Demonstrace, jiná demonstrace, ještě jiná demonstrace a jedna inaugurace


Původně  jsem  zamýšlel na  dnešní  den  dát cosi o tom, jak je  ohýbána  historie. I ta, která se nás  bezprostředně  týká.

Něco o  absurditách  tipu,  že  u  nás v Plzni,  dodávám, že  naprosto po zásluze  slavíme osvobození města  americkou armádou,  ačkoli německá sedmitisícová posádka  z větší  části kapitulovala  do rukou  Revolučního národního výboru už  5.5,1945 a  Pattonova  3. armáda  vstoupila  do města  o  den  déle a  v podstatě , například německé jednotky o síle  1200můžů, které  byly  soustředěny  v bývalých  kasárnách  18. pěšího  pluku, formálně  a odzbrojené  převzala  od   revolučních povstalců. Podobně  tomu bylo v  kasárnách na  Slovanech a  na Borech. Zásluhu  na  hladkém převzetí objektů  měli  především příslušníci  2.  tajné  lehké divize, která byla  formována  už  hluboko za protektorátu a její  kádrovou kostru tvořili zaměstnanci pošt. Další  značnou povstaleckou  silou  tvořily  úderné  roty, zformované z příslušníků  protektorátní policie.

Ale  nebylo to takhle  všude. Bývalá  kasárna  všeobecně známého 35. pěšího pluku  ve středu města  napsala  jiný příběh.  Tamní  komandant, fanatický  nácek, nejen  že nechal zastřelit povstaleckého  parlamentáře,  ale  zahájil  palbu  do civilů  a ještě  druhý  den  na přijíždějící  Američany.   A podobných  míst německého  odporu, dodejme  neorganizovaného, bylo  po Plzni více.  Ale podobné záležitosti  vyřešili  Američané  velmi  rychle, s minimem  vlastních i povstaleckých  ztrát. Velitel  německé  branné  moci v Plzni, generál von Majewski  měl,  naštěstí rozum.  I tak zaplatila Plzeň při  bojích o město daň- celkově  něco přes  sto  obětí z řad  povstalců  a  dvě  v  amerických uniformách.   Bez ohledu na  realitu  by mne nikdy ani nenapadlo  zpochybnit  termín,  že  vděčíme  za  osvobození  americké  armádě.

Od  převratu  je  toto, po 40 letech naprostého mlčení a zákazů  právem komunikováno všemi  způsoby a  vrcholem slavností osvobození  je  vždycky  tzv. Convoy  of Liberty, což  je  akce  Military  Car  clubu, tedy  těch,co  sbírají a opečovávají  trofejní  historickou  vojenskou techniku, což  doplnují  tehdejší  výstrojí a pro větší  gaudium, zejména  dětí mají po Plzni a jejích parcích  vždycky  několik Military Campů. Normálka. Convoy of  Liberty  je  defilé proudu  těch  vojenských  technických veteránů  městem s  velkou  dotací  přihlížejících.

Chtěl  jsem    chtěl postavit  do kontrastu s  tím, co se  děje, také od převratu,  v  Praze.  S  obrovským  znechucením  jsem registroval  reportáž ČT  o pietním  aktu u  hrobů  příslušníků  Vlasovovy  armády  z  1. divize  ROA na jednom z pražských  hřbitovů…  Nemluvě  o  jejich, nyní  už  trvalé adoraci,  v  souvislosti  s  Pražským povstáním… Jak jako  Prahu zachránili  a vůbec  to byli  vlastně správní  hoši, protože  bojovali proti  bolševikovi…  Všem podobným  vykladačům,  respektive  VYKRADAČU historie  bych doporučil, aby  si o Vlasovcích a  zejména oné 1. divizi a jejím bojovém  působení , alespoň něco nastudovali.  Dozvěděli  by  se  například,  že šlo o zrádce, bojující  za  Hitlera,   její součástí se  stala  mimořádně  neblaze  proslulá  Kaminského brigáda, která tvořila skoro polovinu jejího početního stavu.

Materiál ze  stránek  Českého  rozhlasu ji charakterizuje  takto:

V Buňačenkově divizi bylo i 5000 vrahů z Kaminského brigády, která se podílela na krvavém potlačení Varšavského povstání.

Jiné  historické prameny, včetně polských a  britských  označují Kaminského brigádu za  hrdlořezy, kteří  ve  Varšavě  při potlačování povstání  rozpoutali  doslova  krvavé orgie… To  jen  aby  bylo úplně  jasno, kdo  jsou  ti  náhle  po  Listopadu  objevení  hrdinové nalézačů  té správné minulosti.

Ostatně, vojenský  velitel  Pražského povstání  jejich přínos  vyhodnotil takto:

„Zásah Vlasovových jednotek měl snad více účinek morální. A to na obránce, jejichž sebedůvěra v boji proti Němcům byla posílena, tak na útočníka – Němce, u něhož zprávami o vysokém počtu vojsk, které má Vlasov k dispozici /: které však byly přehnány:/, způsobily značný zmatek v jeho vedení.“
generál Karel Kutlvašr

A  nemám  dost vekou  fantazii na  to, abych  si zkusil představit, jak by  to asi v  dnešní  Praze  vypadalo,  kdyby  nějaký  takový   Клуб военно-исторического автомобиля zkusil  zorganizovat Конвой свободы…  Malou představu  dá  třeštění kolem  příjezdu  Nočních   vlků  a vzpomínka  na  natírače – heroes   někdejšího tanku na  Smíchově  na  růžovo…..

Plus  si  k tomu přidejte  oficiálnosti typu  – Praha  se osvobodila  sama / s pomocí  Vlasovců/ nebo  organizované pokládání  věnců na  pražských hřbitovech  všem spojeneckým  vojákům.

Tak jako se u nás  v  Plzni  nesmělo  40 mluvit  o  US  Army, tak  dnes  je  zakázáno hovořit  o Rudé nebo Sovětské  armádě.  Tedy  zakázáno to  není,  jen  je  to jaksi  krajně  nepatřičné a  společensky  naprosto nepřijatelné.

Tristní podívaná!

Ale  to je   historie.  A ta  byla  vždycky  služkou momentálních vítězů.Jakkoli by jeden  řekl,  že  v květnu  1945 byli vítězové  všichni. S  výjimkou  Hitlera  a jeho  Německa.

Nicméně, denně jsme  přesvědčováni, že  to není  pravda.

Ale historický exkurz  není a nebude mým dnešním cílem. Ono, když se to vezme  kolem a kolem – mrtvým  už  je  to stejně  pěkných pár  desítek  let jedno /promiňte  ten  cynismus, vy kteří  jste  za  nás všechny tak hrozně  zaplatili!!!/  a  přeživší, jakkoli už  jich začíná  být  velmi málo a  především my  živí,  mají  svůj  vlastní  rozum.  Který  by nám  měl, bez velkých  problémů  vygenerovat, co je  správně  a co nikoli.  Měl…. V  tom je  ten problém. Měl nikoli, že  vygeneruje.

Proto, se  soustředím  na    momentální realitu.  Třeba  tři různých demonstrací.

Tu první  svolal  Navalnyj v  Rusku.  A  byla  toho  plná  ČT.  Viděli  jsme  rozhořčené  demonstranty proti Putinovi,  zasahující, přirozeně   že  tvrdě  a snad i nepřiměřeně  ruskou policii, zatýkající  ty  demonstrující,  nasazení  slzného plynu, dostalo se nám poučení  v  kolika  že  městech  Putinova carství se proti němu protestovalo  povoleně a v kolika  nepovoleně, ale počty protestujících  byly  uváděny  velmi vágně. A  nesmím zapomenout  na  záběry  ze  zatčení  samotného nejsprávnějšího Rusa -Navalného.

Ty  nemohly  nebýt. Stejně jako  připomenutí,  že  mu  ruská  věrchuška  znemožnila  zúčastnit se prezidentských  voleb. Co ovšem  chybělo zcela  prokazatelně, byla  nějaká  taková  informace  typu,  že  Navalného  voličský potenciál v onom prezidentském klání  se pohyboval někde okolo 2%  elektorátu…. Ale  ty  protiputinovské demonstrace  tvořily jednu z několika málo  páteřních informací například  nedělních zpravodajských relací  na  ČT.

V nich byla  zmínka  i  o dalších demonstracích – tentokráte  ve Francii, kde si to odbory rozdali s Macronem.  Ovšem výrazně  kratší a méně chytlavá.  Zde  se skutečně, na  rozdíl od  Ruska, láme politický osud  země.  Zde buď zlomí odbory  Macronovy  reformy  nebo  Macron  zlomí moc  odborů,  tak jako se to kdysi začátkem 80-let  povedlo v Británii Thatcherové. V každém případě  – ať to  u Galů dopadne  jak chce, bude mít  svět následně  co do  činění s jinou  Francií  než  znával několik posledních dekád!  Takže  osudové  střetnutí!  A co jsme  se o něm dozvěděli?  Že  se demonstruje. Zejména  v Paříži. Snad i jinde.  Snad. Že  radikálové v  čele  protestního průvodu  zapálili  několik  aut  jakéhosi  autosalonu a  že proti nim musela zasáhnout  policie, včetně těžkooděnců. Přirozeně -v  souladu se zákonem!    Že  organizátoři  nejdříve  stopli  a  pak odklonili  protestující  na jinou trasu. A  pak vypadlo  číslo  – prý jich  v  hlavním městě  bylo asi tak  40 000.  Ovšem  na  internetu se dá  dohledat, že  odbory  uváděly  až  4 násobek.  A  že protest  byl celonárodní…

A když se člověk  vrátí o pár  dnů  zpět, do dubna pak  si možná vzpomene  na  dost bouřlivé  demonstrace  v Katalánsku. Kde vyšlo do ulic  na podporu katalánských politiků, stíhaných vládou v Madridu, docela  dost lidí.  Jakmile  začnete  hledat  detaily,  doberete  se  čísla, které násobně překračuje  čísla  z Francie o  Rusku nemluvě  -300 000… Přesto se to na našich obrazovkách jen mihlo. No a včerejší Lidovky  to  předvedly  dokonale. Článek o ruských demonstracích na  straně  6 na  ploše jistě  1/4 metru čtverečního,  Francie  a Španělsko zmínka  na  straně  7 dole, každý o velikosti 3y4 cm….

Snad  nemusím dodávat,  že  ohledně  Francouzů a  Španělů  zásadně  naše  sympatie  stojí na  straně  prezidenta, resp.  vlády. Ohledně  Ruska je  tomu přesně naopak!!!

Nejen  historie  je děvka, která  musí jít po vůli momentálnímu  vítězi. I současnost  je taková. To píši s  vědomím toho,  že  rozum mi velí  držet spíše na jednotu Španělska  a chápat tvrzení, že  pokud Macron  neprotlačí svoje  reformy, tak  si Francie  nejspíš  zadělá na  státní  bankrot, což  tedy  ani náhodou není v zájmu  České republiky. Tohle  vím  a uvědomuji si  to.  Na  druhé straně  se ve mně  všechno bouří  nad  indoktrinovanou jednostranností  předávaného pohledu.

Ale zpět k  Rusku… Putin byl  včera, po čtvrté a naposled  inaugurován jako  prezident.  Samotný  akt i jeho následný  krátký projev přenášela  v přímém přenosu  také  ČT. Budiž za  to pochválena!

Jiná  káva  jsou  přirozeně  následné orgie  různých  „zaručený  znalců“ Kremlu, Ruska  a  Putina, kteří se  doslova  utrhli ze  řetězu. A  to  ani zdaleka  jen na ČT!  I když tam  hned po  osmé  večer exhobovali  ve speciálním pořadu  Libor  Dvořák a Míra  Karas jako ve  svých nejlepších letech….Stagnace, oligarchizace,  diktatura, ruské velmocenské  ambice,  hrozba  naší  demokracii,  chudnutí obyvatelstva,  snaha  o rozdělení  EU, ovlivňování  voleb v  zahraničí, atd.atd. , však to sami znáte, byly opět  hlavními sloupy  té  současné  antiruské mantry. Jako vždycky!

Psal jsem  cynicky   o kousek  výše,  že  žvanění našich dnešních  dnešních  vítězů může být  ukradené  těm mrtvým.

Totéž, tentokrát  bez  špetky  cynismu, platí pro  staronového ruského prezidenta! Neboť   „práci prezidenta nyní oceňuje 82 procent Rusů, ukázaly dotazy z 2. a 3. května,“ uvedl výzkumný  institut VCIOM.

O  podobné důvěře  a  spokojenosti  svých  voličů, resp. obyvatel  země  si může  Trump,  Macron, Mayová, Merkelová  a  vlastně  všichni  západní politici,  přes všechny těžkosti,kterými Rusko prochází,  mohou nechat jenom zdát v  nějakých  psychydelických snech.  Je zcela  zřejmé,  jakou  reálnou „sílu“ představují  ti, co  jsou opakovaně  vděčným námětem  reportáží  českých sdělovacích prostředků z Ruska.

Nepatřím a nikdy jsem nepatřil a nejspíš  už  ani nikdy  patřit nebudu k obdivovatelům  Ruska, či snad  Sovětského svazu. Zásadně  se držím reality  a  faktů. Tam kde na ně  dosáhnu. Bez ohledu  na  to, jestli se mi jejich  vyznění  osobně líbí či nikoli.  A důsledně  odfiltrovávám  osobní pocity, když  si tvořím nějaký  názor nebo stanovisko. Ale  když  jsem  slyšel  Putinův krátký projev, třeba  tuhle jeho část

 

„Stávaje se prezidentem Ruska, jasně si uvědomuji svou kolosální odpovědnost před každým z vás, před celou naší mnohonárodnostní zemí, před zemí velkých vítězství a úspěchů, před tisíciletou historií Ruska a našimi předky.“ Dodal, že jejich odvaha a neutuchající práce i jednota a vztah k rodné zemi jsou příkladem oddaností vlasti.

„Považuji za svou povinnost a smysl celého svého života udělat všechno pro Rusko, pro jeho současnost i budoucnost – mírovou a prosperující –, pro blahobyt v každé ruské rodině,“ řekl Putin, „ujišťuji vás, že cílem mého života a práce bude jako dříve služba lidem a vlasti. To je pro mě nade vše.

Přiznám se,  že  velmi bych si přál  slyšet něco takového  od  nějakého českého prezidenta.  Zejména takového,  kterému bych  to mohl  alespoň  z poloviny  věřit!!!!  Stačí si  vzpomenout, co jsme  slyšeli z Hradu při inauguračním projevu naposled  my….

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka -původní Kosa se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.