Obchodní válka USA -EU ve faktech a úvahách


V pondělí, v textu ke  schůzce  G7,  jsem  slíbil, že   se vrátím  k  hlavnímu  bodu programu  kanadského summitu,  kterým  jsou jednoznačně   neshody ohledně  Trumpem vyhlášených cel  na  dovoz  oceli  a  hliníku do Spojených  států.

V  našem prostoru, tentokráte  míním  Evropu,  slyšíme  unisono, že  USA  porušují tímto jednostranným opatřením  pravidla  volného obchodu,  narušují  jej, hledají  jednostranné  výhody,  poškozují  své  spojence, atd. atd. Nejlepší bude,  když  převezmu  výrok  Donalda  Tuska, který v  Kanadě  zastupoval  spolu s Junckerem  EU:

„Největší obavy mám z toho, že mezinárodní řád založený na pravidlech a zásadách je zpochybňován. Je překvapivé, že za tím nestojí obvyklí podezřelí, ale hlavní architekt a garant tohoto řádu – Spojené státy,“

„Samozřejmě, že nemůžeme přinutit USA změnit názory. I tak ale nepřestaneme přesvědčovat naše americké přátele a prezidenta Trumpa, že podkopávání řádu nedává žádný smysl,“

Tento Tuskův  výrok  mne  přiměl k  tomu, abych se  začal  alespoň  trochu zajímat  o data, jak to  vlastně   s  obchodem mezi  Spojenými  státy a EU je.  A  nejen  tímhle. Trochu popřemýšlel o  další souvislostech.  Prvotní  hledání  bylo  nastartováno,  ostatně jako vždycky na  českých webech, je  to  zpravidla nejrychlejší a  nebudu  zastírat – také nejpohodlnější. Pro mne i pro  ty  z  vás,  kteří  mají  potřebu  ověřovat  fakta, která  svých  článcích zdrojuji.  A  dalo mi  sakra  práci, než  jsem vygůglil  následující  tabulku srovnávající  celní  tarify  pro  vybrané, v  každém případě většinově  důležité, obchodní komodity,  která  dokonale  otřásá  evropskou  argumentací, tak  jak  ji slyšíme  všude kolem nás.

S  výjimkou dvou položek -Obuv a  Šperky,  které  jsou  nepochybně  naprosto  bagatelní z  hlediska  celkové obchodní  bilance, u  všech  ostatních platí, že  EU zatěžuje  dovozy  z  USA  vyšším  clem a  někdy  i  řádově,  než  se děje  recipročně!!!

Na  německých  serverech  jsem objevil další  zajímavé, tentokráte  sumární  detaily. Například  zde se, krom jiného, píše:

Produkte, die aus den USA nach Europa kommen, stoßen auf deutliche höhere Barrieren. Im Durchschnitt erheben Europäer 5,2 Prozent Einfuhrzoll und die Amerikaner lediglich 3,5 Prozent. Außerdem verzichten die Amerikaner bei 1800 Produkten komplett auf Einfuhrzölle. Bei den Europäern sind es lediglich 1246.

Produkty, jež přicházejí  do USA  z  Evropy, narážejí  na  výrazně  vyšší celní bariery /to už  jsme si  ukázali na předchozí tabulce – pozn. vlk/. V  průměru Evropa  zatěžuje  americké  zboží dovozním  clem ve  výši 5,2% , zatímco průměrná  americká sazba na  evropské zboží  je  3,5%. Vedle  toho, ze  sledované  skupiny  5018  hlavních  dovozních  artiklů,  pouštějí  USA  na svůj  trh BEZCELNĚ  1800 položek, zatímco  v  EU je  to  recipročně  jen  1246. 

A  naprosto  souhlasím  se závěrem  autora textu – prominentního německého ekonoma Gabriela  Felbermayera:

Der Vergleich der Zollsätze zeigt, dass Europa deutlich protektionistischer handelt als die USA. Wenn Trump über zu hohe Zölle klage, habe er zumindest punktuell nicht unrecht, so Felbermayer. Dennoch wäre: „eine Anpassung nach unten sehr viel besser als eine zollpolitische Aufrüstung nach oben.

Srovnání  dokládá, že  Evropa  je  zřetelně  protekcionistější než  USA. Jestliže  Trump si  stěžuje  na příliš  vysoká  cla,  má  minimálně  v  určitých bodech pravdu. A pokračuje – snížení cel/ze  strany  Evropanů/ by bylo mnohem lepší  než  zbrojení  pomocí  celních tarifů.

Přiznávám  svoje překvapení,  nad  těmito zjištěními.  A považuji  za  dokonalý průšvih  evropského/českého/slovenského informačního prostoru,  že  nás  těchto  jednoduchých  čísel a přehledů, stejně  jako mnohého  stejně  důležitého, či ještě  důležitějšího,  v poslední  době  „ušetřil“. Ale  pojednání na  toto  téma  si  nechám na jindy. Dnes jde  o  hrozící obchodní  válku  mezi spojenci, o její  příčiny, dopady,  důsledky a  možné  konsekvence, protože  je to opravdu  z hlediska  obyčejného  Čech/Slováka  mimořádně důležité  a  jakkoli s emu to může  zdát  asi  stejně  významné  jako to, co se děje  na odvrácené straně  měsíce.

Než budu popisovat proč,  uvedu  jeden  základní, ale  nesmírně  vypovídající  graf:

Popisuje obchodní bilanci jednotlivých velkých  světových  ekonomik.  Červený  sloupec  je  export  dané ekonomiky, modrý  dovoz.  Vše  kumulovaně  v    miliardách  dolarů. Zatímco EU , jako celek  je  v mírném přebytku,  deficit  USA  je  obrovský a  stejně  tak  celosvětový přebytek, který  generuje Čína.

Jde o  globální data. Navíc  z roku  2016.  Pro loňskou  bilanci platí, že  obchodní přebytek,  ve prospěch  EU  ze  vzájemného obchodu  činil  151 miliard  USD!!

Jedním  z hlavních  zdrojů  tohoto  obchodního přebytku ve prospěch EU je  automobilový  průmysl. Respektive  osobní  automobily a jejich  dovoz a vývoz. Evropané  /2016/ vyvezli do USA  auta  celkově za  46,6 miliard Euro  naopak  Američné umístili v  EU  svoje  vozidla  jen  v hodnotě 10,3  miliardy!    Nikoli v  neposlední řadě proto,  že USA  zatěžují  tyto  dovozy jen 2,5%, zatímco Evropa nastavila tento tarif  na  celých 10%!!!

 

Dodejme, že  hluboký  americký deficit je  dlouhodobého charakteru, více viz  později.

Takhle  tedy  vypadá fundament, ze  kterého vznikla  současná  situace!!!

Má  Donald  Tusk a  ostatní,  kteří  v jednom  šiku  útočili  na  Donalda  Trumpa  pravdu? Já  myslím, že  čísla  jsou vypovídající.

Vraťme  se zpět  do  doby  Trumpovy  volební  kampaně  a vlastní prezidentské volby. Do  Bílého domu se dostal  díky  hlasům  těch,  kteří v  USA  patří  k poraženým  z  globalizace světové ekonomiky. Analýzy  jednoznačně konstatovaly, že  o jeho vítězství  rozhodly  státy  tzv.  „rezavého pásu“,  které  v minulosti většinou volily  demokraty a  jež  byly  nadproporčně postiženy  vývozem  amerických pracovních míst  do Asie  a Latinské  Ameriky. Trump  voličům  z  těchto teritorií  slíbil,  že  jejich  exportovaný  job  jim  vrátí  zpět. Svůj  slib se  snaží  plnit. Což je neoddiskutovatelný  fakt.

Klidně si můžete  říci,  že  to je  na  úkor  zbytku  světa. Nebo také, že  to bylo rozhodnutí  amerických koncernů, jež tím maximalizovaly  svůj  zisk.  V prvním případě nemáte pravdu. V  druhém ano.

Ale  bez ohledu  na všechna  předchozí  fakta  je pro mne  ohledně  postoje  Donalda Trumpa  zdaleka  nejdůležitějším  faktorem  následující  graf , popisující  v  dlouhodobém  měřítku  americkou  obchodní  bilanci se  zahraničím:

Nemusíte  mít naprosto žádné  ekonomické vzdělání nebo  zkušenosti. Stačí obyčejný  rozum!  Zkrátka  a dobře  USA  žijí  někdy od  roku  2000 v tragicky hlubokém obchodním deficitu!!! Trvale!!!!

Tohle  není  ani normální, ani udržitelné!

Kdyby  dolar  nebyl  rezervní měnou  celého světa  a vnitřní trh  Spojených  států obrovským  a /zatím/ solventním odbytištěm pro zboží  všeho druhu a  všemožných  výrobců,  v  kumulaci s astronomickým  státním dluhem  země,  už  dávno by  musela  Amerika vyhlásit  bankrot! A   s ní, více méně -celý svět!

Je proto  neustále  na  paškále  alternativní mediální  antiamerické fronty.  Neříkám, že nezaslouženě.  Ale  naprosto mne  děsí představa,  že  by  se něco  takového skutečně stalo. Úplně  stejně  jako  ta,  že   umanutým rusofobům  a podobným idiotům, se splní jejich  sen  a  vypukne  třetí  světová s  Ruskem. Pro náš  svět  by  obě  tyhle  události  byly  naprosto  devastující   a zanechaly  by  na  civilizaci na  zeměkouli  neopravitelné  katastrofické  důsledky. Donald  Trump  je pro mne prvním  nájemníkem v  Bílém domě, od  dob Richarda Nixona,  který  tuhle  jednoduchou  skutečnost pochopil.  Nejen to,  začal  také  konat.

Nejprve  si  vzal na  paškál  americké  koncerny,  kterým  pohrozil zavedením  speciálních cel,  jestliže  nevrátí z USA  kdysi  vyvezenou  výrobu  zpět do země. Aby  to  měly snazší,  provedl  daňovou reformu  a to  s takovým  snížením korporátní  daně, že  mnohé  podniky  z Evropy  i odjinud, začaly  uvažovat, jestli svoje  centrály  nepřeloží  do USA. V Německu v  tomto ohledu  už několikrát  jednali zástupci spolkové  vlády  jak s jednotlivými firmami,  tak se  Svazem průmyslu.

Když  vyřídil tuto  agendu, začal konat ohledně, řekněme  znormálnění toho šíleného gapu  v bilanci vývoz  dovoz, protože druhá možnost,  že  velké exportní země  dobrovolně  omezí  svůj vývoz do USA je  čirým nesmyslem.

Vybral si pro první kolo souboje  ocel a hliník. A všichni  ostatní nyní  unisono  křičí, že  jde o naprosto nefér  praktiky, odporující  světovému obchodnímu pořádku.   A  že  z toho vzniknou  obrovské  důsledky a  vypukne  světová  obchodní  válka.

Může  být, že  ano. Ale já to takhle  momentálně  nevidím. Kdyby  Trump opravdu  chtěl  těžce zasáhnout  největší obchodní partnery  Spojených  států,  byl  by, podle mne,   nesáhl po clech na ocel  a hliník,  nýbrž  na  automobily  a elektronické výrobky., konkrétně  spotřební elektroniku.  Což by byl  úder přímo  na evropský  a  čínský  solar!  S obrovským  účinkem.

Já osobně  bych  ty nové celní  sazby  na  ocel  a hliník  bral  jako Trumpovo decentní  varování. S  velmi odkladným účinkem.  Vysvětlím proč.  Ochranná  cla  mají  opravdový význam tehdy, pokud  máte  vlastní  výrobce vyrábějící na půl plynu,  kteří  svou produkcí okamžitě  nahradí  z trhu  skrze  cla  zmizelé  importy. Což  jde u  aut. Tam  Američané  pohotové, ne  úplně  využité kapacity,  bezesporu k dispozici mají. Nastartovatelné  prakticky  z hodiny na hodinu.

Ale  hlinikárny, ocelárny a k tomu  navazující  úpravárenské  podniky  hutních prvovýrobků typu  válcoven apod.?   Které pracují na  nějaký poloprovoz a během  dnů  nebo max. týdnů  nahradí  dováženou produkci  z  EU, Číny, Koree atd.?  Nic  takového, pokud  vím,  v USA  k dispozici není. Nedávno  jsem  viděl na  Němcích  zevrubnou  reportáž o  tom,  jak to vypadá  v bývalém ocelovém srdci  Ameriky  Pittsburgu.  Pro  reálií  neznalé – tohle  město bylo pro  americký ocelářský  průmysl  asi  tolik jako  Kladno +Ostrava  v největší slávě  pro nás  dohromady. Nebo pro  Slovensko Košice. Reportéři  šli  od  jednoho bývalého  hutního provozu ke  druhému. Všude to bylo  stejné. Pokud  z  bývalé  firmy  vůbec  něco  zůstalo a nestály  na jejím někdejším pozemku  obytné domy, supermarkety  nebo kancelářské prostory,  vždycky  zmizela  výrobní  část a zůstal a jen bývalá administrativní budova,  kde  sídlily  firmy, které odpovídali  současné  ekonomice.

Pro mne z  toho vychází, že Trump  dal  Evropě  a ostatním  čas.  Postavit  ocelárnu nebo hliníkárnu i navazující provozy, není žádná  legrace.   V současné  době,  s jejími přísnými ekologickými limity  a aktivními ekoteroristy  už  vůbec  ne. Bezprostředně  to  na  evropské ocelářství   a hliníkářství  mít  zásadní dopad  nebude.  Jejich  výrobky  na  americkém trhu se sice významně  prodraží, ale  domácí konkurence není schopna  rychle zaplnit  vzniklou  díru na trhu. Nicméně  je jasné, že  poptávka, vzhledem  k obecně  dražší produkci,  zkrátka  bude omezena.

A  při  celosvětových  produkčních nadkapacitách  to znamená  problém!  Každý z  postižených  výrobců  bude muset  upravit  svoje  ziskové  marže  směrem dolů. Jak  v USA, aby  se přeci jen, i přes  cla co nejvíce udržel na  na tamním trhu, tak i  všude jinde, protože  tam  se budou  všichni snažit  umístit  svoje  nadbytečné  vývozy, původně  směrované  do USA.    A  vítězit  budou pochopitelně  ti,  kteří  mají přístup  k levné pracovní  síle, levným prvotním  surovinám a především levné  energii  a nejsou  produkčně  sankcionováni  přísnými ekologickými předpisy. Průšvih pro Evropu, Japonsko a možná  Jižní Koreu. Ale  kdyby  americký  prezident  ukázal prstem dolů  na  automobilky, bylo by a  dost možná  bude  – daleko hůře.

Evropa, ve  svém liberálním gender LBGT  rauši měla  Trumpa  jen za  klauna.  Který  vyšumí  nebo  bude   epizodní figurou s kterou  se  to ty čtyři roky  holt bude muset nějak přečkat,  než přijde nějaký další ClintonBushObama  a  zase se pojede ve starých kolejích. My  budeme  servilní  k USA a  ty nám na oplátku dovolí opanovat  jejich vnitřní trh s  tím, že  vše  bude kryto  záplavou  dluhových dolarů. Kdo jednou  ten  dluh  zaplatí?  Tím se netrapme – Po nás  potopa a   Carpe diem! Zatím nám hrají!

Jenže  současný  Velký  blonďatý otec  z Washingtonu to myslí s  America first!  vážně.  Je  příliš  zkušený  byznysmen, aby nevěděl, že  pokud  nedá  dohromady  a to  rychle,  americkou ekonomiku, což  znamená  výrazně  zredukovat obchodní deficit, následně  návratem  pracovních  míst  do USA  zvýšit zaměstnanost a  to především mezi  dělnickými profesemi, které  byly  globalizací  enormně  postižené.  Tím  jednak  zvýšit  výrazně  daňové příjmy  a  zároveň  snížit  každoroční gigantické  rozpočtové  deficity. Jinak přijd e nevratný devastující  kolaps.  Tahle  kalkulace je  zřejmá.  Nevím, jestli vyjde, či vůbec vyjít  může.   Je  to příliš  složitý  systém s  obrovským množstvím proměnných a celými galaxiemi  nahodilých  faktorů. Na  to  nestačím.Jedno ale  vím zcela  určitě – před  Trumpem  to nikdo  nezkusil.

Všichni dělali, že  žádná nerovnováha, natož  problém  v   americké  ekonomice neexistuje. A  že  krize  2008  je  jen jakási shoda okolností a drobná  nehoda,  způsobená několika  neodpovědnými bankéři. Oba poslední prezidenti utratili,  v jimi vedených  válkách, neuvěřitelných  11 bilionů  dolarů. A  zadlužení  astronomicky  rostlo. Při čemž  celý  svět  dělal,  že  je  to tak normální  a  že  USA  nepodléhají  fyzikálním a tržním  zákonům.

Trump je první  ze  špiček  tamní administrativy, kdo má povědomí o tom, že když to takhle  půjde  dál, jednou  a nejspíš  brzo, se celý systém zhroutí. Existuje  studie,  že  to  snad  má být  už  v roce 2023. Nevím jestli  ji  četl nebo  o ní alespoň slyšel, jako já.  Ale  v každém případě  chce  se  svou zemí  něco dělat. Poslat ji na  vzestupnou trajektorii. Nemělo by nás  to překvapovat. Evropští  lídři  už  desetiletí  vykládají, nám , svým zaměstnavatelům, že  svět  se mění, že  se musíme  přizpůsobit,  že  staré návyky /kulturní, společenské, pracovní, interpersonální, atd. atd./ neplatí,  že musíme akceptovat   požadavky měnící se   doby. Osobně  bych  řekl, že je  Trump  nyní postavil do stejné pozice, do jaké  oni ohledně  genderů, inkluzí, multikulturalismů, liberalismů, atd. atd. trvale  staví  nás. A  říká  – přizpůsobte se nutným změnám, jinak  vás  k tomu donutím.V zájmu  přežití USA!!!

A nějaký takový  Tusk  tu vykládá že „Největší obavy mám z toho, že mezinárodní řád založený na pravidlech a zásadách je zpochybňován. Je překvapivé, že za tím nestojí obvyklí podezřelí, ale hlavní architekt a garant tohoto řádu – Spojené státy,“

Vůbec  mu nedochází,  že  v době , kdy  se současný  mezinárodní  řád  utvářel, byla  globalizace  v plenkách, USA  měly  plus mínus  vyrovnanou  obchodní bilanci a naprosto  zvládnutelný  veřejný  dluh a  náš  civilizační okruh  vyznával demokracii a  to bez  adjektiva  liberální?!

On opravdu chce  čekat,  až  Bílý  dům  pověsí  masivní  cla  na dovoz  evropských automobilů?  Což  bude mít okamžitý  dopad,  charakter  a  rozměr  těžké hospodářské  krize?

Ne  nejsem  žádný  amerikanofil.  Nebo snad osobní  fanda  Donalda  Trumpa. Nijak se naopak netajím tím,  že  si  myslím,  že my  EU potřebujeme  naprosto  fatálně.    Pro nás  ve  vztahu  k Unii platí verš  Viktora  Dyka  – Opustíš-li mne/EU/, nezahynu. Opustíšli mne/EU/, zahyneš!

Neuniká  mi,  že  Trump  chce  dát  svůj  stát  do pořádku na úkor  všech ostatních.  A  udělá to.  Jenže má pravdu v  tom, že  ti ostatní svoje  ekonomiky  poháněli k růstu přes  umělou nerovnováhu na  americkém vnitřním trhu.

Je  nepochybné,  že   nás  to bude bolet a   to  možná  až  k nevydržení. Možná  přijde  do Evropy  i hospodářská recese.  Jenže si troufnu si tvrdit,  že pokud  by  zkolabovaly  Spojené státy  nebo dolar,  bylo to  všechno  o  mnoho řádů horší. Zavládl by  naprostý  chaos. Evropa  by  měla  přemýšlet  o  velmi účinné obraně.  A  tou rozhodně  není  posmívání se Trumpovi, jeho  twittrům a  dělání  hloupých poznámek na  jeho adresu, eventuálně  čekání na  jeho nástupce starého špatného druhu. A  už  vůbec  ne  hraní se  cly na  bourbon, jeansy nebo Harleyie.

Soudím, že  je  potřeba  současnému  americkému šéfovi  rozumět.  Jeho  tlak  na zvýšení výdajů  členů  NATO  na  2%  HDP  je  velmi  čitelným pokynem  – dovážejte  recipročně  americké zbraně! Ale  Evropa  při tom má  volbu  – kupovat od  svých zbrojovek.  tady  tu  volbu má. I přes  zbraně  chce  šéf  Bílého domu  získat pro USA  pracovní místa  a zmenšit  exportní deficit.

Kde Evropané  naopak volbu nemají, ačkoli  už  dávno a dávno ji mít  měli, v zájmu vlastního přežití, je sektor  tzv. průmyslu  21. století –  tedy  trh finančních  služeb  a celý  byznys  související  nějak   s internetem a jeho užíváním. Zde USA  mají  téměř  monopol a  jejich dominance  je  strategická a  pro Evropu  fatální.Viz  materiál  z Die  Welt, z kterého ocituji  malý   výsek:

V sektoru /finačních/ služeb exportovaly  Spojené státy v  roce  2016 celkový  objem  733 miliard USD, což  je  2x  víc e než  další země  v pořadí –  Velká Británie. Ta  se dostala na  úroveň 324 miliard  USD /už  chápete , oč  hrají  Britové při Brexitu?!/

Je  dramatičtější je  US  dominance  v  oboru  digitalizace  a  datových trhů.   Takzvaná  GAFA -Google, Amazov, Facebook a  Apple, plus  další internetově /internetově  technologické/  firmyzaujímají  v jednoitlivých zemích  někd y až monopolní postavení…..

Zaregistrovali jste, že  by  tyhle  dvě  bilance někoho v  Evropě  zajímaly, natož  rušily ze  spaní?!  Při tom  všichni  mají plná mluvidla  o znalostní ekonomice, o ekonomice služeb o ekonomice 4.0, o  digitalizaci….A  přenechají  celý  tenhle naprosto strategický  a nenahraditelný trh  americkým  firmám a ještě  jim trpí  speciální danění  v  daňových  rájích,  jakými jsou například  členové EU  -Irsko nebo Lucembursko!!!

Trump  se  nám nemusí líbit. Bude způsobovat  bolestné  ztráty.  Ale naprosto nelze  upřít  Trumpovi,  že  America  first! pro něj není  prázdné předvolební  heslo. Že  ho hodlá naplnit, jak nejlépe  bude umět. Přesně  kvůli tomu  jej volili jeho voliči!!!

Téhož  bych se rád  dožil od  našich  českých politikářů a v širším kontextu od  těch  evropských.  Tady se totiž  bude lámat  chleba.  A nikoli na  jimi  utvářených,  umělých  a v podstatě  vylhaných agendách.

Už jsem napsal, že nejsem amerikanofil. Nejsem  ani rusofil. Ale  stejně  tak ne  amerikanofob  nebo rusofob.  Jsem  eurohujer. Ale nikoli  bez  kritického  pohledu. A právě  přes  něj mi  Trump  a jeho snaha  Ameriku  vyléčit nebo to při nejmenším zkusit,  imponuje. Ačkoli  vím, že  to  Evropa  těžce odskáče. Nicméně  – do značné  míry  si za  to může  sama. Ona  navíc, místo  aby  na  tu eventuální  válku  zbrojila  nebo už  jen z prostého pudu sebezáchovy něco dělala  s  americkou dominancí  ohledně  finančních služeb a  internetového průmyslu, tak  jen mistruje,  bezradně  kvílí   a lomí rukama  nad americkými cly  na  hliník a  ocel….

Já i vy  si tenhle  pohled můžeme  dovolit.  Ale  obrovské dilema  musí mít tlachalové  typu  Jakuba  Jandy, Petra  Koláře, Romancova nebo na Slovensku Smatany,  dam a pánů z  Deníku N, SME, atd. atd.

To jsou ti, co  vyznávají  bezmeznou  a bezmozkovou  věrnost  našim  spojencům. Vždycky  a všude. Ti  mají nyní hoňku. Musí  rozhodnout  jestli  v  obchodní  válce  USA  -Evropa  dají bezmyšlenkovitě přednost transatlantické  vazbě  nebo evropským  hodnotám.  Na  jedná  straně  klaun  Trump na  straně  druhé  Juncker, Tusk, Merkelová, Macron.  Mají volit  mezi  maskulinním  alfa  samcem  a  liberální gender  demokracií…  Tohle je  snad může  i zabít!

Ovšem dovolím si je upozornit,  že pokud  si  zvolí  evropské hodnoty, Junckera, Tuska, Markelovou, Macrona  a  liberální demokracii,  současně  tím v  tomhle  sporu zaujmou přesně  stejnou pozici  jako  čínský prezident  šéf  KS  Číny  Si….

Jak  s tím budou  žít?!

Tady jsem  chtěl původně  skončit. Ale  nemohu, protože padla  zmínka  o Číně.  Trump  se právem  cítí  dotčen  chováním zejména  Evropanů  ohledně  světového  obchodu a  jeho nerovnováh.

Když se podíváte  na první graf  tohoto  článku  – ty  modré  a  červené  sloupečky, tak  zjistíte,  že  EU  svůj  těžký  obchodní deficit  s Čínou  kompenzuje  ještě  větším přebytkem  z  výměny  zboží a služeb se Spojenými  státy. Ty  mají  těžký propad  na  oba  dva  další  dominantní  světové obchodí  hráče.

Nejlépe  to charakterizuje  následující  graf:

Evropa  je  nyní  krajně  nespokojena  s  Trumpovým postojem. Při tom dlouhodobě  má  obrovské  obchodní  manko  s Čínou.  Neustále si stěžuje,  že  její  výrobci a  exportéři  nemají plnoprávný  přístup  na  čínský  trh, jejich  know how  tam není  chráněno, že  Čína naopak  krade  technologie  a patenty, provozuje  obchodní dumping  přes manipulace s vlastní  měnou, nedodržuje  ekologické a  sociální standardy, atd. atd. A  přesto  Čínu  ve  vzájemném  obchodu nijak nesankcionuje!!!  A naopak  využívá  vnitřního trhu  Spojených států. Kdo je tedy  dlouhodobě  nesolidární se svým spojencem? Proč  Evropané  nejsou stejně  stateční  vůči Pekingu?    A nyní  dokonce domlouvají  společné kroky  s  čínským vedením proti  USA?  Přiznám se, že  tomu nerozumím.

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.