Umění nemožného- opraveno!


Říká se, že  politika je umění  možného…Když  se podívám na  tu  českou, myslím, že je  to přesně  opačně. Tam se ukazuje, že  politika  je umění nemožného. Nebo nemožných. A  také  volebních průzkumů….Každý politik  totiž  sleduje jen  dva  cíle

– okamžitý. Což  v praxi znamená maximalizovat  okamžitě  svůj soukromý prospěch, pokud  jsem se k němu  na základě  minulých voleb, ať  už  dopadly  jakkoli, nějak  dostal

-blízce  budoucí. Ten je charakterizován  snahou v  příštích volbách nejméně udržet  koryto, co právě  držím, když  už  ho nepůjde rozšířit.

Nic jiného  dnešní politická praxe   nepředstavuje. Ideje? Cíle? Práce pro občany? Správa věcí  veřejných?  Proč? Proč? Proč?

Jen tak mimochodem,  neházejme  všechno na  ty, co do politiky  jdou nebo  v ní jsou.

On  si za  to může  občan do značné míry sám. Volí  jak volí – přemýšlení  o politice a politicích a jejich  skutečnému přínosu pro zemi  věnuje  tak nanejvýš  cestu k volební urně, kdy  v  pár  vteřinách  nebo  nanejvýš  minutách  zhodnotí minulou  volební periodu a má jasno, co pro něj bude nejlepší. Přirozeně  na  základě  letákového vymývání  mozků, fotogeničnosti politických obličejů a  schopnosti cirkusově  žvanit před  kamerou. Těch  voličů. co  se snaží  jít  dlouhodobě  na  kloub  věci, analyzovat  a pracovat s  tvrdými daty  je jen hrstička. Která  žádnému polititkáři nestojí  za  sebemenší námahu.  Už proto ne, že  je to pro něj a nejnebezpečnější  skupina  vůbec. Protože  myslí, pamatuje  si a  komunikuje  to, k čemu  dospěla.

Mimochodem,  to  moje  moudro o  jediných  dvou cílech, které si  reálný  český politik před  sebe  staví  neplatí univerzálně.  A  zejména  ne  od po posledních parlamentních  volbách.  Tehdy  sice  do poslanecké  sněmovny  proniklo sotva  uvěřitelných  9 partají,  eh  omlouvám se,  strany v nějakém přibližném  obvyklém významu  termínu politická strana  jsou tam nanejvýš  čtyři. Zbylých 5 jsou , tu  širší  tu  docela  uzoučká, byznysová  seskupení, která  dlouhodobě  nepřežijí, bez ohledu  na to, že momentálně mají úspěch.

Tady by nakonec  opravdové strany,  myslím ty  s  trochu četnější  členskou základnou,  celorepublikovou plošnou organizační strukturou a  tradiční a srozumitelnou značkou i orientací  měly  mít nakonec  navrch.

Měly. Jenže v  dnešním  netrpělivém a  měnícím se světě -NEMAJÍ. Od posledních  parlamentek je  to prostě  všechno jinak. Z  oněch tradičních stran   dlouhodobě jak takž  voličsky konsolidovaná  a  tudíž  s voličským elektorátem trošku výrazně  nad  kritickou  hranicí  5-ti procent  operující, je pouze  ODS. Zbylé  tři  subjekty, naplňující atributy  klasické politické  partaje – ČSSD, KSČM, lidovci,  balancují  na  hranici  politického zániku. Což  potvrdil opět  poslední  průzkum  volebních preferencí  zveřejněný  v  pondělí.

Mnohem  důležitější , než  jednorázová  čísla jsou  ovšem dlouhodobé  trendy. Zejména pro ty, kterým  kyne  na pozdrav ona  magická  číslice 5%.

Je  zřejmé,  že  politické  hřiště  má  tři  různé  části.

Zcela samostatnou ligou  je  ANOšéfe. Zkrátka  marketing a  laciné sliby  fungují. Nikoli  na věky, ale  už  jsme  si  řekli  jak přemýšlí  klasický  český politik. Babiše a  na něj navěšené   nevyjímaje.

Další  skupinu  tvoří  ti, co  soustavně, sice  po  drobných  krůčcích, ale  přeci jen  – posilují jsou ODS, Piráti, Okamura. Modrým, zdá se,  část  jejich  bývalých  voličů odpustila  nebo právě odpouští jejich  bývalé  hříchy,  zbylé  dvě  byznys partičky i nadále  sbírají protestní hlasy. Ačkoli  nic  kloudného, či  vůbec zaznamenání  hodného  nepředvedly a nepředvedou.  A  ani nemohou.  Jenže  to českého voliče  nezajímá. On  hledá spasitele nebo kanalyzátora  jeho frustrace.

Poslední  skupina  je  spolek  těch co se topí, plácají kolem sebe  rukama   a horečně  se zkouší zachránit. Aniž  by  tušili,  jak to  mají udělat.

Nehodlám se věnovat  ani  Kalouskům, ani Gazdíkům, ani lidovcům a  dokonce, zcela výjimečně-  ani oranžovým. První trojka  je mimo můj  jakýkoli zájem. A  soc  dem  už byla propírána  dost a  dost, takže  bych se jen opakoval. Toho vás  dnes  ušetřím a počkám si  na to, až  si  přátelé  a přítelkyně  z Domu smutku,  kterému  z  nostalgie  říkají Lidový, odhlasují  vstup  do  Babišova  smrtícího sevření, což mám za  jistou  věc.

Dneska  mne  zajímají političtí eskamotéři  z  od  třešní.  Ti se  v posledních  dnech a hodinách  činili o sto šest   ukazují, jak  vypadá  tuzemská politika, či spíše politikaření a k tomu  názorně  demonstrují přísloví, že  topící se i  stébla  chytá. Přirozeně  vše  ve  stínu  mého 1. politického axiomu – urvi koryto, když  trochu  můžeš!

Filipův  spolek obchodníků s  politickou  nostalgií se  díky  mnoha  a mnoha podivnostem  na české politické scéně i přes  nejhorší  volební výsledek  v  dějinách, dostal do pozice, v níž  ještě nikdy  nebyl. Angličané  ji  nazývají kingmaker. Tedy ten, kdo  vytváří  krále -králotvůrce.Neopakovatelná situace. Soudím,že  to je poprvé a naposled.

Klidně  můžete  prohrát  volby a  to dokonce i až tragicky  ostudně, ale  když  se vám následně přihodí,  že  se  dostanete  do téhle role, pak jste  vlastně  vyhráli. Když   s ní umíte zacházet.  Lidovci opakovaně  předváděli,  že  tohle jim  je  vlastní.  Ale  souzi a soušky  z ulice Politických  vězňů?

Ano,  zdá se, že  podnikli  velmi zdařilý  útok na  koryta  ve  státní  správě i ve státních a polostátních  podnicích a organizacích. To  nepopírám. Ale  jinak – zejména  v souvstažnosti  s  2. axiomem českého politikáře –  koryta v  příštích  volbách  když  ne posílit, tak alespoň  udržet?

Tady  to  minimálně zatím  -viz trendové linie -NEFUNGUJE a  komunardi míří setrvale na jih. Smrtelný kurz.

Nedivím se. Jejich  kmenová  základna – ta  která  jim  zůstala, pokud  ještě  devastačně  netrpí  Alzheimerem, má  totiž  základní problém. Byla  vychovávána a  vyrostla  na tom, že  úhlavním nepřítelem  každého komunisty je  /vedle  žluťáckého a  zrádcovského sociálního demokrata/ každý  kapitalista. V  rozmezí od  ševce na rohu ulice  až  k Rotschildovi.A  nyní  ti, z jejich voličů, co to ještě  mají  v  paměti, s  údivem  zírají,  že  ten  Kluzký usměvavý  Vojta  bude dělat  českého politického krále  z globálního oligarchy  Babiše,  který  navíc jejich rodnou stranu  zradil????

Kdybych  byl  jeden  z  téhle  sorty,  neuměl bych se   s tím vyrovnat.  Rozhodně  by mne neuklidnilo  Vojtovo „vysvětlení“,  že  podpora  je v pořádku proto,  že  oligarcha  investuje  v tuzemsku, zná to tady  a má  na zemi zájem.   Marx  ani Lenin  takový pohled  rozhodně  nepřipouštěli a nikdy by nepřipustili.  Ostatně, určitě  to  říkali  ve  VUMLu. Alespoň si myslím.  Já do něj nechodil.

A  ti  z  bývalé množiny  voličů třešní,  kteří  ideologii  nijak vážně, či  vůbec, neberou?  Ti zjistili, že  komunisté jim sice mohou  slíbit  vyšší  důchody, úlevy  na lécích a kdo ví co ještě, ale  dostanou jen to, co  projde přes  Babiše   a  na co on kývne.. Tak  proč  volit  Kluzkého Vojtu, když  hlas  lze dát  rovnou  ANOšéfovi?! Kterého pak mají  možnost  případně  za  4 roky /nebo dříve/adresně  potrestat, když  svoje  sliby  a jejich očekávání  nesplní?

Zkrátka  a dobře  -koryta  si  od  Třešní  vyžádala  svoji cenu  – zradu  jimi hlásaných principů!!!  Což  řada  nostalgických  voličů pochopila.  A Filip a  spol. zase ví, že  tuhle  totální zradu ideí  musí  zakašírovat.

Takže  před nedávnem, když  se zdálo, že  je  vláda vyjednána, najednou přišli s požadavkem  -NE MISÍM!

S  tím, že  nepodpoří  vládu  ANOšéfe  a ČSSD, pokud  dojde k posílen  zahraničních misí, zejména  těch  bez mandátu OSN. Už  jsem ostatně o tom psal. A dopustil se omylu, když  jsem se domníval, že jim jde zejména o kontingenty  v Afghanistánu a  Iráku. Což je pro mne  jasná věc.  Tam skutečně  nemá  Česká armáda  co pohledávat.

Nicméně  ukázalo se,  že  KSČM  tohle neirituje, na rozdíl   závazků  republiky  v NATO.   KSČM vadí nadcházející  přítomnost  leteckého kontingentu v Pobaltí, při ochraně  tamního vzdušného prostoru, protože  tyhle  malé země  nejsou schopny  financovat  nějaké svoje letectvo….

Nevím jestli  si  fakt  Filip a  spol. mysleli,  že  jim tahle  fatální   negace české zahraniční politiky  a  řekněme  českého politického goodwillu v zahraničí, jakkoli  chápu  její obrovský  symbolický  význam pro  zbytky pravověrných tvrdých  voličů, může  vyjít nebo  zda šlo o předem připravenou šaškárnu na  oko.   I  malému Jardovi z pískoviště, kde  si plácá bábovičky,  totiž  muselo být  jasné,  že  kdyby  tohle  ANOšéf  odkýval, nevratně  by se shodil u  ostatních představitelů členských zemí NATO a EU a  z   ČR, ale především  sebe  osobně udělal totálního losera s vysokým stupněm politického malomocenství. Tohle  Babiš  nikdy  nemohl akceptovat. O  to  více mne  zajímalo, jak to třešně  i  ANO  vyčarují, aby  se zase jednou  onen  příslovečný  vlk nažral do sytosti a koza  zůstala  netknutá.

Ukázalo se, že  řešení  je, jako vždycky v  podobných případech  – triviální.  Babiš  nechal  hlasovat parlament o misích  ještě  před  tím než  byl znovu jmenován premierem  další  vlády!  A tuhle  hru s  ním  náhle  začala hrát i do té  doby  nesmiřitelná opozice ze  strany  ODS, Kalousků a  Gazdíků,  kteří  původně  vykřikovali,  že  ne, že pro program takové  schůze  nezvednou ruku, protože  vojáky  do ciziny  může  vysílat, dle jejich  názoru, jen  vláda  s  důvěrou. V  diskuzi před  vlastním hlasování si sice pustili v  tomto  směru opět  pusu na  špacír, ale  nějaký pokus  o bojkot nebo narušení programu  schůze  tzv. Filibusteringem, což  byla použito například  při  projednávání EET, se nekonal. Mise byly  hladce odsouhlaseny a to dokonce  v  dříve nevídaném časovém  rozměru  – až do roku 2020, bez dosud zavedené  nutnosti je  každého půl roku znovu projednat ve sněmovně!!!!

Politický  naiva  by  očekával, že  po tomhle  Babišově  tahu Filipovi  soudruzi a  soudružky vztyčí na  ANOšéfa prostředníček a sdělí mu,  že  když  to zahrál  takhle, má u  nich utrum a  může  si podporu  vlády se  socanem vyjednat, kde chce. Nic takového se nekonalo  ani náhodou.

Myslím, že to byl  Grospič, koho  jsem  slyšel  vysvětlovat novou situaci.  A nevěřil jsem  svým  uším:

– tyhle mise  se prý  do   axiomu podpory  KSČM pro budoucí  vládu nepočítají. Protože  je  navrhla  vláda, která nemá  důvěru a  tudíž  ani jejich podporu! Takže  se nic  neděje. To  až ta příští, ta kdyby  to zkusila  tak….

A tohle  ten  soudruh, s vážnou tváří  vykládal do kamer  ČT 24…. Neuvěřitelné!  I když-  vlastně, koho to, po tom  Filipově „našem“ oligarchovi, který to  tady  zná a  myslí to tedy dobře – překvapuje?!

Inu koryta  jsou mocná, ba  asi v politice vůbec  nejmocnější čarodějka!

Takže  na  misích  si KSČM renomé  evidentně nenapraví…. Je potřeba  hledat a  najít něco  jiného.  Snadno chytlavého, co osloví  současné i  bývalé  rudé  voliče, co nikdo jiný  zatím neakcentuje a  co by Babiš  měl akceptovat.

Před  pár  dny  jsem na Kose vydal článek

Rozdíl mezi populárním a důležitým a také o daních.

kde jsem konstatoval, že mne  velmi překvapuje,  že  ve  vládním prohlášení není  ani slovo o zdanění  církevních  restitucí.  Protože  to je  velmi signifikantní, obecně populární , nic  nestojící  téma. Které  vymysleli soc  dem, uchopili komunisté a  určitě  nevadí Babišovi. Jakkoli  jde  o naprostou  marginálii  z  hlediska  státních  financí.  Státní  kase opravdu nepřinese skoro nic a  navíc  – právní pozice státu, pokud by zákon prošel je navíc  vachrlatá.  A že by  bylo více než na místě  zkusit probojovat  sektorovou  daň a daň z  odváděných dividend. Což by  do rozpočtu přivedlo skutečně  podstatné peníze.

Noa  nemusel jsem  čekat  dlouho.  Kluzký  Vojta  a další  soudruzi si zřejmě  uvědomili,  že  ty  mise byla  těžká  blamáž a že  jsou za  kašpary.  Takže  uchopili  ono zdanění  „flanďáckých“ restitucí!   A  to prý  je to k.o. kritérium, na  němž se bude lámat jejich podpora  pro druhou Babišovu  vládu!  Tohle a nic jiného!

Takhle vypadá  česká politika  zblízka!!!  Její  zásadovost,  její  snaha  řešit opravdové problémy, udělat  něco podstatného pro občana….. Jen  předstírání a cirkusové  triky.

KSČM ve  své pozici kingmakera  měla  řadu opravdu  vhodných  témat , které mohla  a měla k prospěchu republiky u  jejich  občanů  vůči  Babičovi prosazovat.

Například skandální podpis  ministra  vnitra Metnara  pod  tzv. Marrakéšskou deklaraci.  Babiš i Metnar  vykřikují, že  jako ten podpis  je ok a  vlastně nic  neznamená a  když, tak určitě nic  špatného.  Ovšem  Maďaři si myslí něco úplně  něco jiného a  že by platila nějaká  Visegrádská  solidarita?  Ani náhodou! Ono je  to s  tím  Marrakešem  vůbec  zvláštní.  Tohle je  mimořádně  žhavou součástí  migrační tématiky, plus  velmi problematickým závazkem ČR do budoucna!

A nezaznamenal jsem , že  by  se proti  tomu  protokolu, který otvírá cestu  masové migraci  afrických běženců do Evropy,  kdokoli  z českých politiků vymezil! Dokonce ani Okamura  nic,  Zeman nic! O  ostatních nemluvě.  A  aby  to bylo ještě  zajímavější, tak Zeman odmítá případně  jmenovat  Pocheho ministrem zahraničí, protože  je prý  sluníčkář a  dokládá to  statusem na jeho facebooku z  roku  2015. Ze stejné doby, kdy Babiš, na  oficiálním webu ANOšéfe   navrhoval masový  dovoz  migrantů na práce, které prý nechtějí vykonávat  Češi. Poche je nepřijatelný  sluníčkář, Babiš  jediný  možný  kandidát  na premierování  a Metnar  vzorný ministr….

A Okamurův  postoj?  Jednoduché  vysvětlen-. Marrakešský podpis  se odehrál v  době, kdy soc dem od  Babiše požadovala, aby  v parlamentu odhlasoval on  a jeho  zaměstnanci zbavení Okamury  a jeho hloučku  všech důležitých sněmovních postů. Takže  Tomiokladivo  na  emigranty  ani  nehleslo, natož  aby  tlouklo tohle  železo, dokud  bylo žhavé…. Zejména, když  jednoduchý  volič  něčemu takovému  snadno rozumí a zajímá ho to.

Dalším  podobným, podle mne  vhodným tématem, je  ona  sektorová  daň a  zdanění dividend. Tady by  i ona  proslulá bába  Dymáková  z Horní Dolní, při troše osvětové kampaně,  měla pochopit,  že  vůbec  není dobře, když ze země odtéká rok co rok více než  300 miliard korun dividend, aniž by  z toho republika cokoli, kromě tradičního letního propadu  měny, měla a naopak to velmi zatěžuje  její měnovou pozici, kterou už nestačí vykrývat a ni přebytek zahraničního obchodu. Stejně tak  by  asi dokázala pochopit, že  není  možné, aby  zde mobilní operátoři  vykazovali  2-3 násobný  zisk než  jinde v  Evropě  a  my  měli přitom  třetí nejdražší  mobilní tarify, zejména u  dat!!!! A podobně u bank – že  asi nelze mít  rád  banky, které  tuzemce zatěžují zejména poplatky až se mu protáčí panenky a  sanují, díky  českým  penězům, které doslova  vyrejžují z českých zákazníků,   zahraniční  matky….

Nepochybně  bych  našel i  další  podobná  témata. Ale ono je to  zbytečné. Když  si  Kluzký  Vojta,  vybral ke  své záchraně stéblo církevních restitucí před  kládou korporátních  daní a zdanění  do zahraničí směřovaných dividend a  to jen  z důvodu, že  s kládou  je více práce  než  se  slámkou, musíme  se s tím smířit. Ostatně, abych  byl upřímný – osud  současné KSČM je mi opravdu lhostejný. Ale  ta  eskamotáž  třešňových ekvilibristů- to tedy  byl kousek!!! Umění nemožného.

 

Oprava  a  doplnění:

V textu o  pár  odstavců nahoře  ohledně Marrakéšského protokolu a  reakcí, vlastně  nereakcí  českých politiků na  jeho skandální podpis  ministrem vnitra Metnarem je  uvedena ohledně  Tomia  Okamury  následující hodnocení:

Takže  Tomiokladivo  na  emigranty  ani  nehleslo, natož  aby  tlouklo tohle  železo, dokud  bylo žhavé….

Jeden z  čtenářů mne právě  upozornil,  že nekoresponduje s pravdou a  poslal mi  záznam Okamurovy  tiskovky  k předmětné  věci. Ten  prokazuje, že  se  proti  tomu podpisu a  z něj plynoucích závazků ČR  velmi vymezil.

Tímto se omlouvám  za nesprávnou informaci.  Omluva  je nutná. Jak  vůči vám, tak  vůči Okamurovi.  Bez ohledu na  to, co si o něm  myslím. 

Nicméně  mi uniká,  jak  je možné,  že  ve  světle  Marreakéše jeho hlouček ve  sněmovně  funguje  jako spolehlivá  součást  Babišovy  hlasovací mašiny, jak to, že  se neustále vnucuje  Babišovi, který je  za podpis  Marrakešského protokolu  přímo zodpovědný pro  vytvoření  většinové  vlády  bez  sociální demokracie  a  to všechno v situaci, kdy i na  tuto  variantu  dojít může, pokud  soc  dem  chytí v poslední chvilce pud  sebezáchovy a  vycouvá  od  Babiše.  Protože  Marrakešský protokol je  ve  ve  fatálním rozporu   s  tím,co  Okamura především slibuje  svým  voličům a  nevratná  škoda  už se stala.

Stejné a ještě  hlubší zamyšlení  by  měli provést i  skalní  zemanovi  fandové.  MArrakeš podepsal  za  ČR  Metnar  – Zemanem dosazený  člen  Babišovy  administrativy. To jednak a pak – Poche je  nepřijatelný kvůli  tomu co říkal ohledně migrace v  roc e 2015.  V nové  vládě  ovšem  bud e zřejmě  jak Babiš  tak Metnar, kteří za  Marrakéš a  jeho důsledky  flagrantně mohou. To nevadí. Vám skutečně nevadí  Zemanův  přístup?

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.