Můj sobecký pohled na Únor


napsal  JE

Vlkův úvod:

Dnes  jsem se rozhodl  vydat místo hlavního  článku dva  maily které mi  došly. Tenhle první  reaguje  na mou  pondělní úvahu  k výročí  Února. Klasická  pěkná  soliterní  úvaha  na téma – co by  kdyby… Za  sebe  říkám  – napadlo mne to také… A jistě nejednoho  z  vás,  co  už  táhnete nějaký  ten  křížek na hřbetě.  Uvidíte  sami,  že  JE  napsal opravdu  moc  pěkné  čteníčko. Tímto ho vítám mezi  autory  Kosy.

 

Ahoj Vlku,díky za Tvůj článek k Únoru, jako dějinné události, jíž předcházelo mnoho událostí, umožňující jeho vznik. Při přečtení Tvého odstavce -jak by vypadal dnešní svět, kdyby Únor neproběhl atd. jsem si vzpomněl na příhodu z loňského roku.

Stalo se to na pravidelném setkání nás bývalých spolupracovníků. Přesto, že o politice se zásadně nebavíme loni se jedna bývalá spolupracovnice vyjádřila takto : “ a víš Honzo, že já jsem strašně ráda, že to tátovi komouši sebrali. Vždyť náš táta by mě tam udřel jako dřel mámu ( měli statek střední velikosti, slušně velká pole a lesy) . Se svým mužem bych se taky neseznámila, děti bych měla úplně jiné, s někým jiným.“Teď jsem, ale ráda, že máme všechno zpátky“. Měli jsme už upito a tak jsem se nad tím zamyslel později. Narodil bych se, kdyby nebylo Února?

Zahloubal jsem v paměti. Naši se už před Únorem znali, je však otázka, jestli by jim jejich rodiče dovolili se vzít. Děda z máminy strany byl živnostník, celkem se mu dařilo měl i pole a velikou zahradu, děda z tátovi strany nebyl žádný chuďas, nějaké pole a hospodářství taky měl, ale táta byl nejmladším synem.Asi by toho mnoho nedostal. Takže asi 50 na 50%.

Co je ale na 100%, že by se nenarodila moje žena a to by pro mne byla veliká škoda. Neměl bych s ní syna ani dceru. Pokud by se mi narodily tak s nějakou jinou a nějací jiní.

To jsou prostě dějiny. Spolupracovnice Máňa se musela ze statku vystěhovat, díky tomu se dostala do města vystudovala a našla si svého muže. Kupodivu měli to štěstí, že tím pro ně ta komunistická šikana skončila. Asi také hodně záleželo na tom, jaké lidi měli kolem sebe.

Dědovi z máminy strany živnost znárodnili, ale také mu celkem dali pokoj, jen strejda si pobyl u PTP.Taky ale měl vcelku „štěstí“, jelikož byl dobrý elektrikář, neskončil v dolech, ale na stavbách, takže si i vydělal nějaký peníz. Ve Stříbře (kam by se jinak nedostal) potkal tetu, a život šel dál.

Děda s tátovi strany vstoupil do družstva, více méně dobrovolně, naši se vzali a narodil jsem se já a to na 100%.

No a tím se vloni zrodil můj sobecký pohled na Únor.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.