Návštěva Běloruska


napsal TP

 

Když se řekne Bělorusko, tak první, co našinci naskočí v mysli, je jméno Lukašenko. A pak už nic… O tomto státě máme se u nás zhruba stejné povědomí jako o Horní Voltě, snad jen s tím rozdílem, že ta se dnes na rozdíl od Běloruska už jmenuje jinak. Jak to ale pod tím hrozným diktátorem Lukašenkem vlastně vypadá? Jaké je srovnání tamější životní úrovně s nám přátelskou a demokratickou Ukrajinou? Při své pracovní cestě do Vitebska jsem se pokoušel s pomocí místních na tyto otázky odpovědět.

Když přistanete v Minsku na letišti, ihned pochopíte, že Bělorusko je přeci jen trošku jiný svět. Ne snad, že by letiště bylo nějaké zanedbané, v podstatě vypadá podobně, jako další letiště v bývalých post-sovětských republikách (a výrazně se liší od opravdu velmi skromných vnitrostátních letišť v Rusku či na Ukrajině). Na druhé straně, pasová kontrola je opravdu důkladná a mimo jiné je bezpodmínečně vyžadováno zdravotní pojištění (lze dokoupit na letišti). Pro cesty do 5 dnů vízum nepotřebujeme, což je při pracovních návštěvách výhodné.

Sotva odpustíte letiště a vyrazíte jako já směrem na Vitebsk, vidíte ihned zásadní rozdíl oproti Ukrajině. Jednak je tu  o něco lepší vozový park, ale hlavně – silnice jsou přeci jen udržované. Je to výrazný rozdíl, protože Ukrajina, to je takový jeden velký tankodrom. Je tedy pravda, že Bělorusko má štěstí na jednu jedinou dálnici, postavenou ještě za CCCP (bylo to v době před olympiádou v Moskvě, šlo o snahu umožnit turistům snadnější cestu do Moskvy, proto vede na polské hranice. Vzhledem k tomu, že na polské straně pokračují normální silnice, byla to asi snaha poněkud marná). Tato dálnice sice nesnese srovnání s dálnicemi u nás či na Západě, případně s novými dálnicemi v Polsku (sjezdy jsou někdy mimoúrovňové, jindy ne, svodidly se zásadně šetří atd.), ale oproti právě oné Ukrajině je solidní a dobře značená. Už při čtení silničního značení zaregistruje vnímavý návštěvník, že nápisy nejsou rusky, že běloruština se opravdu od ruštiny liší.

Jak mi řekli místní, běloruština je velmi podobná ukrajinštině, některé výrazy má naprosto shodné (například Děkuji: Ďakuji místo ruského spasibo), jiné jsou místně specifické (Dobré ráno se na Ukrajině řekne Dobroje Rano, bělorusky Dobroje Ranec). Používá některá ukrajinská písmena (například “i” místo ruské varianty) a s ukrajinštinou má společné i to, že ji místní moc nepoužívají. Ano, dá se totiž říci, že právě silniční nápisy jsou asi nejčastějším místem, kde se s ní setkáte. A právě tam zjistíte, že Bělorusové píšou “tak jak mluví”. Bylo mi totiž řečeno, že zatímco běloruský pravopis je přirozený a píše se striktně dle výslovnosti, ruský je hrozně komplikovaný. Prý je to tím, že běloruština je vlastně původní ruština, u které vlivem polské nadvlády nedošlo k vývoji, jako v Rusku. A tak ruské “moloko” se v běloruštině píše “malako”, stejně jako Moskva se píše “Maskva”. Nebo Vitebsk je “Vicebsk”, přesně dle výslovnosti.

S Ukrajinou i Ruskem má Bělorusko podobnou i krajinu. Je to rovina. A zase rovina. Samé lesy či pole, občas nějaká ta bažina či neregulované meandry nějaké říčky, ale kopec abyste pohledali. Nejde o krajinu zcela rovnou, je mírně zvlněná, snad jako plošší jižní Morava. Na rozdíl od Ukrajiny je zde méně polí a méně “nekonečných” lánů, na rozdíl od Ruska, kde je příznačně národním stromem bříza a březové lesy zcela typickým prvkem krajiny, zde břízy tolik nerostou a lesy jsou spíše smíšené.

Stejně jako na Ukrajině i v Rusku je místní venkov výrazně chudší, než města. Na rozdíl třeba od Litvy či Ruska se ale nedá mluvit o nějakém specifickém “venkovském” stavebním stylu. Zatímco v Litvě uvidíte dřevěné domky a la severské státy, tady se stejně jako na Ukrajině staví systémem “co dům dal” a podle toho to vypadá. Na rozdíl od Ukrajiny (především té západní) tu ale na vesnicích neuvidíte prakticky žádné nové domy. Tam je staví ti šťastnější, co vydělávají v Evropě. Možná, že v příhraniční běloruské oblasti to vypadá obdobně, ale od Minska na východ rozhodně ne.

Města jsou pak stejně jako v Rusku, Litvě a Ukrajině, především rájem paneláků. Je zde ale jeden zcela zásadní rozdíl. Běloruské paneláky vypadají (v rámci post-sovětských možností) evidentně nejlépe a probíhá program jejich obnovy, zateplování, nových fasád apod. Toto v takovém rozsahu jinde neuvidíte a je to velmi sympatické. Díky tomu vypadají místní města přeci jen snesitelněji.

Fakt, že jsou plná paneláků, je způsoben i totální destrukcí za války. Vitebsk prý byl krásným starým městem s 10 historickými kostely. O ty se tedy postarali komunisté v 30. létech, no a zbytek města byl zničen nejprve během německé, posléze sovětské ofenzivy. Zůstala v podstatě jedna hlavní ulice s několika krátkými na ni navazujícími uličkami, ovšem těžko odhadovat, jak město původně vypadalo, protože to, co je zachované, je všehochuť evropského, severského i ruského “imperátorského” stylu.

Většina Bělorusů proto bydlí ve zmíněných panelácích. Ti starší to měli jednodušší, protože dostali možnost odkoupit původní statní byty do osobního vlastnictví. Vzhledem k délce trvání komunismu tu vše bylo státní a nějaké restituce proto vůbec neexistovaly. Onen odkup byl z ohledem na následnou inflaci velmi výhodný a Bělorusové se dnes předhánějí v historkách, kdo získal byt levněji. Stát sice chtěl za byty celkem hodně peněz, ale nabídl odkupujícím hypotéky, které se vzhledem k inflaci proměnily ve frašku. Dnes proto místní platí měsíčně jednu či dvě desítky dolarů, což i pro ně je málo.

Ona inflace byla opravdu radikální a měla zásadní vliv i na ceny nemovitostí. Před krizí v roce 2008 se kurz běloruského rublu propadl z 3000/USD na 20000/USD. Poté byl přílišný počet nul vyřešen tím, že se 4 nuly škrtly, takže v dnešní měně je 1USD / 2 BYN. Byt 1+1 stál ve Vitebsku před krizí 30 000 USD, nyní stejný byt přijde na 10 000. Někteří tedy dost prodělali. Nynější cena 3+1 ve Vitebsku je cca 40 000 USD.

Problémem ale je, jak byt koupíte. Uvedené ceny jsou totiž u státních stavebních firem, kde je výstavba podporovaná nabídkou slušné hypotéky. Nevýhodou je ale, že na takový byt pak čekáte přes 10 let. U soukromých firem lze byty pořídit okamžitě, ovšem pochopitelně dráž. Státní firmy tu neovládají jen stavebnictví, ale cca 70% firem je stále ve státních rukou. To v důsledku sice vede k solidní zaměstnanosti, ale mnohé státní firmy jsou naprosto neefektivní a neustále státem dotované. Firma, kterou jsem já navštívil, měla cca 130 zaměstnanců, a dle tvrzení managementu vyráběla 2x více produkce, než vedle stojící srovnatelná státní firma, která ovšem měla zaměstnanců 500. Je také třeba říci, že jak vybavení, tak organizace této soukromé firmy byla špičková a i naši výrobci by mohli leccos odkoukat. Ovšem stejně jako jinde v post-sovětském prostoru, i zde byli v podstatě výhradními klienty zákazníci z Ruska.

Právě závislost na Rusku vede místní k přesvědčení, že se velkému bratrovi nemá smysli stavět. Oni sami sice prý Ukrajince chápou, ale s Ruskem se musí vyjít a snažit se proti nim stavět je prý nesmysl. Moc dobře vědí, že Evropa je nespasí a co nezvládnou sami, to mít nebudou. Celkově je třeba říct, že jejich přístup a pochopení reality byl daleko vyspělejší, než naivní řeči Ukrajinců, jak jim Evropa pomůže, což jsem zaznamenal při poslední návštěvě. S Ruskem se prostě musí vyjít i proto, že tam pracuje spousta Bělorusů, neboť v Rusku jsou vyšší platy (i důchody). Ostatně, ukrajinské problémy vyhnaly do Běloruska za prací spoustu Ukrajinců a to navzdory nižším platům než v Evropě.

Co se anexe Krymu týče, tak Krym sice byl vždy ruský, ovšem provedený způsob se jim nelíbí, protože stejně tak by se dalo ukrojit i z Běloruska (a motivace by tu byla, na Krymu se prý zvedly místním například důchody 3x). Dokonce jsem zaznamenal i obavu, že v případě provedení referenda o připojení celého Běloruska k Rusku je otázkou, jak by to dopadlo. Starší ročníky by s tím asi neměly problém, ovšem ti mladší jsou prý rádi za samostatnost, protože takto je to pro ně nejlepší.

Jen málo zahraničních firem v Bělorusku investuje a pokud už k investicím dochází, jedná se spíše o menší firmy, pomocí kterých zahraniční vlastníci pronikají na ruský trh. Vzhledem k jednotnému hospodářskému prostoru vychází taková strategie lépe, než koupě přímo ruské firmy. Bělorusko má silný ropný zpracovatelský  průmysl, který “žije” z výhodných cen ropy a prodeje ropných produktů zpět do Ruska či na Západ. Tyto velké firmy jsou ale, stejně jako většina dalších velkých, ve státních rukou.

Fakt, že Lukašenko je pravděpodobně doživotním prezidentem, místní moc nekomentují. Maximálně si z toho dělají srandu, ale moc dobře vědí, že toto nemá v Evropě ten nejlepší zvuk, a tak při rozhovoru s cizincem zaujímají pro jistotu obranný postoj. Jako všude si stěžují na korupci a rozhodně na první pohled nevypadá, že by prezident byl bůhvíjak populární. Evidentně byli překvapeni, že znalý cizinec oceňuje fakt, jak se podařilo udržet pořádek a jistou solidní životní úroveň a to ve srovnání se zmatky na Ukrajině. Místní mohou bez problému cestovat, takže znají Evropu a uvědomují si, že Bělorusko nepatří k bohatým zemím, nicméně možná si nepřipouští, že také mohli dopadnout mnohem hůře.

Ono “diktátorství” je přeci jen trošku v některých oblastech patrné. Ne snad ani množstvím policistů, které odpovídá třeba naší republice, ale spíše některými rezidui dřívějších dob. Jednak zmíněným státním vlastnictvím podniků, dále třeba faktem, že studenti VŠ musí po ukončení studia nastoupit dle umístěnky ve státní firmě, v opačném případě jsou povinni si studium zaplatit. Jakkoliv to možná na první pohled vypadá jako zajímavá možnost, jak neztratit vzdělané odchodem ihned za lepším, skutečnost prý vede k nesmyslným umístěním, k naplnění kvót, kdy jsou studenti z měst posílání do nejzapadlejších vesniček pracovat často i mimo svůj obor. To vede k tomu, že pokud to jen jde, studium si raději zpětně zaplatí.

Jeden týden v této zemi samozřejmě nemůže vést k její detailní znalosti. Každopádně je ale možné říci, že Bělorusové “jedlíci brambor” (jak jim okolní národy říkají) na mě udělali příjemný dojem národa, který se realisticky dívá na svět a v rámci možností se pokouší žít co nejlépe a vycházet dobře se všemi svými sousedy. Snad se jim to bude dařit i do budoucna.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.