Tip na dobrou knížku: VÁLKA PŘED VÁLKOU – Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě


Napsal Řezníček z Brna

Tip na dobrou knížku: VÁLKA PŘED VÁLKOU – Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě

Autor Knížky: Stanislav Motl

Vydalo nakladatelství: Rybka Publishers 2015

Počet stran: 289


  1. světová válka začala 1. září 1939. Pro naši zemi však válka s Německem začala již o rok dříve. Tato válka měla svoje padlé a vyvolala uprchlickou vlnu, jakou novodobá Evropa do té doby nepoznala.

Této války se neúčastnili pouze Češi a Němci ale  menším dílem i Poláci, kteří neváhali využít naší špatné situace a zmocnili se Těšínska, Karvinska a Frýdecko-Místecka.

Stanislav Motl ve své knížce popisuje konkrétní události,  příběhy a osudy dnes již dávno zapomenutých lidí v pohraničí, svědků  událostí o kterých naše média nějak zapomínají psát……

Lidé, o kterých Motl píše, patřili mezi první, kteří se ocitli tváří v tvář nacismu – například český policista z Habartova, jenž přežil jen proto, že ho útočníci považovali za mrtvého, jeho žena vláčená přes  celé městečko  a  téměř ubitá německými spoluobčany. V knize  je to popisováno  doslova  naturalisticky. Na Kose už  o tom byla  v týdnu řeč, ale bud e jen dobře, když si to dnes  připomeneme  v detailu.

Ukázka z knížky:

Žena je v rozedraných šatech, z obličeje jí teče krev.

Má svázané ruce a kolem krku provaz. Druhý konec tohoto provazu drží několik mužů. Ti jí nyní vlečou ulicí.

Všude kolem sebe slyší nadávky: „Ty česká svině, ty česká čubko!“

Trýznitelé jí přivlečou k budově četnické stanice.

V ní se brání několik československých četníků. Je mezi nimi i muž této ženy.

Řev pokračuje. A také výhružky. Jestliže četníci nevyjdou ven, nevzdají se a neodevzdají zbraně, žena bude zastřelena.

Teprve nyní se četníci podvolí.

První vyjde ze dveří mladý strážmistr Michal Příbek. Je celý zkrvavený.

Útočníci se na něj vrhnou. Srazí ho k zemi.

Vzápětí vyjde ze dveří další. Antonín Křepela. Pokusí se o útěk. Běží o život. Za ním rozvášnění muži. Střílejí po něm. 

V jednom okamžiku Křepela padne. Ještě se zvedá a zkouší běžet dál. Pak je ale dostižen. 

Později bude nalezen mrtvý s proraženou lebkou.

Potom vyjde ze dveří manžel spoutané ženy. Ta mnoho let po té ve svých vzpomínkách píše:

Vyzvali jej aby se vzdal. V tom okamžiku nastala silná palba. Zahlédla jsem ještě, jak se sesypali na manžela, kterého před tím povalili a rvali mu pušku s rukou. Pak mě někdo silně udeřil do temene a ztratila jsem vědomí.

Vědomí ztratil i její muž. Když přijde k   sobě, chce se dovléci do bezpečí. Útočníci si ho ale všimnou. Jeden z nich ho párkrát udeří hornickým krumpáčem. Do hlavy. Policista zůstane ležet v tratolišti krve. Útočníci ho považují za mrtvého. To mu zachrání život.

Místo děje: 13. září 1938 Habersbirk – dnešní Habartov.

Nešlo ani zdaleka  o nějakou  bestialitu, která  se  v  jednom jediném místě  náhodně  objevila  mezi našimi tehdejšími  „milými  krajany“, řečeno  hatmatilkou  dnešních správných  vykladačů  téhle  historie.Stejné, či obdobné to bylo  i jinde. Třeba v Novém Boru. Nebo v Chebu.

Ukázka z knížky:

Soužití mezi Čechy a Němci v pohraničí bylo stále napjatější. Svědčí o tom i uchovaná písemná vzpomínka tehdy jednatřicetileté Jiřiny Zimlové, žijící  v Novém Boru:

Obyvatelstvo v Boru se měnilo. Někteří sousedé v naší ulici nás přestali zdravit. Ale nejenom v naší ulici, ale v celém Boru. 

V celém městě bylo cítit napětí.

Žáci z německé školy čekali na žáky české školy u lesa a napadali je a nadávali jim do českých psů.

Německá mládež začala chodit v henleinovských krojích a začali se zdravit zdviženou paží.

V Boru byl jeden lékárník, jmenoval se Lapáček. Když byl 28. říjen, visela nad lékárnou československá vlajka, když měl Masaryk narozeniny, dal do výlohy lékárny jeho portrét. Měla jsem jej za pravého Čecha – vlastence.

Ale když začal agitovat Henlein, změnil si jméno na Lapascek a začal nosit henleionovskou  uniformu.

Šla jsem k zahradníkovi koupit salát. Zahradník May mne řekl, že Čechům neprodává a více se mnou nemluvil.

Deset let jsem u něho nakupovala……..

  1. září 1938 pronese Adolf Hitler projev k sudetoněmeckým obyvatelům Československa. Hitlerův projev je opravdu dynamitem. Je výzvou ke vzpouře. Začala v úterý 13. září 1938.

Vypukne na 70 místech československého pohraničí – od Liberce po České Budějovice.

Ordneři obsazují nádraží, celnice, četnické stanice, úřady, židovské obchody.

Výlohy českých obchodů jsou demolovány, stejný osud postihne mnohé české školy.

A Češi musí prchat, jako například tehdy jedenáctiletá Milada Kuncová společně s rodiči z Chebu….

Ukázka z knížky:

V noci ze 13. na 14. září 1938 nás vzbudil neznámý československý voják. 

Pamatuji si na to zděšení v rodině. Rozespalé děti, vyděšení rodiče. 

Co vzít s sebou? Kam jet? Shledáme se ještě někdy?

Maminka sbalila peřiny, tatínek své nejmilejší knihy a klopýtali jsme na nádraží.

Dodnes vidím v duchu, jak maminka pláče v okně vlaku.

V poslední chvíli na nás zavolala sousedka adresu svých rodičů v nedalekém Nepomuku. Díky hodné sousedce jsme tam opravdu dostali asyl na půl roku, jinak bychom neměli kde spát. 

Tatínek, který zůstal v Chebu nám potom vyprávěl, jak se ve městě bojovalo….

Bezprostředně po Hitlerově projevu v Norimberku prchají po vypuknutí pronacistického puče tisíce Čechů, Židů a také německých antinacistů do vnitrozemí.

Kdo může utíká do středu státu, přichází druhá a třetí uprchlická vlna.

Lidé utíkají často jen v tom, co mají zrovna na sobě. Prchají celé rodiny….

Ukázka z knížky:

Svědectví Františka Matějky: 

Bydleli jsme ve strážním domku na trati, táta byl železničář. Blízko nás byl další strážní domek, tam bydlel tátův kolega a dobrý kamarád. Byl to Němec. Ten tenkrát v září 1938 tátu varoval, že z Tršnice jdou ordneři, jsou prý rozvášnění a jdou do Češích, ať utečeme.

Ti ordneři šli po trati a rabovali všechny strážní domky, kde byli Češi. Nedovedete si představit, jak jsme byli vyděšeni.

Byli jsme čtyři děti. Popadli jsme to nejnutnější a dali se na útěk. Měli jsme jenom malý žebřiňák. Na něm byla peřina a v ní ležela zabalená v povijanu má nejmladší sestřička.

Utíkali jsme do Kynšperka, kde čeští železničáři připravovali lokomotivu a dva dřevěné vozy do Prahy.

V Praze nám pomohl Červený kříž, dali nám najíst, my jsme sebou vůbec nic neměli.

Táta se musel vrátit zpět, protože státní zaměstnanci a železničáři museli nastoupit zpět na svá místa.

Když táta přišel do našeho strážního domku, byl úplně vydrancovaný. Všechny zvířata, které jsme měli – slepice, kozy, králíci  byli pryč.

Zůstal tam jen mrtvý náš pes. Přišli jsme úplně o všechno.

Tátu samozřejmě zajímalo, co je s jeho německým kolegou, který ho varoval. Jak se později dozvěděl, ordneři ho oběsili v jeho strážním domku, protože jim došlo, že nás varoval.

Stanislav Motl s důkladností sobě vlastní přináší další a další svědectví pamětníků a mnoho informací z archívů. Nevynechá ani obsazení Těšínska polskou armádou.

Ale  zůstaneme  v této ukázce  z  téhle  knihy  u  útěku  ze  Sudet. CO  nejspíš  nevíte, je  skutečnost, že mezi uprchlíky do vnitrozemí byl i slavný básník K.H. Mácha! Přesněji řečeno jeho ostatky.Ty byly ještě těsně před záborem 1. října 1938 vyzvednuty na litoměřickém hřbitově. Guvernér Státní banky Karel Engliš nechtěl aby Němci poničili hrob slavného českého básníka a tak organizoval převoz jeho ostatků a jeho opětovné pohřbení na pražském Slavíně.

Proč se o vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938 tak málo dozvídáme na rozdíl od odsunu Němců v roce 1945?  A  to dokonce  i době  kdy máme  co do činění  s kulatým výročím???

Stanislav Motl se touto knihou snaží zaplnit tuto mezeru. Doporučuji všem Kosířům, kteří mají zájem o naši novodobou historii. Tohle  čtení  opravdu nebude ztracený  čas.  Zejména  dnes  ne a navíc  – uděláte to pro sebe. Abyste  si připomenuli to, co  mnozí  popírají – že osud  sudetských  Němců se  nepsal po  9. květnu 1945. Ale o mnoho a mnoho let  dříve. A  také  to, co by nás  od  „milých krajanů“  asi  tak bylo očekávalo, kdyby byli nakonec  zvítězili.Nemáme právo  zapomínat!

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.