Srpnový seznam


Tahle země  má neblahou dlouholetou tradici vytvářet  seznamy. Tu protirakouských podvratných živlů,  tu zase benešovců a vůbec  fandů světové plutokracie, tu  kulaků  šířících amerického  brouka,pak tu byly  seznamy antisocialistických  živlů,  paralelně  k tomu Anticharta, atd.atd.

Mnozí  z nás  některé  z nich zažili  na  vlastní  kůži.  Jeden  se těšil,  že se  znovuzískáním demokracie  to bude konečně jinak a žádné seznamy  se  nově už dělat nebudou. Tedy  kromě těch,  které  dobíhaly  z  doby minulé  – jako například ty,  co  si  vedla Státní  bezpečnost  pro  svou  vlastní potřebu, aby měla  přehled  kdo a  jak  často jí  chodil práskat.

Ale pozor občane  pozor  – ty  poslední , tak ty  jsou, jak  víme, různými účelovkami a  mafiemi  cinknuté a  vlastně nemají  žádnou  vypovídací  hodnotu,  protože  StB vlastně  byla operetní organizace, kde  když  průměrný  estbák  neměl splněný  měsíční  nábor  nových udavačů,  tak prostě  vzal telefonní  seznam, náhodně ho otevřel , někam  zabodl usliněný  prstík a  hned měl  nového donašeče – s celým jménem a adresou. A  taky prémie. Alespoň takhle je  nám to podáváno. A  takhle  to půjde i před soud ve Štrasburku.  Takže  ten  poslední seznam, co jsem  si myslel,  že v demokratickém státě  bude jednou pro  vždy poslední -škrtám!

Nyní  si dovolím  odbočit.  Letošní rok je  tzv.  osmičkový. Připomínáme  si v  něm výročí  1918, 1938, 1948,1968.

Jubileum  Vítězného Úmoru  už  máme za  sebou,  ta ostatní  tři nás  čekají a z nich to srpnové  klepe  právě na  dveře. Přirozeně, že  Kosa  se mu také  bude  věnovat sérii  článků, Jeden od  Xavera už  mám, další od  Jeffa  je přislíben a já  sám nosím v hlavě minimálně  dva.     Jeden z nich bude o neznámém srpnovém hrdinovi na  nějž  všichni  – v  tom lepším případě  rádi/zapomněli, v  to  asi pravděpodobnějším  na  něj zapomenout  chtěli. Aby  měli klid. Bude o jménu,  které  jste,  možná s výjimkou  Janka  Zvolena a pár  dalších  podobných, nikdy neslyšeli. A já se k němu  dostal souhrou náhod. A  ten  druhý? To bude pohled  na srpen68. Jakkoli  jsem pamětník, slibuji, že   úplně  jiný,  dám ho z úhlu,  který  vám,  myslím, zatím nikdo nenabídl.Ale  to budete muset  ještě  počkat,  než se vám tohle objeví  na  skle. Ještě  je  čas.  Přesto  dnes, když  píši o seznamech, má to co dělat  jak s naší  , polistopadovou, dobou, tak se  srpnem  68 a  seznamy…..Ale  k věci!

Můj předpoklad, že  demokracie v novém Česku/Slovensku  znamená definitivní  utrum pro  všechny  ty  horlivé  hledače a  sepisovače   vnitřních nepřátel a  škůdců, parazitujících  na zdravém těle  národa, byl  totálním omylem.

Takový  A.B. Bartoš, kdysi oslavující  Václava  Klause  a  následně požívající  Klausovu podporu, když  Bartoš  vydal první ze  svých proslulých seznamů -Seznam pravdaláskařů. Ale  tenhle seznamotvorně  pilný se  činil  dál. Následně  vypracoval a zveřejnil seznam zhruba 220 „nebezpečných“ Židů, které obvinil z ovládání českého národa.

Dobré příklady,  jak známo  – táhnou. Ty  „dobré“  ještě  víc. Takže se  seznamy  se  nám /v ČR i na Slovensku/  od  roku  2015 roztrhnul pytel Tu  Janda, tu  Smatana,  tu Slonková,  tu  ministerestvo  vnitra  některé jeho  útvary a  nepochybně i  další.

Je to pestrý koktejl. Myslím  tu  naprosto nesourodou směsku.  Do  role  samozvaného soudce  nad  druhými se  staví  dne  kdo. Metoda i  cíl  jsou  vždycky  stejné.  Různé  pak jen užité, řekněme donucovačně  dehonestační  prostředky  a míra  intenzity  jejich  nasazení proti  těm „nevhodným“.

Nikdy by mne nenapadlo,  že  se  dalšího  podobného  spisku  dočkám  v Lidových novinách.

Vlastně musím  to upřesnit a  specifikovat  – v Babišových  Lidovkách mne  nemůže překvapit  vůbec nic. Tam je možné  úplně  všechno,  ale přeci jen mi  silně  klesla  brada,  když  jsem minulou  sobotu  /LN 04.08.2018/ nejprve na  titulce narazil nejprve  na  štěk  s titulkem  Bardi  normalizace  nezmizeli a podtitulkem  Režimní  spisovatelé a  básníci píší dál. Některým se daří  lépe  než  za Husáka

Ale  to byla  opravdu jen  upoutávka  na hlavní  kus,  zabývající se tímto  tématem,  který byl uveřejněn  v příloze  ORIENTACE  na  straně  17 a 18 s názvem Husákovi  zbrojnoši.

Vytřeštil jsem bulvy  a jal  se  číst.

Jméno  autora  znám, ale  necítím potřebu  jej  vytrubovat  do světa. Připadal  bych  si  jako  další  Bartoš, Smatana, Janda nebo redakce  současných Lidových novin.

Onen  autor si  vybral  řadu  jmen  literátů  činných  v  době normalizace,  nazval  je  Husákovými  zbrojnoši a  zkoumal, co se  s nimi  stalo po Listopadu.

V tom spisku najdete Ivana Skálu, Josef  Peterka, Vladimír  Janocic, Petr Cincibuch, Karla  Sýse,Jiřího Žáčka, Michala  Černíka, Zdenu  Frýbovou,  Alexeje  Pludka, Jaroslava  Čejku, Jana  Kostrhuna,  Pavla  Frýborta.  Snad  jsem na  nikoho nezapomněl…

Pan  autor  tohoto  seznamu na  to šel  rafinovaně.  Nevydal, tak  jako  Bartoš  nebo  Janda,  seznam jmen škůdců  z  jednoduchým uvedením  jejich škození a parazitování,  nýbrž to pojal jako líčení  osudů  nehodných po Listopadu.

Rozdělil je na  tři skupiny

– tzv. neviditelné

-obchodníky

a tzv, mafii  po Listopadu

Do té první zařadil ty, kteří  to prostě  po převratu  vzdali a odmlčeli  se

Do  té  druhé  další, kteří provedli nějakou  metamorfozu  a publikují či šli  třeba  do politiky a  v  té poslední, jak  už  název vypovídá, jsou  zjevně  ti nejnebezpečnější,… Alespoň já to tak  chápu.

Na  tomto místě  je potřeba, abych  přiznal, že  nejsem úplně kompetentní,  abych hodnotil předlistopadové a polistopadové  literární působení  kvality  jmenovaných. Až  na  tři výjimky,  o  kterých bude řeč.

Normalizace a její  dusivá  atmosféra  se mne  bytostně  dotkla!  A  tudíž pro/režimní  psáči  měli u mne  utrum. Hnusy,  které  tehdy  plodil Pludek  nebo Skála  jsem  nikdy do ruky  nevzal a že  bych si je  snad koupil  nebo  půjčil v knihovně  bylo  nemyslitelné.  Je  špína, s kterou když se umažete, tak už  ji nikdy  nesmyjete.  Další podobní, typu  Čejka,  prostě  byli  mimo vědomí  a tak  bych mohl pokračovat.

Uniká mi  proč,  je na  seznamu  takový Michal Černík,  kdysi básník  a poslední předseda  Československého  svazu  spisovatelů. Mám  ho  totiž zaškatulkovaného jako někoho, kdo sehrál  svou,  byť  drobnou úlohu v Listopadu  89. Zajímalo by mne, co  významného nebo alespoň  trochu významného vykonal tvůrce  toho seznamu z Lidovek….

Ale   je  čas  jít  k jádrovým jménům  z  tohoto seznamu. Tedy  těch, která mám za  jádrová  já.

Literátsky jsem z těch všech jmenovaných,  jako čtenář,  zavadil  jen o tři  – Jiřího  Žáčka, Zdenu  Frýbovou,  Pavel Frýborta. Poslední  dva  jmenovaní  už  nejsou mezi námi.  Vůbec  nechápu, proč  ten člověk  měl potřebu  je  zatahovat  do  svého  pamfletu.  Navíc  do kategorie  Mafie po  česku.
Ale začnu  Jiřím Žáčkem. Ten je  mezi  tzv. obchodníky.

O něm se dozvídám,  že

obrátil poměr linií své  tvorby  a  to ve prospěch veršů  pro děti  a humoristické, či satirické tvorby. ….  a že  zatímco za  bolševika  vydával 1,8 knihy  ročně, tak dnes je  to 3,2…

Žáčkovi se  prý, jako málokomu,  podařilo z normalizační  oficiality  přejít  rovnou  do  popkulturního mainstreamu.

A následně  se  dozvíme, že  si ještě  stěžuje na  to  že  proporce  čtenářského ohlasu  není podle  představ tohoto  ambiciozního  autora….

A bacha,  soudruzi ..  eh čo tárám..  dámy  a pánové, bacha  na něj!!!  Po Listopadu se kriticky  vyslovoval k  nové  době – třeba /a já dodávám nejspíš  velezrádně/ takto:

Jásali jsme na  náměstí

kafkárna  je  fuč

Sametová  revoluce

papučový puč…

Nenávist a lež  jsou K.O.

kopejte  jim  hrob!

A  ta  pravda a ta láska

to je prima  džob!

Mno!!!!

Příští rok to bude 30 let od  těch událostí. A  já mohu za  sebe  říci jediné – jestliže  Jiří Žáček tohle  dokázal  vidět, formulovat a  napsat  bezprostředně  po Listopadu, mohu  jen  uctivě  smeknout!   Dotyčný  mudřec  spisku z Lidovek, šéfredaktor Lidovek a  ten kdo má na  starosti  přílohu Orientace,  by  udělali, pro zabedněnce, jako  je  vlk,  záslužný  čin,  kdy  mi  jeden každý nebo všichni tři dohromady  objasnili, co že  to  Jiří  Žáček  viděl  špatně…. Sem s  tím!

Dodám  na  tomto místě  osobní  vzpomínku na  to,  jak  jsem  Žáčka  potkal já. Bylo  to  někdy asi v roce 1985.  Do  té doby  mne míjel a  já nic netušil nejen o jeho spisování, ale  ani  o jeho  existenci.  V  tomhle roce  mi bylo  přijít  do lehkého konfliktu s  celozávodním výborem KSČ.  Nic  brutálního. Jen  lehký střet  o cosi, co  bylo  jasné, zřejmé, všichni o tom věděli,  jen soudruzi dělali, že se jich  netýká.  Kdo měl nakonec navrch  nemusím  psát.

A  když  bylo po té krátké  šarvátce,  tak  kolega z kanclu,  podnikový právník mi zarecitoval  tuhle  krátkou  říkanku:

Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.

No vaz  mi to nezlámalo, nicméně moudrost v  tom skrytá je  univerzální a  stále platná.

Kolega  ten  výrok přisoudil právě  jménu  Jiří  Žáček. Já  tipoval na  jistého  Havlíčka, zvaného Borovský.  Není důležité  kdo se trefil lépe, ale  to, že  vzpomenutí  Žáčkova  jména  tehdy  u mne vyprovokovalo  zvědavost,  protože  mne  chirurgicky  přesné, navíc  lapidární  hlášky  fascinují!!!! Takže od  tehdy Jiří  Žáček. A bez pocitu, že  si  s ním  zadám a  ušpiním se, jako s Pludkem….

A poslední poznámka  k Jiřímu Žáčkovi  – určitě  si ještě  pamatujete,  když  ti  jedině  správní,  vlastně  jedině  správné  gender tety a  genderstrejcové  ho  začali  cupovat na kusy, protože  do  čítanek pro  první třídu  základní  školy  si  kdosi  troufl  zařadit maskulinní a  sexistickou  básničku, urážející  ženy .  Kosa  o tom  několikrát psala, ale  to  dílko  musím  dát i  dnes:

„K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.“

Zkrátka hnusnej sexista,  machista,kterému je  osvobození ženy  od  dávno přežitých stereotypů  bytostně  cizí….

Věřím, že  tihle, hýkají nad oním textem  z Lidovek o  Husákových zbrojnoších a Žáčkovi  speciálně,  nadšením.

Ještě  hůře  dopadli  Zdena  Frýbová a  Pavel  Frýbort. Ti  jsou  rovnou v kategorii  Mafie po listopadu

Zde si ten  písmák  vypůjčil titul  jedné z knih Zdeny  Frýbové.  Jde o druhý    díl  ze  dvou, románu, který popisuje  před a polistopadové  osudy  bratrů Panenkových -Bohuslava  a  Karla. Není to žádný  literární  skvost. To  říkám na  rovinu.  Přesto  se  těším na  dobu,  až  vnuk  zvaný  Rampepurda,  dostatečně  dospěje, abych  jej  donutil si ty  dvě  knížky  přečíst.  Paní Frýbová  totiž  dokonale  vystihla   atmosféru  konce  socíku  a  chování  lidí v  něm. Zejména  těch,  kteří patřily  do tzv. skupiny  „dojičů socialismu“. Jejich  popis  nemá chybu  -víc  pro zájemce, zejména  z řad  nepamětníků, v  Mafii  po česku.  Druhý  navazující kousek  – Mafie po listopadu,  pak rozvádí  osudy  hlavních  hrdinů,  kteří se v nových  poměrech / stejně  jako před  tím  v jakýchkoli  jiných/, cítili jako ryba  ve  vodě. A  začali dělat  okamžitě  byznys!

Podotýkám,  že  paní  Frýbová  Mafii po  česku, jakkoli vyšla  až po převratu, začal  psát  už za bolševika!!!  A tepala  tam  soudruhy  o  sto šest.  Vzhledem k tomu,  autor  toho  seznamu  z Lidovek je  ročník 1978, sotva  pamatuje  tehdejší reálie. Snad  kromě  toho,  že  chodil do pionýra.  Jinak by  věděl,  že  zkoušet  tehdy  psát  něco takového jako paní  Frýbová,  bylo koledování si o velký  malér.  Ale  hrdinů, co  byli  hrdiny  už  dávno před  svým  narozením  nebo už když si ještě hráli doma  v  uhláku na  horníky, je  dnes  všude jako naseto!

Nicméně  o  to nejde  – tak jako  bylo nutné  výše  projevit úžas  nad  Žáčkovou  jasnozřivostí  při komentování  dění  těsně po Listopadu, z  dnešního odstupu,  ještě  více to platí pro  oba  díly  románu   paní Frýbové.  Když  se podívám na  figuru takového Karriho  Panenky, nemohu  neshledat  dokonalou  podobu  s jistým  českým premierem…. Který v  době, kdy knížka   vyšla, byl ještě  naprosto obyčejným občanem, který právě zahodil partajní knížku. A  to   v mnoha  ohledech. Z mého pohledu  geniální předpověď!

Už  víte, jak  jsem se dostal  k Žáčkovi. Tak  ještě  pár  slov  k  tom,  jak někdo jako já  natrefil  na     Zdenu  Frýbovou.  Může  za  to sousedka z  chaty   Dáša. Takto  učitelka.  Vždycky  o prázdninách  hodně  četla. „Likvidovala “  o prázdninách to, co nestihla  přes  školní  rok. Její  výběr  byl  vždycky  zatraceně  jiný  než můj. Ale  jednou  jsme  slyšeli, jak se neustále  chechtá.  Což  vzbudilo zvědavost.  Takže  nám bylo sděleno, že  právě  čte od  nějaké  Frýbové cosi, co se jmenuje  Robin a  že  nám to pozítří půjčí…

Jestliže  tuhle  knížku neznáte, tak  až propadnete  nějaké  chandře,  vezměte  jí do ruky  nebo  si sežeňte  audionahrávku. Pokud máte  rádi psy  a historky  se psy,  zvedne  se  vám okamžitě  nálada a svět bude  zase lepším místem k  životu… Právě kvůli zkušenosti  s Robinem  jsem po převratu koupil obě  Mafie.  A udělal jsem sakra  dobře! Parádní počteníčko.

A Pavel Frýbort? Ten je trhán na kusy  za  své Veksláky. Ty  snad  přibližovat nemusím…

Co je jim  tím  bystromozkem  vyčítáno?

Inu  prý  už  za  socíku  začali   psát ve  smyslu, že svět je  ovládán  kriminálními strukturami – ovšem tenhle  rastr  začali  vyplňovat novými reáliemi a  emocemi – třeba  zklamáním z  nových  forem sociální nespravedlnosti, či úspěchu staronových  elit….

Kde ten člověk  žije?  Máme  mít podle něj radost, že  bývalí  mocní z nomenklatury  opanovali ekonomiku, resp. její  část. Že  tu   další díl zabrali  bývalí  zelináři, řezníci, skořápkáři a veksláci?  A  udělali z  republiky to, co z ní je?

U  Frýbové  prý dokonce  zahlédneme  jisté pochopení  pro zločinné jednání postav a  obviňuje  demokratický stát  z toho, že  nezajišťuje  bezpečí a spravedlnost….Sic!

Pravděpodobně  tím pochopením pro zločinné  jednání  je  zoufalý  čin  matky,  která vezme  spravedlnost  do vlastních rukou,  když ta  oficiální  totálně  selže a  odstřelí velkogaunera, který zavraždí její jedinou dceru….

Kde ten  člověk  žije?  On jako nevnímá  výsledky  posledních  voleb?!

Řekl bych, že  dotyčnému písmákovi  zejména  vadí to,  že  někdo, kdo psal  už před Listopadem se  uměl chytit  i po něm. Že  to chycení znamenalo  dříve  než  jiní  vidět  novou dobu v reálném kontextu? Tak to  ho vůbec netankuje. On  zkrátka udělal  svůj  seznam a  účtuje. Tak  jako  ostatní polistopadoví  samozvaní  soudci nad  osudy  jiných.
Opravdu nikdy by mne nenapadlo, že  něco takového vyjde  v Lidovkách.  Už proto, že  Karri Panenka jako by komusi z  oka  vypadl…

Nejšílenější na  tom  článku je,  že  musím na Kose výročí Srpna  otevřít pojednáním o  srpnovém seznamu!  Už je to tady  zas!  Respektive  – pořád!

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Antilidovky, Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.