Moskva v syrské plynové pasti


Už nějaký  čas  mám  setrvalý  dojem, že  světu  kolem sebe ne že  přestávám rozumět, ale  vůbec  nerozumím.  A  poslední  události jsou  toho jasným důkazem. Určitě pro mne.  Jak to, že si  skoro  nikdo nedá práci  přemýšlet  nad  oběma  posledními incidenty  s  bojovým plynem a to jak v  Salisbury /k tomu  dám další velký článek ve středu/, tak k tomu poslednímu  v  Sýrii?  A přitom by maximální úsilí o obou incidentů všech stran o  přesné  vyšetření toho, CO se  stalo, PROČ se to stalo a zejména – KDO  je  za to odpovědný,   mělo  být ne naprosto klíčovým axiomem postupu celého mezinárodního společenství, ale  nejméně  pětinásobným  absolutním  příkazem!!!

Oba  útoky  jsou hnusné, nesmyslné  a  jejich strůjci musí být potrestáni.  O tom není  žádná  debata. Jenže  my  jsme  svědky toho,  jak místo  práva a  logiky  je nominován,  jako hlavní a jediný  arbitr  soudce Lynch. Nešetří se. Ukáže  se prstem – ten za  to může  a ten to provedl! Na  nejbližší strom se  hodí  oprátka  a…. a  co dalšího?  Ne, věšet  se ještě  naštěstí  nezačalo.  Ale  je  tu  zjevná  snaha  o lámání  prstů, natahování na  skřipec a nasazování  španělských bot.   Lano s oprátkou je  sice už přehozené  přes  větev,  ale  dostat  tak  lynchovaného „viníka“  nebo  viníky?  Tak to  zatím….  zatím , naštěstí  se nikdo nepokusil. Bohužel – jen zatím.  Ten, co mu  byl vypálen  tak rychle  cejch  má  totiž  pořád ještě  své pistole… A  zjevně se nechystá je odevzdat, těm,co by chtěli věšet. Ale  když je neodevzdá….

Nicméně to je stav  platný v okamžiku,  kdy  klepu tento sloupek.  Za hodinu může  být  všechno jinak. Kvůli  případu Skripal  válka  nebude. Zase  se sice  o  kus  přiblížila, ale  nebude.

Plynový  útok   v  Dúmě  je  jiná  káva!

Tady  se to klidně  ve  válku, kterou nikdo nechce, ale  to  v brzkém létě  1914 nikdo z tehdejších mocných světa  nechtěl také a přece k ní došlo, protože  se  události, vlivem  teatrálně  siláckých postojů jednotlivých  velmocenských  aktérů  vymkly  kontrole, může  přeměnit během pár sekund. Nyní to vypadá, když ne stejně, tak  velmi obdobně. I tenkrát jednotlivé  velmoci  hrály  hru – my  ukážeme  svaly  a vyhrotíme  situaci až  a  pokraj možného bez  války a oni/ti druzí/ couvnou, protože  válku určitě  nechtějí a  netroufnou si na ni.   Takže  nakonec  se stáhnou  a my z toho vyjdeme  jako  vítězové  doma a získáme  zajímavou kořist  nebo přinejmenším částečně  vyřešíme  své  domácí problémy.

Dnes se ten  scénář  opakuje. Jen s  tím rozdílem, že  je  zde jeden  hlavní  hráč a několik dalších hráčů  druhé a  třetí  kategorie. Z  nichž  každý má  své problémy nebo své  zájmy.

Ale nejdříve konkrétně  k Dúmě a událostem v ní. Informace, které byly  k dispozici v neděli se příliš  nedoplnily. Co víme  v  tento okamžik s  jistotou  navíc,  je pouze  útok na  vládní syrské letiště  v Homsu, ke kterému se nějak nikdo nezná. Američané  svou účast popřeli, takže  to vypadá na  Izrael.  Nebo prý možná  Francii. Zvláštní je, že  Moskva mlčí. Ačkoli  musí,  díky instalovaným systémům protivzdušné obrany  přesně  vědět,  kdo a odkud  zaútočil.  Mimochodem, musí to vědět  i  Asad protože  prý  syrská  obrana  letiště  nejméně  tři z útočících  raket sestřelila. To by znamenalo, že  včas zachytila  trajektorii vypálených střel.

A  zde si  dovolím položit  svou  klasickou otázku – opravdu zasahovala  jen syrská protiletecká a  protiraketová obrana? 

Jestliže  ano, proč  ji svými systémy nepodpořili  Rusové?  A  další  následná,  jestliže  Rusové  přeci jen zasáhli, pak lze  nad  výsledkem vyslovit velký  údiv  nad konečným  skore ne/úspěšnosti.

Proč  o tomhle  mluvím?  Protože  to ilustruje   zoufalé  postavení Rusů v  Sýrii, do  kterého se  tím plynovým incidentem  dostali. Ale než  ho začnu popisovat, musíte  mít ještě chvilku strpení.

Jsem naprosto vyděšený  z  toho, jak snadno  mainstream, jeho politici i komentátoři pro  veřejnost  přijali okamžitě  v našem prostoru komunikovanou jedinou  „správnou“  verzí – plyny  byly OPĚT použity Asadem proti civilnímu  obyvatelstvu a  Rusové  a Irán jsou spoluzodpovědní!  A  šmytec. Je a je  a je a je to tak!!!!

Už  včera, v prvním krátkém komentáři,  jsem upozornil  na  naprostou věcnou nesmyslnost takového tvrzení. A to ještě nebyla známa  informace, že  poslední  džihádističtí islamisté se dohodli,  díky  ruskému zprostředkování s Damaškem, že jim bude umožněn odchod z Dúmy  do Idlíbu.  A ještě  v neděli  první konvoj odjel. Po onom chemickém útoku.  Proč  by potom  syrská armáda  nasadila  plyn, když  nutně musela  o ruských jednáních a  pro ni velmi uspokojivém průběhu vědět? Viděl a  zejména slyšel jsem několik komentujících, kteří na  tuto otázku odpovídali na ČT a ČRo Plus.  A  vždycky  vždycky  s dojmem, že  bláznům  dali  nekontrolovanou vycházku, protože  pokud  vůbec nějakou odpověď  dali, byla  vždycky  jen osobním výběrem ze  dvou

-protože  Asad  a Rusové jsou  po krvi  toužící netvorové, jsou prostě takoví a využili toho, že  jim minulé  plynové masakry  prošli, zkrátka  vraždí  rádi  a furt!

-protože  chtěli  urychlit  dobytí  Dúmy a  celkově  vyčíštění  kdysi velké  vzbouřenecké  enklávy  Východní  Ghůta a jeden  z nich dodal – zbývalo  asi posledních 5% a několik stovek  ozbrojených islamistů a  Asad nechtěl už čekat…

Tohle  je jak besídka  zvláštní  školy pro retardované děti! Bohužel  není,   ono  se  hraje  o celou zeměkouli!

Jenže  to nechtějí  brát na  vědomí ti, co  mají  velké  domácí  problémy!

Psal jsem o tom, že  je  tu jeden  velký  hráč a  pak několik  druhé a třetí  kategorie.

Tím hlavním jsou  pochopitelně  Spojené státy. Trump k nelibosti  jak demokratických, tak  i republikánských elit  obsadil Bílý  dům.   A  od  té doby zápasí  s washingtonskou bažinou obou  velkých partají.  Které  svou porážku od  samého začátku  vysvětlují  zasahováním  Ruska  do voleb. Nebýt toho,tak co ?  Vyhrála  by  Clintonová  nebo Cruz či Rubio? Nikdo neví. Protože  spousta  amerických  voličů už těch stále  stejných  panáků  měla plné zuby  a chtěla  někoho jiného.  Ale  zkrátka  by to nebyl Trump, tvrdí.Před  a po amerických volbách  bylo mým názorem, že  Trump dává  šanci  na nějaké  rozumné uspořádání světa. Dnes,  musím přiznat mylnost tohoto názoru. S Hillary  by  protiruská  hysterie  nikdy nedosáhla současné úrovně. Ta  by  nemusela  hrát  ruskou vměšovací kartu  a Kongres  by se nedostal do  smrtelně nebezpečné antiruské spirály,  v které je  dnes doslova zakletý….

Věřím tomu,  že  současný  americký prezident  měl zájem na  novém  aranžmá s  Ruskem. A byl připraven to poctivě zkusit. Nicméně  následně zjistil, že  ruský restart  musí  vzdát. Pokud  nechce být vystaven riziku impeachmentu  a zejména jestliže  chce  trochu  něco ze svých předvolebních slibů,  splnit.  Narazil  se  zrušením Obamacare, původně i s   reformou daní, narazil s odsunem nelegálních imigrantů, narazil se stavbou plotu, zatím  naráží  se  slibovanými gigantickými investicemi do  americké  vnitřní infrastruktury.Nedávno  dávala  ARD  reportáž  z USA,  kde bylo konstatováno, že  každý  osmý kilometr  amerických  dálnice v  havarijním stavu a  totéž prý se dá  říci  o  9/10 dálničních mostů. A podobně byl komentován  stav vodovodní a kanalizační sítě. Prodávám, jak jsem koupil. Ne že  bych  nechtěl, jako vždycky  dát  linky, ale  nejsem dnes  v pozici, kdy  to technicky mohu provést. Takže  nedám. A  nemusím připomínat,  že  Kongres  až  5 minut po dvanácté  došel  ke  krátkodobé shodě  ohledně  povolení  dalšího federálního financování  nad dluhový limit.

Trump prostě  zjistil,  že  jediná cesta, jak  něco prosadit v Kongresu   je  za cenu  protiruských opatření. Protože  to je  jediné, na  čem se beznadějně  rozhádaní  republikáni a  demokraté shodnou.   To  jim, před  domácím publikem, dodává  étos  vlastenectví a obhajoby  životních  amerických  zájmů.Bez ohledu na to, zda  to je  či není pravda. Od  okamžiku , kdy  tohle  Donaldovi  doklaplo,  začal provozovat proti Moskvě  tvrdou jestřábí hru. Takže protlačil   změnu daní a  uvolnění  federálního financování.

Washingtonská  bažina  Trumpa, přes Kongres,  dokonale  svázala. A dovoluje mu v podstatě  jen dvě  věci –  žulovou protiruskou politiku a s obavami ještě  silové  chování proti Severní Korei. I  když tady podpora  vůbec není jednoznačná, protože  nikdo neví, jestli třetí Kim  přeci jen  neodpálí nějaké  ty  atomové  rakety.  Na  druhé straně se  zdá, dle posledních informací,  že  Trumpův  nekompromisní  tlak   na  Kima začíná platit a  že  přeci jenom  bude  ochoten jednat  o  denuklearizaci a  ukončení  raketového programu. Což je obecně  nepochybně  skvělá  zpráva  pro svět. Ale konkrétně  tomu tak  být nemusí.

Jestliže  Trump  se  svým  drsným nátlakem  na KLDR, kdy klíčovým prvkem evidentně  bylo  vynutit  si  potřebnou  součinnost  Pekingu, uspěje a  Kim  odevzdá  A bombu, pak, jako ho tak tipuji,  bude potrefen pocitem neomylnosti a dojmem,  že  získal politický kámen mudrců, že  bezohledným  nátlakem  lze  uplatnit pro  řešení  všech  světových  problémů, prosazení  amerických zájmů  a to  proti všem  protivníkům  USA. Snad  výjimkou Číny. Snad. Ono totiž použití  svalů proti  svému  největšímu věřiteli  není  vždy ten nejlepší nápad.

Takhle vypadá  vnitřní pozice Spojených států a jejich prezidenta.

A  do toho přišel onen  plynový incident v  Dúmě.  Navíc  se zvláštními politickými peripetiemi  z  posledních  dnů:

1-Trump  veřejně  ohlásil záměr  stáhnout  americké  jednotky  ze  Sýrie. Což  okamžitě  vzbudilo  obrovskou nevoli  mezi politiky, ale zejména  mezi členy  vedení  americké  armády. Nikoho jak si  nepobuřuje, že  US Army  vnikla  do  úplně  cizího státu, bez pozvání  jeho vlády  a  že tam vede  válku, což  je  nejen  hrubé porušení   Charty  OSN, ale  nejspíše, podle  téhož  dokumentu i válečným zločinem.

2- doslova před pár  dny proběhla  v  Ankaře schůzka  prezidentů Turecka, Ruska, Iránu kde došli  ke zjevné dohodě nad  tím, jak  konečně zkanalizovat  dění v Sýrii, tak aby  tamní válka nabrala nějakého konce. A to všechno  bez jakékoli americké nebo západní ingerence  vůbec. Lépe  řečeno – bez  špetky západního vlivu.

A  ausgerechnet v momentě, kdy v podstatě  Rusko dosáhlo všeho, co v Sýrii  dosáhnout reálně mohlo – tedy stabilizovalo Asadův  režim,  v podstatě i  jeho  znovuznání Ankarou,  Američané  uvažují o stažení,  tak  dají  svolení nebo umožní plynový  útok????  Který  Asad provede proto, že  že  vraždění plynem je jeho hobby,  takže  si  v návalu  vražedného šílenství ani neuvědomí,  že  bude vystaven  velké a drtivé odvetě  a může  o všechno přijít?  A  Rusové  také?

Nepochybuji,  že  americká  militární  reakce je přede dveřmi. Že bude v daleko větším rozsahu než  minule a  je  to záležitost  nanejvýše budoucích  týdnů, když  ne  hodin a  dnů. Osobně  se modlím  za to, aby přišla  co nejpozději. Protože  čas  tlumí  vášně a  dává prostor na přemýšlení. Jakkoli to u Trumpa  není vůbec  dominující  vlastnost. Je  to pozér. Navíc pozér, zahnaný  washingtonskou bažinou do kouta. Ale pozér, který, zdá se  ochutnal, tzv. lidskou krev  v tažení proti Kimovi a  evidentně mu  chutná. Dodejme k tomu, že  pozér, co  bude muset nyní  jít  nad level minulé reakce za Chán Šajchůn, protože  kdyby  ne, brali by  to jeho kritici jen za prázdné gesto a mrhání penězi  poplatníků!   Budou tentokráte  chtít  útok na opravdu zásadní cíle!

A  tím se  dostáváme  k jádru problému!  Trump se sice chytil  do své  vlastní pasti a léčky, kterou mu  připravili ti, co  ho v Bílém  domě nechtěli za  žádnou cenu.  Ale tahle  situace není vůbec nic ve srovnání s pastí, do které  spadla Moskva. Včera  jsem  připomenul  informace o  připravované  provokaci s  bojovými plyny  v Británii a Sýrii, s kterými přišel hned začátkem minulého měsíce šéf  ruského generálního  štábu Gerasimov. S měsíčním předstihem!!!  A přesto se to stalo! A nikdo na to nebere sebemenší  zřetel. Vůbec nehovoříc  o objevu velké skladiště  bojových otravných látek, které odkryly  syrské vládní jednotky  při obsazování Východní Ghůty. Moskva  si  dobře  uvědomovala, co je  v  takovém případě pro ni v  sázce – všechno to, co jsem popsal  výše!

Ale  to není  ani zdaleka  celá  její  ztráta! Troufnu si dokonce říci, že  to je  ten menší  z  momentálních  ruských syrských problémů! A proto jsem se hned  v úvodu ptal,  zda  při  dnešním útoku na letiště  v Homsu zasahovala  jen  syrská  armáda nebo také  Rusové. V Pentagonu a Bílém domě  nejspíše nyní  řeší jen dvě otázky

-výběr  nových, pro Asada  bolavých cílů, dost možná včetně  jeho samého

-otázku, zda  Rusy  varovat jako minule či nikoli

 

což jsou  sice  mimořádně  důležité danosti pro celou  zeměkouli, ale  nic proti tomu, před  čím stojí Putin,  jeho nejbližší poradci a ruský  generální štáb.

Ti musí  rozhodnout,  zda  jakým způsobem odpoví v případě  americké akce. Navíc  zvážit  i  variantu,  že  útočit  nebudou jen USA, ale ještě  někteří  další – například  nejméně Izrael.  Možná Jordánsko, možná Francie, možná…

Mají v oblasti své nejdokonalejší protiraketové a protiletadlové  systémy  S  400.  A   několikrát upozornili  Západ, že  další  útok, jako po Chán Šajchůnu by  už nenechali proběhnout jen tak.  Že by zasáhli.

A jsme v čase zpět  v  okamžiku Sarajevského atentátu!  Kdy involvované státy  musely zaujímat pozice  a generovat  reakce.

Moskva  stojí před dvěma  naprosto  tristními  možnostmi

– nereagovat,  až  Američané začnou pálit a to tentokráte  nejspíš  s citelným dopadem a  tak přiznat svou strategickou slabost před  celým světem i  před těmi několika  spojenci, které má

nebo

-prostě  nasadit  v Sýrii  ty kapacity, které  tam  jsou. S  rizikem zahájení  světové války!  O tohle  se  hraje  v těchto minutách, hodinách a dnech!

Jsem přesvědčen, že  Američané a vlastně  celý Západ  kalkuluje přesně tak, jako hlavní  aktéři  z roku 1914-  kdy klíčovou mantrou bylo – oni to neudělají!, rozuměj – neodpoví  také silou na naše  silácké tahy.  Jenže  tehdy  to došlo do bodu, kdy  už nebylo cesty  zpět.  A tamtéž se dostaneme,  jestli  Trump  nechá odpálit Tomahawky nebo /a  nechá odstartovat letadla a Rusové odpoví. Zejména  při  leteckém útoku a ruské protireakci, kdy nutně musí  dojít k americkým ztrátám na  životech,  by bylo okamžitě jasné,  že si nikdo z nás  už  nemusí  dělat  žádné starosti,  kam pojede  na letošní dovolenou  v  létě. Dovolená  v takovém případě nebude pro nikoho a nikde. Protože přestane  existovat lidstvo a  planeta!

A  já pořád  slyším další a další  politikářské a  rádo by  analytické kecaly, co mi vykládají, že ten Asad, ten Putin a  že je potřeba  jim to zatrhnout a hned….

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.