Tip na zajímavou knížku: 40 dní pěšky do Jeruzaléma. O pouti bez cukrové vaty


napsal  Řezníček z Brna

Tip na zajímavou knížku:

40 dní pěšky do Jeruzaléma

O pouti bez cukrové vaty

Autor: Ladislav Zibura

Vydalo nakladatelství: BizBooks Brno 2015

Počet stran: 238

Autor knížky tuto knihu věnoval:

Věnováno všem lidem, kteří mi na cestě pomohli i když nemuseli.

Toto ale neplatí pro toho Itala, který mi dal svačinu,protože mě předtím srazil autem

Vždycky mě vzrušovala představa dlouhých poutí, kdy člověk vyrazí s batohem a jde týdny nebo i měsíce k nějakému cíli. Já osobně jsem si nikdy nedokázal uspořádat svůj život osobní i pracovní tak, abych mohl všechno odhodit a delší dobu se ztratit svému okolí a jenom putovat a putovat. Tak o tom alespoň rád čtu….

Ukázka z knížky:

V roce 2014 přišlo to, čemu jsem se nemohl vyhýbat. Abych uzavřel trojlístek nejvýznamnějších středověkých poutí, bylo třeba vyrazit do Jeruzaléma (pozn.: Autor knížky před tím putoval do Santiaga De Compostela a do Říma). Kvůli válce v Sýrii neexistoval rozumný způsob, jak naplánovat nepřerušovanou trasu, kterou bych mohl ujít během letních prázdnin. Proto jsem se rozhodl dojet autobusem k bulharsko – tureckým hranicím, pěšky dojít na 1000 km vzdálené letiště v Antaly a odtud letecky do Izraele, kde pouť dokončím.

Letní vedra, válka v Syrii a válečné události v Izraeli a postní měsíc ramadán v Turecku slibovaly vpravdě neopakovatelný zážitek. Abych z cesty, absolutně bez mapy udělal ještě větší dobrodružství, rozhodl jsem se předem nezjišťovat nic o místech, které mám navštívit. Vzrušující že?

No, však uvidíte.

Ladislav, jak si autor sám  říká,  má jeden vzácný dar, který u lidí miluji. Dovede si dělat legraci sám ze sebe a navíc mu to ohromně a velmi vtipně píše. Během své poutě po Turecku byl zrovna ramadán se vším co k tomu patří. Když ramadán skončil, začaly probíhat oslavy konce ramadánu. Zatím co u nás se při oslavách odpaluje ohňostroj, v Turecku se střílí do vzduchu…

Ukázka z knížky:

Zatímco mě kluci přiváděli na parket, celá vesnice tleskala a povzbuzovala mě.

Ukaž, jak tancujete v Evropě řekl jeden z mužů a pokynul DJovi, ať zahraje tu naši, tu evropskou.

Zajuchal a pozvedl hlaveň pistole ke startovnímu výstřelu.  Z reproduktoru se ozvala Madonna a já se před zraky celé vesnice začal pohupovat v bocích. Muži kolem mě vytvořili čestné kolečko – čestné znamenalo, že místo v první řadě dostal jedině člověk, který měl v ruce zbraň.

Dodnes nevím, zda jsem se svíjel v rytmu hudby nebo střelby, ovšem samotného mě překvapilo, jak jsem se do své role vžil.

Ženy tleskaly a muži stříleli a já jsem  v adrenalínovém  rouši vyskakoval do vzduchu.

To nadchlo jednoho pistolníka, patrně fanouška country tanců a divokého západu, který mi začal střílet pod nohy.

Začal jsem skákat ještě výš a modlil se, aby písnička už skončila.

Good dance, zakřičel mi kdosi do ucha. Otočil jsem se, a spatřil krásnou mladou tmavovlásku.

Třeba je v tomto primitívním kraji odměna pro nejodvážnějšího tanečníka krásná dívka napadlo mne a tak jsem začal kout železo, dokud bylo žhavé. „S kým tu jsi?“, zeptal jsem se krásné dívky.

S tátou řekla bezelstně a ukázala na ohromného muže s brokovnicí….

Muslimové jsou velmi pohostinní k cizincům a v době ramadánu je jejich náboženskou povinností po západu slunce bohatě pohostit každého poutníka, který přijde k jejich domu. O jídlo tak Ladislav neměl nouzi, ani o nocleh

Ukázka z knížky:

Po poledni jsem dorazil do malé vesnice a zhroutil se na židli v bezpečí stinné zahrádky kavárny. Majitel přinesl čaj a chvíli sledoval, jak si ošetřuji puchýře na nohou.

Pak znovu zaplul a vrátil se s konvicí plnou ledové vody, kterou mi začal nohy polévat. To zopakoval ještě několikrát a smál se tomu, jak slastně vzdychám blahem. Tato země mě fakt fascinuje.  Přijdu k někomu do kavárny a objednám si čaj za naších 5 korun. Vybalím tam krosnu a přede všemi hosty si ze svých páchnoucích nohou sundávám zkrvavené náplasti. 

A co udělá majitel?

Zasměje se a trpělivě mi polévá chodidla ledovou vodou.

Nechci podceňovat české hostinské, ale mám podezření, že kdybych podobný kousek předvedl u nás, poštvali by na mě psa nebo štamgasty.

Dlouho jsem se tak nebavil u nějaké knihy, ale místy  můj smích vystřídalo i dojetí. Opravdu skvěle napsaná kniha. Ladislav se na své pouti setkal s Kurdy, byl na palestinské svatbě, a ušel pěšky  neuvěřitelných 1400 km v příšerných vedrech. Svoji pouť zakončil v Jeruzalémě aby se pak ještě vypravil zrepasovat svoje zmučené   tělo do nejslanější vody na zeměkouli –  do Mrtvého moře.

 

Ukázka z knížky:

Když jsem došel na checkpoint, usměvavé vojačky mi daly ledově vychlazenou vodu a popřály mi příjemnou koupel v Mrtvém moři. Po pár minutách se vojačkám naskytl pohled, na který nepochybně vzpomínají dodnes.

Vyzáblý mladík si odložil krosnu, strhal ze sebe oblečení, odlepil všechny náplasti z těla a pak se fotil samospouští. Zničehonic odložil fotoaparát a kulhavě se rozběhl k moři.

Po pár krocích po mělčině se mohutně odrazil, při dopadu uklouzl na kamenech a skácel se do vody.

Sotva z ní vytáhl hlavu, údolím se rozlehl strašlivý a nelidský řev. Mladík se po čtyřech odbelhal z moře a začal se zběsile polévat vodou. Pak vyčerpán padl na kameny a těžce oddychoval..

Přesně tak vypadala má vysněná koupel. Nejslanější moře světa totiž krvavé puchýře na nohou a odřeniny od popruhů krosny změnilo doslova v rozžhavené železo.

Tak skončilo největší dobrodružství mého života. Ležel jsem nahý a ponížený na rozpáleném kameni, protože mi přišlo jako dobrý nápad nasypat si do rán sůl……

Pokud jsem Kosíře navnadil si tuto knížku půjčit knihovně, přeji jim, aby se bavili zrovna tak dobře jako já.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.