Unor a Antiúnor

Článku  k  70. výročí  únorového  převratu se nelze  vyhnout. Vím, že  výročí  bylo včera, ale  přišlo mi,  že  bude  lepší s ním přijít  až  dnes.  Jednak se mi nechtělo být  v houfu, těch, kteří tuhle  událost  pojali očekávaným způsobem a jednak proto, že  pondělí, málo platné – je nejčtenější den. A Únor  byl  příliš velkou  dějinnou  událostí, než  aby na Kose šel jindy.

Ušetřím  vás / i sebe/  vysvětlování, co to Únor  byl. Ti kteří  měli v Listopadu  89 občanku takovou informaci  nepotřebují. Ti, kteří ji  ještě  neměli? Inu,  nechť  si to nechají podrobně  vyprávět od  těch prvních.  Nebo  si  o tom  něco přečtou. něco pořádného.   Možná   je nejlepším  řešením   si někde na Tubce  nebo  Ulozto.cz prověřit, jestli tam není  film Občan  Brych.  To bude nad  všechny  studia.  A doporučoval bych to  i  těm, kteří  svými  úvahami nad  Únorem zaplavili  veřejný prostor. Ne, že  by to, s  čím přicházejí a více méně  pořád  opakují  – že  Únor  byl  začátkem  doby  diktatury, omezení  lidských práv, procesů a politické zvůle, nebyla  pravda!   Nepochybná a  neoddiskutovatelná.

Nicméně  absolutní většině  těhle  jejich  historický  kalendář  začíná  až  25.  únorem  1948 nebo  krátce  před  ním.  Těm  nejodvážnějším  pak, stejně  jako  sudetským  Němcům  – 9.5.1945. Vzhledem k  mému  opakovanému postoji  k  sudetským  Němcům mi  v  tomto okamžiku  nezbývá  nic  jiného,  než  výslovně  konstatovat, že  tzv.  československou  demokratickou opozici  nesrovnávám  se  sudetskými  Němci ani, co by  se za nehet  vešlo.  Ty  dvě  množiny  spolu nemají  nic  společného a  nijak se nepřekrývají. Česká  demokratická opozice  nerozbíjela  republiku a nechtěla  ji  zničit. Jen  vést  jinak a jinam  než  předvedli  ti, co v  Únoru  vyhráli. Na  což měla  právo.

Takže  pokračujme  v  úvahách  nad  Únorem  48.  Ti , kteří  dnes rekapitulují  všechen  ten teror a  útlak, který  je  s tímto  datem  spojen a  který  ani  v náznaku nehodlám  relativizovat, zásadně pomíjejí nebo  nanejvýš  povrchně komunikují   několik  fatálně  důležitých  věcí

-jak a  proč  k němu  došlo?

-jak  by  vypadal náš  dnešní svět,  kdyby  Únor a jeho  ekvivalenty v tzv. lidově  demokratických  zemích  neproběhly?

-co bychom si  z Února měli vzít pro dnešek?

Vezmu to bod  po bodu, takže

Proč a  jak k němu  došlo

Z těch,  kteří  nyní o Únoru  píší nebo  hovoří na televizních obrazovkách tohle  řeší  jen  naprosto minimální  část.  všem ostatním stačí prostinké  vysvětlení, že to byl  puč,  zosnovaný  komunisty v  čele  s Gottwaldem a  inspirovaný  Moskvou.  A umožněný  slabostí  nemocného prezidenta  Beneše a  amatérským  konáním vůdců tzv. demokratických  stran. A  popisují,  jak to  bylo těsně před  25. únorem nebo dokonce, začínají  u  tzv.  Košické  vlády  a Košického národního programu I tohle  všechno je nerozporovatelná  pravda.  Ale  daleka  nikoli celá.

Nedělám si  patent  na  rozum,  ale  dovolím si tvrdit,  že  25.únor byl  důsledkem  drtivé  krize  30-tých let a  že  by nebyl  bez  Mnichova a  Mnichovského diktátu a  všeho, co  následovalo.

Technicky  vzato – určitě  ne, protože  kdyby  byl  Hitler  včas  zastaven západními mocnostmi,  nebyl by  Stalin  nikdy  přišel do  střední  Evropy.  Ale  necítím, že  tímhle  triviálním zjištěním  je  Únor  a  dění kolem  něj popsáno.

Je opravdu třeba  se vrátit  až  do celosvětové krize kolem roku  1930.  Byla  drtivá a drtící.  A  zanechala  u lidí, zejména  obyčejných lidí  práce, hluboké  stopy. Demokracie  nedokázala  tuhle  ekonomickou  katastrofu  ani  řešit, ani zmírnit. Prostě  selhala. A  z hlediska  národního  a  to v  mezinárodním kontextu – se totéž, ale ve větším, opakovalo  v  roce  1938. Svoboda ,  národní  sebeobnovení  a dokonce  fyzická  záchrana  k nám   potom přijela  na  tancích  Rudé  armády. Jsem z Plzně, takže  se musím opravit – zejména  přijela  na  tancích  Rudé  armády.      Nemusím  zdůrazňovat, že  žádný  Únor  by se nekonal  bez  Jaltské konference  a tam  deklarovaných a velmocemi přijatých a dalších 45 respektovaných  zónách vlivu.

Jako  kluk jsem  kdysi v  tátově  knihovně  našel knihu britského  diplomata, novináře  a špiona Bruce Lockharta Přichází zúčtování, která   vyšla  v podstatě  ještě  v převratových  dnech.  Netuším,  kam  se následně  ztratila.  Rád  bych  si  ji po létech projel znovu. Táta  už by mne dnes  nemusel  varovat, ať nikde a nikdy  o té knize  nemluvím  – pro plný  kontext  – bylo to někdy  v letech 61-62…

Oč  běží –  autor    analyzuje  dobu  mezi roky  1938 a  1945 a vyvozuje  z toho závěry, které  se více či méně  následně potvrdily. Spíše tedy  více. A skvěle popisuje  to, co já dnes  tady provádím  jen velmi neuměle. Ale  já  tuhle  knížku tehdy  četl, leccos  si  z ní  odnesl a  na leccos, na jejím základě  začal  ptát.

Lockhardt  ani náhodou nebyl  oním  univerzálním  západním/britským  vzdělancem z minulého století,co by  si  Čechy pletl s Čečnou.  Znal  velmi dobře  naše  reálie -v letech 1919-22 působí jako tajemník britského velvyslanectví v Praze. V jeho pamětech se nacházejí velmi zajímavé portréty TGM, Karla Kramáře, Vlastimila Tusara, Antonína Švehly, Aloise Rašína a Edvarda Beneše, se kterými se hojně  stýkal  a vážil si jich. Následně se stal  zástupcem Anglické mezinárodní banky pro Československo, Jugoslávii a Rakousko.  V letech 1940-41 byl diplomatickým představitelem britské vlády u čs. exilové vlády v Londýně a 1941-45 náměstkem státního tajemníka a generálním ředitelem Výboru pro válečnou politiku a propagandu v Londýně. Byl blízkým přítelem Jana Masaryka a po únoru 1948 podporoval čs. protikomunistický exil a spolupracoval s čs. vysíláním BBC.

Prostě  někdo,  kdo se k našim  událostem  vyjadřoval naprosto  fundovaně.  Jako  znalec.  Když se lámal  chleba,  jak v  38, tak  v 48 na  něj  britská  vláda  neslyšela. Zkrátka Západ nás  odepsal a to hned  dvakrát. On minimálně  spoluotevřel  cestu  cestu k tomuhle převratu. A  Bruce  Lockhardt  to věděl a popsal s  předstihem.

I tohle  by si  měli  uvědomit  povrchní  sudiči  Února  48 z  dneška.  Zkrátka  před  70-ti  roky  vzniklo  originální a neopakovatelné prostředí  pro  mocenský  puč  a instalaci  NOVÉHO SPOLEČENSKÉHO ŘÁDU ve  střední a  východní  Evropě, včetně  Československa. To nebyl jen mocenský  puč. To  byl prostě vznik jiného společenského systému –  tak  jako  například  Cromwellova  revoluce v Anglii. S e stejnými průvodními znaky. Jen  výrazně  menším množstvím teroru.

Dnešní  vykladači  navíc  události prezentují tak,  že národ  byl  vlastně  tak nějak proti tomu  převratu a  že  kdyby  ..  ano kdyby  byli  volby,  byli by komunisté odstaveni od  moci.  Ano, je  to  možné,  ba dokonce pravděpodobné.  Zřejmě  by  volby na  50%  +1 hlas, aby  sami mohli sestavit  vládu,  nevyhráli.  A  většinu by měly  ostatní  partaje,  které  by  velmi pravděpodobně  už  žádnou  vládu Národní  fronty  tentokráte  nevytvořily a komunisty, nejspíše  na pořád, odstavily  od moci.

Přiznávám, že  jsem  hodně  dlouho přemýšlel, jak toto prosté konstatování/kterému  věřím/ jde  dohromady  s těmi plnými náměstími  na  fotografiích  z vyhrocených  únorových  dní…Tak komunisté   by byli jistě prohráli  volby, ale  dokázali zaplnit  velká  náměstí  mnoha  městech a především  zorganizovat  generální stávku?!  Není to  takhle  náhodou  protimluv  a záhada?

Její  rozlousknutí přišlo nedávno. Při  našich  posledních  parlamentních  a prezidentských  volbách. Jedna  věc  jsou latentní politické preference,  druhá pak  skutečná  účast ve  volbách a  třetí mobilzace voličů z tzv.  nerozhodnuté mlčící  většiny.

Tentokráte  ji  zmobilizovali a  přetáhli na svou stranu  Zeman,  Babiš, Okamura a  v podstatě  zorganizovali  antiúnor. O  tom později. Ale  v tomto momentě konstatuji,  že  před  sedmdesáti  roky vyhráli ti,  kteří,  stejně  jako dnes – jednali. Rozhodně  a za pomoci  všech  prostředků,  které  měli k  dispozici. Včetně nátlakových.

A  spousta  nerozhodných, šla  nakonec  s nimi. Třeba proti svým  výsostným a dlouhodobým  zájmům.  Opravdu  ten  stařičký a údajně propagandistický  film  Občan  Brych stojí za zhlédnutí.    Hlavní hrdina  je velkým poučením pro dnešek. Lepším než  tisíc komentářů a televizních  rozjímání.

-jak  by  vypadal náš  dnešní svět,  kdyby  Únor a jeho  ekvivalenty v tzv. lidově  demokratických  zemích  neproběhly?

Troufnu si tvrdit, že  to, co udělalo kapitalismus  velkýma  přitažlivým, zejména pro lidi  z  ruské  sféry  vlivu a proč  nakonec  socialismus  fatálně  nevratně   prohrál,  je do značné  míry  zásluhou právě   Února  a podobných převzetí moci komunisty  ve  středo a východoevropských  zemích. Zejména  pak  ve východním Německu. Lídři západního světa  si  tehdy  uvědomili  jednoduchou pravdu – že jestliže  se jim nepodaří  trvale  udržovat  životní úroveň  obyvatel západní  Evropy a zejména  západního Německa výrazně  nad  tou,  která  bude  k vidění v  tzv. lidově  demokratických zemích, nutně  Únor  dokráčí i k nim.  Se všemi  důsledky.

Z tvrdého, předválečného kapitalismu, který  nekoukal  napravo, nalevo a  obyčejný  člověk pro něj byl  jen předmětem vykořisťování, se stalo  sociálně  tržní  hospodářství. Trh bez přívlastků  a  tvrdý bezohledný  individualismus byl  harampádím a    přežitkem.  Nastoupilo přerozdělování vytvořeného bohatství, posílení práv pracujících, rozvinutí  demokracie a  nutné  regulace, aby  se neopakovala  30-tá léta.   A  na  TOMHLE  ZÁKLADĚ  postavila  západní společnost  svojí následnou převahu  nad  sovětskou  sférou vlivu.  Kdyby ta neexistovala,  nevěřím, že  by západní elity  něco takového  připustily.Více a zejména proč? si dovolím o¨pojednat až budu psát o Antiúnoru. Což  vlastně  začíná  třetí  nastolenou  otázkou

-co bychom si  z Února měli vzít pro dnešek?

Úplně  všechno!

Současní  komentátoři  Února varují před  jeho opakováním. Straší  možností  znovuinstalace totalitního režimu. A ukazují při tom  na komický  nostalgicko byznysový  hlouček  kolem  Falmera -Filipa  nebo  Okamury.  Aniž  by si  ráčili  uvědomit,  že  Antiúnor  už  reálně  probíhá a  to  delší  dobu.  V režii  Andreje  Babiše.  A  tím i  Miloše  Zemana.  Ne tenhle  článek není o Zemanovi, ale  fakta  mluví  příliš  jednoznačně.

Je zajímavé, že nikdo neřeší, dle mého mínění  naprosto  evidentní paralelu mezi předúnorem  48 a  dneškem. Těch  shodných bodů je tu příliš  mnoho, než  aby to byla  náhoda.

-demokracie  ukázala  voličům  své limity  a slabiny a jejich  nadkritická  část má /oprávněný/ dojem, že  není schopna pomocí  tradičních mechanismů  problémy  doby  řešit  vůbec  nebo  alespoň v přijatelném  čase

–     objevila  se dobře  organizovaná akceschopná  síla, ovládaná  přísně  centristicky   a nutnými a  potřebnými technikáliemi  vybavená  netradiční politická  formace, s  kterou  tzv. tradiční politici  nemají zkušenost a neumějí  na ni reagovat

-vnější  i vnitřní politické a ekonomické podmínky  se natolik odchýlily  od  známých standardů, zejména kvůli  předchozímu selhávání  elit  /krize  2008, řecká  krize,  války na  Blízkém  východě,  migrační tsunami/, že  se vytvořilo postupně  mocenské  vakuum, které  ona  organizovaná  síla  bez  váhání zaplnila a  zaplňuje.

– nadkritická část voličstva  slyší  na  jednoduchá  laciná  hesla

Výše popsané  jevy  a podmínky  jsou, řekl bych, obecné – pro celý Západ. Nás nevyjímaje.

Ale jsou tu  ještě  specificky  naše paralely  vážící  dnešek  k  Únoru

-v čele  země  máme prezidenta  na  konci jeho  životní  dráhy  a s  výrazně  se zmenšujícím rezervoárem  sil

-jeho hlavním zájmem  je  zůstat  zejména  v úřadě

-media byla  převzata  skupinou,  která  nyní přebírá moc

– nemalá  část  voličstva, zdaleka  ovšem  nikoli  nadpoloviční,  hlasuje  pro  netradiční politický  subjekt, nicméně  je  dostatečně početná, aby  nového hegemona  legitimizovala

– nový politický  subjekt  má zásadní prostředky, kterými  jiné politické subjekty  nedisponují, zejména  peníze, mediální  vliv  a schopnost  manipulace s hospodářstvím země

-politici tzv. demokratických  stran  jsou  oslabeni a  v  nové  situaci  se neumí pohybovat

-navíc  nejsou schopni  držet  jednotnou „linii  odporu“  a  mnozí  hledají, kvůli  svým osobním  nebo politicky  krátkodobým cílům, cestu ke kolaboraci s novým politickým hegemonem  viz nejen  komunisté,Okamura,  ale  především  sociální demokracie/stejně jako v  Únoru/, Starostové, Piráti.

Dnes opravdu nehrozí  nebezpečí od  Filipových  nostalgiků. Ti  si ze  vzpomínek  na mládí  části mojí  generace udělali  perfektně  fungující  živnost, která jim  bezvadně a  hladce  sype a  kterou nehodlají  v žádném případě přijít. El  Duce  Tomio  ZATÍM ještě není  nebezpečím.  Nýbrž  nebezpečným komparsem. Protože je prostě  ZATÍM  jen Pitomiem. A  má politiku, stejně  jako  Filip a  spol.  jako  bezva a mimořádně  výnosné   podnikání. Jemu, ZATÍM, jde o  státní příspěvek za získané  hlasy. To  všechno zatím.

Ale  Andrej Babiš?  To je  jiná!!!! Ten si chce zajistit  svoje  výsadní  postavení  v mezinárodní  ekonomice trvalým ovládnutím  téhle země. Osobní  nepostižitelnost a  nedotknutelnost.

My  víme, co byl Únor. Čemu a  komu  sloužil. A elity  zbrojí na  válku  s ním. Jako vždycky  –  zbrojení  na minulé, navíc  neopakovatelné  – války.  Ztracený  čas, námaha  a i prostředky. V situaci, kdy probíhá  Antiúnor.  Možná, že  by mi  dříve zanícený  komunista, dnes tvrdý  antikomunista  Petr  Pithart  nebo někdo podobný,  v tomto momentě  mohl oponovat, že  Antiúnor  je  vlastně     dobře!

Není  a není z  podstaty.

Co bylo  cílem Února? Tedy krom upevnění  vlivu a moci Moskvy? Co  z něj měli mít  a nakonec  i v nějaké  formě, obyčejní lidé? Narovnání společenských poměrů,  zboření  systému  společenských  vrstev, respektive  spíše  kast. Důsledné  rozdělování vytvořeného  národního  bohatství.  Velký  sociální stát,  s tehdy nevídaným  rozsahem  sociální  služeb  všeho druhu.  Dostupné  moderní bydlení, vzdělávání, zdravotnictví. Socializace zisků. Tohle nelze popřít.

A čím se vyznačuje  naše  doba?

Globalizací.  Vše má  globální rozměr.  Práce  se klidně ze  dne  na den přestěhuje přes půl zeměkoule. Bez ohledu  na  dopady, jaké to bude mít v  původní  zemi. Soustavně se oklešťují  sociální     služby  státu  transferované jeho občanům.  Demokracie  se postupně  stává  stejně  vyprázdněnou  obyčejnou slupkou jako za komunistů.  Informace jsou  dnes  stejně  filtrovány  jako tenkrát.  Ne, netvrdím,  že  existuje  UTI , že  Babiš  má v  ANO nějaký  speciální  útvar, přes který  jdou všechny  zpravodajské  výstupy  v  tomto státě.Není to ani třeba.  Tvrdím ale, že  jestliže  veškerá  media  v zemi, s výjimkou  ČT, ČRo, Práva  a Halo novin   ovládají  členové  klubu desítky  nejbohatších  lidí v zemi,  kteří je mají nikoli,  jako Rupert Murdoch, aby  vydělávali na obchodu s  informacemi, nýbrž  jen a pouze  jako vlivový prostředek viz

Babiš- Mladá  Fronta, Lidovky, Impuls, Očko,

Bakala- Respekt, Hospodářky, Aktuálně, DVTV

Soukup  Barrandov, Medea,

Penta Regionální deníky,

Savov  Mafra,

Křetínský- celý  bývalý  Ringier včetně  Blesku,

je  situace daleko horší než za bolševika.

Tihle pánové se v mnohém neshodnou a v lecčems  si dokonce tvrdě  konkurují.  Ale  v každém případě je  spojuje  jedno- ovládnout  co nejvíce  společnost, ponechat  jí  co nejméně prostoru  k samostatnému rozhodování, co nejvíce ji  ekonomicky ždímat,  maximalizovat  zisky  ze  svého podnikání, případné ztráty  socializovat a společnost  totálně kontrolovat,  aby  se nemohlo stát,  že  jim  někdo a něco bude křížit  jejich plány. Věřit, že  jejich zájmy  se kryjí, alespoň z  větší  části,se  zájmy nějakého Pepy  Koblihy  je  čiré bláznovství.

Tohle  je  antiúnor!  Komunisté uskutečnili převrat  pod  heslem  omezení  vykořisťování a nastolení  rovnosti mezi lidmi, s  podporou nemalé  části veřejnosti, která to takto  cítila. Dodávám, že nikoli neoprávněně.

Dnes řešíme  70 let  starou záležitost, která  je  v dnešních podmínkách naprosto neopakovatelná. Aniž  bychom si  všimli,  že  právě probíhá  nevratný proces  demontáže  obecné  demokracie  a jejích základů,   dostat společnost  hluboko do předválečných let, s  cílem  nekontrolované a nekontrolovatelné  moci  úzké  elitní  skupinky!  Prostě  Únor na  ruby. Ovšem  opět s  podporou  nemalé  části  voličstva. Která opět  legitimizuje  procesy,  které, v konečné podobě, tentokrát  zcela jasně  půjdou proti jejich zájmům. Zapomeňte  na  sociální transfery  a  přerozdělování!

Tenhle  náš  současný  Únor  vede  jen k tomu, že  ti opravdu bohatí budou ještě  bohatší a opravdu chudými se postupně  začne  stávat stále více z nás. Navíc budeme  stále kontrolovanější a sledovanější.

Nemůže  to jinak  dopadnout. Politika a její provozování  je  totiž mimořádně  drahá  věc. A  současné, nejen  české, politické strany  zkrátka  nemají a  nebudou mít dost  peněz. Nikdy.  Aby  mohly  provozovat  nějakou  svéprávnou politiku. Peníze  mají  a budou  mít v  dostatečném  měřítku  jen a pouze oligarchové. Takže napřímo   přebírají  moc. Což může  dopadnout jen jediným způsobem – takovým, jaký  vidíme  nyní na Ukrajině.

Jestliže  Únor proběhl pod  heslem – všechnu moc komunistické straně, pak Antiúnor  má heslo podobné – Všechnu moc  oligarchům!

A nakonec něco,  o čem  sám dost  dobře  nevím, jestli mne  spíše vyděsilo nebo pobavilo.

Vojta  Falmer  Filip  v minulém  týdnu vysvětloval na  ČT  24 u Takáče,  Jak to,  že  KSČM  podporuje velkokapitalistu  Babiše.  Že to je přece proti  nejsvětějším principům   komunistické  ideologie.

Byl bych  rozuměl  tomu,  kdyby  byl odpověděl  – ale  Babiš  byl dříve  členem  KSČ, máme  k sobě  tedy přeci tak nějak  blízko.      Nebo jinak  – máme  k sobě  blízko, protože  oba  dva  jsme  ve  svazcích spolupracovníků  StB.  Nebo – je mi prostě  sympatický nebo.. Těch nebo mohlo být  tisíc  různých.

Místo toho jsem se dozvěděl, že  to je proto, že  Babiš  je tzv. národní  kapitalista, který  podniká  tady a  má  proto zájem, aby  lidé v  zemi měli nějakou  kupní  sílu. Takáč  na něj  zíral jako trubka a nechal si to zopakovat. Já  se mu nedivím,  asi  bych  na to vejral úplně  stejně.

Tohle  řekl  Falmer  Filip  těsně před  únorovým  výročím! Kdy  jeho  tehdy  revoluční opravdoví komunističtí předchůdci  vedli svůj  převratový  boj  pod  hesly  porážky  TUZEMSKÝCH  kapitalistických  vykořisťovatelů. Kteří pro ně  byli absolutním zlem. Jejich  pra/dědic  Filip  to ale  vidí z  gruntu jinak!  Tuzemský  globální  kapitalista  je přece úplně  jiná  ráce než jiný, stejně    globální. No vzhledem k tomu, že  největším a  neúspěšnějším zaměstnavatelem  v zemi     je Škoda  VW, dovolím si Filipovi a podobným  navrhnout,abychom příště na  premiera  země  navrhli  když už  ne  šéfa celého koncernu Volkswagen, tak  alespoň generálního ředitele  mladoboleslavské  Škodovky. Ten  má  podle  Falmerovy  logiky  také  zájem  na tom, aby  zdejší obyvatelstvo mělo kupní sílu….

A hlavně, jestliže  jako volič  už  budu  totálně marginalizován,  mám  jako drobný investor  šanci si koupit  pár  akcií VW. A  tím v důsledku profitovat  z toho, že  by koncern převzal  republiku a  udělal  z ní  VWland. Akcie  Agrofertu  si nikdo koupit  nemůže.  Ty  drží jen ze  100%  ANO  šéf.

Zkrátka komunisté  kdysi dávno zorganizovali  Únor a  dnes  spoluorganizují  Antiúnor – všechnu moc /tuzemským/ globálním  kapitalistům!

Dodatek:

Tento článek  byl psán včera odpoledne.  Večer mi Česká  televize  udělala opravdu radost – odvysíláním prvního dílu  filmu Masaryk. Na  výročí  Vítězného Unora.  Snad  nemusím  vysvětlovat proč.