Co oranžoví nikdy nepochopili, protože pochopit nechtěli


Ačkoli   pondělní  článek, reagující na sjezd  sociální  demokracie  byl  velmi obsáhlý, nebyl zdaleka vyčerpávající / tedy pro některé  čtenáře  možná  ono/.  Ani být  nemohl, na  to bych potřeboval  být  insiderem a  nikoli  hodně  vzdáleným pozorovatelem,  který  to oranžové  hemžení  má navíc  možnost  pozorovat  jen přes hodně tlusté a zamžené  sklo  televizní obrazovky.

Ale  i tak jsem nucen, s  krátkým  časovým  odstupem, přidat  pár  dalších poznámek k  situaci v níž  se  sociální demokracie  nachází.Nejsem  si zdaleka  jistý  tím, že  budu  dnes  držet  nějakou  kontinuální, na sebe  navazující logickou  strukturu, kde jedno vyplývá  z  druhého,  jak se o to běžně  snažím, či  zda půjde spíše o shluk  nenávazných postřehů. Uvidíme.

Začnu ještě  se Zemnovým projevem.  K  okamžiku kdy zavzpomínal,  jak  sjezd, kde byl  zvolen znamenal  pro soc  dem  start k výšinám. Přirozeně  Zemanovou zásluhou,  jak neopomenul  zdůraznit. Po něm  už  oranžoví  měli  v  čele jen  slabé lídry. Tvrdí  Zeman.

Ano,  v  době  toho sjezdu  z před   25 -ti lety  měla  tahle  partaj  ve sněmovně  snad  asi  jen   7 poslanců a byla  tudíž politicky  stejně  významná, jako  dnes  Gazdíci.Stejně  tak je pravdou,  že  od té  doby  její politický  vliv  a interes vzbuzovaný  mezi voliči  – rostl. Ale  tím  pravdivost Zemanových sebestředně nostalgických tvrzení nad velkou minulostí a  tristní  současností  této  strany  končí!

Položme  si jednoduchou otázku  – co by  se  asi tak bylo s oranžisty  stalo,  kdyby  tehdy  volba  předsedy  dopadla opačně – tedy, že by Zeman těsně prohrál s Paroubkem. Ačkoli je  to klasické  kdyby  a nemohu  to  dokázat, dovolím si tvrdit,  že  by  více méně  došlo ke  stejnému raketovému  růstu  soc dem preferencí  mezi  potencionálními  voliči!

Určujícím  prvkem  toho růstu  totiž  nebyla  ani  osoba konkrétního předsedy  soc  dem  a  už  vůbec  ne nějaký stranický program,  nýbrž  Klausův arogantní   a  sociálně vyprázdněný, darwinistický     způsob  vládnutí!  Paroubek  nebyl o nic  méně  zdatný  řečník  než  Zeman a nepochybně  by  byl úplně  stejně a spíše lépe  využil šanci  kterou pro vzestup  téhle  strany  vytvořil a doslova tenkrát nabídl na stříbrným podnosem   tehdy  neomylný, největší a  nejchytřejší  ředitel zeměkoule od  Vltavy. O tom nepochybuji  ani trochu. Ostatně Paroubek  to  o  12 let později  prokázal v praxi,  když  přebral  rozvrácenou  partaj po Stanislavu  Grossovi s  preferencemi kolem  10-ti%  a  za  rok jí  dovedl  k vůbec  nejlepšímu  výsledku  v její novodobé  historii.  Kdy překonal  i Zemanovy  výsledky  z  96 a  98! Tím padá mýtus  o neschopných Zemanových  nástupcích.

A dovolím si ještě  další co by  bylo  bývalo…, respektive  nikdy nenastalo,  kdyby  v onom  93 zvítězil  u delegátů  Paroubek a nikoli Zeman.

Soudím,  že  strana  by  se byla, zejména  na krajských  úrovních, kostituovala  úplně  jinak a  daleko solidněji, nikoli do podoby  loupeživých bratrstev a  také  že  by  dnes  nebyla  v  děsivém  finančním  chaosu, protože  kauza  Altner  a tím  i hrozící  zničující  finanční  pohroma, by  se  vůbec  nekonala!

Prostě proto, že  Paroubek  by  byl, na  rozdíl od Zemana,  vyplatil  advokátu  Altnerovi  za  vybojování Lidového domu  to, co mu dle  smlouvy  náleželo, což  Zeman učinit  odmítl. A  tím   nastartoval  lavinu,  která  velmi pravděpodobně  nejstarší  českou politickou  stranu smete.  A  vedle  toho  by  nebyla, na  rozdíl  od  Miloše  Největšího, pod jeho rozlišovací  schopnost,  organizační  výstavba  strany. Ani na  centrále, ani v  regionech!

Tohle  Zeman  absolutně  neřešil. Jemu stačilo  k plné spokojenosti dělat  tzv.  velkou politiku a  dění na  nižších úrovních   nechával  samovývoji.  Při jeho známé  afinitě  k týpkům  jako  Šlouf  , Minář a podobní, co  se kolem něj vždycky  hemžili a hemží, to dopadlo, jak muselo.

Že  tato  velká politika  musí  stát na  nějaké  pevné  organizační a  dobře a  spolehlivě  fungující  základně  krajských a  okresních  organizací?    Která logicky  v  90-týh  po znovu obnovení  strany  existovat  nemohla /proč  podobné  kmotrovské struktury  neprorostly  do KSČM  nebo k lidovcům nebo jen v nesrovnatelně  menší míře?/.

Že  ponechána  sama  sobě v  době  živelného růstu preferencí  do  strany  nabalovala  spoustu  karieristického lidského, s odpuštěním sajrajtu? A  tím  se položily základy  jejích  včerejších a ještě  dnešních kmotrovských  struktur,  které  nakonec, spolu s  Babišem  partaj rozložily?  Tohle by  se za  schopného a  výkonného  organizátora  Jiřího Paroubka  neříkám, že  nestalo,  ale  určitě  v daleko omezenější míře. Někdo může  namítnout  – a co třeba  Paroubek a Benda?  Tady mi  schází  insiderovský  vhled  za kulisy, nicméně  Paroubek se dostal k veslu  až v roce 2005 a  tehdy  už  vstoupil “ do  hotového“  a  musel plavat  v  rybníce, který mu  vytvořili jiní!

Nějak se mi nedaří  tématu,  které  jsem si pro dnešek  vytýčil  – tím není   Zemanova  kritika. Ale poukazování  na  to, co  v  soc dem  dříve  nepochopili  dříve   a nechápou  dnes.a proč tedy  bude  nějaké  resuscitace  téhle  strany  na  přibližně  bývalou významovou úroven mimořádně  těžká, ne  li  nemožná  / jak se osobně  domnívám/.

Ta  úvodní  pasáž  chce, přiznávám, že  dost komplikovaně  říci  – soc d em  nikdy nepochopila pár základních  věci

1- že  její  vzestup  z porevoluční bezvýznamnosti  nebyl  vůbec  dán  nějakým soc dem etosem a jeho zarezonováním ve  společnosti, nýbrž  tehdejší konkrétní  společenskou  náladou,  vytvořenou  především ne/činností  vlády  Václava  Klause ohledně privatizace a privatizačních  velkozlodějen.

2-že  tuhle  Klausovu  nabídku  musel uchopit  a  zúročit  každý  trochu  gramotný politik,  který  by byl  stál v čele  oranžových v  té  době.

3- soc dem tenkrát  nezískala  lidi programem,  nýbrž oni  ji  volil protestně, kvůli tomu  co jim tehdy vadilo!

4- na  svůj  volební debakl  si  zadělala  už  v  samých  začátcích  svého  obrození  tím,  že  výstavbu  strany  a jejich  struktur  přenechala  živelnému samorůstu, který  velmi rychle zmutoval v  rakovinné  bujení. Z  čehož  vyplývá, že  debakl  na podzim  2013 byl neodvratný a nevyhnutelný.  Otázkou bylo jen  konkrétní okamžik, kdy  se tak stane a  Sobotka  s ním má  pramálo společného.

Plně  se to ukázalo už  po  vítězných  volbách 2002, kdy  outsider nečekaně Špidla porazil Klause a  jako první soc dem premier  skutečně  vstoupil do Strakovky  hlavním  vchodem.  Dodávám pro úplnost, že  druhý, kdo to  ze  soc  dem předsedů dokázal  byl Sobotka. Nikdo  jiný! Tím, že  uměli najít  v parlamentu  onu  magickou  101. Což  Zeman nedokázal  a proplížil se  podloudně   do  Strakovky  vchodem pro  služebnictvo  za pomocí  špíny  jménem  Opoziční smlouva,  která  nám  dnes nakonec  vygenerovala  Andreje  Babiše.  Ano  právě  Vladimír  Špidla  byl první obětí   oněch  vnitřních  rakovinových  struktur.

Ani  Jiří Paroubek ani Bohuslav  Sobotka  to nepřehlédli.  A  několikrát se pokusili  o vnitřní  restrukturalizaci  strany. Jenže  proti,  jinak  na sebe  nevražícím  krajským  a jiným  klanům,  na  sjezdech  neměli  šanci. Takže  přišla  řada oranžově  kmotrovských  skandálů  v severních  Čechách,  na Liberecku, na  severní Moravě  i  v Praze, kdy jejich součástí  byla i více  či méně  otevřená  vzpoura  proti celostátnímu  vedení  strany, které Lidový  dům  neměl šanci  zpacifikovat. A totéž, konec konců  předvedly  loni  i Jižní  Čechy  v čele  se Zimolou a vrcholným  číslem byl pak lánský  puč.

Soc dem prostě nepochopila a dodnes  nechápe,  že  přesně  tohle a nikoli  Sobotka,  ji poslalo  ke  dnu! Proto  vítězství v  roce  2013  bylo  spíše  porážkou, proto  ztratila  soc dem v posledních komunálních  volbách  velká  města  typu Brno,  proto  přišla  o většinu  krajských  hejtmanů, proto v minulém kole  senátních  voleb  ztratila  z  12 celých  10 senátorů!   Proto a nikoli  primárně  a dokonce  i sekundárně nebo terciálně  – kvůli Sobotkovi.  Ano, Sobotka  neměl  charisma – onu schopnost  nakecat  Eskymákovi,  aby  si  od něj  koupil sněžné  dělo a výrobnu ledu! Ale to by nic  neřešilo. Nanejvýš  to Waterloo přesunulo na později.

Sjezd  v  Hradci přesvědčivě  demonstroval,  že  na onom  nechápání se vůbec nic nezměnilo a  že  úplné  zatmění  mozků v  soc dem je mimořádně  rozšířenou  daností.

Přátelé a přítelkyně  truchlivě  vzpomínají  na  velkou a  slavnou minulost  a  mnozí  ji spojují  se  Zemanem…  Nic  nepochopili. O Zemanovi  a nostalgii po „zlatých časech“  s  ním  jsem právě  dopsal. Takže  je  čas  tohle  téma  opustit.

Pojdme k  dalšímu  bodu,  který oranžoví  nechápou a  dodávám, že v  tom nejsou  sami. U  českých politických politických  partají,  ale  i politických  projektů, je  železným pravidlem,  že  když  udělají  dobrý  výsledek, okamžitě  jsou z toho vyvozeny  dva , v podstatě  mylné,  závěry:

1- je  to  nehynoucí  zásluha  konkrétního  lídra

2-voliče  oslovil stranický program a byli  z něj tak  na větvi,  že  partaj  volili

3-že  každá  politická  krize a  tvrdý sešup v  preferencích  se  dá zastavit tím, že  se najde  onen pověstný  charismatický  lídr  a  sepíše  nějaký  super  program,  který  voliče posadí  na zadek a  přivede  ho zpět do  houfů  voličů  strany

Nehodlám  bagatelizovat  osobnost   vliv  hlavní tváře  strany a  to  jak  působí  či nepůsobí  na prvoplánově  na  voliče. Jenže  tohle není  samospasitelné a  rozhodně jen toto nestačí.  Vzpomínáte  ještě  na  různé politiky, kteří byli ve  své  době  na  špici žebříčků popularity a  důvěryhodnosti? Namátkou  – Vladimír  Dlouhý,  Stanislav Gross, Petra  Buzková, Karel Schwarzenberg,  Bohuslav  Sobotka, Lubomír  Zaorálek…Namátkou, byl  by  zástup  dalších  jmen. Těch kteří  byli  populární,  měli tedy v  určité  době  charisma, ale  – následně  u české  veřejnosti ve volbách totálně propadli!

Ano  vím,  namítnete  Babiš, Klaus,  Zeman. Odpovím snadno.

Babiš?  To je  poněkud  jiný  případ a  jiná  kategorie, o tom  až později, ale  nepochybuji,  že i přes  všechny  výhody oproti  standardním politikům, které má na své straně, ho  nevyhnutelně  pár  také čeká.  Žádné stromy  totiž  nerostou  do nebe.Pokud  český  volič  totálně  nezblbne  a neodhlasuje  si  diktaturu s  ducem Babišem.

Klaus?  od  voleb  1998 nevyhrál nic. Prezidentem se stal  zákulisní  machinací. V obou případech.

Zeman?  Tvrdím, že  do ústraní před  parlamentkami v 2002 nešel nikoli proto, že  byl unaven politikou a potřeboval  si odpočinout, ale  že nevěřil,  že  porazí právě  Klause.  Volební preference ještě nedlouho před  hlasováním mluvily  jasně a  Vladimír  Špidla  byl  nastrčen jako obětní  beránek. Aby  se Miloš  Veliký mohl  triumfálně, v roli zachránce vrátit.

K prvnímu prezidentství  mu pomohla  osoba  soupeře,s  Janem Fischerem by  byl  nejspíš  prohrál. A  poslední  klání si  ještě pamatujeme.  Při  víc  než  8 milionech  voličů  vyhrát   o  76 093 voličů  mi  přijde  stejné , jako  když  předevčírem  rychlobruslařka  Erbanová  přišla  o  stříbrnou medaili  na  pětistovku  o  0,01 vteřiny, což  je  – přepočteno  13,4 centimetru…

Vím, že  zemanistům zase stoupá  tlak, takže  dám  něco průkaznějšího /aby jim stoupl  ještě  více 🙂 /.  Zeman pro  volby  2010 vytvořil  speciální  vehikl jménem  Strana  práv občanů -Zemanovci. A  sám ji osobně  do těch  voleb  vedl a civěl  z  bilboardů  na každé  křižovatce.  Výsledek?  Nepřekonal  5%. Návrat  do parlamentu se nekonal. Totální propadák! I když oslazený – sebral hlasy  soc dem a  znemožnil jí sestavovat  vládu /pochopili tohle   v soc  dem?  Myslím, že do odnes nikoli/.

V  každých  dalších  volbách  tahle  podivná  partička kolem Veleby  a Mynáře   se zkoušela dostat do parlamentu, sice už  ne  se  Zemanem v  názvu  /jak signifikantní/, ale  přesto s  jeho  maximální osobní podporou, znovu. A  neudělal  ani 1%.  Takže  rozdíl volebního výsledku se Zemanem osobně  a  bez  Zemana, jen s  jeho podporou  je  – ano  vážený  čtenáři  -3%  hlasů….. Ale  vždycky to bylo  žalostně málo! A  to jde, podle  zemanistů o geniálního rétora, ještě  geniálnějšího politického  šachistu a  člověka  obdařeného  všemi možnými cnostmi. Jak to, že  Miloš  Zeman v prezidentských  volbách  osloví  o  fous  větší  polovinu národa  v  těch parlamentních   totálně prohrává, od  roku  2002 totálně prohrává a  není s chopen  získat ani 5%?? Proč lidé  naprosto nedůvěřují  jeho politické straně?  Proč  nedají na jeho doporučení? Když mu tak věří?

Mohl bych se pokusit tyhle  otázky  zodpovědět  a třeba  by  se mi to i povedlo.Ale jednak SPO  opravdu  není  vůbec  zajímavá a byla  by  to ztráta  času a napínání vaší trpělivosti,  ale především  – tenhle  článek  není o Zemanovi, ale  o tom, co  sociální demokracie  nechápe a dokonce  se ani nesnaží a nikdy nesnažila pochopit. Oni se, dle mého  názoru  nikdy nenamáhali  rozklíčovat  , proč  byly v  minulosti  ve volbách  úspěšní! Takže  je  čas  s  tím Lidovému domu pomoci.  Začnu proto souhrnem  parlamentních  voleb  od roku  1996 s mým stručným komentem,  proč v  nich  soc  dem uspěla/neuspěla  čím přitáhla/ztratila  voliče

1996 – velký  úspěch. Daný  tím, že  už  nadkritická  skupina  voličstva  měla  dost  privatizačních  všiváren. A  hledali alternativu, někoho, kdo by  to  zatrhl a potrestal. Možnosti byly  jen dvě -KSČM  a  soc  dem. Volit  7 let  po Listopadu komouše  bylo  pro  naprostou většinu  nemožné. Takže  soc  dem. Prokazatelně  šlo nikoli  o uvědomělé  socialisty, nýbrž  o protestující nespokojence žádající  změnu ve státě a  vymetení Klause.

1998– totéž  ve  větším měřítku. Po  dalších  Klausových  skandálech,  balíčcích a  Sarajevu. Opět  stál  za  oranžovým úspěchem protest naštvané  veřejnosti. A přirozeně Zemanův  slib Čistých rukou….Slib, vážení,  slib!

2002–   vítězství.Tady  šlo  jednoznačně  o  snahu  voličů  na poslední  chvíli zabránit  návratu  Václava  Klause  a lidí kolem  něj

2006- historický  výsledek, nejlepší v  jejích  dějinách  S  motivem  zabránit  pravicovému  revanši. Ukradené  vítězství  soc dem  díky  skandalizaci Kubiceho zprávou a  vstupem  zelených  do parlamentu, kdy  vlastně  vzali  hlasy  soc dem a provozovali  následně  tvrdě pravicovou politiku.  Jde o první případ  odloupnutí protestních  hlasů od  sociální demokracie. Tohle  odloupnutí  zůstalo naprosto  nepovšimnuto, ačkoli  bylo klasickým Mene  Tekel! pro soc  dem!  Kdo by to řešil,  ve  světle  volebního rekordu? Kdo je  raněn, v okamžiku svého triumfu slepotou, bude tvrdě potrestán! Sociální  demokracie  stejně  jako   Balsazar, starozákonní  král Kaldejský…..

2010 – Vítězná totální prohra!  Co  začali  a ostatním naznačili  zelení  o  čtyři roky  dříve, zanalyzovali  a  dokončili Radek John a Bárta  se svým podvodem na  voličích. Spolu s  řeckou lží a jejím využitím  v kampani. Soc  dem  se  čtyři roky opájela  výsledkem z  roku  2006 a s vyplazeným jazykem toužila  o revanši. Ona má přece velké a pevné  voličské  jádro a  skvělý program!  Takže si nevšimla,  že  stále  více a  více voličů  je  krajně  rozčarovaných a unavených  z  české  politiky. Jak na celostátní , tak regionální  úrovni a   že  se  pomalu  a jistě  oranžoví dostávají /především díky  kmotrovským  strukturám  na  krajích/ do Klausovy pozice  v roce 1996.  Že  volič  už  nehlasuje pro  něco,  nýbrž  proti  něčemu nebo někomu.   Voliči  VV  to  byli hlavně ti, kteří oproti  roku  2006 přeběhli od růží  v lovcům dinosaurů.   Tady  byla zahájena už  zjevná  část   procesu  miniaturizace  dříve  velké strany.  Jiří Paroubek / zcela  správně/ z  toho vyvodil osobní  důsledky, nicméně byl jediným.  Partaj , zahleděná sama  do sebe  a   do iluze  o své „velikosti“  neměla potřebu  cokoli měnit a dokonce  ani nepostřehla, že  svět kolem ní a zejména  voliči  a jejich nastavení  se dramaticky  mění.

2013– dinosaurova  poslední  výhra.  Bylo to tzv. utrpěné  vítězství. Protože  nadkritické  množství  voličů  už  chtělo jen  zúčtovat  s tradičními politiky. Amatérské a místy  až komické   duo  John -Bárta vystřídal těžký profesionalismus  a  nekonečné  finanční  možnosti  Andreje  Babiše a  šílená,   fundamentální  demagogie Okamury. Protestní  volič  v tvrdém  a velkém  nástupu! Soc  dem opět  slepá  a hluchá  k proměnám společnosti,  zaujata  pohlcena  sama  sebou, svými vnitřními spory.

2016– drtivé  vítězství  protestního  voliče.  Protestním stranám  odevzdává ve  volbách  2/3 hlasů!   Sociální demokracie stále nic nepochopila!

Tolik parlamentní  volby. Za zmínku stojí  ještě  dvoje  senátní –

2010 a 2012

Pamatujete  ještě jejich rezult? Který  byl označen  za oranžovou  tsunami, kdy  sociální demokracie ovládla  senát a  v jednu chvíli tam dokonce měla  absolutní většinu? V Lidáku si  mysleli, že  to  jako  byla zásluha  strany, skvělého programu a  oslnivých tváří….  A přitom  to byl  zase jen  extrahovaný  čirý protest proti  NečasKalouskům a  tekutý  hněv, který  jim  tenkrát připlavil ta  triumfální  vítězství!

Totéž  přirozeně platí  i o krajských volbách  2012

kdy  oranžoví, s výjimkou Prahy,  ovládli všechny  kraje  a  hejtmanské posty.

 

Když  to shrnu, vychází mi  jediné  – sociální demokracie  NIKDY  vlastně  – možná s  výjimkou roku 1998 a  snad i 2006, nedosáhla  úspěchu  KVULI  svému  programu,  nýbrž  jen když  se  jí povedlo sebrat  protestní  hlasy!  Bez nich  je  okrajovou politickou  silou.  Neměla  a nemá  skoro žádné pevné  voličské  jádro, kteří půjdou se stranou v dobách  dobrých, ale především zlých! Soc  dem nikdy nic  pro vytvoření  tvrdého jádra  neudělala.  Jen tzv. měkké  přívržence. Které lze  stejně tak  získat, jako ztratit, ale  nikoli  udržet  trvale! Tohle  nikdy   a nikdo z  českých politikářů  nepochopil. To není jen  oranžová slepota, takhle  je  to  u všech  politických subjektů. S  výjimkou komunistů a lidovců.

Jediní, kteří to zaregistrovali, pochopili  a postavili na  tom  svůj politický byznys,  byli a jsou političtí podnikatelé – nejprve  Vít  Bárta   po něm  Babiš  s  Okamurou.   Jedině oni pojali  voliče  jako  zákazníka, kterému  hodlají  vnutit  svoje  šmejdové   cajky  a  tomu  přizpůsobili  metody  své „politické“ práce. Ani tohle pořád  ještě   sociální demokracii nedoklaplo.  Dokonce ani dneska!

Řeči o charismatických  lídrech a geniálních programech jsou prostě  jen  řeči. Ano, lídr  musí  být a přesvědčivý Program pak  zejména  chytlavý a jednoduchý.  Ale  především je potřeba, aby  hlavní slovo  měli politici,  kteří  bud  sami  jsou nadáni  číst  nálady  společnosti nebo  si   k tomu  byli  schopni  zorganizovat aparát. Dále pak platí, že  vnitřní špinavé  prádlo  se zásadně pere  doma  a nikoli na veřejnosti, že  se mluví  jedním hlasem a  že  stranické struktury  nemají  možnost  konat  ve větší míře  autonomně.

Nic z  toho  oranžoví, troufnu si  říci  – po celou  dobu  své  existence  nepochopili.  Oni si  jen stále  melou svoje  – nové  vedení  + správný program, nové  vedení + správný program, nové ….

A nyní  řeší, zda jako do té  vlády  ano nebo ne!!!!  Já tohle prostě  nechápu!  Znovu opakuji  – jsem si jistý, že  těch  7 a něco procent, co  před  časem ještě  získali, nedostali proto, aby  kolaborovali s Babišem, ale právě naopak.  Kdybych  chtěl  Babiše premierem,  byl bych ho volil přímo a nikoli prostřednictvím oranžové  kandidátky!

Soc  dem  nechápe,  že prostě musí  jít  do  fundamentální, nesmlouvavé opozice. Například proto, že  jednou protestní volič, tím protestním voličem  zůstane, v naprosté většině  i příště!  Není  šance jej  uspokojit.A  zejména ne v čase,  kdy on  by být  uspokojen chtěl – tedy  nejpozději  zítra  večer.  I  Andrej Babiš  ztratí, po čase své kouzlo, pro ty, co mu to nyní  dali, aby  trestali  dřívější politikáře.     Tyhle  hlasy  sebere  nějaká nová nebo obnovená  opozice, která si s ním dnes nezadá!

Ta  fundamentální opozice  je  sice onou  suchou  skývou  chleba, ale  tohle  je přesně to, co  dnes  sociální demokracie  nutně  potřebuje a  čím si  musí  projít, má li mít nějakou budoucnost! Partaj,  která nenabízí, ale  naopak  masově  ztrácí  koryta  korýtka  přestává  být  přitažlivá  pro všelijaké  karieristické lumpy  a lehkoživky, kterých je u ní  nalezlo víc  než  dost. Zůstane  jen  jádro. Které  něčemu  věří a je ochotno pracovat i když to vůbec  nesype.  Tímhle už , částečně, prošla  ODS. To  nejhorší  bahno,co se na ni nalepilo, je  pryč.  Modří působí  jednotně. Alespon navenek –  přirozeně  s výjimkou tradičního  klausovského  individualismu a  solitérství v podobě  Václava ml.  Ale zatím je to  ve  snesitelné  míře. Zatím.  Ale  soc  dem  s  tím nejen  nezačala, ale  v  Hradci ukázala  že  ani začít nehodlá, protože  nic nechápe a pochopit se nesnaží – lídr a program  to spraví. Prý  opozice bez  možnosti cokoli prosadit znamená  pro partaj  smrt. Je to  klidně  i možné.  Ale  jít s  Babišem je v lepším případě trvalé  živoření a v  horším také  smrt.  Volba  odchodu do tvrdé opozice  je  šancí. Šancí na znovuzrození.

Klidně  se mnou můžete  nesouhlasit. Někteří mohou  namítnout  – vlku  to  jsou jen tvoje  dojmy.  Nemáš pro to  žádnou oporu v  nějakých tvrdých datech.  Omyl vážení. Předložím  vám znovu něco,  co už  jste na Kose viděli.  A mohli  to prozkoumat, pořádně  si s  tím pohrát, tak jako já, abyste  viděli,  jak  vypadá  mapa české  voličské  krajiny a  co z ní  vyplývá. Kosa to  už  loni v  létě  psala    v  článku

Volební průzkum, který mi objasnil zmatení jazyků při stavbě Babylonské věže

Šlo o  voličské  výstupy   projektu  Behavio, který  mapoval  českého voliče  naprosto netradičně, ale  velmi  zajímavě.  Já  se  tenkrát, začátkem  září, tedy  v  dostatečném předstihu před  konečným hlasováním, jeho výstupy  zabýval  docela  podrobně.

Ale  dám  ho sem znovu – pro jeho  naprostou  názornost:

Všimli  jste  si  dat  sběru  údajů?  15. července  až  15. srpna  2018

Tedy  čtvrt roku do voleb.

A  já  tehdy  svůj koment  výzkumu Behavio  uzavřel takto:

A nakonec si nemohu odpustit a napsat pár řádek o tom, jak já osobně z tohoto výzkumu čtu šance své preferované strany, tedy sociální demokracie. A věru, že pro ni, ke své velké lítosti, mám jen samé nepříznivé zprávy. Může totiž klidně dopadnout tak špatně, jak si v Lidovém domě nejen nepřipouštějí, ale ani neumí představit.

-jejich tvrdé voličské jádro je v podstatě zanedbatelné. Celkový potenciál je stejně velký jako u Pirátů, Okamury, TOP nebo ODS či Zelených!!!! A to přesto, že nejsilnějšími skupinami, odhodlanými jít volit, jsou její tradiční podporovatelé – starší a střední generace, důchodci a zaměstnanci!!! Vzhledem k tomu, že celá polovina elektorátu váhá, zda k volbám vůbec dorazí, a že se váhající většina skládá zejména z mladších ročníků a živnostníků, pokud by se tito dostavili k urnám, neudělá soc dem dvouciferný výsledek!!!! Varovné je i zatlačení na okraj grafu, s tím, že jí voliče může brát programově neuvěřitelné a totálně nesourodé spektrum stran – počínajíc bigotně pravicovou ODS, přes multislibnu ANOšéfe, jednoprogramového Okamuru, po komunisty, až k české raritě – zeleným fanatikům, co na jedné straně provozují Kliniku a na straně druhé jsou zvažovanou alternativou pro pravicově liberální voliče…

Nejde mi  o to, abych  si potvrdil  svou  genialitu!  Absolutně  ne! Věřte, že  bych  byl  naprosto happy, kdyby  parlamentní  volby  dopadly  úplně jinak a  já byl nyní za  totálního přežvýkavce.  Ale jak to, že  já se svými omezeným  možnostmi  viděl to, co  v Lidovém domě  nestihli  začít  chápat  ani půl roku po  katastrofě? No jo,  oni  mají  jiné  starosti!  Jestli budou  vládnout  nebo  ne…

Pro případ, že  by  někdo  z oranžových  nějakou podivnou shodou okolností  četl tento  článek, připojím  ještě  obdobný  graf  Behavia  po volbách.  Třeba  by  mu  něco mohlo  dojít.

Tohle  by  vás – přátelé a přítelkyně  z  domu  smutku  měl  zatraceně  hodně zajímat.  Už  dlouho před  volbami  jste  byli  v podstatě  marginální  stranou, bez  voličského  jádra.  Po  ní  jste  menší  než  marginální.  S  téměř NEJMENŠIM  voličským  jádrem i  voličským  potenciálem,navíc  na okraji  politického spektra, což  znamená   silně retardovanou možnost  sáhnout si pro  voliče  jiných  subjektů!

Ale  oni to nejspíš  zase nepochopí!  Budou řešit  lídra a účast ve vládě! Oni prostě  nic  nechápou a pochopit nechtějí. Jako volič to musím  vzít  na vědomí a  zařídit se podle  toho. Zimolu  s Hamáčkem jsem opravdu  nevolil a  vládu s Babišem  tuplem ne. A volit  spolek,  co  si nevidí  ani na  špičku nosu  už mne  také  nebaví.

Hasta  la  vista, baby!  abych byl  za  světáka?   Ne, myslím , že  výstižnější  je  už  zapomenutá  hláška  domácí provenience  -Čágo  bello šílenci!

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.