku, protože  to znamená v konečném  důsledku vyšší  náklady, jež  nepůjde automaticky  promítnout  do konečných cen produktů a služeb.

Nicméně  Dieter  Kempf -úřadující  prezident  Svazu  německého průmyslu nakonec  konstatoval – že on  ani členové  svazu  nejsou  ani zdaleka   úplně spokojeni, ale že  kompromis  je kompromis a členům SPD, které  čeká  referendum o  dosažené koaliční dohodě,  vzkázal, že  vzhledem k tomu,  že  průmyslníci  spokojeni  nejsou, měli  by oni, podle  vší logiky,  spokojeni být měli a  účast  SPD  ve vládě  hlasováním podpořit….

Z mého pohledu  „zajímavá“ logika – která  našla  široké uplatnění  v našich prezidentských  volbách  – když  je  Halík, Kocáb a podobní pro  Drahoše, tak  já budu najust pro Zemana, ať má na triku, co má  na triku….

Osobně  je mi, než  přístup  podnikatelského bosse,  daleko více bližší hodnocení  Franka  Bsirkeho  – šéfa Odborového svazu  Verdi /svaz  zaměstnanců ve veřejném a komunálním sektoru/, který konstatuje,  že   byly  učiněny  významné  dohody, které  zlepší situaci  ve školství, zdravotnictví v oblasti  důchodů a penzí,  které se příznivě promítnou  na  většinu populace a  tak  verifikují  podpis  koaliční  smlouvy  z hlediska  obyčejného  voliče.   Tohle  má  objektivní logiku Vyjednávání  byla tvrdá , dlouhá, těžká a  plná  rizik. A  obě  strany  za  jejich  dovršení tvrdě  zaplatily.

Normálně  bych řekl,  že  nakonec  na tom  vydělá  občan. Protože  jednak  je  velmi  dobře, že  Německo má  vládu,  navíc pro  zahraničí  vládu  čitelnou a  vypočitatelnou a pro  domácí takovou,  která  se opravdu  bude snažit  udělat  mnohé,  zejména  v sociální oblasti,  ve  vzdělávání a  zdravotní péče.Navíc  vláda bude, minimálně nějaký  čas,  dělná a v zemi bude klid. Jenže… Jenže  se  dostáváme k  otázce druhé

2-Co přinesla pro její  účastníky  a pro Merkelovou osobně .

A  tady  už  to tak  zářivé  není. Osobně si myslím,  že   zde prohráli oba  velcí  hráči a  spokojená a  to ještě  navíc  hodně podmíněně  může být  jen  bavorská  CSU, protože  dlouhodobě  a v konečném součtu,  jehož  účastníky  jsou i Bavoři, prohrají  všichni. Tak jako Husák a spol.

Ačkoli to  bude málokoho z  vás  zajímat, dám sem budoucí  rozdělení ministerstev  podle  stranické  příslušnosti. Tučně  vytištěná  ministerstva  jsou  chápána v Německu obecně  jako  klíčové  rezorty

SPD                                                                                           CDU

ministerstvo  zahraničí                                           hospodářství

financí                                                                          obrana

práce a  sociálních  věcí                                          školství

spravedlnosti                                                                  zemědělství

životního prostředí                                                       zdravotnictví

pro  rodinu a  rodinné  vztahy                                   bez portefeje  – úřad  kancléřství

https://www.tagesschau.de/sendung/tagesschau/index.html

CSU 

ministerstvo                  vnitra

věda  výzkum

doprava

 

Tohle  je  totiž  okamžitý, nejviditelnější , ale  velmi problematický  výsledek. Hlavně  pro CDU!

CDU  se  s obrovskými vnitřními potížemi  smiřuje  s tím,  že  ztratila jak  vnitro, tak zejména  finance.  Například  tzv.  hospodářské  křídlo stranyi  ústy  svého mluvčího  Carstena Linnemanna, dovolilo  veřejnou  kritiku  ve  formátu,  který  snad  ještě  na adresu  Angely  Merkelové,  nikdy nezazněla:

Pro naši  strany může  7. únor  2018 znamenat  začátek jejího  konce  jako  velké všelidové strany Protože  novým  rozdělením  ministerstev na sebe  CDU  vzala nebezpečí předávání  centrálních politických témat jako je vztah k Evropě nebo řízení  financí a  rozpočtu.

A někteří  jdou  ještě  dále  -Merkelová prostě  financemi , zahraničím,  vnitrem a  ministerstvem  práce a sociálních věcí zaplatila  svoje  čtvrté  kancléřství….

Z tohohle  obvinění – respektive  zjevné pravdy, se Merkelová  dlouhodobě nemůže  dostat.

Koncem  února  má  CDU  naplánován  sjezd. A  jestli tahle  partaj má  mít  nějakou  budoucnost,  pak  očekávám, že poprvé, po dlouhé a dlouhé době by  to mohl být  bojovný sjezd, kde  se  Merkelová opravdu  zapotí.  Nejméně ji čeká   kritika,  kterou ještě  neslyšela a nezažila. Žádná selanka minulý  sjezdů,  kdy  se potencionální kritici krčili v  ilegalitě a  báli se otevřít  ústa. Dodám, že  osobně  si umím momentálně jen těžko představit, že  by  dokončila  celý  čtyřletý   vládní  mandát.  Třeba  už  proto, že  v koaliční  smlouvě  je také  pasáž,  která říká, že  v polovině  vládní periody  se strany  vrátí  za jednací  stůl, aby  znovu přehodnotily  situaci a  vyvodily  z ní  důsledky…

Ptáte se  jaké  důsledky  a co přehodnotily???

Je  to jednoduché  – pokud  křivky  politických preferencí  budou pokračovat, tak jako dosud a  dlouhodobě  v  sestupném trendu  – viz  začátek článku,  pak je to jasné. Konec  smíru , klidu a  nastane  velký  třesk. A nemusí  to  být  ani pokles voličské přízně  všech  aktérů  právě znovu ustavené  velké  koalice. Stačí  když  jedna  strana  bude vydatně  ztrácet a přijde velký třesk…. Což , více méně  očekávám.  Proč?  Pokud  byste  si  byli  v začátku dnešního článku otevřeli  link na  průzkumy  voličských preferencí  agentury  INSA,  měli byste  celkem  jasno. Ale  vím, že  skoro nikdo   z  vás  to neudělal  – moc  práce…  Takže  to sem  dám jako screenshot /co bych pro kosíře  neudělal 🙂 /

Naposledy  dosáhl  součet  předpokládaných  volebních  výsledků CDU/CSU  +SPD  54%, tedy  stejně  jako v den  opravdových voleb, dne   27.11.2017.  A  jen o procentíčko méně  bylo ještě  o Vánocích 2017.

Tedy  než  začaly  sondážní rozhovory  o  znovu obnovení  velké koalice. Jakmile  se tak  stalo, šla popularita  účastníků tohoto staronového projektu,  dolů.  A  kdo profitoval?  O   ztráty   velkokoaličníků  přesně posílily  AfD a pro mne naprosto  nepochopitelně zelení. Partaj,  která  mi svou jurodivostí opravdu  nahání  strach.

Vysvětlení  vůbec není složité – ti  co odpadli od  unionistů  zřejmě přešli k Alternativě,  ti od  socanů  k zeleným.  Zjevně  jde  v prvém případě o konzervativní  křídlo, v  druhém  o vyhraněné  levičáky  trockistického typu,  kteří  se nehodlají  smířit   s omezením  pro/migrace.

Obojí považuji za zatraceně  špatnou  správu.  Mimo jiné  také proto, že  mi to  také  říká,  že  vyjednavači o  GroKo a  její proponenti nepochopili,  vzkaz od veřejnosti ve  volbách.  Že  opakují  chybu  české  sociální  demokracie. Ta před  volbami vsadila  na sociální témata a  chtěla  voličům připomenout  svoje  nesporné  úspěchy  v  této oblasti.  Ale  volič  slyšel na zcela jiné  věci.  Jakkoli byla  z  části  zcela nebo ve zbytku na půl  vylhaná,  či  si přisvojená těmi,  co s  nimi  neměli  vůbec  nic  společného  nebo dokonce  se  dokazatelně snažili je původně  zablokovat.

A  tohle  se  opakuje  a bude opakovat v Německu.  Zlepšení zdravotní péče pro všechny?  Zlepšení kvality  a dostupnosti  pečovatelských  služeb pro seniory a postižené?  Zvýšení  důchodů?  Zvýšení dětských přídavků?  Dostupnější  sociální  bydlení?  Zlepšení  vybavení  škol a úrovně  pedagogů? Zvýšení počtu policistů?  Zlepšení. zvýšeníí..zlepšení ? Jsou opravdu tohle  centrální  témata  běžného Němce? Jakkoli z nich bude profitovat?   Nevím, ale  řekl bych  že nikoli.  Že  těmi úplně hlavními  jsou jiná

-migrace /nemilme se, že  německá  veřejnost  vidí migraci stejnou optikou  jako my!!!  Její  podstatná  část zastává  úplně opačné stanovisko , především voliči  Zelených, Linke, podstatné části SPD a  dokonce i leckdo od  CDU/

-vnitřní bezpečnost

-prohlubující se  štěpení společnosti  mezi těmi, kteří  z globalizace profitují a těmi, které  drtí. Osoběn právě tenhle bod pokládám za  vůbec  nejhlavnější….

V  tomhle  obě  předchozí  velké koaly, pod  vedením Merkelové,  prokazatelně  selhaly. A  vůbec  nevidím, proč by  to tentokráte mělo  být jinak. Už proto,  že  v koaliční dohodě  je ohledně migrace  dohodnutý  ÚDAJ /ano  JEN údaj/ pro příchod  nových  azylantů   do země. Je tam  jmenováno  rozmezí  180-220 tisíc. Unionistické strany  to interpretují jako horní  hranici, SPD jako  odhad, kolik jich tak  asi  do Německa  ročně  může  dorazit. Rozdílnost  výkladu je  zřejmá  a do očí bijící.  A  štěpí nejen  signatáře dohody, ale  i  jejich  volební potenciál  – pro krajní levici  socialistů je  to zjevně málo- přebíhají  k   těžce proimigračním   /a to bez   jakéhokoli omezení/ zeleným, pro  ty  co  už mají obavy -z konzervativního křídla  voličů CDU/CSU  naopak  příliš  mnoho a  jdou k AfD!!!

Tohle pnutí  bude pokračovat  a narůstat. Žádná  plánovaná  zlepšení , zapsaná do koaliční  smlouvy, na  tom  nic  nezmění.  Totéž  platí  o dalším  dělení  celé německé společnosti  na  globalizační  vítěze  a poražené. I tohle  jen poroste. Co do počtu i vyhraněnosti postojů.

Takže  Německo,  ale  spíše  celá  Evropa a  vlastně  celý západní civilizační okruh,  hledá někoho, kdo přijde s nějakým trochu  funkčním řešením.  A Angela  Merkelová  to, s naprostou jistotou -NEBUDE!  K tomu platí, že  soc dem  vsadila  na v kontextu  nepodstatná témata  a bude dále marginalizovat. Ve  vládě nějakou zásadní obrodou  nebo  dokonce přerodem -NEPROJDE a  nového lídra s   opravdu nosnými velkými   myšlenkami, neřknu – li řešeními -NENAJDE!

Takže  Německo bude mít  sice   klid, ale  takový  ten před  velkou  bouří. Soc  dem sklízí  co zasela  svým předchozím, dlouhodobým oportunismem a  programovou  i osobnostní  jalovostí a  nově, v podstatě  už designovaná  šéfka  SPD – Andrea  Nahlesová, je  toho potvrzením. O té si dovolím tvrdit totéž  co  dlouhodobě  říkám o Martinu  Schulzovi  – jí bych nesvěřil ani trafiku.  Respektive- hokynářství.Ačkoli jí mám, tak jako Terezu Mayvou- za hokyni.

A  CDU?  Ta  teprve bude muset zaplatit.  Za  dobu, kdy  se nechala  uhranout,  či uspat  Angelou.  Dušan Hamšík  kdysi  dávno  – koncem  60-tých let napsal knihu s názvem  Genius  průměrnosti.  Je  o  životní cestě  Adolfa  Hitlera.  Ani  ve  snu by mne nenapadlo srovnávat  německého  diktátora  s kancléřkou.To  jsou dva  naprosto rozdílné světy  vzdálené od sebe  tisíce světelných let.  Ale  jestli nějaký popisek, dle mého názoru na  Merkelovou dokonale sedí pak  – genius  průměrnosti.

Takhle  bych si dovolil  charakterizovat její politiku – všechno vysedět, nechat  vyhnít a  odstranit  každého  možného politického soupeře  z vlastních  řad. Zejména  to poslední jí  šlo  skutečně  dobře. Vedle ní je  osobnostní poušť. Žila  mantrou  -jen nic nepokazit, aby  se  volič nenaštval. Což  šlo v  dobách  dobrých a bez  velkých  výzev. Ale  nikoli,  když  čas oponou trhnul a bylo třeba  jednat!

V CDU NENI   nástupce nebo nástupkyně a  strana  evidentně není  připravena  na  čas po Merkelové.  Nicméně  první jména  eventuální náhrady  už  padají – nejčastěji Annegrety Kramp-Karrenbauerové,  předsedkyně  zemské  vlády v  Sársku.  Kdyby  to bylo na mně, ukázal bych spíše  na  Juliii Klocknerovou, která se kdysi, v době migrační krize, jako jediná  ze  všech  špiček strany, pokusila  alespoň  částečně  kancléřce  vzepřít nebo  takový   Daniel Günther, premier zemské  vlády  Šlesvicka  Holštýnska… Ale i ty mám okamžitě jen za pololídry  /kéž  by  je ovšem měla  ČSSD…/.

V  každém případě  si  myslím,  že  jak  křesťanské strany, tak především  SPD,  za  tuhle  koalici z  opravdové  nouze – tvrdě  zaplatí.  Odhaduji,  že  soc  dem  daleko více. Čas  ukáže, jak moc  se  pletu a  věřte,  že  to  myslím naprosto  vážně, když  opět, tak jako v poslední době často, napíši  –  budu  rád, když  se  spletu….

Německo  a jeho politické elity čeká  velká změna. Musí jí projít. Takhle  koalice  ji  jen opět odsunula. A  tím problémy   i nutnost změny pouze narostly.  A  s každým odsunem bude  ta budoucí proměna  jednak těžší a jednak  větší.  Což může  být  veliká starost  pro celou Evropu a  především pro nás.

Zbývá pojednat  ještě  jeden  bod

3-A  hlavně, co  znamená  její pokračování /velké koalice/ pro nás?

Momentálně  bych to vyhodnotil jako  dobrou  zprávu!

V  tuzemsku, když se řekne  Německo nebo  Merkelová, tak se nám vidění  zúží pouze  na  migraci a otázky  s ní  spojené a na  slepé přání – kdy už to  té  bábě někdo spočítá.! Což je přesně  špatně a  zoufale  málo.  Ano,  kancléřka  udělala  fatální  chybu.  Ta  už se stala.  Nyní jde o  v souvislosti  s migrací  o  dvě základní věci

a- aby  se už  nikdy neopakoval  rok  2015 s jednostranným krokem našeho největšího souseda

b-aby se  podařilo  zablokovat  zavedení  automatických přerozdělovacích  kvót

U obou  klíčových  otázek  osobně  nevidím  na  německém politickém nebi nikoho,  kdo  by mi dával  více nadějí než  Merkelová. Pro ty, co se mnou  nyní  bouřlivě  nesouhlasí, mám jednoduché  otázky – vy jste  schopni dodat konkrétní jméno?  Od  kdy  sledujete  trochu pečlivě  německou  vnitřní politiku?  Já  asi  tak od  roku  1970….

Ne, netrpím iluzí,  že  kancléřka  někdy  přizná, že  otevření  hranic  v srpnu  2015 byla  šílenost a chyba. Ale  mám naprostou jistotu, že  to ví a  už  nic takového  nezopakuje. Což  je nyní  důležité. Ví, že by to byl její okamžitý konec.

A pokud  jde o  automatické  kvóty? Tady  je to přirozeně horší, ale tvrdím, že  v Německu  dnes  není trochu významnější politik,  který  by měl  nějaké  větší pochopení  pro  postoj  V4.   Ani  nemůže  být.  Jestli  se na  něčem  němečtí politici a  voliči  shodnou skoro  100procentně, pak  pouze  na  tom,  že  východní sousedi  by měli  být  v téhle  otázce  „solidární“. Adost  možná  dokonce i na  tom,  že  by ta „solidarita“  měla  být vynucena. S  tím nic nenaděláme. Ale  Angela  Merkelová, na  rozdíl od  všech ostatních,  zná  naše postoje a  svým  způsobem  je  respektuje, jakkoli se nám to zdát  nemusí. Věřte, že  takový Schulz, či  kdokoli ze zelených nebo  kdokoli z  CSU,  o  vedení  AfD nemluvě,  by  byli  daleko tvrdší.  Takže  Merkelová  mi vychází  jako  ještě nejpřijatelnější  řešení. Takový  blábolící Okamura  bude  neustále  cosi  vyřvávat o diktátu Bruselu/Berlína, ale  oněm  automatickým  kvótám se dá  zabránit  jedině  pečlivým, důsledným a  všestranným vyjednáváním   a  to především  v Berlíně  a Paříži a  hledáním  spojenců v  táboře prokvotových zemí. Jestliže  se to nepodaří,  tak  ty kvóty opravdu nakonec  budou.S  nyní těžce oslabenou Merkelovou  naše  šance vzrostly.Ale  od bedničkových  žvanilů a  různých Pitomiů  se to nedozvíte.

Navíc  současné  Německo a  jednání  o  velké koalici ani zdaleka  NENI  jen migrační otázka, na kterou  si to, špatně, zúžila  většina  z  nás.

Německo je náš  největší  obchodní  partner. A také nejdůležitější.  Podle posledních údajů  tam jde  celá  třetina  českého exportu. Tohle  je  fakt, který  nejspíš nijak zásadně  nepůjde změnit. Pro  nechápající a pochybující  opakuji  – nepůjde!  Ať se vám to líbí nebo  ne. Takže  pro nás  musí být  mimořádně  důležité, co si  o nové  vládě  myslí  německé hospodářské  špičky. Protože  ony  rozhodují  o  budoucích  zakázkách pro český průmysl. A je li  GroKo pro ně nejpřijatelnější varianta,  znamená to, že  je  nejlepší i pro nás. Nemusí se vám to líbit, ale  tak to je!  A  já, když  soc dem protlačila  to  další  zatížení  německých zaměstnavatelů zvýšenými odvody  zdravotního a sociálního, plus jim ztížila řetězení smluv na  dobu  určitou,  jsem měl docela  radost. Ačkoli z toho osobně přímo nic mít nebudu. Tohle  je  velmi dobrá zpráva  pro tuzemské  firmy! V Německu práce opět a  skokově zdražila.  Soudím, že  to znamená  zvýšený příliv  zakázek pro tuzemské subdodavatele. Česko bude pro  německé podniky  opět o něco  atraktivnější. Oni se budou potřebovat  vejít  do svých  cen! Což  znamená práci pro  tuzemské firmy  do budoucna. Dokonce i tehdy,  či lépe -právě tehdy, až  současná konjunktura odezní a  půjde zase  tlustých do tenkých!

Dobrou zprávou  pro mne  ovšem  je  i  fakt,  že  v pátek odpoledne  Martin Schulz provedl  další  ze  svých  úhybných manévrů  a  rezignoval na pozici ministra  zahraničí,  z níž  chtěl  vytlačit  svého předchůdce  v pozici  předsedy  strany-  Siegmara  Gabriela. Nechápu, proč  to  vzbudilo v  Německu  tolik  překvapení!  Jak dlouho tady opakuji,  že tomuhle  člověku  nejde svěřit  ani ta  trafika???? Nechápal jsem  naděje, které  do něj  členové SPD  vkládali. On byl a je  jen  prázdná  skořápka a pozér!

Nezklamal mne, jak  naložil s  důvěrou a očekáváním   spolustraníků. Nýbrž  mi spadl  kámen  ze  srdce –  kdyby on vedl německou diplomacii, tak  bychom  zažili obrovský  tlak na kvoty a  další  centralizaci  Evropy. On  ničemu jinému nerozumí a  nic  jiného nezná.  Bez něj  bude neměcká politika  výrazně  realističtější. Moc  dobrá zpráva!

Za  skvělé pak považuji to,  že  německé ministerstvo vnitra  přebere  místo  Lothara  de  Maiziere,  poslušného  podržky  kancléřky,  současný  bavorský  premier  Horst  Seehofer. S ním  žádná migrační tsunami  2015 nehrozí a  německou  hranice neotevře!  Naopak – od něj lze  očekávat  velmi tvrdý  protimigrační  kurz a  ještě  přísnější  azylovou politiku s opravdovou  snahou  odsunout  zpět ty, co neprojdou  azylovým sítem. Už proto,že  Bavorsko čekají  zemské  volby a CSU  obhajuje  absolutní většinu v Landtagu.

Jenže  jsou  i  špatné zprávy – jestliže  referendum v SPD  dopadne  a  ustaví se znovu  vláda velké koalice,  vezmou si přesně  tohle  čeští  oranžoví  za  vzor a  vyrazí do  koalice  s Babišem. Aby  po  vzoru německých přátel spáchali politickou  sebevraždu… Vsadíte  se?

Takže  mám si přát  velkou koalici u sousedů  nebo ne?  Těžké, moc  těžké. Ale –  ano! Snad  v Lidovém domě  někdo se zdravým rozumem pořád  ještě  je. I když  tomu už  moc  nevěřím.

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.