Kde udělali soudruzi chybu? (aneb chyby v marxismu).


napsal JV

Vlkův  úvod

Minulý  týden  jsem dostal mail, který mne  věru  ani trochu nepotěšil. Pan Leo mis děloval, že minimálně na  nějaký  čas  si dá  od Kosy oddych,  že.. zkrátka  když  to shrnu do jedné  věty – že je  autorsky  vyhořelý.  Moc mne to mrzí.  Protože  texty  pana Lea  považuji za  vlajkovou  loď  současné Kosy.  Za  extratřídu. Co  svou  konsistentní inteligencí ji odlišuje  od  množství podobných  blogů,  za její intelektuální  rozměr. Co  já  sám osobně  bude velmi postrádat.  Na  druhou stranu  –  ten  pocit pana  Lea  plně chápu. Doráží na mne  každý  druhý  týden. Když mám štěstí. Jinak je  to  ob den.

Celý deprimovaný, s  naloženou tíhou -čím pana Lea  aspoň trochu nahradit, jsem otevřel  další  mail a  tam stálo – je zájem o článek o  marxismu, kritický  článek?  Pokdu  ano,  přikládám vzorek. JV

Ano zájem je. A  byl tím větší,  čím  více  jsem ten  vzorek  testoval.  Není to snadné  čtení.  A leckdo se  s ním nepopere. Psát  o  Sýrii, Fake  News, Babišovi atd.  je podstatně  snazší.  Ale děkuji, zejména  nyní,  panu JS, že mi tohle poslal.  Chci Kosu  mnohovrstevnou.  Nikoli jen  informační, protestující, analyzující, ale  také  přesahující  do politické  teorie. Tak jak to dělá  normálně  Leo K. /  a věřím,že  zase dělat bude/. A tak jak to dnes  předvede  JS. Prosím o hvězdy  pro  nového autora. Díky.

 

 

1. Úvod.

Žijeme v zemi, která má 41 let zkušeností s reálným socialismem a kde pravice návratem komunistické strany k moci nadále straší i v aktuálním okamžiku. Systémy reálného socialismu v celém východním bloku byly založeny na marxismu. 

Cenné na marxismu je to, že tento filozofický systém, dal běžným lidem přístup k metodologii poznání (prvně v historii tak jsou lidé v situaci: Vznikla otázka? osvoj si metodu, která tobě samotnému umožní dát odpověď v míře, jaku potřebuješ ve svém životě!

Do té doby měla běžná populace přístup jen k citátně-dogmatickým filozofickým systémům (Vznikla otázka? – hledej vhodné citáty u zakladatelů a legitimních klasiků-pokračovatelů). Takové jsou všechny církevní filozofie vyjma starozákonně-talmudického judaismu (ve kterém ale metodologii dostává jen rabinát a dav se musí spokojit zase jen s citátně-dogmatickým systémem).

Pokud si člověk v mládí osvojí nějakou metodologickou kulturu, potom je pravděpodobné, že tuto metodologii bude používat a zdokonalovat celý svůj život. Pokud je někde v základech jeho metodologické kultury chyba, bude tuto chybu opakovat celý svůj život (pokud stejnou nebo podobnou chybu dělají i ostatní, bude celkový vektor chyby ve společnosti narůstat.

Marxismus byl metodologickým základem poznání ve východním bloku režimů reálného socialismu. V počátcích tyto země (patrno nejvíce v SSSR) dosáhly obrovského rozvoje ve všech sférách života společnosti, postupně se však tento impulz začal vytrácet,, později tyto režimy začaly stagnovat a vše skončilo krachem projektu.

Na Západě krach projektu reálného socialismu přijali s povděkem, protože nějakou dobu z jeho úspěchů měli strach. Nevšiml jsem si žádného hlubokomyslného tamního rozboru chyb marxismu. Ten tak pouze upadl jakoby do zapomnění, ale zůstal v nás, pokud nadále používáme jeho metodologii v řešení běžných životních situacích. Na Západě dokonce ovládl v podobě neomarxismu diskurz na vysokých školách (utlačované dělníky jen nahradily utlačované ženy, homosexuálové, zvířátka, příroda, migranti, ..…). A protože my nyní kopírujeme Západ, marxismus v podobě neo- se nám úspěšně vrací (a to včetně deja vu momentu, kdy vidíme nejen jeho počáteční úspěch, ale na rozdíl od Západu vidíme již zcela zřetelně i směřování ke kolapsu neo-marxistických myšlenek v podobě hrozícího pádu celé společnosti – jen to zatím neumíme smysluplně vysvětlit, a tím ani odvrátit).

Takže otázka „Kde udělali soudruzi chybu?“ (a hledání odpovědi na ní) není jen historickým exkurzem, ale je aktuální a životně důležitá. Dlouhou dobu mi taková analýza chyběla a teprve nedávno jsem objevil, že autorský kolektiv VP SSSR takovou analýzu marxismu již před nějakým časem udělal.

2. Chyby v marxismu

Nejprve je třeba uvést, že všem metodologickým filozofickým kulturám, existujícím v jednom a tom samém Světě, není zatěžko se navzájem pochopit a dospět k vzájemně akceptovatelnému porozumění měnící se spolu s životem objektivní pravdy díky jednotě pro ně Objektivní reality, kterou poznávají a správně chápou; ale pro citačně-dogmatické filozofie je domluva na společném chápání jednoho a téhož jevu principiálně nemožná, v důsledku neshody dogmat jako takových, a tudíž i terminologického a symbolického aparátu, tato dogmata vyjadřujícího.

K marxismu lze přistupovat jako k dokonalé citátně-dogmatické filozofii, po které už nic lepšího být nemůže; nebo je možné v něm vidět metodologistickou filozofii, která žije svůj život v určité společnosti a uplatňuje na ní svůj vliv. 

Ve výsledku tak často jednu a tu samou myšlenku (či jejího nositele) budou také marxisté citátně-dogmatičtí a marxisté metodologičtí chápat rozdílně. 

Marxismus je 39 dílů sebraných spisů K. Marxe a B. Engelse spolu s dalšími doplňkovými 10 díly. K tomu je třeba připočíst díla legitimních klasiků pokračovatelů Kautský, Trocký, Lenin (55 svazků), Stalin (některými vyřazen) + mnozí další. … tj. objem je takový, že ho kromě historiků specializujících se na marxismus nikdo nepřečte.

Marxismus se skládá z filozofie, politické ekonomie a učení o přechodu k socialismu a komunismu.

Marxistická filozofie navazuje na německou klasickou filozofii Hegela a Feuerbacha.

Podle autorského kolektivu je nesmyslné marxistické pojetí tzv. Základní otázky filozofie: Je prvnotní hmota nebo vědomí? Všechny filozofické rozepře se tím omezují v marxismu na neshody různých škol materialistů, domáhajících se prvenství hmoty, a idealistů, trvajících na prvenství toho či onoho vědomí. …. Komu z vás toto pojetí filozofie pomohlo v řešení běžných životních situací?

Anglický etnograf 19. století E. B. Taylor – současník!!! K. Marxa a B. Engelse – se vyjádřil o „filozofii dějin v širším smyslu, jako o objasnění minulých a předpovědi budoucích dějů v lidském životě na základě všeobecných zákonů“. To je jediná zdravá formulace základní otázky filozofie.

Otázky prognostiky, metodologie prognostiky a výběru nejlepší, v nějakém určitém smyslu, varianty reakce na událost a na předpověď jejího budoucího směru, nejsou zahrnuty v marxistické filozofii ani v základním, ani v doplňkovém kurzu.

Součástí marxistické filozofie je i dialektická metoda (z Hegelovi a Platónovi filozofie) založená na materialismu (tj. s vypuštěním Boha či HNR (hiearchicky nejvyšší řízení). Takto postavená dialektická metoda nemá v sobě zahrnutu pojistku proti sklouzávání ke zdánlivě logickým závěrům, které jsou však věcně nesprávné (tzv. ďábelská logika). VP SSSR odhalil v marxistické litarutuře několik takovýchto uklouznutí, kdy marxistické pojetí dialektiky nezafungovalo. Nejčastěji u V.I. Lenina, ale asi nejzávažněji u K. Marxe ve stati „K židovské otázce“.

Zde na tomto místě je však potřebné podotknout, že samotná dialektika (bez toho materialistického omezení) je jedním metodologickým základů, na kterém je možné budovat filozofii předvídání života (viz. zákl. otázka filozofie). A je tak tedy nutné marxistům za propagaci dialektické metody poděkovat. Téma dialektiky je natolik rozsáhlé (jak kritika a rozbor marxistických chyb, tak toho jak by skutečně měla vypadat), že vydá na 300 stránkovou publikaci ( např.:„Dialektika a ateismus: dve nezlučiteľné podstaty“)

Politická. ekonomie. To je hlavně „Kapitál“ se svojí nadnodnotou.

V.I. Lenin na jaře roku 1918 použil výrok cca ve smyslu: Socialismus, to je evidence a kontrola.

Podívejme se teď na citaci z publikace J.V. Stalina: Ekonomické problémy socialismu v SSSR.

…naše výroba se zásadním způsobem liší od výroby zboží v kapitalismu.“

Kromě toho se domnívám, že je důležité odhodit i některé další představy převzaté z Marxova „Kapitálu“, … uměle přilepené k našim socialistickým vztahům. Mám na mysli mimo jiné takové pojmy, jako „nutná práce“ a „nad-práce“, „nutný produkt“ a „nadprodukt“, „nutná“ a „nadbytečná“ pracovní doba.“

..

Domnívám se, že naši ekonomové musí skončit s tímto rozporem mezi starými názory a novým stavem věcí v našem socialistickém státě, nahradit staré názory novými, odpovídajícími nové situaci.

Mohli jsme trpět tento rozpor do určité doby, ale nyní přišla doba, kdy musíme, nakonec, tento rozpor odstranit.“

Pokud z politické ekonomie marxismu odebereme Stalinem zmíněné pojmy, tak z ní nic nezbyde, se všemi z toho, pro marxismus vyplývajícími, důsledky. Spolu s „nadproduktem“ a ostatním zmizí přelud „nadhodnoty“, která údajně existuje a kterou si vykořisťovatelé přivlastňují, ale kterou Stalin otevřeně nezmínil.

V podstatě Stalin přímo poukázal na metrologickou neprůkaznost marxistické ekonomie: všechny jím vyjmenované počáteční kategorie jsou nerozlišitelné v procesu praktické hospodářské činnosti. V důsledku toho se objektivně nedají změřit. Proto nemohou být zahrnuty do praktického účetnictví, ani na úrovni podniků, ani na úrovni státního plánu a státního statistického úřadu.

Problémy rozvoje socialismu v SSSR byly následkem marxismu, a Stalin na to přímo ukázal ve své stati-závěti – „O ekonomických problémech socialismu v SSSR“; přičemž  to  zdůraznil, aniž by opustil terminologii a pojmový aparát marxismu. Neřekl vše přímo, protože chápal, že na konci svého života by přímé vystoupení proti marxismu nebylo pochopeno a pochopitelně tím  více v davově-„elitární“ sovětské společnosti, jejíž mysl ještě stále spala nebo byla zaměstnaná hloupostmi v zajetí marxistické dogmatiky a citátů.


V souvislosti s marxistickou politickou ekonomií je třeba zmínit, že práce marxistů na tomto poli neobsahují pojednání o škodlivém vlivu úroků a lichvy. K tomu není jasné vysvětlení, ale VP SSSR se domnívá, že celé generace marxistů se tomuto tématu vyhnuly obloukem na základě Marxovy statě „K židovské otázce“ (1843), která Kapitálu (1867) předcházela (viz. chyby v dialektice marxistů). Kapitál byl totiž sepsán za pomocí marxistické podoby dialektiky (dialektika je o kladení otázek a hledání odpovědí na ně. Pokud jedna odpověď sklouzne k zamlžením a překroucením, tak tato chyba, pokud není odhalena, se táhne celou další analýzou.


Přechod k socialismu a komunismu.

Při studiu marxismu se vlivem výše zmíněných rozporů každý dříve či později dostane do situace, kdy dalšímu v marxistické teorii neporozumí. Má následně dvě možnosti

  • Marxismus odmítnout

  • Mno, nerozumím tomu, ale když se podívám okolo sebe, tak náš socialismus funguje (v počátečních stádiích skutečně fungoval efektivněji než kapitalismus). Já tomu sice nerozumím, ale VĚŘÍM tomu, že naši výše postavení soudruzi ano.

Zde je třeba připomenout známou pravdu, že ve smyslu svého chápání pracuji na sebe, ve smyslu svého nechápání na někoho, kdo chápe více.

Tak se metodologický filozofický systém změnil pro velkou většinu v citátně-dogmatický.

Za této situace tak socialismus a komunismus nebo jinak řečeno odstranění vykořisťování člověka člověkem pomocí marxismu nebylo možné. VP SSSR došel k závěru, že tento bod byl přidán do marxismu jako vábnička na lidí nespokojené s kapitalismem a lidí usilujících o spravedlivý svět.

Reálný socialismus na bázi marxismu tak byla (v pozdějších fázích) karikatura skutečného socialismu, kterou nejlépe vystihuje vtip, který jsme si říkali (i jako děti tehdy na ZŠ). V kapitalismu člověk vykořisťuje člověka, v socialismu je tomu naopak.

Vtipné je i použití zákona negace negace (součástí marxistické dialektiky). Negací kapitalismu je reálný socialismus, negací reálného socialismu je opět kapitalismus. …. možnost konce reálného socialismu tak byl vlastně naprogramován už v době jeho vzniku.

3. Závěr

Marxisté citátně-dogmatičtí odmítají výše uvedenou kritiku jak v ČR (Josef Skála), tak v Rusku.

Marxisté metodologičtí dnes už marxisty nejsou (včetně odmítnutí třídního boje a revolucí).

Autorský kolektiv VP SSSR, který tyto chyby odhalil, či znovu odhalil (např. Stalinova práce: Ekonomické problémy socialismu v SSSR z roku 1952 již byla úspěšně zapomenuta) začal působit ještě za perestrojky. Autoři jsou přesvědčeni, že kdyby politbyro KSSS jejich 1. verzi dokumentů vzalo na vědomí a řídilo se jimi, k rozpadu SSSR by nikdy nedošlo. Po rozpadu SSSR skončil režim utajení a došlo ke zveřejnění a dopracování informací, které nalezly svou odezvu mezi lidmi (nikoli však u médií či Komunistické strany RF).

Dnešní podoba jejich bádání se nazývá Koncepce Společné Bezpečnosti (KSB). Má podobu cca 60 knih (od ekonomie, historie, zamýšlené budoucnosti, filozofie, sociologie, DVTŘ, po zhodnocení ideologií typu židovství, křesťanství, islám, scientologie, marxismus, ….), z nichž cca 15 je již přeloženo do češtiny nebo slovenštiny, 10 vyšlo knižně.


Aktuální informace: leva-net.webnode.cz

V ruštině: dotu.ru, fct-altai.ru

Publikace volně !!! ke stažení : http://leva-net.webnode.cz/prace-vp-sssr/knihy/

Knižní podoba : KSBPRESS.cz

Většina článku sestavena na základě publikace: „Nastal čas o Stalinovi pohovořit“, část na základě ostatních publikací VP SSSR.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.