Ne, netěšte se, vlk se nedal na psaní detektivek a už vůbec nemá aspirace vytvořit nějakou konkurenci kdysi slavné elitní detektivkářské řadě Odeonu, na kterou se stály při každém jejím dílu a knižním čtvrtku nekonečné fronty před knihkupectvími. Já jich vystál přes dvacet. Ale to jsem se opět, jako často, zapovídal.
Ano bude dnes 3x, ale žádná šaráda pro příjemné krácení dlouhé chvíle. To ani nejde, jsme li v tzv. předmnichovském týdnu, jak jsem si ho sám pro sebe jednak pojmenoval a jednak edičně naplánoval. Což jste nepochybně už poznali. Takže je nejvyšší čas odtajnit plné znění titulku dnešního článku :
3x M,
Mnichov, Macron a Mayová
Patřím k těm, kteří se rádi zabývají historií. Dokonce bylo mou touhou ji kdysi studovat. Chtěl jsem vyhovět své zvědavosti dozvědět se, co se v minulosti stalo a proč se to stalo. Abych prostě věděl. Nic víc.
Čas mne donutil tenhle jednoduchý důvod nahradit jiným. S tím, jak mne rostoucí číslo v kalendáři nutilo zamýšlet se nad během světa kolem mne a začalo mi docházet, že ten dávný arabský mudrc, který konstatoval v někdy na rozhraní starověku a středověku, že všechno už tu bylo! měl zatracenou pravdu. My to známe například v podobě Formulace Thomase Manna Dějiny jsou to, co se událo a co se stále znovu děje.
Mimo jiné proto, že lidé mají stále stejné vzorce chování, stejné tužby a slyší na stejná hloupá hesla. A běh staletí s tím nijak nepohne. A protože státy jsou formacemi stvořenými lidmi, chovají se také stále stejně. I ony opakují neustále tytéž vzorce chování a sledují stále stejné cíle. Zejména ty, které si navyknou být velmocemi. Ten mustr velmocenského chování se stane nedílnou součástí DNA takového státního útvaru a nepustí ho do té doby, dokud se nerozpadne nebo zcela nepropadne do mezinárodní nicoty.
Nehodlám vám připomínat úlohu Francie a Británie před Mnichovem, v jeho průběhu či po něm. Tohohle školení, navíc zcela zřejmě úplně zbytečného, vás ušetřím.
Na Kose skutečně není třeba čtenářům vykládat, že zkrátka pro vidinu okamžitých cílů a z hlediska tehdejších politikářů, uvažujících v klasickém politickém pohledu jejich současných nástupců – jediné co mne zajímá je výsledek nadcházejících voleb a těm podřídím úplně všechno, ať to stojí co to stojí!, darovali Hitlerovi Československo. Nebudu rozmazávat, že to byla ta nejodpornější zrada, za kterou následně zrádci sami krvavě a po zásluze zaplatili. Tím vás o čas okrádat nebudu.
Já si položil otázku jinou – je dnešní Francie a Velká Británie jinou zemí, než byla před 80-ti roky? Je na ně spolehnutí? Platí jejich slovo? Jak mají nositelé a hlasatelé jediné pravdy za svatý kánon a jak nám denně hustí do hlav. Za doprovodu hesel typu – spojencům musíme věřit za všech okolností, i když je to v rozporu s elementárním rozumem nebo logikou a nebo jsme povinni ukázat solidaritu se svými spojenci! i když je to proti našim existenčním zájmům!
Když máme co do činění s hrůzným jubileem Mnichovského diktátu, není od věci přezkoumat jestli dnešní Francie a Velká Británie jsou státy, které provozují jinou politiku než než předvedli koncem září 38! O tomhle dneska Kosa bude!
Nehodlám nijak teoretizovat, půjdu hned na věc.
Takže mohu konstatovat hned úvodem, že oba státy jsou dnes jen stínem toho, co na světové scéně představovali ještě před II. světovou válkou. Ačkoli předstírají že se nic nezměnilo, už dávno zmizel jejich velmocenský status a koloniální říše, nad nimiž slunce nezapadalo.
Na světovou velmoc si mohou hrát, mohou svou velmocenskou roli sami sobě předstírat, ale to je tak asi reálně všechno. Pokud o nich jako o velmoci budeme ještě hovořit, pak s přídomkem regionální. Ano jsou, v rámci Evropy velmocí. Ale tenhle jejich status končí na jejich atlantském pobřeží na straně jedné a někde před Bosporem na straně druhé. Mimo tyhle zeměpisné mantinely už jsou cosi jako Pakistan, Egypt nebo Brazílie. Jen zatím ještě nějaký čas s rozvinutějším průmyslem, dopravní infrastrukturou, zdravotním, školským a sociálním systémem. Klíčovým slovem je ovšem termín ZATIM. Troufnu si tvrdit, že ovšem ani zdaleka nejsou tak etnicky a kulturně kompaktní, což je oproti jmenovaným rozvojovým konkurentům dlouhodobě handicapuje. Dál to rozvádět nebudu, protože bych se zase zatoulal. Zůstaňme u závěru, že jde o bývalé, dnes už jen regionální velmoci, stále slábnoucí. O ty, co už mají svou slávu za sebou.
Nicméně a o to jde především – jejich DNA je stejná jako v roce 1900. Nezměnila se. Stále mají pocit světodějné velikosti a důležitosti. Že svět bude tancovat jak ony pískají a že jejich zájmy jsou zájmy celého světa, respektive dnes jejich okolí!
Zkrátka- že co je dobré pro Francii a Británii musí být dobré minimálně pro současnou Evropu.
Nelze nepřipomenout, že řečeno s Chamberleinem a jeho nesmrtelným výrokem po příletu z Mnichova –zachránil jsem mír! obětovali svého spojence ve středu Evropy a ani okem nemrkli. Co bylo „dobré“ v daném okamžiku pro Francii a Británii, bylo dobré, tehdy, podle nich, pro celý svět a tudíž i pro Československo….
A dnes? Stejná písnička! Bohužel. Historie se opakuje, všechno už tu bylo! Oni se té velmocenské DNA nezbaví! Nic se dodnes nenaučili a nic nezměnili!
Každé tvrzení si žádá důkaz. Na Kose je to povinnost a navíc žádný problém.
Dokáži to pro každou z těch dvou zemí odděleně a na čerstvých příkladech. Na kauzách, které znáte a jež se nás bezprostředně dotýkají! Dokonce existenčně. Naštěstí nikoli tak strašlivě fatálně jako akt státní zrady v Mnichově, ale přesto existenčně. V dlouhodobém horizontu.
Jak víte, před pár dny byl v Salzburgu summit lídrů zemí Evropské unie. Který měl řešit dvě věci,klíčové pro osud Evropské unie
- co a jak dál s migrací a migranty
- Brexit, jeho stav a výsledky dosavadních jednání
Evropa momentálně nemá a nejspíš ještě dost dlouho nebude mít důležitější agendu než jsou právě tyhle dvě kauzy.
A právě na nich si ukážeme, že není v podstatě rozdíl mezi Francií a Británií ze září 1938 a týmiž státy v září 2018.
Začnu Francií:
„Země, které odmítají rozšíření Frontexu nebo solidaritu, opustí Schengen. Země, které nechtějí silnější Evropu, si už nesáhnou na strukturální fondy,“ prohlásil podle portálu Politico šéf Elysejského paláce během neformálního summitu evropských lídrů v Salcburku, který ve čtvrtek skončil.
Macron na tiskové konferenci poznamenal, že rozpory v EU vytvářejí ty státy, které milují Evropu, jež umožňuje čerpat peníze ze strukturálních fondů a přispívá k prosperitě jejich občanů, ale zároveň odmítají respektovat veškerá dohodnutá pravidla a hlasitě opakují, že nehodlají přijmout ani jednoho migranta.
Chápu, že zájmem Francie je dosáhnout přerozdělování migrantů. Jenže to je zájem Francie. A pochopitelně všech dalších cílových a tranzitních států. Nic proti tomu, na jejich místě bych chtěl totéž. Je mi to srozumitelné. Pokud se přerozdělování, nyní dlouhodobě schovávané za slovo solidarita prosadí, řadě zemí se okamžitě a krátkodobě uleví, což momentální politická reprezentace nepochybně pozitivně využije v nejbližších volbách. Nicméně problém neřízené a masivní migrace zde zůstane dál. A neřešený. Jen jeho katastrofické důsledky ponesou další, zatím nezasažené státy. Macron, stejně jako Daladier tenkrát myslí jen do horizontu příštích voleb. Aniž by si dělal nějakou hlavu s příčinou problému a důsledky, které přinese těm neposlušným jím vnucované chování!
Těch shod s Mnichovem je ovšem více!
Stejně jako tenkrát je nám vyhrožováno. Že když neposlechnem, co chce Francie a co je v jejím momentálním zájmu a na své náklady nezačneme řešit, co si navařila, budeme vyloučeni ze společnosti civilizovaných národů a potrestáni tím, že zůstaneme ponecháni sami sobě! Stejně jako v září 1938! Naštěstí už nám nehrozí válka a vyhlazení. Když odmítneme.
Nedá mi to, abych se kacířsky nezeptal – a nebude nám to naopak hrozit, když bychom se Macronovi podvolili? Jako tenkrát? Odpověď nechám, jako tradičně na vás…..
Dnes nás chtějí jen vyloučit ze Schengenu a sebrat peníze! Pod heslem solidarity! Dovolím se zeptat, jak s námi byla Francie solidární nikoli v Mnichově, ale po Mnichově??? Který nám vnutila s tím, že garantuje existenci okleštěného Československa. Za co ta garance stála si připomeneme za půl roku, kdy bude další fatální jubileum -80 let 15. března! Ale ani to nemám na mysli. Jde o cosi jiného.
Dnes je nám otloukána o o hlavu solidarita s těmi, co prý řeší útěk bědných běženců před válečnými útrapami a my, v zájmu vlastního pohodlí, sobectví a ztráty jakékoli lidskosti a solidarity – odmítáme….
Rád bych se Emanuela Macrona zeptal, jak byla Francie solidární po Mnichovu s jinými bědnými uprchlíky před válkou a terorem. Těch českých ze Sudet bylo řádově 300 000. Německých a židovských utečenců před Hitlerem z Reichu i anšlusnutého Rakouska mělo být, podle některých údajů, tenkrát kolem milionu. Kteří zůstali na krku rozvrácené a okleštěné II. republice. Není známo, že by Paříž projevila nějakou sebemenší solidaritu. Ačkoli onen 1,3 milionu velký uprchlický exodus zavinila pro nás znamenal daleko větší zátěž, než dnešní migrační tsunami pro jakéhokoli člena EU, bez ohledu na to, kolik migrantů nabral….
Zkrátka a dobře -Francie si na solidaritu vzpomene vždy jen tehdy, když se to okamžitě hodí jejím zájmům. Dodejme že na výsost okamžitým a krátkodobým. Které se stejně rychle změní jen v další a ještě větší problém. Od Mnichova se zjevně ve Francii nic nenaučili a nic nepochopili. Macron si počíná jako jeho neslavný a dávno zavržený předchůdce. Francie first! Na úkor ostaních!
Neradostné zjištění, ale nutí k tomu věnovat se Velké Británii a Tereze Mayové a přezkoumat jejich postoje.
Británie je v Česku chápána jako vzor a pýcha demokracie. A prototyp demokratického chování. Kdykoli a za všech okolností. Nedostižní vzor. Alespoň tak je nám podáván.
Co si o Britech mysleli obyvatelé Československa, právě před 80- roky je zcela zřejmé. Ovšem chování Britů před Mnichovem a během Mnichova a po něm, až do vypuknutí II.ww buď není, pro jistotu, komentováno vůbec nebo jen jako osobní selhání jediného člověka, který tak nějak shodou nešťastných okolností a nepřízní osudu, byl v daném okamžiku britským premierem – totiž Neville Chamberleina.Ostatní Britové to určitě viděli jinak…
Nic není vzdálenějšího pravdě! Když byl Mnichov upečen a dokonán, vrátil se Chamberlein triumfálně do Británie a byl vítán jako hrdina za davových ovací!
Z tehdejšího vládního kabinetu rezignoval jediný jeho člen. Nikoli Winston Churchill, jak byste asi vypálili, ten tehdy myslím ani členem vlády nebyl, nýbrž někdo, na jehož jméno napadal prach do té míry, že ho nikdo nezná – tehdejší ministr námořnictva Duff Cooper.
Všichni ostatní nadšeně souhlasili! Podle jeho osobních pamětí téměř všichni ministři na zasedání vlády 12. září kategoricky vylučovali, že by se Británie měla a mohla zapojit do válečného konfliktu, vypukne-li kvůli českému pohraničí.
A propos -Churchill, který Mnichov po jeho podpisu odsoudil, ještě na jaře, při první československé mobilizaci patřil mezi umírněné usmiřovače podle Coopera…
Jenž kritické dny před Mnichovem popisuje takto:
Příští den mluvil Chamberlain v Dolní sněmovně. V jednu chvíli mu vedle sedící ministr financí Simon předal na papírku vzkaz. „Musím sněmovně ještě něco sdělit,“ reagoval poté premiér po dramatické pauze. „Právě jsem byl informován, že mě pan Hitler zve, abych se s ním zítra sešel v Mnichově. Pozval také pana Mussoliniho a pana Daladiera.“
„Byla to pozoruhodná scéna, všichni vládní příznivci povstali a jásali.A poté, co tomu požehnal i předák opozice Attlee, všichni opět povstali a tleskali. Opozice byla nucena se přidat, ačkoli to vypadalo trochu hloupě.“
Takže nejen vládní poslanci, nýbrž i labouristická opozice. Tohle byla tehdejší Británie!
A když byla ta obludnost dokonána, pak navečer 30. září se Duff Cooper pracně dostával přes davy jásajících lidí do Downing Street 10, kde se konalo zasedání vlády po návratu Chamberlaina z Mnichova. Po schůzi nabídl premiérovi svou rezignaci…
Promiňte mi, že jsem vás neušetřil historické exkurze, jakkoli krátké i když jsem se zařekl, že historické technikálie v souvislosti s tímhle článkem, pominu. Nicméně bylo to nutné. Abych mohl vytvořit tu paralelu mezi tehdejší a současnou britskou politikou.
Britové jednali jen podle hesla Británie first! Důležitý a rozhodující byl jen její/jejich bezprostřední, okamžitý a jak historie ukázala, vysloveně špatný zájem!
Čímž pádem můžeme přejít k britské politice dneška. Než tak učiním, vrátím se na skok k Macronovi a jeho heslu, kterým školil země Viszegradu
„Země, které nechtějí silnější Frontex či více solidarity, opustí schengen, země, jež nechtějí silnější Evropu, opustí strukturální fondy,“
Země, které nechtějí solidaritu opustí..no nejlépe hned Unii a rozhodně nedostanou peníze! Takhle to čtu já, když vynechám zbytečný balast.
Je zajímavé, že pro Brity to nikdy neplatilo a neplatí.Po dobu jejich členství v EU a v podstatě ani nyní, když probíhají rozvodová jednání!
O britské výjimce už na Kose bylo pojednáno několikrát, takže víte, že království platilo do společné pokladny jen část toho, co podle regulí platit mělo. Mimo to Britové si , spolu s Dánskem vyjednali už kdysi dávno ještě jednu zajímavou extrapozici – nejsou vázaní rozhodnutími orgánů EU ohledně migrace osob z nečlenských zemí unie. Tohle zůstalo v jejich výhradní národní kompetenci.
Mají i třetí extrabuřt. Vzpomínáte si na hromadné nájezdy českých Romů na britský sociální systém, kdy se na ostrovy začaly houfně vystěhovávat celé jejich klany? Tehdy si Britové vynutili, že budou mít své imigrační úředníky přímo na Ruzyni a dokonce s právem nepustit do letadla nikoho, kdo se jim nebude zdát, bez ohledu na to zda má či nemá platnou letenku. Došlo vlastně k posunutí imigrační kontroly z území Velké Británie na letiště v Praze!!!
Pobuřuje vás to? Věřím, že ano. Stejně jako mne už tehdy. Nechápal jsem, jak něco takového, takovéhle neuvěřitelné pošlapání svrchovanosti České republiky, mohla vláda dopustit a neuvěřitelně mne to štvalo. Je to už nějaký ten pátek, takže už sotva tušíte, která česká vláda Britům takhle trpně a nanejvýš servilně ustoupila. Inu, bylo to v roce 2001. Ve Strakovce seděl MILOŠ ZEMAN!!! Nebudu se ptát, co na to jeho zdejší fanklub. Tenhle článek není o něm. Už proto ne, že stejná privilegia si Britové vynutili i ve Francii a pokud je mi známo, mají své imigrační úředníky dodnes například před vstupem do Eurotunelu!!! Pořád.
Jak to že Macron kaceruje země Viszegradu pro nedostatečnou solidaritu a trpěl a trpí Britům jejich extravagance? Které jsou výrazem absolutní britské nesolidarity a pro mne i nesolidnsoti v rámci EU.
Ale nad tímhle bych mávl rukou a nechal to bez povšimnutí a nejspíš ani neklepal tenhle text. Kdyby nedošlo k Brexitu a neprobíhala horečná jednání nad jeho formou.
X krát jsem upozorňoval ve svých článcích na Kose i komentářích na Slobodném vysielači, že Brexit není žádnou vzpourou hrdého, nepokořitelného Brita vůči diktátorství Bruselu, nýbrž výrazem tradičního britského sobectví v kombinaci s krátkozrakým politikařením tamních politických šíbrů, podepřených obrovskou demagogickou a převážně vylhanou kampaní. Že to, co nejvíce fandům opuštění EU na ostrovech vadilo nebyl Brusel a jeho úředníci, ani příliv migrantů z Pakistánu nebo arabských zemí, nýbrž Češi, Slováci, Poláci, tedy občané spojeneckých a vysloveně přátelsky Británii naladěných států. Se stejnou kulturní tradicí a ve značné míře s nadprůměrným vzděláním, které platily, ke své škodě, jejich původní státy, ale využívala Velká Británie. Vím že jsem tehdy byl příslovečným vrhačem hrachu na zeď a nejspíš jím jsem i dnes. Nicméně britský přístup k jednání o Brexitu, od samého začátku, je podle „nejlepších tradic“ britské politiky velké koloniální éry – my chceme všechny výhody a nepřijmeme nic , co by pro nás bylo nějak negativní.
Mayová se chová jako Chamberlein v Mnichově! Ten si také myslel, že Británie je velmoc a jako taková nemusí hledět napravo nalevo, nýbrž jen na svoje zájmy a co nejlepší vyhlídky toryů a jeho osobně v nejbližších volbách.
Platí a má platit pouze to, co se zamlouvá britským elitám…
Zájmy kohokoliv jiného neznamenají nic a je li potřebné musí všichni a zejména ti malí přinést oběti ve prospěch Spojeného království. tohle platí minimálně už půl tisíciletí a jde o základní genom jejich DNA.
Takhle přistoupili k jednání o Brexitu. Takhle se chovali ohledně údajných zbraní HN v Iráku, či Asadových údajných plynových útoků a především pokud jde o případ Skripal a poměr k Rusku. A Macron a nejen Macron, nýbrž všichni evropští papaláš, včetně těch našich. My zkrátka MUSÍME svým spojencům, zejména těm britským věřit!!! Což jsme a víme s jakým „úspěchem“ praktikovali celou první republiku. Víme, s jakými konci. A dnes je to stejné! Opět věříme všemu, co z Downing Street vypadne. Ale jsme solidární. Se zemí , která Brexitem sama odmítla jakoukoli , sebemenší solidaritu. A Brexit si zdůvodnila tím, že Češi, Slováci k nim nemají lézt!
Mnoho krát na Kose bylo konstatováno, že ohledně Brexitu Britové sami nevědí co chtějí. Hlasovali o něčem, na co neměli žádný plán. Jediné, na čem se shodnou je ono maximum výhod, což představuje narychlo splácaný, takzvaný plán z Chequers. A když je nedostanou pak přicházejí komentáře typu:
Mayová konstatovala , že odmítnutí jejího plánu v takto pozdní fázi vyjednávání ze strany unijních lídrů „je neakceptovatelné“.
a dodala
„Po celou dobu jsem se chovala k EU s respektem. Velká Británie očekává to samé, záleží na tom dobré vztahy po konci vyjednávání,“ vzkázala do Bruselu.
Stejně jako Chamberlein není v tomto svém postoji Mayová vůbec osamocena. Stejně se vyjadřují i další členové její vlády. Například nový ministr zahraničí Jeremy Hunt.
„Pokud je postoj EU takový, že bude ke každému návrhu Spojeného království jen říkat ‚ne‘ a my nakonec kapitulujeme, skončíme buď jako Norsko, nebo v EU zůstaneme, tak v takovém případě se v hodnocení britského lidu hluboce zmýlili,“
Narážkou na Norsko připomněl model vztahů mezi Oslem a Bruselem, kdy skandinávské království sice není členem EU, je ale s blokem těsně svázáno a podílí se na jeho jednotném trhu. Ačkoli musí Norsko dodržovat unijní pravidla, rozhodnutí přijímaná v Bruselu nemůže přímo ovlivňovat.
Zkrátka Britové se chovají jako manžel, který bouchá do stolu a rozvádí se, ale má za to, že po rozvodu, který sám svým hloupým a drzým chováním zavinil, bude dál ovšem v rodině rozhodovat, bydlet v baráku manželky, která mu dál má poskytovat veškerý servis – tedy vařit, prát , uklízet, čistit boty, dbát na to, aby měl v ledničce vždycky dost piva, aby měl co pít až večer v obýváku zabere pro sebe televizi, ale zásadně bez toho, aby přispíval na chod domácnosti jak finančně, tak nějakým podílem na domácích povinnostech. A ještě požaduje, aby k tomu manželka zbytek rodiny měli respekt a nadšeně s tím souhlasili!!!
Když to všechno sečtu, nemohu jinak než konstatovat, že Británie, její politika i vzorce chování se od Mnichova nijak nezměnily. A totéž platí pro Francii.
Proto to dnes bylo 3x M -Mnichov, Macron, Mayová!
Je mi líto… Ale na rozdíl českých politikářů já odmítám slepě věřit komukoli. Jsem z branže, kde prvním zákonem je opatrnost a zakázáno vystavovat bianco šeky, což je nejhorším proviněním. A hodlám u toho zůstat. Zejména v případě těch, co už jednou mimořádně těžce zklamali a co se dnes mocí mermo dožadují solidarity, aniž by sami kdy nějakou prokázali. Když nám šlo doslova a do písmene o krk! Protože Thomas Mann to tenkrát formuloval přesně
Dějiny jsou to, co se událo a co se stále znovu děje.
Francie a Anglie mluví o nutnosti solidarity, spolupráce, slušnosti, vstřícnosti. V mé jednoduché češtině zní překlad sobectví, licoměrnost, pokrytectví!
Vlastně nyní mne napadá, že ještě trefnější než Mann byl před ním Arthur Schopenhauer
Soudobé dějiny jsou infikovány lží jako děvka syfilidou
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
