Článku k 70. výročí únorového převratu se nelze vyhnout. Vím, že výročí bylo včera, ale přišlo mi, že bude lepší s ním přijít až dnes. Jednak se mi nechtělo být v houfu, těch, kteří tuhle událost pojali očekávaným způsobem a jednak proto, že pondělí, málo platné – je nejčtenější den. A Únor byl příliš velkou dějinnou událostí, než aby na Kose šel jindy.
Ušetřím vás / i sebe/ vysvětlování, co to Únor byl. Ti kteří měli v Listopadu 89 občanku takovou informaci nepotřebují. Ti, kteří ji ještě neměli? Inu, nechť si to nechají podrobně vyprávět od těch prvních. Nebo si o tom něco přečtou. něco pořádného. Možná je nejlepším řešením si někde na Tubce nebo Ulozto.cz prověřit, jestli tam není film Občan Brych. To bude nad všechny studia. A doporučoval bych to i těm, kteří svými úvahami nad Únorem zaplavili veřejný prostor. Ne, že by to, s čím přicházejí a více méně pořád opakují – že Únor byl začátkem doby diktatury, omezení lidských práv, procesů a politické zvůle, nebyla pravda! Nepochybná a neoddiskutovatelná.
Nicméně absolutní většině těhle jejich historický kalendář začíná až 25. únorem 1948 nebo krátce před ním. Těm nejodvážnějším pak, stejně jako sudetským Němcům – 9.5.1945. Vzhledem k mému opakovanému postoji k sudetským Němcům mi v tomto okamžiku nezbývá nic jiného, než výslovně konstatovat, že tzv. československou demokratickou opozici nesrovnávám se sudetskými Němci ani, co by se za nehet vešlo. Ty dvě množiny spolu nemají nic společného a nijak se nepřekrývají. Česká demokratická opozice nerozbíjela republiku a nechtěla ji zničit. Jen vést jinak a jinam než předvedli ti, co v Únoru vyhráli. Na což měla právo.
Takže pokračujme v úvahách nad Únorem 48. Ti , kteří dnes rekapitulují všechen ten teror a útlak, který je s tímto datem spojen a který ani v náznaku nehodlám relativizovat, zásadně pomíjejí nebo nanejvýš povrchně komunikují několik fatálně důležitých věcí
-jak a proč k němu došlo?
-jak by vypadal náš dnešní svět, kdyby Únor a jeho ekvivalenty v tzv. lidově demokratických zemích neproběhly?
-co bychom si z Února měli vzít pro dnešek?
Vezmu to bod po bodu, takže
Proč a jak k němu došlo
Z těch, kteří nyní o Únoru píší nebo hovoří na televizních obrazovkách tohle řeší jen naprosto minimální část. všem ostatním stačí prostinké vysvětlení, že to byl puč, zosnovaný komunisty v čele s Gottwaldem a inspirovaný Moskvou. A umožněný slabostí nemocného prezidenta Beneše a amatérským konáním vůdců tzv. demokratických stran. A popisují, jak to bylo těsně před 25. únorem nebo dokonce, začínají u tzv. Košické vlády a Košického národního programu I tohle všechno je nerozporovatelná pravda. Ale daleka nikoli celá.
Nedělám si patent na rozum, ale dovolím si tvrdit, že 25.únor byl důsledkem drtivé krize 30-tých let a že by nebyl bez Mnichova a Mnichovského diktátu a všeho, co následovalo.
Technicky vzato – určitě ne, protože kdyby byl Hitler včas zastaven západními mocnostmi, nebyl by Stalin nikdy přišel do střední Evropy. Ale necítím, že tímhle triviálním zjištěním je Únor a dění kolem něj popsáno.
Je opravdu třeba se vrátit až do celosvětové krize kolem roku 1930. Byla drtivá a drtící. A zanechala u lidí, zejména obyčejných lidí práce, hluboké stopy. Demokracie nedokázala tuhle ekonomickou katastrofu ani řešit, ani zmírnit. Prostě selhala. A z hlediska národního a to v mezinárodním kontextu – se totéž, ale ve větším, opakovalo v roce 1938. Svoboda , národní sebeobnovení a dokonce fyzická záchrana k nám potom přijela na tancích Rudé armády. Jsem z Plzně, takže se musím opravit – zejména přijela na tancích Rudé armády. Nemusím zdůrazňovat, že žádný Únor by se nekonal bez Jaltské konference a tam deklarovaných a velmocemi přijatých a dalších 45 respektovaných zónách vlivu.
Jako kluk jsem kdysi v tátově knihovně našel knihu britského diplomata, novináře a špiona Bruce Lockharta Přichází zúčtování, která vyšla v podstatě ještě v převratových dnech. Netuším, kam se následně ztratila. Rád bych si ji po létech projel znovu. Táta už by mne dnes nemusel varovat, ať nikde a nikdy o té knize nemluvím – pro plný kontext – bylo to někdy v letech 61-62…
Oč běží – autor analyzuje dobu mezi roky 1938 a 1945 a vyvozuje z toho závěry, které se více či méně následně potvrdily. Spíše tedy více. A skvěle popisuje to, co já dnes tady provádím jen velmi neuměle. Ale já tuhle knížku tehdy četl, leccos si z ní odnesl a na leccos, na jejím základě začal ptát.
Lockhardt ani náhodou nebyl oním univerzálním západním/britským vzdělancem z minulého století,co by si Čechy pletl s Čečnou. Znal velmi dobře naše reálie -v letech 1919-22 působí jako tajemník britského velvyslanectví v Praze. V jeho pamětech se nacházejí velmi zajímavé portréty TGM, Karla Kramáře, Vlastimila Tusara, Antonína Švehly, Aloise Rašína a Edvarda Beneše, se kterými se hojně stýkal a vážil si jich. Následně se stal zástupcem Anglické mezinárodní banky pro Československo, Jugoslávii a Rakousko. V letech 1940-41 byl diplomatickým představitelem britské vlády u čs. exilové vlády v Londýně a 1941-45 náměstkem státního tajemníka a generálním ředitelem Výboru pro válečnou politiku a propagandu v Londýně. Byl blízkým přítelem Jana Masaryka a po únoru 1948 podporoval čs. protikomunistický exil a spolupracoval s čs. vysíláním BBC.
Prostě někdo, kdo se k našim událostem vyjadřoval naprosto fundovaně. Jako znalec. Když se lámal chleba, jak v 38, tak v 48 na něj britská vláda neslyšela. Zkrátka Západ nás odepsal a to hned dvakrát. On minimálně spoluotevřel cestu cestu k tomuhle převratu. A Bruce Lockhardt to věděl a popsal s předstihem.
I tohle by si měli uvědomit povrchní sudiči Února 48 z dneška. Zkrátka před 70-ti roky vzniklo originální a neopakovatelné prostředí pro mocenský puč a instalaci NOVÉHO SPOLEČENSKÉHO ŘÁDU ve střední a východní Evropě, včetně Československa. To nebyl jen mocenský puč. To byl prostě vznik jiného společenského systému – tak jako například Cromwellova revoluce v Anglii. S e stejnými průvodními znaky. Jen výrazně menším množstvím teroru.
Dnešní vykladači navíc události prezentují tak, že národ byl vlastně tak nějak proti tomu převratu a že kdyby .. ano kdyby byli volby, byli by komunisté odstaveni od moci. Ano, je to možné, ba dokonce pravděpodobné. Zřejmě by volby na 50% +1 hlas, aby sami mohli sestavit vládu, nevyhráli. A většinu by měly ostatní partaje, které by velmi pravděpodobně už žádnou vládu Národní fronty tentokráte nevytvořily a komunisty, nejspíše na pořád, odstavily od moci.
Přiznávám, že jsem hodně dlouho přemýšlel, jak toto prosté konstatování/kterému věřím/ jde dohromady s těmi plnými náměstími na fotografiích z vyhrocených únorových dní…Tak komunisté by byli jistě prohráli volby, ale dokázali zaplnit velká náměstí mnoha městech a především zorganizovat generální stávku?! Není to takhle náhodou protimluv a záhada?
Její rozlousknutí přišlo nedávno. Při našich posledních parlamentních a prezidentských volbách. Jedna věc jsou latentní politické preference, druhá pak skutečná účast ve volbách a třetí mobilzace voličů z tzv. nerozhodnuté mlčící většiny.
Tentokráte ji zmobilizovali a přetáhli na svou stranu Zeman, Babiš, Okamura a v podstatě zorganizovali antiúnor. O tom později. Ale v tomto momentě konstatuji, že před sedmdesáti roky vyhráli ti, kteří, stejně jako dnes – jednali. Rozhodně a za pomoci všech prostředků, které měli k dispozici. Včetně nátlakových.
A spousta nerozhodných, šla nakonec s nimi. Třeba proti svým výsostným a dlouhodobým zájmům. Opravdu ten stařičký a údajně propagandistický film Občan Brych stojí za zhlédnutí. Hlavní hrdina je velkým poučením pro dnešek. Lepším než tisíc komentářů a televizních rozjímání.
-jak by vypadal náš dnešní svět, kdyby Únor a jeho ekvivalenty v tzv. lidově demokratických zemích neproběhly?
Troufnu si tvrdit, že to, co udělalo kapitalismus velkýma přitažlivým, zejména pro lidi z ruské sféry vlivu a proč nakonec socialismus fatálně nevratně prohrál, je do značné míry zásluhou právě Února a podobných převzetí moci komunisty ve středo a východoevropských zemích. Zejména pak ve východním Německu. Lídři západního světa si tehdy uvědomili jednoduchou pravdu – že jestliže se jim nepodaří trvale udržovat životní úroveň obyvatel západní Evropy a zejména západního Německa výrazně nad tou, která bude k vidění v tzv. lidově demokratických zemích, nutně Únor dokráčí i k nim. Se všemi důsledky.
Z tvrdého, předválečného kapitalismu, který nekoukal napravo, nalevo a obyčejný člověk pro něj byl jen předmětem vykořisťování, se stalo sociálně tržní hospodářství. Trh bez přívlastků a tvrdý bezohledný individualismus byl harampádím a přežitkem. Nastoupilo přerozdělování vytvořeného bohatství, posílení práv pracujících, rozvinutí demokracie a nutné regulace, aby se neopakovala 30-tá léta. A na TOMHLE ZÁKLADĚ postavila západní společnost svojí následnou převahu nad sovětskou sférou vlivu. Kdyby ta neexistovala, nevěřím, že by západní elity něco takového připustily.Více a zejména proč? si dovolím o¨pojednat až budu psát o Antiúnoru. Což vlastně začíná třetí nastolenou otázkou
-co bychom si z Února měli vzít pro dnešek?
Úplně všechno!
Současní komentátoři Února varují před jeho opakováním. Straší možností znovuinstalace totalitního režimu. A ukazují při tom na komický nostalgicko byznysový hlouček kolem Falmera -Filipa nebo Okamury. Aniž by si ráčili uvědomit, že Antiúnor už reálně probíhá a to delší dobu. V režii Andreje Babiše. A tím i Miloše Zemana. Ne tenhle článek není o Zemanovi, ale fakta mluví příliš jednoznačně.
Je zajímavé, že nikdo neřeší, dle mého mínění naprosto evidentní paralelu mezi předúnorem 48 a dneškem. Těch shodných bodů je tu příliš mnoho, než aby to byla náhoda.
-demokracie ukázala voličům své limity a slabiny a jejich nadkritická část má /oprávněný/ dojem, že není schopna pomocí tradičních mechanismů problémy doby řešit vůbec nebo alespoň v přijatelném čase
– objevila se dobře organizovaná akceschopná síla, ovládaná přísně centristicky a nutnými a potřebnými technikáliemi vybavená netradiční politická formace, s kterou tzv. tradiční politici nemají zkušenost a neumějí na ni reagovat
-vnější i vnitřní politické a ekonomické podmínky se natolik odchýlily od známých standardů, zejména kvůli předchozímu selhávání elit /krize 2008, řecká krize, války na Blízkém východě, migrační tsunami/, že se vytvořilo postupně mocenské vakuum, které ona organizovaná síla bez váhání zaplnila a zaplňuje.
– nadkritická část voličstva slyší na jednoduchá laciná hesla
Výše popsané jevy a podmínky jsou, řekl bych, obecné – pro celý Západ. Nás nevyjímaje.
Ale jsou tu ještě specificky naše paralely vážící dnešek k Únoru
-v čele země máme prezidenta na konci jeho životní dráhy a s výrazně se zmenšujícím rezervoárem sil
-jeho hlavním zájmem je zůstat zejména v úřadě
-media byla převzata skupinou, která nyní přebírá moc
– nemalá část voličstva, zdaleka ovšem nikoli nadpoloviční, hlasuje pro netradiční politický subjekt, nicméně je dostatečně početná, aby nového hegemona legitimizovala
– nový politický subjekt má zásadní prostředky, kterými jiné politické subjekty nedisponují, zejména peníze, mediální vliv a schopnost manipulace s hospodářstvím země
-politici tzv. demokratických stran jsou oslabeni a v nové situaci se neumí pohybovat
-navíc nejsou schopni držet jednotnou „linii odporu“ a mnozí hledají, kvůli svým osobním nebo politicky krátkodobým cílům, cestu ke kolaboraci s novým politickým hegemonem viz nejen komunisté,Okamura, ale především sociální demokracie/stejně jako v Únoru/, Starostové, Piráti.
Dnes opravdu nehrozí nebezpečí od Filipových nostalgiků. Ti si ze vzpomínek na mládí části mojí generace udělali perfektně fungující živnost, která jim bezvadně a hladce sype a kterou nehodlají v žádném případě přijít. El Duce Tomio ZATÍM ještě není nebezpečím. Nýbrž nebezpečným komparsem. Protože je prostě ZATÍM jen Pitomiem. A má politiku, stejně jako Filip a spol. jako bezva a mimořádně výnosné podnikání. Jemu, ZATÍM, jde o státní příspěvek za získané hlasy. To všechno zatím.
Ale Andrej Babiš? To je jiná!!!! Ten si chce zajistit svoje výsadní postavení v mezinárodní ekonomice trvalým ovládnutím téhle země. Osobní nepostižitelnost a nedotknutelnost.
My víme, co byl Únor. Čemu a komu sloužil. A elity zbrojí na válku s ním. Jako vždycky – zbrojení na minulé, navíc neopakovatelné – války. Ztracený čas, námaha a i prostředky. V situaci, kdy probíhá Antiúnor. Možná, že by mi dříve zanícený komunista, dnes tvrdý antikomunista Petr Pithart nebo někdo podobný, v tomto momentě mohl oponovat, že Antiúnor je vlastně dobře!
Není a není z podstaty.
Co bylo cílem Února? Tedy krom upevnění vlivu a moci Moskvy? Co z něj měli mít a nakonec i v nějaké formě, obyčejní lidé? Narovnání společenských poměrů, zboření systému společenských vrstev, respektive spíše kast. Důsledné rozdělování vytvořeného národního bohatství. Velký sociální stát, s tehdy nevídaným rozsahem sociální služeb všeho druhu. Dostupné moderní bydlení, vzdělávání, zdravotnictví. Socializace zisků. Tohle nelze popřít.
A čím se vyznačuje naše doba?
Globalizací. Vše má globální rozměr. Práce se klidně ze dne na den přestěhuje přes půl zeměkoule. Bez ohledu na dopady, jaké to bude mít v původní zemi. Soustavně se oklešťují sociální služby státu transferované jeho občanům. Demokracie se postupně stává stejně vyprázdněnou obyčejnou slupkou jako za komunistů. Informace jsou dnes stejně filtrovány jako tenkrát. Ne, netvrdím, že existuje UTI , že Babiš má v ANO nějaký speciální útvar, přes který jdou všechny zpravodajské výstupy v tomto státě.Není to ani třeba. Tvrdím ale, že jestliže veškerá media v zemi, s výjimkou ČT, ČRo, Práva a Halo novin ovládají členové klubu desítky nejbohatších lidí v zemi, kteří je mají nikoli, jako Rupert Murdoch, aby vydělávali na obchodu s informacemi, nýbrž jen a pouze jako vlivový prostředek viz
Babiš- Mladá Fronta, Lidovky, Impuls, Očko,
Bakala- Respekt, Hospodářky, Aktuálně, DVTV
Soukup Barrandov, Medea,
Penta Regionální deníky,
Savov Mafra,
Křetínský- celý bývalý Ringier včetně Blesku,
je situace daleko horší než za bolševika.
Tihle pánové se v mnohém neshodnou a v lecčems si dokonce tvrdě konkurují. Ale v každém případě je spojuje jedno- ovládnout co nejvíce společnost, ponechat jí co nejméně prostoru k samostatnému rozhodování, co nejvíce ji ekonomicky ždímat, maximalizovat zisky ze svého podnikání, případné ztráty socializovat a společnost totálně kontrolovat, aby se nemohlo stát, že jim někdo a něco bude křížit jejich plány. Věřit, že jejich zájmy se kryjí, alespoň z větší části,se zájmy nějakého Pepy Koblihy je čiré bláznovství.
Tohle je antiúnor! Komunisté uskutečnili převrat pod heslem omezení vykořisťování a nastolení rovnosti mezi lidmi, s podporou nemalé části veřejnosti, která to takto cítila. Dodávám, že nikoli neoprávněně.
Dnes řešíme 70 let starou záležitost, která je v dnešních podmínkách naprosto neopakovatelná. Aniž bychom si všimli, že právě probíhá nevratný proces demontáže obecné demokracie a jejích základů, dostat společnost hluboko do předválečných let, s cílem nekontrolované a nekontrolovatelné moci úzké elitní skupinky! Prostě Únor na ruby. Ovšem opět s podporou nemalé části voličstva. Která opět legitimizuje procesy, které, v konečné podobě, tentokrát zcela jasně půjdou proti jejich zájmům. Zapomeňte na sociální transfery a přerozdělování!
Tenhle náš současný Únor vede jen k tomu, že ti opravdu bohatí budou ještě bohatší a opravdu chudými se postupně začne stávat stále více z nás. Navíc budeme stále kontrolovanější a sledovanější.
Nemůže to jinak dopadnout. Politika a její provozování je totiž mimořádně drahá věc. A současné, nejen české, politické strany zkrátka nemají a nebudou mít dost peněz. Nikdy. Aby mohly provozovat nějakou svéprávnou politiku. Peníze mají a budou mít v dostatečném měřítku jen a pouze oligarchové. Takže napřímo přebírají moc. Což může dopadnout jen jediným způsobem – takovým, jaký vidíme nyní na Ukrajině.
Jestliže Únor proběhl pod heslem – všechnu moc komunistické straně, pak Antiúnor má heslo podobné – Všechnu moc oligarchům!
A nakonec něco, o čem sám dost dobře nevím, jestli mne spíše vyděsilo nebo pobavilo.
Vojta Falmer Filip v minulém týdnu vysvětloval na ČT 24 u Takáče, Jak to, že KSČM podporuje velkokapitalistu Babiše. Že to je přece proti nejsvětějším principům komunistické ideologie.
Byl bych rozuměl tomu, kdyby byl odpověděl – ale Babiš byl dříve členem KSČ, máme k sobě tedy přeci tak nějak blízko. Nebo jinak – máme k sobě blízko, protože oba dva jsme ve svazcích spolupracovníků StB. Nebo – je mi prostě sympatický nebo.. Těch nebo mohlo být tisíc různých.
Místo toho jsem se dozvěděl, že to je proto, že Babiš je tzv. národní kapitalista, který podniká tady a má proto zájem, aby lidé v zemi měli nějakou kupní sílu. Takáč na něj zíral jako trubka a nechal si to zopakovat. Já se mu nedivím, asi bych na to vejral úplně stejně.
Tohle řekl Falmer Filip těsně před únorovým výročím! Kdy jeho tehdy revoluční opravdoví komunističtí předchůdci vedli svůj převratový boj pod hesly porážky TUZEMSKÝCH kapitalistických vykořisťovatelů. Kteří pro ně byli absolutním zlem. Jejich pra/dědic Filip to ale vidí z gruntu jinak! Tuzemský globální kapitalista je přece úplně jiná ráce než jiný, stejně globální. No vzhledem k tomu, že největším a neúspěšnějším zaměstnavatelem v zemi je Škoda VW, dovolím si Filipovi a podobným navrhnout,abychom příště na premiera země navrhli když už ne šéfa celého koncernu Volkswagen, tak alespoň generálního ředitele mladoboleslavské Škodovky. Ten má podle Falmerovy logiky také zájem na tom, aby zdejší obyvatelstvo mělo kupní sílu….
A hlavně, jestliže jako volič už budu totálně marginalizován, mám jako drobný investor šanci si koupit pár akcií VW. A tím v důsledku profitovat z toho, že by koncern převzal republiku a udělal z ní VWland. Akcie Agrofertu si nikdo koupit nemůže. Ty drží jen ze 100% ANO šéf.
Zkrátka komunisté kdysi dávno zorganizovali Únor a dnes spoluorganizují Antiúnor – všechnu moc /tuzemským/ globálním kapitalistům!
Dodatek:
Tento článek byl psán včera odpoledne. Večer mi Česká televize udělala opravdu radost – odvysíláním prvního dílu filmu Masaryk. Na výročí Vítězného Unora. Snad nemusím vysvětlovat proč.