Dojná kráva internet nebo jen cenzura?


Europoslanci ve čtvrtek nepodpořili návrh pravidel týkajících se autorských práv na internetu. Chystaná směrnice dává vydavatelům právo na spravedlivý podíl z využití jejich autorských děl internetovými giganty. Platformám ukládá povinnost řešit, zda nahraný obsah neporušuje autorská práva. Text prošel právním výborem, poslanci si ale vyhradili právo jednat o něm v září na plénu a přijít s pozměňovacími návrhy.

Tolik  stručná  agenturní  zpráva. Na jedné straně  zavládlo nad  tímhle  výsledkem  obrovské  nadšení, ačkoli dost  dobře  nechápu proč, protože  šlo pouze fakticky  o odložení definitivního  hlasování, na  straně  druhé- zklamání. Ti první argumentovali  u  svého jásání tím, že  se zachovala  otevřenost na internetu a nedošlo k jeho omezení, co se svobody přístupu  k informacím týče, ti druzí  pak tím, že  jsou naopak porušována  práva  jedince autora  na  spravedlivý  zisk.

Není to první rozpor, kdy dochází  ke střetu  mezi právy většiny  společnosti s právem jednotlivého individua. Respektive ono je  to /téměř/vždycky  v té  nejčistší  podobě  o penězích. Respektive o tom, kdo je  získá. A  vše ostatní  je  už  jen pro vítěze  velmi příjemný bonus a  pro poražené  další  bolestivá ztráta.

Nepíši  na podobná  témata  rád a  poctivě  řečeno – osobně  se jim vyhýbám. Z jednoduchého důvodu  – nechce  se mi vydávat  stanovisko k problémům, u nichž  nejsem stavu  dohlédnout konce a alespoň nějak  obsáhnout  jeho  veškeré  eventuality!  Co  veškeré?! Ani většinu!  Takhle  si pro mne stála  například  hojně  propíraná  připravovaná  transatlantická  dohoda  TTIP.  K té  jsee nenapsal  ani  řádku a  téma   na Kose  naprosto vědomě, u  této tématiky,  přenechal  zdejšímu bardovi  -panu Leovi K.

Dlouho  jsem  si myslel, že  s tímhle o  čem dnes  píši, naložím stejně.Prostě  to nechám kolem sebe vyšumět, protože  rozsah problému  jde zřetelně  nad moje  schopnosti  a znalosti.

Ten polovičatý krok Evropského parlamentu v předmětné  věci mne přiměl se poněkud  zastavit a  nad  celou  věcí  trochu zapřemýšlet. Jinak, než  jste  zvyklí. Neudělám analýzu, kde  bych  vám předložil  fakta /včetně  zdrojů/ k nimž bylo lze  se dostat, abych  následně přišel s nějakým  závěrem.  Ne,  dnes  to bude  spíše o pocitech  a dojmech, které  z té  věci momentálně  mám.

Pocit první

Osobně  za  daleko větší  nebezpečí  než  bruselského byrokrata, který má  v Čechách a na  Slovensku  tak dramaticky  mizernou pověst a je mu lepeno na  čelo, že není nikým  volen, pokládám Evropský  parlament a jeho poslance. Kteří ovšem tzv.  legitimitu přímé  volby  mají.  Z jednoduchého důvodu – v  současném  složení  v něm dominují  dva  celoevropské poslanecké  kluby – tzv. Evropské strany  lidové  a Evropských socialistů. Oba  bloky  jsou jednak  tvrdě  dirigovány poslanci zvolenými v Německu, Francii nebo Skandinávii a  nové členské země, při svých miniaturních  počtech zastupitelů,  mohou v podstatě  jen souhlasit, Politiku a  názory  na  to, co je správné a potřebné pro  EU a její  jednotlivé  členy  odvozují  tyto  dva  bloky od politického diskursu  v jejich  vlastních zemích. Což  je  zjevný problém.  Protože  oni mají  jednak jiné  vidění světa i jiné priority  než  většina  nových  členských zemí. A  nejde  jen o  evropské lidovce a  socialisty/sociální demokraty.  V třetí  nejsilnější  frakci  ALDE /kam patří i poslanci za  ANOšéfě/ to  vůbec není  jiné.  Spíše  horší. Neznám tvrdšího a fanatičtějšího   představitele  tzv. liberální demokracie a  všeho toho  fantaskního balastu,  který s ní souvisí,  než  je  lídr  evropského klubu  ALDE  Guy Verhofstadt!

Dovolím si podotknout, že  u  evropských  Zelených je vnímání  jakékoli reality zřejmě  zcela  zakázáno a povolena  je jen a jen  dogmatická rétorika a pozérství.

Když  to shrnu  -Evropský parlament je pro mne  cosi  velmi neuchopitelného a  v konci  většinově, řečeno eufemisticky  -iracionálního. Který samými  dobrými  úmysly neví, co chce  a nepřestane, dokud  to nedostane.A  následně  se  hrozně  nejprve diví a následně  děsí  důsledků, které  zapříčinil.Viz  rostoucí  význam tzv. populistických  stran!

Pocit  druhý

Je nadřazeno právo  jednotlivce  právu  celku  nebo  naopak – má mít  přednost  zájem  celku nad  právem individua?

Tady  žádný osobní  názor  nemám. Protože  už  dávno  vím, že  jde, více méně  o  stejný  problém, jakým je  hádanka, zda  bylo nejdříve  vejce nebo slepice.  Sám pro sebe  už  dlouho používám v těchto případech  jednoduché  pravidlo – že  záleží na konkrétní situaci!  Ta  a jen ta je  rozhodující. Klasickým příkladem je pro mne  osoba  jménem  Havránková, která  svou zabejčeností  blokovala  dostavbu dálnice  D11 před  Hradcem Králové. Uznávám  její  právo  na  poctivou náhradu  za  pozemky, které  byly  potřebné k dostavbě  posledního kousku  dálničního napojení  mezi Hradcem Králové  a Prahou,  neuznávám  její bigotní  potížismus,  tvrdohlavost a  střečkovitost. A  pro mne  jdou na její konto  všichni ti, co  zemřeli nebo byli zraněni  během  jejího  trucování  při dopravních nehodách  na tzv. křižovatce  smrti u Plotiště,  kam, díky  chybějícímu  dálničnímu napojení  museli, než přišli k úhoně. Stát  měl  jednoduše  vyvlastnit a Havránková   následně  vymoci odpovídající kompenzaci  u  řádného soudu. Jenže  zde byly  ideologické  brejle  typu –  vyvlastňovali komunisti, my vyjednáváme. A  Evropský  parlament je  plný  dogmatické ideologie. A  také lobbysmu.

A jak to vypadá v  tomto  konkrétním případě?  Je nadřazeno právo  na  příjem ze  svého díla pro jednotlivce, ale  daleko spíše pro  firmu, vlastnící  autorská práva právu  většiny   citovat, pro  účely  své  vlastní publikační tvorby,  z cizích  ZDROJÚ  zdarma?

Takhle  je problém podáván. Ale  v podstatě  jde, když  jdeme  na  dřeň projednávaného, o příjmy  z reklamy. Na ty  by  si chtěli  hrábnout  vydavatelé  původních informací, které   jsou  následně  citovány  v libovolném kontextu na sociálních  sítích. Jde  totiž  o obrovské peníze, které Facebook, Twitter, Google a  další podobní inkasují  z reklamních bannerů na  svých  stránkách.

Přiznávám, že  nehořím žádnou  sympatií  pro  americké internetové  giganty. Ba právě  naopak. Mám je za  Velkého bratra  non pus  ultra! A  chápu  postoj  vydavatelů. Ale  jen v  teoretické  rovině!

Protože  pokud  prosadí svou….tak více méně  internet  jako svobodné publikační medium skončí!

Vím, že  nyní  budu psát  tzv. „ve  vlastní věci“a to mi vadí.  Omezuje  to  argumentaci  a  deformuje  postoj. Tady  zcela  zřetelně. Jak budeš  vlku psát  svoje komentáře  analýzy, když  budou  blokovány  citace?  Protože  každý  článek, který  reaguje  na nějakou aktuální  nebo historickou  událost, ale  dokonce i  nějaká  obecná  úvaha, má li mít nějakou  faktografickou oporu, prostě  stojí a padá s citacemi.  Odpovím si sám  – asi dost  těžko!

Domyšleno  do konce – tohle  bude v podstatě  totální kladivo na  alternativu! Ovšem jen  v  prvním kroku. V  tom druhém pak na  jakýkoli informační  zdroj!  Který nakonec  postihne v  nějaké formě i ty, co dnes  tenhle  zákon protlačují  horem dolem. Alespoň mně se to tak jeví. Jenže  prachy jsou prachy a  lepší  vrabec  v hrsti, než holub na  střeše!Pro ty, co  nařízení  stojí stůj co stůj.

Ostatně  evropští/čeští vydavatelé….  Taky  pěkná partička. Stačí si vzpomenout  na jejich  totální chamtivost,  kdy každá  hospoda, zdravotnické středisko, ubytovatel platí  speciální poplatek tzv.  autorským organizacím  z  každého instalovaného televizoru nebo  radiopřijímače!  A  my  všichni pak z  každého koupeného jednotlivého CD, kopírky, flashdisku, harddisku atd. protože  se přes  to nechá  kopírovat  obsah internetu. Zejména  hudba, filmy , seriály, knihy, atd.atd. Prostě jim platíme  automaticky.

Ačkoli jde o zjevný  nesmysl. Jestliže  oni  prodají vysílací práva  na  film nějaké  televizní stanici nebo na písničku nějakému  radiu a  majitel příjímače platí  řádně koncesionářské poplatky a oni  od smluvního vysilatele  dostanou reálně  zaplaceno za  odvysílání a  autoři tantiemy, rovněž  jdoucí k tíži  smluvního vysilatele, naprosto nechápu, proč  je jakýmkoli poplatkem zatížen  i  i firemní majitel  příslušného přijímacího zařízení! Jk logické  by těmhl e přišlo, kdyby  doma  soukromě platili  vodné a stočné a vedle  toho univerzální  daň z  každého umyvadla, výlevky,nebo klozetu, který mají  instalovaný  v  baráku?

Takže  ať  na  to nakonec  koukám z  kterékoli strany,  budu  velmi spokojen, když  Evropský parlament  v onom konečném hlasování potvrdí  svůj  předběžný verdikt. Ale  jistý  si  tím  vůbec  nejsem.

Existuje  totiž dost  obdobný precedens. Evropský  parlament  řádově před  18-ti měsíci  rozhodoval ve  velmi podobné  kauze. Tehdy zamítl návrh Evropské komise na zpřístupnění internetového televizního vysílání z jednotlivých členských zemí na celém území Unie. Poslanci vyšli vstříc majitelům autorských práv a shodli se pouze na povolení zpravodajství a pořadů o aktuálním dění, naopak u filmů či seriálů zjednodušení jejich televizních přenosů do zahraničí nepodpořili.

Výsledek  tohoto hlasování  mi tenkrát  přišel  jak  nelogický, tak  zvláštní.  A  dokonale ilustruje  moje  daleko větší  obavy  z  volených a tím  i pro mnohé  – legitimovaných poslanců  EP než  z  oněch zlopověstných  bruselských  byrokratů.

Návrh byrokratů -tedy  Evropské komise  byl naprosto příčetný  –  jestliže  máme  volný  pohyb  kapitálu a služeb po celé  EU, proč  by  nemělo automaticky  fungovat  zpřístupnění internetového neomezeného  televizního vysílání z jednotlivých členských zemí na celém území Unie?  Proč  by měla  rozhodovat  nějaká  územní příslušnost? Navíc  v  situaci,  kdy  řada  Evropanů  žije  dnes, v  souladu se základními principy, na nichž  Unie  stojí  – v tomto případě  volného pohybu osob,  v jiných  zemích, než  jejíž  občanství  drží?!

Nechápu!  Buď  je  volný pohyb osob  univerzální EVROPSKOU hodnotou /Jakube  Jando a ostatní/  nebo není.  Proč  má  mít  Čech v  Holandsku  mít  omezený přístup  k české kultuře, tedy  té, na kterou  je schopen, pomocí  internetu  – dosáhnout?

Protože  to nevyhovuje  vydavatelům!  Oni chtějí  inkasovat násobně  a  v každé  zemi zvlášť?  Ano, je  to z jejich  hlediska  racionální.  Chápu. Oni chtějí  tolik love, kolik  lze nabagrovat.Ale  kde jsou v  tomto případě univerzální a nezadatelná  práva  jednotlivce?

Poslanci EP  tehdy většinově  rozhodli, jak rozhodli.  Většina  z nich argumenty  komise u jednotném  evropském prostoru  považovala za méně důležité než zachování současné ochrany autorských práv a podpořila návrh omezený pouze na zpravodajství a aktuální dění.

Mám  čekat, že  nyní otočí?  Sotva!  Kde  zůstala  jejich  solidarita? A  starost o individuální práva  občana  spotřebitele,  které  jim  tam,  v jiných případech – například, pokud jde o  práva menšin, tak  leží na srdci?! Upřednostnili  zájem  vydavatelské lobby.  Což  mne  naplňuje  velkým pesimismem, před konečným hlasováním.

Půjdu  ještě  dál. Vyčítám  europoslancům  pokrytectví a licoměrnost. V onom hlasování před  rokem a půl odpůrci celkového zpřístupnění argumentovali například tím, že placené sportovní přenosy by mohly být v případě schválení úpravy ke zhlédnutí za výrazně nižší cenu v zahraničí než v domovské zemi. Za zamítavé rozhodnutí rovněž lobbovala sdružení filmových a televizních producentů, pro něž je současná podoba zajišťování autorských práv výhodná. Zajímavé!  V porovnání s  tím, jaký je  dnes  na  celé  evropské  scéně, včetně  europarlamentu  fofr ohledně  obchodní  války  s  USA a  vzájemnému zavádění cel,  kde  slyšíme  neustále, že v té celní  bitvě  prohrají  všichni a zejména spotřebitelé,  kterým se prodraží nakupované  zboží a služby! Europoslanci  mohli , ale nechtěli  zlevnit stamilionům  Evropanům televizní přenosy. Neudělali to.  A nyní s e berou za spotřebitele, když  USA  hrozí  cly?  Od  těch, co  už jednou  slyšeli  na  lakotnost  televizních a filmových producentů a  vydavatelů,  nic  dobrého nečekám.

A  to nemluvím o  bonusu, o kterém si  tihle  myslí, že  ho získají navrch  – tedy že  podváží  internetové  zpravodajství, respektive  – internetovou  žurnalistiku, v jejich  slovníku  – šiřitele  fake  news. Jenže  ono  platí univerzálně  – kdo s  čím zachází, tím také  schází.  Každý  držitel moci  si myslí, že  ji má na  věky. A každý zatím zjistil,  že  o ni jednou přijde.

Nevím, jestli je  pro  ně  bible  ještě  první knihou  mezi všemi nebo jestli si  ji  už  z nich  většina, z důvodu politické korektnosti,  zakázala, nicméně  v Matoušově  evangeliu, kapitole  20, odseku 16, stojí následující  věta:  Tak budou poslední první a první poslední.“

Takže  shrnuto – neměl jsem  dlouho jasno.  Nechtělo se mi  nad  tím přemýšlet a  jsem si vědom,  že  nevidím zdaleka  všechno v tomto  případě. Navíc  píši  ve  vlastní věci,  ale  vychází mi, že  v  tomto konkrétnu  by  zájem  celku, tedy komunity  uživatelů internetu, měl převážit nad zájmem  držitelů autorských práv. Pokud platí,  že  svoboda  je  universální, nenahraditelnou a  nejvyšší  hodnotou. Internet  tu není ani proto, aby  byl pro pár  vyvolených dojnou krávou a už  vůbec  ne kvůli tomu, aby  byla  zaváděna  plošná cenzura. Europoslanci budou hlasovat  o obojím!

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.