Bylo – nebylo


napsal Geordyn

 

Zdravím a jen přidám ke Xaverově vyznání, že ty pozitivní povzdechy obyvatel bývalé NDR včetně negativních, by u nás na stejnou anketu byly totožné. Moje osobní zkušenost s obyvateli konkrétně Drážďan byla z června 1968. Tehdy jsem byl technickým pracovníkem odborného učiliště. Připravovali jsme do praxe soustružníky, zámečníky, frézaře, elektrikáře. Naše učiliště mělo družbu s podobným školským zařízením, jako bylo to naše. Už si nevzpomínám na konkrétní název podniku, ke kterému ono učňovské zařízení patřilo – už je to téměř padesát let.

Celá návštěva proběhla v obvyklých procedurách – prohlídka učeben a dílen, přátelské posezení večer s pedagogy i techniky učiliště a po přespání v jejich ubytovně jsme se druhý den prošli po centru Drážďan a prohlédli si tamní museum a obrazárnu – Zwinger. Všiml jsem si několika budov ještě neopravených po tom hrůzném náletu amerických i britských bombardérů v únoru 1945.
A to podstatné na závěr. Připomínám, byli jsme tam v červnu 1968. Při loučení nám místní politický pracovník odborného učiliště popřál mnoho politických úspěchů!! Tehdy jsem se nad tím jeho přáním nijak nepozastavil. Ale už za dva měsíce ano.
Někde bych snad ještě našel pár fotek z toho krátkého pobytu v Drážďanech v onom osmašedesátém.

Fotografie jsem přeci jenom našel a dvě z oné návštěvy Drážďan přikládám. Skupina před obrazárnou a záběr ulice s motocyklem a je tam zřetelně vidět v onom roce 1968 ještě pobořená střecha budovy z náletu v únoru 1945.

Probírám ve své paměti minulost a srovnávám se současností. (Psáno v květnu, roku 2018).

Minulost mám vzhledem ke své osmdesátce osobně dostatečně rozměrnou, abych v ní měl možnost, pro sice subjektivní hodnocení, ale i tak to hodnocení může ten, kdo více pamatuje, porovnat se zkušenostmi svými. Historické zvraty v bývalém Československu za posledních padesát let zkrátím jen na dva. Hodnocení bude o to stručnější a pádnější.

Před vpádem pěti socialistických armád v srpnu 1968 do Československé socialistické republiky, jsem byl, řekněme třicátník.

Vyučený řemeslník a absolvent vyšší průmyslové školy. Vystřídal jsem několik dělnických a později technických pracovních míst. Subjektivním rozhodnutím politbyra v Sovětském svazu, za výrazné podpory z Polska a NDR a souhlasu západních zemí s trváním na dohodách z Teheránu, Jalty a Postupimi, jsem byl po vojenské invazi a „dočasném“ rozmístění už jen sovětských vojsk v naší zemi, donucen v zaměstnání předstoupit před tříčlennou komisi, abych odpověděl na několik otázek. Nebyly pracovního rázu, byly to otázky politické a já, který jsem vědomě byl od svých osmnácti let apolitický a moc dobře jsem věděl proč, jsem hravě těm třem komisařům odpověděl tak, aby se kozel nažral a tráva byla netknutá.

Rezultát komise, zestručněný, zněl: „ ke vstupu vojsk nezaujal zásadní stanovisko. Věnuje se jen rodině. Vzhledem k věku, by se měl více zabývat politickými otázkami. Komise doporučuje ponechat ve funkci.“ Mám ho ve svém archivu. Po převratu 89 nám byly naše osobní spisy všem předány.

O to mi šlo. Nezadat si a zajistit rodině živobytí. A ta funkce bylo pouhé pracovní místo u rýsovacího prkna. Moraváci by prkno nazvali deskou. Někteří kolegové nebyli tak obezřetní a vstup vojsk před komisí nazvali okupací – ačkoliv to okupace, formou aplikace Brežněvovy doktríny (o omezené suverenitě), byla – a byli ze svého pracovního místa přeřazeni.

(Jen noticka – mohu porovnat z osobní zkušenosti okupaci německo-nacistickou s okupací sovětsko-komunistickou. Sověti byli jen zalezlí v Milovicích a možná i v Doupovských horách a pražské civilní oběti v srpnu 68 sice byly, ale minimální přes tak rozsáhlou akci, leč nacisti – Němci, vraždili ve velkém v Lidicích, Ležácích, Prlově, a na Ploštině i jinde. Zahynulo 360 000 československých občanů).

– Přeřazeni konkrétně na př. do místního hotelu za recepčního, nebo jiní do kotelny a podobných pracovišť. Nezaměstnanost byla totiž v socialistickém státě nepřípustná. Což je dnes naopak u nás v kapitalismu devatenáctého století s technologií jedenadvacátého, vítaná možnost (mít nezaměstnané lidi) držet mzdy nižší než třeba v Německu a holedbat se v ČT i ČRo, jakých ekonomických úspěchů buržoasní režim dosáhl – ale jen v počtu miliardářů a jeden z nich je dokonce premiérem. Úžasný výsledek za třicet let a i s dvěma biliony státního dluhu. Perfektní. Teď ještě nějaké válečné dobrodružství v Rusku, a by portrét byl úplný. S podtextem – po nás potopa – radioaktivní.

Před rokem 68 jsem také pracoval nějaký čas v kotelně. Ale dobrovolně, protože jsem chtěl, po technickém absolutoriu získat praktické zkušenosti z provozu. Ty se mi později velmi hodily. A také jsem získal moc důležité zkušenosti, jak jednat s lidmi a tak výše zmíněná komise mi proto nemohla ublížit. Tak jsem v klidu a míru prožil dalších jedenadvacet let. Šťastných mírových normálních jedenadvacet let života. V závěru ale zakrytých stínem mraku radioaktivního jódu z Černobylu. Vliv lidského faktoru. I v tomhle.

Dcera vystudovala ekonomickou fakultu a není pravda, že za socialismu nemohly na „vejšku,“ děti bez „politické tlačenky.“ Šlo to snadno. Socialismus Gustava Husáka byl vstřícný ke vzájemným slovensko-českým kontaktům. Takže ve Federativní československé republice, ačkoliv se tak oficiálně nenazývala, byla na českých fakultách vyhrazena místa pro slovenské studenty a na slovenských fakultách zase místa pro studenty z Čech a Moravy. Stačilo to vědět a uplatnit. Vzpomenout lze také rozsáhlou výstavbu bytů, podporu rodin s dětmi (tak vznikly podmínky pro vyšší natalitu – Husákovy děti) a pod.

(Opět nutná noticka – jen pro mnohem později narozené – v Československu bylo vlastně několik socialistických režimů poměrně značně odlišných. Stalinsko-gottwaldovský 1948-53 / likvidace nepřátelské třídy i z vlastních řad /, Zápotocko-Novotnovský 54-67 / pamětníci mohou mluvit o významných šedesátých létech a začala vlastně už světovou výstavou v Bruselu r. 58, pak v Montrealu r. 67, nadějný Dubčekův 1968, Svobodovsko-Husákův 1969-1990.

Komunismus v Československu nikdy nebyl, protože komunismus je jen nerealizovatelná myšlenka o absolutní sociální rovnosti a jak známo, to vzhledem k obecně lidské chamtivosti nejde nijak zařídit. Čest výjimkám.)

Když už jsem začal popisovat své zkušenosti s režimem komunistické diktatury, které se nyní říká totalita, a chtěl srovnávat se současností, tak se mohu zmínit ještě jednou i o současném režimu, což je totalita také – totalita peněz. A jakmile tato současná totalita roztáhla své „svobodomyslné pařáty,“ jsem byl po uplatnění Havlova fantaskního přání zlikvidovat veškerý československý zbrojní průmysl, také byl bez práce jako Slováci z Martina – tudíž stal jsem se pro Havlův kapitalismus nepotřebným. Celý odbor podniku, kde jsem pracoval, byl zrušen.

Ale poradil jsem si i z touto nepřízní osudu. Kamarádi a známí pomohli. Neuvedu jak, je to už přespříliš osobní.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.