Historická komparace


Chtě nechtě  se ještě  jednou musím  vrátit  k Mnichovu.  Jakkoli  už  jsem se zařekl, že  článků  na toto  téma na Kose bylo dost. Ale prostě nemohu ve  jinak, je  to ve mně.

Jde o jednoduchou  historickou komparaci, respektive  dvě. A  vycházejí z  toho, co, pokud možno v  článcích či vysílaných relacích o Mnichovu a  jeho okolnostech chybělo. Většinově. A  co je třeba  zohlednit  i v  dnešních a  zítřejších souvislostech, protože  to nepochybně  dříve  či později ovlivní   nějakým  způsobem náš  život.

Takže  co byla  ta  dvě  témata, která byla  většinově  silně  upozaděna,  pokud byla  vůbec  vzpomenuta?

1- role  sudetských  Němců.

2- role  Anglie  a  Francie  a dalších států,  které se  do  dění  kolem Mnichova  nebo těsně po něm nějak zapojily

Nemám v úmyslu psát  nějaký  dlouhý elaborát. Není to  ani nutné,  myslím. Vy co chodíte  číst  Kosu sotva něco nového zaznamenáte, co se  faktografie  týče. Jen je  dobré si některé věci připomenout.

Začnu  tím  prvním

rolí sudetských  Němců.

Nijak  zvlášt  se neřešil jejich  podíl na událostech. Jako by  nebyli účastni.  A  když  už byla  jejich role  vzpomenuta, tak se velmi relativizovala. Že  jako ano,  byli mezi nimi fanatici, ale… ale  to víte, byla  drtivá krize  30.tých let, kdy Sudety  byly  obzvláště  těžce postiženy a  že oni to tak nemysleli a že  se nechali zmanipulovat a kdesi  cosi. A že za  to může  vlastně  pražská  vláda, která  nenašla  klíč  k menšinám a tak podobně.A  že vlastně tak asi 2/3 henleinovců  nebyly  v  SdP  dobrovolně ,ale  vlastně  z přinucení…

Nevěřím  vlastním  uším a očím!

Nezbývá mi  než  abych si  pramenech připomenul elementární  skutečnosti. Ne nebudu  vás  znovu obtěžovat  počty  dospělých českých  Němců a  konfrontovat  to s  číslem udělených  medailí a s tuh za  rozbití ČSR a odtržení Sudet a  v  druhém kroku za  rozbití  II. republiky  a  vznik Protektorátu,  tentokráte  nechám promluvit volební  výsledky  posledních  dvou  svobodných  voleb  v  meziválečném  Československu.

Nejprve  dám rezult  toho jak dopadly  volby  parlamentní v  roce  1935.

Vítězem se stal Henlein a  jeho SdP. Získal 1 249 530 hlasů, tedy celých  15,3 z celkového počtu  voličů.

Ostatní německé strany  už tehdy jen paběrkovaly.

Německá soc dem 299 942 hlasů a  3,64%

Německo křestansko sociální strana  lidová 162 781 a 1,98 %

Německý svaz  zemědělců   142 399   a 1,73 %

Tolik rok 1935, naposled  na  celostátní úrovni nezávislého a  demokratického Československa. Henlein porazil všechny na  hlavu. Ostatní německé strany dohromady nezískali  ani polovinu jeho výsledku .

O tři roky  později bylo jeho  vítězství v  německém elektorátu a ve stínu  hákového kříže  ještě  daleko drtivější. I  když  šlo „jen“  o komunální  volby.

Volby přinesly výrazný nárůst hlasů pro Sudetoněmeckou stranu, která obdržela 85-93 % hlasů německých voličů. Ve 20 městech etnicky německého pohraničí dominovala Sudetoněmecká strana s cca 88 % hlasů (ještě výraznější bylo její vítězství mezi Němci na Moravě), zatímco Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR se propadla o 35-50 %

Demokracie je pro mne  alfou a  omegou  systému v  kterém chci  žít. A  volby mám za  její korunní klenot. A  všichni ti,  co  omlouvají  své „milé krajany“ a  vcitují se  do jejich postojů a hledají  vinu všude jinde  než  u nich  samých / zajímavé je,  že  do značné míry  jsou to ti samí, co tvrdí, že  člověk má  a musí nést důsledky svých rozhodnutí a  přijmout individuální zodpovědnost/ se současně bijí při každé vhodné a  nevhodné příležitosti do prsou a  vykřikují  jací že  jsou demokraté,  najednou dělají, jako  kdyby  tyto poslední dvoje  volby v  Republice československé  neproběhly  nebo  měly  nějaké úplně  jiné  výsledky!  U mne  to vychází jednoznačně – ne  naprostá většina  sudetských  Němců nebyla  ani svedena, ani donucena  nějakou vnější silou  hlasovat pro Henleina  SdP. To je intimní a anonymní úkon.  Oni to tak chtěli!  A  svým hlasem vyjádřili. A  jsou tedy odpovědni za  to,co ti, kterým dali mandát, aby je  zastupovali, udělali.  Takže  byli následně  vystaveni, po prohrané  válce, důsledkům tohoto  svého hlasování. Nikdo je nemohl donutit  k tomu, aby  masově  hodili hlas  SdP, kdyby  sami nechtěli. Je to stejné  jako u obyvatel  Dráždan nebo Hamburku.  ti si také, navíc  v mnohem menším měřítku  zvolili v roce 1933 Hitlera a NSDAP, aby  v roce 1944 a 1945    byli vystaveni  nevídanému  ohnivému peklu spojeneckých náletů.A nezaznamenal jsem, že  by kdokoli z dnešních sudetských  advokátů cokoli pronesl na  obhajobu  těch  uškvařených při náletech. Kdy  nepochybně  mezi  těmi ,co zahynuli v  gigantickém plamenném pekle  byli zastoupeni ti, co Hitlera  nevolili, nikoli v jednotkách procent jako mezi odsunutými Němci ze  Sudet,  nýbrž v  desítkách procent!

Zkrátka je vytvářeno účelové povědomí, že  sudetští Němci za  nic  nemohou a jestli už náhodou  ano, pak jen pár  jednotlivců a ostatní byli jen svedeni….Přesně jak  předvídal Edvard  Beneš!

Ještě  horší je to s tou  druhou záležitostí, která nebyla  v  retrospektivních pořadech a  článcích k Mnichovu  vzpomínána a okolo níž se chodilo povětšinou  jako kolem příslovečné horké kaše. A  to jest  role  Francie a Velké Britanie  v té mnichovské dekapitaci demokraciie  o úloze  případných ostatních  aktérů nehovoříc.

Tady  už  nejde  jen  o nějaký osobní exhibiocionismus všelijakých  rádoby originálních politiků a historiků ve  smyslu  havlíčkovského  – originalita, každý po ní touží, kdyby  všichni po chodníku, tak já půjdu louží,či duševních zrůd  a zrůdiček před kterými úpěnlivě  varoval už zmíněný Edvard  Beneš – viz  nedělní Kosa

Mnichov autenticky

ale tady  je to o současném elitářství, které  ví, s kým je  lepší se mýlit než  mít s  někým jiným pravdu, či komu věřit i když tvrdí  sebevětší  nesmysl.

Připomenu ta  nejtriviálnější fakta, která  znáte.

Mnichov podepsaly Německo, Francie, Anglie  a Itálie.

U nich je  to tak,  že  Německo – pozor – zcela  výhradně  Adolf Hitler a  jeho nacistická  klaka bylo zodpovědno a  agresorem. Ne Německo jako takové.  Generalita  prý  připravovala  atentát a mnoho Němců prý…  prý, protože  když bylo po Mnichovu,  jásala  celá Germanie. Stejně jako Sudety.Ale jen  Hitler a  jeho nejbližší jsou  viníci: Jak Mnichova, tak II.ww.

O Itálii se v podstatě nehovoří. Proč  taky? Tam přece byl také  diktátor. Ovšem v té době  až  božsky  uctívaný  drtivou většinou svého obyvatelstva. Ale  znáte to –  správný Ital v létě  tančí a  v zimě s pí, jak říká klasik Krampol. A  Mnichov  byl na  rozhraní léta  a zimy. Takže  někteří asi   zřejmě  ještě  tančili a  jiní už spali…Takže  Itálii neřešíme, jako kdyby v  Mnichově  vůbec  nebyla.

A  Francie a  Británie?  Inu na  to  odpovídal jakýsi historik na ČRo Plus  v sobotu  29.9.2018 po  dvanácté hodině – kolem 12,15. Jméno si nepamatuji, jel  jsem  právě  autem a v době , kdy píši tento článek jsem zase na  skoro nefunkčním internetovém připojení, takže  nemohu dohledávat.   A  ten dobrý muž  vyjevil do mikrofonu,  že  zrada  Francie a  Británie  je  součástí  českého národního mýtu o tzv. mnichovské zradě. A  prý bychom měli mít  neskonale  více pochopení  pro francouzský a britský  postoj té  doby.. Punktum!  Opakuji, je  to podle něj  mýtus  mnichovské zrady  a my bychom měli  mít  daleko více pochopení….

Pochopení pro větu, která  se stala  nesmrtelnou:

Proč umírat za zemi, o níž ani nevíme, kde leží?  a  které  Britové tehdy  nadšeně  tleskali v parlamentu i doma…

Zajímalo by mne, jestli  tihle lidé  někdy zaznamenali Churchillův  koment  v parlamentě na  adresu  premiera  Chamberleina  jeho naprosté  většiny:

„Vy, že jste zachránil mír, zradil jste maličké Československo. Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít i válku,“

 

O Francii, s níž mělo Československo  spojeneckou smlouvu o vzájemné obraně  ani nehovoříc. Pro tu  se její rigorozní   závazek stal  jen  útržkem toaletního papíru.

Obě tehdejší ještě  světové velmoci se chovaly  jako vždycky – svůj okamžitý zájem nadřadily  všemu ostatnímu!  A my máme mít pochopení!

Ale  důležitou roli sehrály  i další země. Především bezprostřední sousedé – Polsko a  Madarsko. O těch už se nehovoří vůbec. Jen statisticky  je konstatováno, že  při Vídenské  arbitráži si Poláci vzali Těšínsko- o  části severního Slovenska  se taktně  mlčí a  Madaři si prostě  vzali celý  jih  a východ  Slovenska. Včetně Košic.

Vím, že  tohle  všechno znáte. Proč  o tom tedy  znovu píši?

Z jednoduchého důvodu. Hodlám  provést tu  komparaci na  současnost.

Je to dnes  jinak? To je  klíčová otázka  naší  budoucnosti!!!  Můžeme  se na  dnešní spojence  spolehnout?

Neustále kolem slyšíme,  že  jsme  součástí NATO a  EU  a že  naší  zásadní povinností je  být  solidární se svými spojenci. A  ti, že prý budou  solidární s námi a garantují naši bezpečnost.

Před  válkou  pro nás  bylo nedotknutelným kánonem být solidární  s Francií a bezmezně  jí věřit.Lze  najít  i  názory a  úvahy, že  jsme  v podstatě  byli francouzským protektorátem a činili jen to, co nám Paříž  dovolila. Zájemcům  o bližší podrobnosti  doporučuji, aby si  sehnali detaily  například  o francouzské vojenské misi, kterou vedl generál Pellé  a  speciálně  o  tomto generálovi a detailů jeho pobytu  v Československu. Dokonalé chování francouzského naboba  v koloniální  Africe někde u Zulukafrů.

Nicméně, to všechno bylo.  Jak je to dnes?Jak  vypadají dnes ti, kteří  garantují  samostatnost a nezávislost?

Garantem je  NATO. Jak již řečeno. Vynechme, zatím Spojené státy. Ještě se k ním vrátím a  Turecko, což je  speciální případ.  Není pochyb, že  po zámořském  lídrovi  aliance hrají nejdůležitější  roli právě  Británie, Francie  a Německo. Když  vynechám Španělsko, dalšími silnými hráči  jsou Itálie  a Polsko… A  někde dál v peletonu  stojí Madarsko.

Německo je  náš  osud  historicky. Fatálně  osudový.  Dovolím si konstatování,  že  v Německu je  řada těch,  co si vůbec  nemyslí, že  s  Českou republikou  jsou účty  srovnány a neexistuje  žádná  otevřená položka. Jen zatím  se  nedostali ke  slovu. Ale  nezapomněli.

Francie a  Británie?  Dnešní  pseudovelmoci?  O kolik  více toho  o nás  vědí než před 80-ti roky? Čím jsme  pro ně, na rozdíl od tenkrát  zajímaví, že  by  kvůli nám tentokrát  šli do války?

Totéž  platí pro Itálii.

A Polsko?  Při současné  vlně  polského nacionalismu?  Ono už  je  Těšínsko v Polsku zapomenuto na  věčné  časy?  A co Madaři a jih  Slovenska? Nerozdává  takhle náhodou  Orbán  těm, co se cítí  být  zahraničními Madary pasy  svého státu?

O  roli  tehdejších spojenců se, pokud  možno, v  materiálech k 80. výročí Mnichova- nemluvilo.  Aby  adresáti  těhle  spisků a  pořadů  náhodou  nezačali to,co já -přemýšlet o spojencích a provozovat komparaci ve smyslu  tenkrát a  dnes. Protože  to vede k tristním úvahám, že  jestliže  jsme  byli zrazeni jednou,  neexistuje  žádná garance, že  ti samí  to nezopakují  znovu.Když kostky  padnou tak, že  neplnění spojeneckých závazků  bude v klíčovém okamžiku výhodnější než opak.  Zatím  jen my, tak jako tenkrát, po první světové  válce, důvěřujeme  těm  velkým. Kteří  prý nás  ochrání a plníme  to, co od nás  oni chtějí. Ale nemáme sebemenší náznak, kromě  dalších slovních ujištění,  že oni by se  na revanš  angažovali za  nás.

Nicméně  je  nutné pravdivě konstatovat, že  žádnou jinou reálnou variantu jsme  neměli tenkrát a nemáme  ji  ani dnes.  A mít nebudeme. Nemá smysl si cokoli nalhávat. Tehdy  bylo řešením proti německé agresi, která  dřív nebo později přijít musela, spojenectví s  Francií. Co nejužší.  Dnes  s  NATO. Realita je taková.

A ještě  jsem dlužen  se vypořádat s námitkou, že  NATO jsou hlavně  Spojené státy. Bez nich se v alianci nepohne  lístek na stromě.  A  že  ty  nám  garantují  vlastně  všechno.  A  na ty je  spoleh, protože  dvakrát  zasáhli  zásadním způsobem do světové  války a  navíc, bez nich  by  žádné Československo  nevzniklo.A  s Mnichovem neměly nic společného.

Je třeba  uvážit  několik dalších informací.Více  či  méně známých. Začněme tím Mnichovem. Ano, USA  přímým ani nepřímým  účastníkem nebyly. A  také  se nijak nepodílely  na  rozervání   Československa po Mnichovu.

Nicméně  neudělaly  nic,  míním nic  oficiálního, ani co by se za nehet  vešlo. Naopak, tenkrát  Amerika jela  na  vlně  izolacionismu a  protagonisté  německých zájmů  hráli nikoli bagatelní roli v nejvyšších  amerických společenských  kruzích.  Ale  byli  významní  američtí předtavitelé , kteří Mnichov a  jeho výsledky  plně a otevřeně podporovali.

Troufnu si říci,  že  nejdůležitějším vyslaneckým postem tehdejší americké  diplomacie  byla  ambasáda  v Londýně. A  tu  tehdy šéfoval  jistý Joseph Kennedy. Předpokládám,že  vám to jméno přijde povědomé..  Máte pravdu.  Jde o  otce  Johna F. Kennedyho!  A jestli  někdo  šel  Hitlerovi a  nacistům  na  ruku, byl to právě  Joseph Kennedy!

V oficiálním projevu, mimo  jiné  prohlásil:

„Za nic na světě nemohu pochopit, proč by chtěl někdo riskovat válku pro nějaké Československo.“

A po Mnichovu dodává:

Mnichovská dohoda by se měla stát jakýmsi vodítkem pro další kompromisy s Německem,“

Už  jste  někdy  tohle  četli v  souvislosti s Mnichovem?

Nepochybně  ovšem znáte  něco  jiného. V době  před  zahájením letecké  kampaně NATO  proti Srbsku se  Srbové pokoušeli vyjednávat  s  USA.  A na jedné schůzce  s tehdejším  americkým vyjednavačem Richardem  Holbrookem  to zkusili  přes  tradiční spojenectví Srbska se Spojenými státy v obou světových  válkách a konec  konců i  v době studené  války, kdy se Jugoslávie  ostře vymezila proti politice  Kremlu. A  Hoůbrrooke jim suše  odvětil

Spojené státy  nedělají politiku podle  svých spojenců, ale vybírají si  spojence podle  své politiky.  A letadla vzlétla…

Známá je  i jiná definice  téhož  – velmoci nemají spojence, mají jen své zájmy…

Platilo to  dávno a  dávno před Mnichovem, platí to dnes  bude  to platit  i zítra.

Tohle je  realita  naší dnešní situace. A také  našich spojenců. Pro mne   ta  nejzásadnější sentence, vážící se k Mnichovu. A jeho dopadu na  náš  dnešek.

Ti kteří  nás  tehdy zardousili nebo si odřízli s  potěšením  svou libru masa, či v nejlepším případě to jen tiše  schvalovali, nám dnes mají garantovat…  Co vlastně nám garantují?

Ale jak už bylo řečeno –  nic lepšího nemáme, stejně  jako před Mnichovem…..

Co s  tím uděláme? Co takhle začít  spoléhat především sami na sebe? Jakkoli ani to nám nic  negarantuje.

Uznejte  sami, že  byly  důvody  , aby  z mnichovských rekapitulací a rekriminací byly co nejvíce  upozaděni  jak sudetští  Němci a  jejich úloha, tak  role Francouzů, Britů, Italů, Poláků, Madarů a Spojených státech se nemluvilo vůbec,  existovali a  to jadrné…

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.