Pasta e Basta !


Předevčírem jsem nevěděl čemu  dát přednost  dříve. Zda  Slovensku a  tomu, co se  tam  děje nebo  italským  volbám  nebo referendu  německé  SPD  ohledně  vstupu  sociální demokracie znovu  do soukolí  velké koalice, které ji nakonec  rozdrtí.  Nakonec prioritní volba  padla  na  naše  sousedy. Máme  k nim  nejblíže a  dění  u nich  se  nás v každém případě  přímo  dotýká. Více než  si jsme ochotni připustit.

Dneska  si  tedy  dáme  to, co  si navařili v  neděli na  Apeninách. Jakkoli můžeme  mít  dojem, že je  to daleko a  s námi  to nesouvisí, byl  by  to hrubý omyl.  Stejně  tak  se  pletou  velmi  ti,  kteří podléhají  titulkům v novinách,  že  italský  volič  volil protibruselsky.A  mají z  toho  neskrývanou radost  – dobře  té Bruseli!

Soudím, že  sám italský  volič  neví pořádně  co  volil a  hlavně  zvolil a  že my,  at  si o Evropské  unii myslíme  cokoli, jednak nemáme  žádný  důvod  k radosti a v  dalším  bychom  měli  nyní  velmi  detailně  sledovat, co se  v zemi s  třetí největší ekonomikou v Unii  a  členské  zemi  G8,  bude  po volbách odehrávat. Protože  mi  vychází,že ta  pasta  z italské neděle  vůbec nebude k jídlu,    že to nebude nic pěkného a  že  bychom se přesně  tohoto  měli  zatraceně  vyvarovat.  V Česku i Slovensku. A  o tom bude tento  článek.

Než  začnu  rozvádět  to, co jsem naznačil v úvodu, musím  nutně  dát nejzákladnější  výsledková  data. Aby bylo jasno,  o čem je  řeč. Následující  grafy  jsou převzaty  z Il Messagera, jednoho z největších a nejprestižnějších italských  deníků:

Pro všechny  grafy  platí následující  barevné  rozdělení:

Modrá  je  sdružení středopravých stran – tedy  zejména  Ligy  severu a  Berlusconiho  Forza  Italia,

červená  je  sdružení  středolevých  strana  hnutí,  zejména  Demokratické/socialistické/strany  bývalého premiera  Matea  Renziho

žlutá  patří  hnutí 5 hvězd komika  Beppe  Grilla.

Procentní zisky  stran a  volebních sdružení ve  volbách do dolní komory  parlamentu:

 

Procentní zisky  stran a  volebních sdružení ve  volbách do senátu – horní  komory  parlamentu:

Rozdělení  mandátů v  dolní komoře  parlamentu

 

Rozdělení  mandátů v senátu – horní  komoře  parlamentu

 

Mapa  vítězných stran  v jednotlivých  regionech  ve  volbách  do dolní komory  italského parlamentu

 

Mapa  vítězných stran  v jednotlivých  regionech  ve  volbách  do senátu – horní komory  italského parlamentu

Modrá  je  sdružení středopravých stran – tedy  zejména  Ligy  severu a  Berlusconiho  Forza  Italia,  červená  je  sdružení  středolevých  strana  hnutí,  zejména  Demokratické/socialistické/strany  bývalého premiera  Matea  Renziho a žlutá  patří  hnutí 5 hvězd komika  Beppe  Grilla.

Už  uvedené  grafy musí  být  pro čtenáře  českého  tisku a  diváky  České televize  překvapením/ na  rozdíl  od  předpovědí na německých serverech/  –  dle  jejich  předvolebních odhadů  mělo  zvítězit  Hnutí  5 hvězd a nakonec  více než  jasně  vyhrálo  sdružení pravocentristů. A ani tam se český  mainstream, co se týkalo  hlavní  síly  tohoto bloku  netrefil.  Lídrem  se nestal Berlusconi  a jeho Forza  Italia, nýbrž  Liga  severu a  její  šéf  Salvini.Konstatujme, že  lídrem naprosto nedostatečným. Viz  hořejší  grafy.  Námitku,  že  ČT a  český  mainstream měl  pravdu,  že  5 hvězd  je  nejsilnější  jednotlivá politická  strana,  odmítnu  snadno – pokud  tohle  někdo staví takhle,  tak  zcela  ignoruje  italskou politickou realitu  dvou posledních dekád,  kdy  do voleb  nejdou, až na naprosté výjimky jednotlivé partaje,  ale  bloky  stran,  aby  zvýšily  svůj  volební potenciál a  šance. Takže  takový komentátor  by  měl  změnit řemeslo.

Ano, vím, tohle  jsou, zatím, pro    pro 99%  tuzemských  čtenářů  absolutně  postradatelné informace. Ale nikoli, když  se  zasadí  do pořádného kontextu. Který možná  vyděsí  i  kované antibruselisty.  Za předpokladu,  že  budou ochotni  přemýšlet.

Neumím  italsky. Takže  jsem musel  hledat  tam, kde jazykově  stačím. Tedy v česko-slovensko-německém prostoru.  Vím,  není to úplně  to pravé ořechové,  originál je  originál,  ale  i tohle by mělo stačit.

Z  uvedených  grafů je  zřejmé,  že  50 milionů  italských  voličů  svým hlasováním  nic  nevyřešilo.  Veškeré  dostupné komentáře  se  shodují,  že bude mimořádně  složité  sestavit  vůbec nějakou  vládu. Že  hledání  vládní  většiny v  Holandsku, Rakousku, Německu a možná i  u nás, jakkoli bylo a  je  dlouhé  a trnité, není nic proti  tomu, co  čeká Apeniny.   Ty  tři  velké  volební  bloky  spolu  nemají  skoro nic  společného.

Kromě  jediného  – což bychom si měli zatraceně  dobře  pamatovat – rozhodně  chtějí,  aby  Evropská  unie  odbřemenila  Itálii od  migrantů!!!! N tomhle  kategorickém  požadavku s e shodují  úplně  všichni. A  nelegální migrace  se  v zemi stala  tématem  číslo  jedna.

Tohle je  snad  jediná  celonárodní  shoda. Tedy kromě  toho,  že by se měly  snížit  daně.

Ale zpět  k těm  uprchlíkům – možná , že  už  jsem leckomu protivný se svým tvrzením,  že skoro všechny  členské země  EU /až na  V4, Pobaltí a Rumunsko/ – tedy nejméně  21 z nich jsou pro  ekonomické  připrchlíky zemí  vstupní do evropského ráje, kde se nemusí  pracovat  a každý  dostane  barák, mercedes a  sexy  blondýnu nebo  zemí tranzitní,  kterou musí proputovat, aby  se k tomu všemu dostal, či zemí  cílovou, kde to všechno skutečně „dostane“.

My  máme  to štěstí,  že  nepatříme  ani do jedné  z těch tří  skupin.  Proto budeme  neustále  čelit  tlaku ostatních  po  účasti  v přerozdělování  připrchlíků. A po nedělních italských  volbách  ještě  většímu. Tohle je první jejich  naprosto hmatatelný  výsledek.

Chápu , že  antibruselisté  se  nyní  cítí  tímto  článkem posilněni.  Hned  je  ochladím, i  když  jak Liga  severu ,jako nejsilnější pravostředová  strana  z jejich sdružení, tak  5 hvězd  jako nejsilnější  jednotlivá politická strana  v  dnešní Itálii vůbec, se  vyjadřovaly před  volbami  velmi  antievropsky a dokonce odmítaly i  euro.

Antibruselisty  si  v tomto momentu  dovolím  požádat, aby  ještě  jednou  věnovali  třeba  jen letmý pohled   makpám  s  vítězstvími jednotlivých  uskupení  v Itálii.

Je to totiž  více než  výmluvné.  Modrá vládne hegemonně  na  italském  severu,  žlutá  na  italském  jihu.   Zde mají  a já dodávám – zcela logicky  svou  voličskou  základnu!   Což  znamená  následující:

– italský  sever  je  jedna  z  nejvíce  industriovaných  částí  nejen  Evropy , ale  v podstatě  i celého světa. Dokonce  německé zdroje kladou  rovnítko  mezi  hospodářsky  nejvýkonnější  spolkovou zemí  Bádenskem  Wuertenberskem a  seroitalskými regiony.  Zde až  na  naprosté  výjimky  sídlí  oněch  20 000 italských firem, které  dominují v celosvětovém měřítku.A  dosud  dělají  italskou  ekonomiku  ekonomikou s větovou.  Už  vidím, jak Liga  severu vystupuje  z  Evropské unie a z celého prosperujícího  regionu dělá  ekonomickou  ruinu!

– italský jih?  Kde je vítězem a hegemonem  5 hvězd? Ten  který  pije  bohatému severu  krev kvůli věčným dotacím natolik,  že  několikrát  už  zcela vážně  zvažoval vytvoření  vlastního státu Padánie  a  rozbití  Italské republiky?  Pro  ten jsou  dotace  z  evropských  fondů  v podstatě  dnes už nezbytnou  umělou  výživou, na kterou je  napojen!  Vážně  bude 5 hvězd a  jeho  lídři podporovat  odchod  z  EU?

Tuhle  jednoduchou a  triviální  argumentaci  by  měl pochopit  i můj  příslovečný Pepa  Kobliha! Jd e o rozdíl mezi  jednoduchými  hesly  a  srážkou  se realitou  skutečného života.

Mimochodem  – byl  to italský  bratranec  českého  Pepy  Koblihy  -Giuseppe  Bombolone,  kdo zejména volil  5 hvězd! A udělal z něj  nejsilnější  italskou jednotlivou  stranu.Tak si  o ní  a jejím  volebním lídrovi Luigi di Maiovi  povězme  jen    to  základní.  Aby bylo  jasné, co a  jak.

Základem  „hvězdného“  volebního programu  bylo  například

-zvýšení  minimální mzdy

-nepodmíněný  zaručený  příjem ve  výši 20 000 Kč pro všechny

-snížení  daní

-více peněz  do školství, zdravotnictví, sociálních  služeb

Že  vám to zní  libě  a nechápete, proč se  do -Giuseppe  Bomboloneho navážím?

Inu  nic  zvláštního,  jen  to  že  momentální  výše  italského zadlužení  je dva  a  čtvrt bilionu  Eur !  V přepočtu  na koruny  je  to 57 bilionů, tedy  41 rozpočtů  České republiky!!!! A především 133%  italského HDP!!!!

V návaznosti na  předchozí  údaje může,  o  souběžném  snižování  daní  a  zavádění nepodmíněného příjmu, mluvit  je  bezskrupulozní  lhář  a volit  ho  jen naprostý idiot.    Jen pro informaci  – zavedení onoho nepodmíněného unierzálního  příjmu  pro  všechny  by  pro italskou státní  kasu znamenalo  výdaj  v  teoretické  výši  480 miliard  eur  ročně. Tedy  skoro  půl bilionu eur.  I když v  praxi  by  to bylo výrazně méně,  dovolím  si přes  palec  říci, že  asi  tak o polovinu, znamenalo by  to zhroucení  italských státních  financí.  Ale Giuseppe  Bombolone  nemá problém!!!  Zřejmě  neovládá  ani  základní početní  funkce na  kalkulačce  svého  mobilu….. A  hlasuje pro mladého, hezkého  neopotřebovaného  Luigi di Maia!!

Výsledek obrázku pro Luigi di Maio foto

Hezkej  klučina, jen co je pravda!  Čerstvý  třicátník.  Ten to jistě  zařídí,  věří  jeho  volič  Bombolone!  Ten nemůže  zklamat!

Takže  si,  na  rozdíl  ode mne nesehnal  ani ty nejzákladnější informace,  co tenhle  chlapec  doposud  dělal.  A zjistil jsem následující:

-začal studovat práva, nedostudoval

-dělal v restauracích

-na  stavbách

-ochrankáře  pro  fotbalový  klub  SSC  Neapol

 

Dokonalá  kvalifikace  pro  člověka, který má  mabici  řídit třetí  největší  hospodářství  v  EU  a  členskou zemi  exkluzivního  klubu  G8!!!! Silně mi  svou  kvalifikací připomíná  Okamuru a  Ficovu , řekněme  powerbanku,  Troškovou… Naprosto nechápu,  jak  di Mayia  někdo může  vůbec  volit.  Fakt  je,  že  kdyby ne jeho  , tak  by na ministerstkého předsedu v  Římě  nyní  kandidoval komik…..    Ještě  se  dělá vůbec politika  nebo  už  jen  grosteska?

No a  aby ten  výčet  byl  úplný  tak  jeho otec  byl  šéfem strany  Italské  sociální  hnutí, což  byla  fašistická politická  formace. Dnes  už  rozpuštěná….

Tak co antibruselisté,  jak  vám to imponuje?  Jen tak  mimochodem,  di Maio v předvolební  kampani  výrazně, ale opravdu  výrazně  utlumil  protibruselskou  rétoriku  s zakladatele  hvězdářů  Grilla.  Euro  už  zase není tak  špatné a vlastně na něm něco  je a  ta  Unie,  když  pomůže  s řešením uprchlického problému…

Tohle  je  vážení, vy  co  věříte  Okamurovi  nebo na  Slovensku Kotlebovi ta podobným srážka s  realitou o níž jsem se už  zmínil  výše. Pro všechny  křiklouny,  kteří se  kvůli  snadnému  zisku  hlasů  vymezují proti Bruselu!  Když  se  skutečně  dostanou k moci  a  nemají vysloveně  sebevražedné  sklony,  začnou  otáčet.  Dobře  si to pamatujte!  To je  další ponaučení z nědělních italských  voleb, které bychom si  měli  zapsat za  uši. Ostatně  babišisté  už  to zažívají se  svým idolem.Jen si to jaksi zatím odmítají přiznat. Stejně  jako zemanisté nehodlají  vzít na  vědomí,  že  ten  chce  dokonce evropskou federaci. Ale oba nás  chrání a  zachrání před  Bruselí…   No nic, pojdme  dál.

Už  víme,  že  Itálie  těžko bude  sestavovat  vládu,  že  je  rozdělena  na modrý  sever  a žlutý  jih a tedy, že prohrála  současná  vládní koalice  středolevých stran, jíž  dominovali bývalí  socialisté,  dnes operující pod názvem Demokratická strana.

Jejich  osud  silně připomíná  Sobotku a  ČSSD.   Jejich minulá  vláda  dokázala  nastartovat sice menší, ale přesto  hospodářský  růst, podařilo se jí  snížit  nezaměstnanost, zastavit  růst  zadlužení  státu a  dokonce ho  o symbolické  1%  snížit. Přesto  to pro voliče  bylo  málo a nedostatečné.  Neprošlo  před  časem referendum, které  bylo nutné  k provedení  dalších změn v Itálii, což  byl nutný předpoklad  k  dalším reformám,  bez kterých  hrozí  zemi bankrot. O  tom dále. Protože  ani náhodou není  vyloučen. a kdyby  zkolabovaly  italské státní  finance a  tím i  tamní ekonomika,  tak  nám, ale  zejména  Slovákům – Nejvyšší pomáhej!

Ano v  Bruselu  mají starosti, co bude   s nemocným  mužem  z Apenin  dál.  Ale  jakýkoli  jásot  antibruselistů není případný.

Itálie  totiž musí   řešit

– velkou nezaměstnanost. Mezi  mládeží je to dokonce  neskutečných  40%

– už částečně  pojednaný    dluh veřejných financí

-malý  hospodářský  růst

-provést  spoustu  bolestivých  reforem

-řešit a hlavně  vyřešit  velmi otřesený  bankovní  sektor, který se potácí na pokraji  řetězového  krachu

-zajistit , aby  se příjmy  obyvatel  z  reálné  hospodářské  činnosti  konečně  za  20 let  pohnuly  vzhůru. Protože  reálně  jsou  pořád v kupní síle  na  úrovni  1998!

-vypořádat s e nějak  s masovou nelegální imigrací

Tenhle  seznam není  ani zdaleka  kompletní, co  by nový  kabinet  měl  zvládnout. Jen popisuje  to opravdu nejzákladnější. A země  je v  situaci, že nějaký /hodně  dlouhý/ čas mít  regulérní  vládu  nebude. Jen  tu  z před  voleb, v  demisi.

Neumím si představit, že  ve  světě  globální  ekonomiky  je Itálie vůbec  schopná  bez státního bankrotu, pokud  by  opustila  Evropskou unii  nebo/a  eurozonu, přežít a  existovat.

Je  to Evropská  centrální  banka řízená  Italem Draghim,  která  kupuje  jak  italské  státní papíry,  tak  papíry  italských  bank  a  vlastně  monetizací jejich  dluhů  zajištuje  další  solvenci  státu i  tamních  bank.  Pokud  by  Itálie opustila  EU nebo eurozonu,  okamžitě  kolabuje  jak stát,  tak i italské  bankovní domy!  Bez debaty.  Itálie  je  rozezlena  na Němce, ale  kredit  ECB  je  vlastně  kredit  Německa,  jeho Bundesbanky.  Proto  jsou  italské  státní obligace ještě  akceptovány  trhem a  oceněny  nízkým  úrokem.  V momentě  kdyby  země  vystoupila  z  eurozony  a přešla  k  vlastní měně,  by jednak obrovsky  devalvovala a jednak  by musela platit  úroky  ze  svého dluhu, které  by  neměla  šanci utáhnout!Odhadem by byli  nejméně  4x  větší než  současné a to  Taliánům hodně  fandím.  Kolaps  hned, v  řádu  hodin, maximálně  dnů.

Musím  být  fér.  Ani setrváním   v  EU nemají Italové  vůbec nic  jistého!  Jejich zadlužení je  gigantické! V našich podmínkách  by odpovídalo  veřejnému  dluhu   ve  výši  cca  6 bilionů  Kč. ve slovenských     asi 185 miliard eur. Každému  trochu soudnému  člověku  jistě  dojde,co by  to u nás  nebo za Moravou asi tak znamenalo. Tyhle  čísla podvazují  absolutně  všechno.  Znamenají  že  stát  bude muset  současně  začít  výrazně  spořit,  ale jak to udělat, když  voliči to před  necelými 15 měsíci  odmítli nejpotřebnější a nejnutnější  reformy  v  referendu? Vedle  toho  by  stát  měl zvýšit  své  příjmy /tedy  daně/, ale  oba  vítězové- jak modří, tak  žlutí,  slibovali pravý  opak! A občané přesně  na  snížení  daní  slyšeli!

Nevěřím, že  tohle  se dá  nějak  rozumně  zvládnout.  Dříve nebo  později si  italské  ekonomicko reformní impotence všimnou trhy. A pak… No viděli jsme  to  v Řecku.  Itálie  je  zatraceně  jiný případ.  Tohle je  to, co dělá  Bruselu  vrásky  v souvislosti  s nedělními  volbami. Nikoli  Grillova  či  Salviho  rétorika!  Protože zhroucení  Řecka  ukázalo,  že  EU nebyla připravena  a příliš  schopna zvládnout, ve  srovnání  s  Itálií, trpasličí  problém.  Tohle  by  nezachránil l  žádný  euroval a  nebo záchranný  fond. Ale  je jasné,  že  všechny země  eurozony by byly  tvrdě  zkasírovány.  A  soukromě soudím, že  i ty  s  vlastními  měnami. Minimálně proto,  že  Unicredito patří  mezi  klíčové  evropské  banky, která působí  v naprosté většině  členských  zemí. Její  pád  by  odstartoval  řetězovou  reakci v  celé Evropě/světě.  Nicméně  Slovensko  by  bylo  inkasováno  zcela jistě  a  ve  velkém.

Ještě  je  důvod  mít  škodolibou radost nad  tím, že  Brusel má  problém?  Řekl bych,  že mi ho máme  s Bruselem.  Současní  italští  vítězové  ho jen prohloubili.

Jenže  ono je  toho  více, co  by nás  z  nedělní  Itálie  mělo  hodně  hodně  znepokojovat.  Už jsem na  alternativě  četl, oslavné  tirády,    že  jako  vyhráli  vlastenci, kteří  se staví za  zájmy  země  proti mezinárodním elitám a  elitářům…

No já  jen  vím,  že  v Itálii je zcela prokazatelně  na  velkém vzestupu několik  neofašistických  stran a hnutí.  Do parlamentu pronikla minimálně  dvě–  FN  a  Casapound.  A mezi italskou mládeží  je  neofašismus  velkou módou.  Mnozí si dokonce   více myslí,  že  kdyby  se dnes  objevil Mussolini,  vyhrál by  volby. A  situace se vyhrocuje  stále  více,   The Guardian  cituje Carlu Nespolovou, šéfku Národní asociace italských partyzánů (ANPI).

„Neofašisté útočí na naše kanceláře a zdá se, že zde není žádná vůle je zastavit. Požádali jsme vládu, aby zabránila neofašistickým hnutím, aby se mohly účastnit nadcházejících voleb, protože jejich existence je protiústavní, ale nikdy jsme nedostali odpověď,“

Jste  spokojeni s takovými  bojovníky  proti  Bruselu? Jestliže  ano, pak  vám  jistě  udělá radost informace,  že  minimálně  fašisté z Casapoundu  mají  velkou šanci se  stát  součástí  příští  italské  vlády, pokud  ji bude sestavovat  modrý  blok, jehož  je  členem.

Dovolím  si  dát  screenshoty  dvou  volebních  plakátů  Casapoundu, jak je  ve své reportáži zachytila  německá  ARD

Přesně  tohohle se velmi a  velmi bojím,  když  sleduji  proměny  v současné  Evropě. Selhávání  elit,  neschopnosti  řešit problémy  včas, neochoty  obyvatel  nést  více odpovědnosti  a  také  pokrývat  potřeby  státu, snadnosti s  jakou  už  velká  část veřejnosti podléhá  naprosto  nereálným  slibům  a  věří tzv. jednoduchým  řešením,  svalováním veškerých  zel a  špatností  na  Brusel. Zkrátka  selhávání  demokracie.   A probouzení  nacionalismu  v jednotlivých zemích, který je zaměněn za  vlastenectví.  Jak  dlouho bude  trvat  než  Casapound, tak  jako  před  80-ti roky  přeskočí z Itálie  do Německa?

Zajímal jsem se i  o to, proč  Casapound  tak  rychle v poslední  době  roste. Je  to triviální.  Provádí jen totéž, co  už  úspěšně  vyzkoušeli teroristé  z Hamasu v  Gaze a  ti z Hizbolláhu  v Libanonu- zásobují  Italy  na úplném sociálním  dnu potravinami, poskytují  jim základní zdravotní péči bezplatně.  A  nezaměstnaní a jejich  rodiny na  tohle  slyší.  Nedivím se jim. Nikdo jiný  jim, zdá se, není ochoten pomoci.

Demokracie  evidentně naráží  na svoje limity.

Kdyby někdo  chtěl  namítnout,  že  italské poměry  jsou italské  a  Evropu nebo  dokonce nás  nemohou  zasáhnout,  budu  tvrdě oponovat.  Sleduji politiku  už  hodně  dlouho. Nikoli  od  včerejška.  Proto si dovolím tvrdit,  že  Itálie a  proměny  její politické scény  vždycky,  s poměrně  velkým předstihem,  ukazovaly,  jak se bude  přeformovávat v budoucnu  politická  reprezentace  v podstatě  všech  evropských  zemích.  Byla  to Itálie,  kde jako první  vyklidily  scénu  tradiční  velké pravicové a levicové  formace – viz  katastrofa  nejdříve  Křestanské  demokracie  a následně  komunistů, respektive  socialistů.  Které  byly  nahrazeny  houfem  nových  stran, bez členských základen a  regionální  organizační  sítě.  Byla  to Itálie,  kde si poprvé  oligarcha  založil  vlastní politickou stranu a ovládl s  ní místní politiku.  Byla  to  Itálie, kde se objevily poprvé  politické síly  namířené protibruselsky.  Dnes je  to Itálie  naprosto nesplnitelných  hesel a  jasné demagogie a  bohužel  i země  nastupujícího  fašismu….

Ne, volby  v Itálii by nás  měly  hodně  a hodně  varovat.  Protože tohle, po minulých zkušenostech,  čeká  i nás.

Bylo by  moc  dobře, kdyby  si to uvědomila  jak  pražská/ bratislavská  kavárna, mainstream, ale  i  alternativa   a Pepa Kobliha/Koblih. Tihle  všichni  jsou jeden  celek, tvořící konečný  výsledek. Nikdo  nemůže  říci  já nic,  já  jen muzikant.   Všichni máme  odpovědnost a podíl  na  tom co je  a co bude. Jeho velikost není  rozhodující.

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.