Za Johnem McCainem a o tom, co se o něm normálně nedozvíte


Inu čeští pravověrní  mají  mediální žně!  Zemřel  dlouholetý  americký senátor  John McCain.Opět se roztrhl  pytel s  adorujícími příspěvky,  jak velkého a  zásadového  muže  náš  svět  ztrácí a  jaká  je  to škoda  pro vesmír.

Není  žádný problém najít na  českém  /světový  jsem  ani nezkoušel  prohledávat/ oslavné tirády  typu:

John McCain je symbolem jedné éry a polohy americké politiky. Z pohledu střední Evropy je právě on téměř archetypálním Američanem: elegantním pistolníkem s mentalitou poznamenanou zkušeností studené války. McCain nemá rád Rusko a autokraty obecně. Tvrdí, že lidé chtějí být svobodní a že Amerika je od toho, aby se na své cestě ke svobodě měli čím inspirovat a hlavně o co opřít.

či

S odchodem senátora, který sám na prezidentský úřad nakonec nikdy nedosáhl, skončila ve Spojených státech symbolicky jedna éra. John McCain sám sebe nazýval “veselým válečníkem” a popisoval se anglickým slovem “maverick”, což je vlastně původně samotářský jedinec, který se šťastně potuluje daleko od svého stáda

Vrchol všemu nasadil Reflex s výrokem – „klenot americké politiky“

nebo vyjádření prezidenta  Kisky:

“Som hlboko zarmútený správou, že John McCain – muž s odvahou, silnými zásadami a neúnavný bojovník za hodnoty, ktoré zdieľame na oboch brehoch Atlantiku, nás dnes opustil,”

Nedalo mi  to a ačkoli jsem  naprosto nepředpokládal, že  bych si vybral  jméno Johna McCaina  za námět  nějakého, natož  dnešního, článku, interesovalo mne, udělat  si  krátkou rešerši  o tomto  dlouholetém symbolu americké  politiky. Abych věděl  více než  jen to, že  jako prominentní  zajatec  ve  vietnamské  válce odmítl přednostní propuštění, doplněné  o  dojmy  ze dvou prezidentských  debat, přenášených tehdy ČT, když  kandidoval za  republikány  proti Obamovi.  Přišlo mi  to, vzhledem k    tomu  virblu, co kolem  skonu  tohoto politického   amerického  svérázu mainstream  spustil, velmi  případné,  abych zjistil, co a  jak  s Johnem McCainem. Proč je tak oslavován a definován jako poslední  opravdový  Američan. Takže začalo pátrání….

A záhy  se ukázalo, že  výsledky  jsou natolik interesantní,  že to musím  zveřejnit  na  Kose.

Začnu  tím, co  na  Johnu McCainovi  obdivuji,  aby  bylo jasné,  že

1- nesoudím černobíle

2-že  mi v  žádném případě nejde  o  nějaké  házení  bahna na  jeho památku

nýbrž  o  prezentaci  faktů, které  na mne  vykoukly po  velice krátkém rešeršování. Či spíše  – už neobvykle  krátkém. Protože vyfiltrované  informace, z nich mne  většina  uváděla  v  úžas,  vyjížděly  vlastně na první pokus. Ale  zpět  k  tomu, co  Johnu McCainovi obdivuji:

Byl  to nepochybně integrální  člověk se  silným citem pro  vlastenectví a  vlasteeěckou povinnost. Odmítnout přednostní  propuštění z vietnamského  zajetí,  které  nepochybně  bylo vším jiným,  než  návštěvou  cukrárny, chtělo  opravdu silnou vůli a mimořádnou osobnost. Zkuste  si  představit  sami sebe v  jeho situaci a poctivě  si  odpovědět  – dokázal bych to taky a zůstal  bych  v  tom zajetí  dalších více než  5 let  jako on?

Sám za  sebe říkám, že  mojí  „nejhrdinštější „, či lépe – nejpokrytečtější odpovědí je  – NEVÍM.

Druhým  velkým činem  je  odpor  proti zavádění  metod  mučení  jako  regulérních  výslechových  metod pro „práci“ se zajatci,který prosazovala  administrativa  Bushe  mladšího pod  eufemistickým  pojmenováním  “vylepšené vyšetřovací techniky” . Věděl totiž osobně  o čem to je!

A  přidám osobní postřeh,  který už  jsem publikoval jak na  Kose tak   u Boríska  na Slobodném vysilači. Týká se oněch  prezidentských televizních debat  s  Obamou. Ačkoli jsem  vlastně  celý  svůj  život  držel  palce  demokratům /s výjimkou posledního prezidentského duelu/, po shlédnutí těch  dvou rozprav mi  nezbylo  než konstatovat,  že  Obama na mne působil  jako podvodník. Ve  srovnání s  McCainem. Přesto, že  představy  arizonského senátora a o budoucím uspořádání  světa pod  jeho  taktovkou naháněly  hrůzu.Nicméně  Obama  se mi jevil  jako klasický obchodník s  deštěm,  kterým  se následně také ukázal  býti.

Tolik o McCainovi a  mém respektu k němu. Víc  toho nemám.

Vše  ostatní  začíná a   končí  u  jeho výroku o Američanech a historii. Zní  nějak takhle:

My  Američané  historii  neprožíváme, my  ji tvoříme!

Zase  jeden, z mnoha  v dějinách lidstva, co  si  myslí, že  je členem  vyvoleného národa,  který  bude všem  na  zeměkouli  určovat,  jak mají tancovat. Klasický  imperialista  nejhrubšího zrna!

John McCain je symbolem jedné éry a polohy americké politiky.Neměl  rád Rusko a prý autokraty obecně. Měl tvrdit, že lidé chtějí být svobodní a že Amerika je od toho, aby se na své cestě ke svobodě měli čím inspirovat a hlavně o co opřít. Válka mu rozhodně  nebyla  cizí  nebo zakázaným prostředkem, během kariéry navrhoval a plně  podporoval  vojenské akce v Íránu, Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi, Jemenu, afrických státech, Severní Koreji, mluvil o odvetných opatřeních proti Rusku kvůli Gruzii i Ukrajině,  vystoupil na  Majdanu. Podpořil prezidenta Clintona při zásahu na Balkáně a fungoval aktivně při  rozbíjení  Jugoslávie. Byl vždy pro rozšiřování NATO na  východ a pro tzv.  posilování obrany na jeho hranicích.

Tohle  všechno víte i beze  mě.  Do  vrcholné  washingtonské politiky pronikl prvně  v  roce 1982, nejprve  jako  člen  sněmovny  reprezentantů,  aby  se o  čtyři  roky  později  stal  senátorem za  Arizonu a   zůstal jím až  do své smrti.  Byl tedy významným  a dlouholetým  členem  toho, co  Donald  Trump nazval  washingtonskou  bažinou celých  36 let.Má, nikoli  malý podíl na  všech  velkých i  malých minelách  americké imperiální  politiky  v  tomhle  dlouhém  časovém  úseku. A  to  řada  jím prosazovaných  eskapád  nebyla  těmi rozumnějšími  americkými politiky   povolena – viz  například  jeho  trvalá  mantra “bombarduj, bombarduj, bombarduj Írán”.

Říkáte, že  jde o  známé informace a  že nevidíte  důvod, proč  to dávám na  Kosu? Inu  nějak jsem toho pána  uvést musel, bez toho, abych  cokoli podstatného  vynechal. Abych nedal  příležitost  jeho obdivovatelům k jednoduchému  útoku.  A nyní se dostáváme k tomu,  co  jsem o  klenotovi  americké/světové politiky  zjistil a  co už  tak  extra  zářivé  není.

Obecně  se ví že , pocházel   z rodiny  s  dlouholetou  tradicí služby a   americkém  námořnictvu. Do hodnosti  admirála  to  dotáhl  jak  jeho  děda, tak otec. Takže  nikdo se nemohl divit, že  v Navy  skončil i  John,  jeho sestra  i bratr. Prostě  rodinná tradice  zavazuje. Vystudoval  námořní akademii  v  Anapollisu a následně  pilotní  školu  pro námořní  letce.  Nicméně  vystudoval…   v tom   Anapollisu  byl  mezi pěti  NEJHORŠÍMI v  ročníku. Což  je  v  americkém tvrdě  soutěžním a konkurenčním prostředí dehonestující debakl.  Měl problémy  zejména  s  kázní a  také  s  předměty,  které nebyly  zrovna podle jeho gusta. Řečeno jemně. Pokládám otázku-  byl  by  mezi  těmi pěti nejhoršími  svého ročníku, když  měl  kázenské  škraloupy, kdyby  otec  a praotec  nenosili nejvyšší  admirálské prýmky? Je to  otázka, nikoli konstatování. Já bych si tipnul, že  by, jako normální  kadet   mezi  těmi pěti nejslabšími  nefiguroval. Protože  by  v  ročníku  nebyl  vůbec. Letěl  by jak  cukrář. Bez pilotního oprávnění.

Následně sloužil na letadlové  lodi, která podporovala leteckou  kampaň proti Severnímu Vietnamu.  Jeho služba  začala  incidentem, o  kterém se v  oficiálních memoárech píše:

v červenci roku 1967 bylo jeho letadlo v Tonkinském zálivu ještě před vzlétnutím z paluby mateřské lodi zasaženo při neúmyslném odpálení rakety. McCain unikl z letadla chvíli před tím, než jedna z bomb na palubě jeho letadlo rozmetala. Během následného požáru zahynulo 132 členů posádky, sám McCain byl střepinami zasažen do nohy a do hrudi.[1]Tolik oficiální informace:

Na  specializovaných  serverech a   válečnou  tématikou  lze  ovšem najít  i  jinou, neoficiální  interpretaci – totiž , že  tím, kdo má  na  kontě  tu  odpálenou raketu  byl  sám  McCain…  Ale  klidně  to může  být  pomluva. Nemám jak tuhle  verzi prověřit.

Co ovšem pomluvou  není  je historie  jeho sestřelu.  John  Mc Cain uvádí, že  byl v zajetí mučen a  tvrdě  sankcionován. Může  to být pravda.  Ovšem  sebeméně  se nezmiňuje,  že nebýt vietnamského rolníka  Mai Van Ona a jeho druhů,  byl  by  se po sestřelu  buď  utopil  nebo  zlynčován  rozlícenými Severovietnamci v  odvetě  za  kobercové  nálety,  které  mnohokráte  překonávaly  svou intenzitou například, to co zažily kdysi Drážďany… McCain  tuto  epizodu  nejdříve  zamlčel a následně popíral. Až  v  devadesátých  létech musel přiznat  barvu,  když  při návštěvě  Vietnamu došlo nejen  k setkání s Mai Van Onem

ale  zejména  tehdy,  když  Vietnam  zveřejnil  autentickou  fotografii z  jeho zachránění:

Záchrana  života nepřítelem  je  sakra  cosi jiného, než  story o mučení…     Z  jezera  Hồ Tây u Hanoje  by  se totiž  vlastními silami, se zlomenou rukou a  nohou – nezachránil….

A  k tomu  mučení další zajímavá  fotografie /díky  pane Leo!/ bez dalšího komentáře.

Výstřižek

 

Po návratu  z Vietnamu  čtu  v  Respektu,  že  ošklivě zradil svou první ženu,nicméně Kosa není  bulvár  a  tuto stopu  nesleduji. To není  můj  styl, jakkoli to  bourá  představu  o čestném, charakterním  bojovníkovi za planetární  dobro,  které  na  nás  nyní  civí  z  každého mediálního kouta.

Mám  něco jiného.  Daleko výživnějšího a podstatnějšího.  Ve  zmíněném  článku  Respektu  mne  totiž  zaujala  následující obdivná věta:

Senátor z Arizony patřil nepochybně do pravicové části politického spektra, ale to mu nebránilo překračovat ideologické hranice v takových otázkách, jako je změna klimatu, reforma zdravotnictví, komplexní řešení krize okolo nelegálních přistěhovalců či regulace finančních příspěvků v politice. 

Zejména  její  úplně poslední  část – že  byl jako tím  bojovníkem za regulaci finančních příspěvků v politice…

Automaticky  mi  naskočila  ona pověstná červená  kontrolka, která se rozblikala. A  říkala  – vlku, ty si nevzpomínáš….. Na  co sakra? Na  co?  Moje  současná  paměť  je  jen troskou  té  někdejší. Takže  to byl  dlouhý  proces , kde  se objevovalo  slovo  Five… No jo, ale  co s  tím, protože  automaticky  generovaná Jackson  Five, jak pamětníci  vědí, s politikou nemá  naprosto, ale  naprosto  nic  společného…  Až  mi to doklaplo

Keating Five!!!!!

Pak  už  to bylo snadné! Stačilo  kliknout  na  Wikipedii!  Dovolím si citovat:

Skandál Keating Five propukl v roce 1989 na pozadí širší úvěrové krize, která se v té době ve Spojených státech odehrávala, a týkal se korupce a machinací při získávání finančních příspěvků na politickou kampaň.

McCain byl spolu s dalšími čtyřmi senátory (A. Cranston, D. DeConcini, J. Glenn, D. W. Riegle) obviněn z korupce způsobené záměrně liknavou intervencí v případu banky Lincoln Savings & Loans, jejíž předseda a Charles H. Keating se dopouštěl účetních podvodů a překračoval kvótu banky pro přímé investice (podle pozdějšího vyšetřování o 615 milionů dolarů). Keating byl velmi blízký McCainův přítel (několikrát společně s rodinami trávili dovolenou na Bahamách) a taktéž přispěvatelem na jeho politickou kariéru (v letech 1984-1989 převedl na jeho účet cca 112 tisíc dolarů).

V několika setkáních, kterých se McCain a další čtyři senátoři účastnili, na ně Keating tlačil, aby zdrželi, zmírnili nebo úplně zvrátili výsledek vyšetřování. McCain měl možnost proti Keatingovi zasáhnout, ale místo toho jej začal obhajovat – napsal několik dopisů úředníkům Bílého domu a bankovním dohlížitelům.[2] Banka Lincoln S&L následně zkrachovala a poté byla vykoupena státem. Tato operace stála daňové poplatníky 2 miliardy dolarů (v rámci krize ostatních úvěrových bank 3,4 mld dolarů). Drtivá většina z 23 tisíc vkladatelů do Lincoln S&L přišla o všechny své úspory.

Na podzim 1990 začal skandál zkoumat senátní výbor pro etiku. McCain byl výborem vyslýchán, nakonec z aféry vyšel jen s pokáráním. Jeden ze závěrů výboru pro etiku uvádí, že „senátor McCain předvedl ubohý úsudek při intervenci s regulátory“.

Představuji si,  co by se dnes  dálo s Trumpem,  kdyby  mu  šlo přišít  průval s korupcí a financováním za  3,2 miliardy  USD…. To by jistě  neskončilo  výrokem  vyšetřovací komise  senátu,  že  Donald  Trump předvedl ubohý úsudek…

Ale pokračujme  dále  s Wikinou:

McCain se stal kritikem sponzorských darů obřích korporací politickým stranám, ale dál hájil deregulaci a mechanismy volného trhu.

Takže  onen  neúplatný a neovlivnitelný  klenot  americké  politiky, bojovník proti  průniku privátních peněz  do  politiky  začal  svou  velkou  karieru  tím,  že jel  v korupčním  velkoskandálu, který se  týkal se korupce a machinací při získávání finančních příspěvků na politickou kampaň…..

A teprve když  byl  chycen  se staženými kalhotami a  gigantickou finanční sekerou pro  daňové poplatníky se  stal  tím   kritikem sponzorských darů obřích korporací politickým stranám, ale dál hájil deregulaci a mechanismy volného trhu. No jo  no…  Andělé  mají  občas  hodně  ušmudlaná  křídla  a někteří  svatí  svatozář  ze  staniolu.

Troufnu si  říci, že  současná  naprosto nekritická  adorace  Johna  Mc Caina  má  dvojjediný  základ.

Prvním kořenem  je,  že  byl  bigotně protiruským.  A  že  ztělesňoval  všechno,  na  čem  visí  všichni  ti  čeští  a slovenští  válečníci  typu Klvaňa, Kolář, Kiska a  spol.  Všechny  ty  světodějné gigantické  omyly  americké politiky  posledních  tři dekád, o kterých  dokonce i takový  Respekt v McCainově  nekrologu  napsal:

A v některých bodech se mýlil: útok proti Iráku nebo zásah v Libyi, jejž bezvýhradně podporoval, dnes málokdo považuje za úspěch.

které ovšem  lahodí oku i  uchu česko -slovenských zapřisáhlých  a  zanícených  šiřitelů  demokracie skrze  velký  klacek, neboť  se  na  tom třeštění  sami  nevratně podíleli.

Tím druhým  pak je  neutuchající  nepřátelství  Johna  McCaina  vůči  Donaldu  Trumpovi  a jeho  zásadní  odpor, aby  současný prezident  měl  šanci  nějakou svou politiku  vůbec prosazovat.

Proto  na  McCaina  skládají  ódy  jak  v  centrálách  Demokratů, tak  v  republikánském establishmentu,  i  media  typu Washington Post,  New  York Times,  CNN  a  další,  která  mu v  době  souboje  s Obamou  nemohla  přijít  na  jméno.  Dnes  se  hrdina  hodí proti  Trumpovi…..

Smutné,  velmi smutné!

Nicméně je  věc, která  mi přijde ještě  daleko smutnější.  McCain  výslovně  zakázal,  aby  se  pohřbu  zúčastnil současný prezident. Toho na obřadu  nechce..,

Takže řečnit  tam  bude snad  Clinton a Obama -sic!!!  A  Bush  ml.

Možná  vám  ten  Bush ml. přijde normální – exprezident republikán a  jestřáb McCainova  ražení.  Takže  dokonale  padnoucí  říkáte?

Netuším, co  McCainovi  konkrétního  udělal  Trump. Ale  z Respektu  vím, co  musel inkasovat  od  Bushe ml., když proti němu kdysi kandidoval v  primárkách. Dovolím si  opět citovat:

John McCain sám byl také terčem nevybíravého politického cynismu. George W. Bush proti němu v republikánských primárkách v roce 2000 nasadil jednu z nejpodlejších podpásových kampaní v amerických dějinách, když mezi mezi konzervativními voliči v jižanském státě nechal rozšířit pomluvy o tom, že arizonský senátor je otcem nemanželského dítěte černé pleti.

Mno, já  osobně, být na místě  nebožtíka,  bych především  zakázal  účast  mladšímu  Bushovi. Nejen na pohřbu, ale  nepustil bych ho ani do Arizony!

Napsal  jsem, že netuším, co bylo mezi  McCainem a  Trumpem? Omlouvám se –  i tohle  mi  Respekt vysvětlil:

Jen jediný politik si ale dovolil zpochybnit základní životní zkušenost, kterou McCain prošel. Donald Trump během tažení na Bílý dům prohlásil, že pro něj John McCain není žádný hrdina, protože on sám “dává přednost lidem, kteří se nenechali chytit”. Větší kontrast mezi lidskou noblesou a primitivností, než nabízelo srovnání mezi Johnem McCainem a Donaldem Trumpem, si lze jenom stěží představit. 

Inu,  když  vezmu v úvahu ty  fotografie z Vietnamu, to jak  důsledně  tajil okolnosti  své záchrany i onoho  Mai Van Onema, pak mi  nezbývá, než zase jednou s  Donaldem Trumpem  souhlasit! Respekt ovšem připisuje McCainovi  noblesu a  současnému prezidentovi primitivnost. Nicméně  vynechává, nikoli poprvé –  kontext, v  kterém  onen  Trumpův  výrok  padl.  Nepamatuji si to už  přesně,  ale  McCain  tenkrát  velmi nenoblesně  a podpásově  napadl, v primárkách Trumpa  a jeho  kandidaturu a podpořil  některého z  jeho  rivalů /pravděpodobně  Marka  Rubia/ velmi nevybíraným způsobem, což protitrumpovský  tisk s  gustem  rozmázl  ve stylu …. republikánský  hrdina  z Vietnamu potírá  Trumpa  a podporuje  jeho konkurenta…

Takže  Donald  zareagoval podle  hesla  na  hrubý pytel  hrubá záplata!  Ovšem pro Respekt  je  hrubý  pytel vrcholem noblesy a jen  hrubá  záplata  je primitivismem. Za  sebe  říkám, že  na Trumpově  místě  bych udělal totéž.

Obdivuji  Mc Cainovo  odmítnutí propuštění.  To  je  ryzí  chlapství.  Ale pokud  jde o  něj  jako  o politika, nevidím nic,  co  by  mi alespoň trochu  imponovalo. Postaral se o to, že  svět je  dnes  daleko nebezpečnějším  místem, než   byl před jeho vstupem do politiky.  A on osobně na  tom má  nemalou zásluhu.  6 let  byl  jedním z čelných reprezentantů  washingtonské bažiny a  tak se choval až  do konce svých  dnů.

Tím  jsem  s Johnem Mc  Cainem  hotov. Tedy skoro hotov. Nemusím snad připomínat , že  byl také    horlivým  zastáncem vietnamského tažení.   Jen  houšť a  větší  kapky!

Stejně  jako  všichni  ti naši  Jandové, Kolářové,  Klvaňové,  Kalousci  a  další  přicmrnádači,  kterým  není žádný  český  život  či litr  krve,  samozřejmě  že  jiný  než  ten jejich, dost  drahý,  abychom  tu  demokracii po McCainovsku  v  Afghu  šířili, až  do poslední  kapky  krevní  plazmy  na  operačním sále.

No McCain, Kalousek, Kolář, Klvaňa  a  spol .  v tom nejsou  sami. Včera  zaznělo následující:

„Mohu říci, že u Kábulu se bojuje za Prahu, a že je to v hlubokém národním zájmu České republiky,“. „V té akci Resolute Support bojuje více než třicet zemí, odejít z tohoto společenství by dokázal jenom srab,“

Zdroj:

Kdybyste  náhodou  netušili, kdo to  řekl, tak  sděluji , že  nikdo jiný, než že  to prohlásil prezident na Hradě.   Když mluvil k českému  diplomatickému sboru. Zdůraznil, že mise v Afghánistánu je podle něj nejdůležitější zahraniční operace, které se čeští vojáci účastní….

John McCain  musel být  potěšen…  Co vy  věrní zemanisté? Nemáte náhodou problém, se svým za  živa  svatým? Opravdu si myslíte, že  se  v Kábulu bojuje za  Prahu?  A  jak je to u Zemana  s tou  naší  samostatností?  Není takhle  náhodou  loutkou  Washingtonu? V každém případě – John Mc Cain by mu  zatleskal!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.