Jak vyhrát bitvu, která už skončila


napsal Leo K.

George Soros oznámil ve Spojeném království, že v průběhu několika dní vznikne kampaň za zrušení Brexitu. Do vínku kampaně Best for Britain (To nejlepší pro Británii) vložil z osobních prostředků 400 000 £ a celková částka startovního kapitálu kampaně tak tvoří, s příspěvkem jeho nadace OSF, 800 000 £ (zpráva, kterou přinesl The Guardian se trochu liší od zprávy z !Argumentu, ale to není podstatné).

Při té příležitosti se (Soros) nevyvaroval již obvyklých rad jak reformovat Evropské unii korunovaných již po několikáté zveřejněným návrhem založit jakousi obdobu Marshallova plánu, tentokrát pro Afriku ve výši 30 miliard € ročně. Ač jeho návrhy vypadají na první pohled rozumně, obávám se, že se vrací do bitvy, která už skončila.

Ne, že by EU nepotřebovala reformu. Rozhodně není vzornou ukázkou nějaké kontinentální demokratické civilizace. Současná Evropská unie je naopak vzpourou proti tisíciletému vývoji evropských národů a snahou budovat centralizovanou říši shora, čili pravý opak demokratického procesu. Stále častěji lze zaznamenat, když ne odstředivé tendence, tak jakési vyhraňování do bloků. Uražená Británie, východoevropský blok, insolventní Jih a oblast Německé hegemonie, případně státy severského socialismus.

Zapomenuti zůstali Robert Schuman, Alcide de Gasperi a  Konrad  Adenauer, kteří sjednocenou hospodářskou politikou chtěli odstranit i zárodky konfliktů. Od Mastrichtské smlouvy jsme už jenom uklidňováni, že vstup do Evropského hospodářského společenství nebude mít negativní vliv na suverenitu a demokracii a bude se jednat pouze čistě o vytvoření jednotného trhu a hospodářskou spolupráci. To bylo použito i v návrhu tzv. evropské ústavy, kdy bylo příliš otevřené slovo „federální“, jenž naznačovalo vznik superstátu, vyměněno za slovo „komunitární“, aby ústavu podpořili i ti, kteří jsou proti vzniku jednotného evropského superstátu.

Představa Evropského nadstátu se čím déle, tím více mění v utopii.

Proč je však evropská integrace od svých počátků a ze svého principu nedemokratická?

 Existuje zde společný evropský jazyk, společně interpretovaná historie, společná tradice, společné hodnoty, solidarita a společný zájem?

Evropa byla vždy charakteristická tím, že v ní vedle sebe žilo mnoho národů a států s rozličnými hodnotami a zájmy. Na světě neexistuje druhé, tak pestře rozlišené, území jakým je Evropa. Už v zárodku by stálo za diskusi jestli v Evropě vůbec může demokracie fungovat mimo rámec národního státu.

Ale předpokládejme, že může. V tom případě si nedokážu představit demokratické ukotvení u Rady EU, která je legislativním a výkonným orgánem Evropské unie. Demokracie je – jak známo – systém, ve kterém jsou odděleny tři pilíře moci. Zákonodárný, exekutivní a soudní. Protože je zároveň národními státy přijatý princip primogenity nadnárodního práva, tak se zanáší nedemokratický princip i dovnitř národních států a rozvrací demokratické pořádky. Tak například o značném množství zákonů platných v České republice nerozhoduje český lid prostřednictvím našeho parlamentu, ale Rada EU složená z jednotlivých ministrů evropských států.

To logicky vytváří napětí, protože nikdo nemůže tvrdit, že je suverénem ve své zemi. Jestliže pak národní stát řeší otázky, které EU řešit nedokáže – například bezpečnost hranic (Maďarsko, Rakousko) – tak se setkává s pyšným názorem předstupně evropského superstátu,

že je třeba rozbít systém národních států, ať už formou regionů nebo idiotskou představou multikulturalismu.

Je až tragické, že Evropská Unie se vydává za fungující soustátí, ne-li zárodek vznikajících Spojených států evropských a přitom není schopná plnit ani ty nejzákladnější funkce státu. Na prvním místě je to zajištění bezpečnosti obyvatel.

I ikona humanismu T. G. Masaryk říkal:

O hranice se nejedná, o hranice se střílí.“

Jak to kontrastuje s plánem EU, že Frontex (pohraniční agentura EU) má cílově v roce 2027 dosáhnout počtu 10 000 příslušníků. Asi ne proto, aby bránili evropské hranice, nýbrž proto, aby „pouze razítkovali (často) zfalšované dokumenty.“

Další demokraticky neukotvenou institucí je osm a dvacetihlavá jmenovaná (nevolená) Evropská komise, která sice pro forma podléhá Evropskému parlamentu, ale pouze jako celek. Její jednotlivá vystoupení nelze sankcionovat jinak než soudně, což je vzhledem k tomu, že nelze vyslovit předběžný zákaz, je nefunkční.

Prohlášení o subsidiaritě je pouze fíkovým listem pro bruselskou centralizaci.Václav Klaus – jakkoliv s ním často nesouhlasím, přirovnává Bruselský centralismus k podobné instituci (Radě RVHP) za minulého režimu. To srovnání sice zatraceně kulhá, ale jisté je,

že je projevem byrokratické pýchy a nepokory, protože chce destruovat demokratickou formu vlády uvnitř jednotlivých národních společenstev, jejichž vnitřní konsensus, smír a solidarita se vytvářely po staletí, a chce sociálním inženýrstvím vytvořit evropský národ, podobně jako se snažili nacisté vytvořit Třetí říší Novou Evropu.

Situaci EU také komplikuje dlouholetá politická závislost na USA. Vzhledem k tomu, že Američané navíc mají v Evropě své velké vojenské základny, tak EU připomíná více americkou kolonii nežli suverénního aktéra na mezinárodní scéně. Vyhrocené vztahy EU k Rusku, přesto, že evropská část Ruska tvoří zeměpisně 37 % celkové rozlohy Evropy, jsou výhradně výsledkem amerických zájmů na evropském kontinentě. Už Walter Lippman psal, že prioritním zájmem Spojených státu musí být nepřipuštění spolupráce Německa a (tenkrát) Sovětského svazu.

Možná, že Trumpovo „America first!“ povede Evropu k samostatné zahraniční a obchodní politice, což je také něco s čím Sorosův plán nepočítá. Je do jisté míry absurdní, že příprava na summit sedmi nejvyspělejších ekonomik světa, Francie, Itálie, Japonska, Kanady, Německa,  Spojeného království a USA (jak to, že tam není Čína?), čili skupiny G7, který se uskuteční ve dnech 8. a 9. června 2018 v Charlevoix v Kanadském Quebecu, se bude zabývat tématy, o kterých píše !Argument:

Premiér Kanady Justin Trudeau chtěl původně věnovat summit tématům jako klimatická změna, ženská práva, mír a ekonomický růst pro všechny či pracovní místa pro budoucnost.  Jenže, i když ostatní členské země G7 více či méně takovou agendu podporují, naráží Kanada na Trumpovu agendu „Amerika na prvním místě“. Nakonec Trudeau na konci dubna určil za prioritu právě otázku genderové rovnosti a posílení role žen…

Zaráží to v kontextu s činem americké administrativy, zavádět ochranářská opatření (sankce a cla), v rozporu s cíly WTO.

Končí globalizace a svobodný obchod?

Nás (speciálně nás) by měla zajímat prognóza vývoje samořídících aut, protože s jejich rozšířením se může docela dobře stát, že potřeba automobilů prudce klesne. Že se dostanou do pozice současných „růžových kol.“ Co by to znamenalo pro naší ekonomiku snad nemusím ani rozepisovat. Sorosův plán na odvrácení Brexitu za 800 000 £ jenom uvrhne EU do ještě větší turbulence. Italská nová vláda Giuseppe Conteho nebude chtít opustit EU, ale její samostatné záchranné akce (Italská ekonomika je 3. největší v Eurozóně), půjdou z logiky věcí jak proti Bruselu, tak proti ECB.

Narůstá chaos, a to je ideální prostředí pro politické podnikatele. Zmatek je situace, kdy se nemusejí platit dluhy…Na vojně se ne nadarmo říkalo, že v bordelu se dobře žije. Stojí za to ocitovat slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, která přednesl 25. května na ekonomickém fóru v Petrohradě: „Myslím, že chyba, která se dělala posledních 20 let, řeknu otevřeně, byla v tom, že jsme prostřednictvím NATO neplnili zcela závazky, které byly přijaty v určitý čas. To vyvolalo zákonitě obavy Ruska. Nevytvořili jsme prostor důvěry, které Rusko mělo právo očekávat, což si také vynutilo obavy.“ Ještě, že to řekl Macron, za takové věty se v Česku uvaluje veřejnoprávní klatba.

Co je primární? Politika nebo trhy? Trhy distribuují velmi nerovně přínosy a náklady. Blízké spojenectví mezi státy a trhy vyvolává vždy obrovské nerovnosti, stačí si vzpomenout na krizi 2008, kdy obyčejní občané byli požádáni, aby nesli náklady. Bývalý primátor Prahy MUDr. Pavel Bém kdysi prohlásil:

Neznám politický systém, který by nebyl provázán s byznysem.“

Ale to je jádro pudla! Jakmile je politický systém provázán s byznysem, doplácejí na to občané. I když jim suverén slibuje větší penze a bezplatnou dopravu v MHD. Byznys si to umí spočítat tak (bankéř v kasinu), že vždy dojde bohatých kompenzací.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.