Čestní občané a neuvěřitelná česká hloupost!


Je mi jasné, že  jestliže  ještě  dneska jednou zavadím o věci, související nějak s Mnichovem,  spousta  z návštěvníků, přejede  jen  tuhle první větu a  článek  ani neotevře a půjde  o dům  dál. Viděl jsem  to plasticky ve  čtvrtek,  kdy  na Kose článek vyšel  článek , dokumentující  postoj tehdejší vlády  USA,  včetně  prezidenta  Roosevelta  v  době Mnichova. Věci v tuzemsku nepublikované, zásadní pro pochopení celé  mnichovské konstrukce. Očekával jsem  daleko větší  návštěvnost. Ale projevila se únava  materiálem, respektive  tématem.

Beru  na vědomí.    Nic  s  tím nenadělám a  nikoho nebudu  tahat  za  rukáv.  Ale  tohle  téma  nemohu  ještě  vzdát, ačkoli už dávno nebylo plánováno. Je  výsledkem jednak reakcí čtenářů, kteří se  ozvali  k jednotlivým  článkům a poslali  věci, jež prostě musím dát  na Kosu. Minimálně  kvůli sobě, rodině mého  syna  a  jeho  dětem – vnukovi  Rampepurdovi a  vnučce Kuliferdě. Chci aby  nemuseli prožívat  to, co  generace  mých rodičů a prarodičů  v  době Mnichova, což znamená  si  pamatovat, co bylo, vědět proč  to bylo a  co z toho platí pro dnešek a zítřek a  co už je opravdu jen  historie. Ostatně,  koneckonců, tohle  je můj  blog   a byl založen proto, že  mne  dosáhla  nutkavá potřeba  se z některých věcí  vypsat. A  to je  dnešní případ. Ano, chci se vypsat, bezmoc,  vztek a dodávám zoufalství. Nemohu jinak. I když  půjde o věci, které spolu  zdánlivě  nesouvisejí.

V dodatku k  článku ctěného kolegy /žádná  ironie  pane  Leo!/ , pana  Lea K.

Nekonečné rozumování

jsem si dovolil přidat se  svým dílem ke  kritice pro mne naprosto  zhovadilého textu   k Mnichovu od  Jana  Urbana. A  mimo jiné  tam byly  zmíněny  některé brutální excesy  na  českých , respektive  československých občanech německým Freikorpsem a Ordnery v  září  1938. A  také  masakr  v Liptáni. Kde  ozbrojení  sudetští  hrdlořezové  povraždili  jak  družstvo hraničářské SOS, tak příslušníky  tamější  úřadovny  celnice  a finanční  stráže. Incident, o kterém se na  rozdíl od  Habartova, Nového Boru nebo Krajkové,  ví minimálně.

Tohle  téma  „vzalo“ jiného kosířského kolegu -Last Crusadera, který se optal, zda k tomu nechci autentickou  výpověd  jednoho ze zavražděných – strážmistra  Vítězslava  Hofírka,  kterou  učinil  formou  posledního dopisu, který stačil odeslat   před posledním bojem. Odpověď  byla  jasná – ano, chci!  Chci tohle mít na  Kose. Kvůli sobě,  a svým nejbližším! A pokud  jste dočetli až  sem, také  přirozeně  kvůli vám, jednomu každému z  vás a  vašim,dětem, vnukům, pravnukům!  A konec konců i  kvůli těm, co už  po první větě  číst přestali. I když tam asi marně.

Takže  nyní Last Crusader:

Dopis Vítězslava Hofírka (* 30.6.1910 Řícmanice – † 22.9.1938 Liptaň), dozorce finanční stráže praporu SOS (Stráž obrany státu), který byl 22.září 1938 zavražděn na četnické stanici v obci Liptaň (okres Bruntál). Tu přepadla velká skupina zfanatizovaného místního německého obyvatelstva z řad Sudetendeutsche Partei (SdP) a s Hofírkem byli toho dne zavražděni vrchní strážmistr Rudolf Mokrý a strážmistr Vilém Leher a další členové družstva SOS Třemešná-Liptáň: vrchní respicient finanční stráže Ludvík Svoboda, dozorci finanční stráže František Čech a Inocenc Dostál.

„Drahá maminko, táto, Milice!
Nechtěl jsem Vás strašiti, proto jsem nepsal pravdu. Jest to zde snad ještě horší, než Vám píši. Situace je taková, že není naděje, že by nedošlo k válce. Všichni Němci, kteří měli narukovat v Československu, utekli do Německa den před narukováním. Dnes stojí proti nám ve Fulštejně na 1000 těchto zběhů, kteří čekají na rozkaz, aby nás mohli napadnout. Spíme vstoje, kleče. Hlídkování máme tolik, že na spánek zbývají jen dvě hodiny denně. Poplach střídá poplach, to napětí a nervozita jsou strašné, snad se z toho někteří nezblázníme.
Nevíme, kdy to začne, snad 27. září, jak jsem se dozvěděl, snad dříve, lepší by to bylo, kdyby to začlo hned, než být stále v nejistotě. Jsme zde samí finančníci a četníci, vojsko žádné, je nás málo a posila nejde. Vím určitě již dnes, že se odtud nedostanu, dojde-li k něčemu. Jsme obětní beránci, vydaní napospas těm, kteří nás chtějí napadnout.

Těší nás však pomyšlení, že svými životy vykoupíme Vás ve vnitrozemí. Strach nemám ani já, ani moji kamarádi a stane-li se něco, buďte na mne hrdi, že jsem padl pro naši drahou vlast a neplačte pro mne, o to jediné Vás prosím v podvečer mého života. Jsem rád, že jsem Vám tento dopis neposlal hned a nepostrašil Vás. Pomyšlení, že žijete ve strachu o mě, ztěžovalo by mi mou poslední chvíli.
Padnu-li, pak bude-li to možné, splňte moje poslední přání, které jsem Vám napsal. Tebe, maminko, líbám na čelo a loučím se s Tebou. Měl jsem Tě strašně rád a promiň mi chvilky, kdy jsem Tě zlobil. Milice, buď hodná, ať je z Tebe pořádné děvče, udělej rodičům radost a vynahraď jim mne. Neopusť je ve stáří, jsou oba dobráci. Nebuď trucovitá ani svéhlavá, neměl bych v hrobě pokoj. Vy, taťko, mějte se také dobře, měl jsem Vás rád jako vlastního tátu, snad jsem Vám to nedával najevo, ale v srdci to bylo. Staral jste se o mě, pokud jsem byl mladý, nikdy jsem na to nezapomněl, a proto Vám tisknu ruku po chlapsku.
Pozdravujte také celou naši přízeň a spolužáky. Najdete-li Grétu a bude-li chtít, vezměte ji k sobě. Ona je dobrá, měla mě ráda a doma nemá med, snad Vám bude jednou dobrá. Líbám Vás ještě jednou a čekám svůj osud z rukou nejvyššího velitele.

Váš Slávek“

Dopis Vítězslava Hofírka, adresovaný rodičům a sestře Milici do Řícmanic, je datován dnem 18. září 1938. Mladý finančník byl původně pohřben s ostatními pěti liptaňskými zavražděnými v Leobschütz (Hlubčice) v Pruském Slezku. Protože se v jednom z dopisů rodičům vyjádřil, že by ho „slezská země tížila“, došlo v srpnu 1939 z iniciativy pí. Hofírkové a Slávkovy dívky Gréty (německé národnosti) k převozu Hofírkových ostatků z německého území a k jejich důstojnému pohřbení v rodné obci. 11.listopadu 1946 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939.

Tolik Crusader!

Původně jsem si  myslel, že  dám dnes  jenom  tohle. Protože  je to  natolik úderné, že  nic  dalšího skutečně není třeba. Mám se třeba  ptát, co tomu  říkají naprostí zoufalci a řečeno slovy  prezidenta  Edvarda Beneše  – zrádci typu  Daniel Herman, Miroslav Kalousek nebo Jan  Urban, abych jmenoval alespoň některé, ty nejviditelnější? Proč?

Přesto nemohu  hned nyní  skončit.   To bych musel minimálně  zítra  pozítří nebo  prostě  někdy  hodně  brzo  psát  další  článek , opět s mnichovským tématem. Takže budu, chtíc  nechtíc  – pokračovat.

O dva  dny  později, v  už zminovaném článku

Historická komparace II.

který jsem  primárně  věnoval postoji USA a  prezidenta  Roosevelta  k Mnichovu, jsem si dovolil na závěr  otisknout  mail jednoho z  čtenářů, že  v Liberci byl   po Mnichovu udělen  statut  čestného  občana  Konradu  Henleinovi. Dovolil  jsem si  na   závěr  konstatovat, že  netuším, zdali je  Henlein  pořád  tím  čestným občanem Liberce, ale  že jestliže  ano, pak je  to  naše neuvěřitelná ostuda  a fatální prohra. S důsledky  pro budoucnost.  Ale  že  třeba  už nejde o  aktuální  stav a Liberec  se  svého čestného občana  zbavil, že nemám jak to ověřit.

Následně  mi  na  to přišel  mail  od  jednoho z libereckých  čtenářů Kosy s  tímto obsahem:

Dnes ráno jsem se zeptal jedné pracovnice liberecké radnice na toho Henleina. Odpověděla mi obratem, že jeho čestné občanství je stále platné. Zrušit by to muselo zastupitelstvo. Prozatím ale platil názor, že dějiny nelze přepsat.
Tento názor sdílím. I když bych byl rád, kdyby se to bývalo nestalo.

Takže  máme  jasno. Konrád  Henlein  je i nadále  čestným občanem krajského města. A  to z důvodu, že  dějiny  nelze  přepsat!!!

Přiznávám, že  to  to pro mne bylo  jako když  mne někdo praští do hlavy….  Dějiny  nelze přepsat a zrůda, která  rozbíjela a  rozbila Republiku československou  a  měla být, podobně jako  další  obdobný soukmenovec – K. H. Frank, souzena  československým  soudem jako válečný  zločinec, čemuž  unikla  jen  díky  tomu, že  si v  americkém vězení podřezala  žíly, je POŘAD  čestným občanem  současného krajského města téhle  republiky?  Ono  zbavení  ho tohoto titulu  by  bylo  PŘEPISOVANIM  historie?  Nikoli VYPOŘADANIM se  s  historií???  Ono by  to někomu vadilo ba snad  dokonce urazilo?

Takže  jsem  trochu projel internet a  zjistil,  že jinde je  ještě  hůře. Například  v Lanškrouně. Tam mají dosud  za  čestného občana  nejen  Obergruppenführera SS Henleina  / druhá nejvyšší generálská šarže v SS/, nýbrž i samotného Adolfa  Hitlera!

Ano Adolfa  Hitlera. A proč?  Protože a  tady  cituji:

Zastupitelstvo města on-line deníku TÝDEN.CZ sdělilo, že se už dříve od udělení čestného občanství distancovalo, ale nechce měnit historii obce. Město Lanškroun a jeho volení zástupci se necítí být vázáni zmíněnými úkony a ani dědici těchto úkonů tehdejších představitelů Lanškrouna, které jsou odrazem minulé doby.

Podobně  to dopadlo v Králíkách.

„ Zastupitelstvo města vyjadřuje vůli neprojednávat odnímání čestného občanství města Králíky /Hemnleinovi pozn.vlk/, které bylo uděleno představitelům totalitních a nedemokratických režimů. Udělení čestného občanství považuje zastupitelstvo města za obraz historie.“

Zvláštní, fatálně  hloupé a sebevražedné! Ttakže  kdyby  tato  tři města / a nepochybně mnohá  další, kdyby odejmula  čestné občanství válečným  zločincům, znamenalo by  konflikt s historií a její popírání  a popřela  by se tehdejší doba? Má ty  svatá  prostoto!!!

Nyní  jsem  chtěl napsat svou soukromou katarzi z těchto  nezbavení se  těhle  čestných občanů.  Nicméně  nebudu nic  vymýšlet a ušetřím si  práci. Autor  článku  o  Henleinovi jako  čestném  občanovi  Králík, jakási Petr Litoš,  se  s tím vypořádal , z mého pohledu excelentně, takže  si ušetřím práci a  přetisknu jej:

V citovaném usnesení totiž chybí odraz toho, co by se dalo nazvat „mírou věcí veřejných“. Tedy především míra odpovědnosti těch, kteří řídí a rozhodují, ke společnosti a její historii, podpora jednoznačného postoje naší současné společnosti ke všemu špatnému a zavrženíhodnému, co tento národ v jeho dějinách potkalo, podpora toho, čemu se říká paměť národa. Právě k tomu „obrazu historie“, který zastupitelstvo ve svém usnesení cituje, je třeba zaujímat i na úrovni našich zastupitelů jasné a zřetelné stanovisko. Jsme tím povinováni i ke svým dětem a jejich dětem. Zachování „obrazu historie“ nemůže být přece omluvou pro nezdravou a nezdůvodnitelnou toleranci. Zlo by mělo být definováno jako zlo i za desítky a desítky let. A zlo přece nemůže disponovat čestným občanstvím. A navíc. Obrazem historie je pouze to, že nějaký Konrád Henlein existoval, obrazem historie ale nemůže být, že má tu čest a je občanem českého města.

Nemám co bych  dodal – vlastně  mám!

Už jsem konstatoval, že  jde  o  fatální a nebetyčnou hloupost a obrovskou zátěž do budoucna.

Všechna  tři zmíněná  města  s tragicky odpudivými čestnými občany  -Liberec, Králíky i Lanškroun jsou  města  sudetská. Pokud  nebyla  zcela  německá, tak  skoro celá. S  drtivou převahou  německého živlu, jenž  byl po válce  odsunut. Jejich  ponechaný majetek, zejména nemovitosti zabrali  tehdy dosídlenci z vnitrozemí. Jejichž  potomci dnes  spravují  městské záležitosti. A  řada z nich  žije  v nemovitostech po Němcích. To jsou opravdu tak  krátkozrací, ba  slaboduší, že na jedné straně  je pro ně  nepřijatelné  se nějak dotknout  historie, ale  nepochybně  zabavený sudetský  majetek považují za nezpochybnitelně  svůj???? Vážně jim  nedochází, že  zábor  majetku  po vysídlencích je neskonale  větším přepsáním  historie,  než odejmutí  titulu válečnému zločinci. Navíc  přepsáním , které je  latentně  živé a  kdykoli, změní li se poměry, revokovatelné a zvrátitelné? Zatímco ponechání oněch občanství h.c.  je zvrácené?

Jak tohle jde dohromady? To si neuvědomují  ani tak triviální  skutečnost, že  odsunutí Němci, respektive jejich potomci se nikdy  doopravdy  nevzdají  nároků nikoli na starou  vlast, nýbrž právě na  majetek?   A nechápou, že  když  oni dnes  uznávají kontinuitu  historických, píši s odporem -veličin a čestných občanství, tím spíše  by  měli uznat  kontinuitu práva  na  držbu   a vlastnictví a nejlépe  své  nemovitosti předat  původním vlastníkům? Podle  stejného principu,  jakým s e řídí  ohledně  Henleina  a Hitlera!

To je  jedna  poznámka. Mám ještě  dvě.

Zvláštní je , že  stejný pohled  na  historii a  čestné občanství nevykazujeme  u jiných  jmen. Například  Gottwald  nebo Stalin.

Namátkou Gottwaldovi a  Stalinovi odebraly  tento statut v  Českých Budějovicích, Domažlicích a sovětskému generalisimovi také v Trenčíně. V Brně, jak známo, odpárali z pomníku  padlých sovětských  vojáků  hvězdy, v Praze  cítili potřebu  přidělat k soše  maršála Koněva  jakési  „dovysvětlující “ tabule. Hlavně že  Hitler a  Henlein  jsou v klidu!!!

A přidám ještě  třetí. Pro mne nejděsivější. ČT si nechala udělat průzkum. K Mnichovu. S  centrální otázkou, zda jsme se měli  či neměli  bránit. Tu dnes  nehodlám  řešit. Jednak  není  pro tento článek důležitá a pak především,  náš  dnešní názor není vůbec důležitý. Historii nezměníme.  Stalo se. Daleko interesantnější a  pro dnešek podstatné  jsou následující dvě  otázky, resp. výsledné  grafy.

 

Pokud si myslíte, že  znalost  Mnichovské  dohody  je  v podstatě  ok, jste na  omylu.Z doprovodného komentáře se od Michala  Kubala  dozvíte, že  všechny  4 signatáře dokázala  vyjmenovat jen 1/4  dotázaných… Což prakticky  znamená, že  ti, co ohledně  znalostí o Mnichovu odpověděli NE, neví  totál nic!  A  ti  co tvrdí , že disponují celkovou znalostí v převážném počtu nevědí skoro nic!  To je realita. Dál Kubal  ještě  doplnil, že  znalost Mnichova  stoupá s věkem…. Pamatujme  si to.  Budeme  to potřebovat  hned u následujícího grafu!

To je  tedy nadělení!

Takže  o procento více lidí si myslí, že  větší tragedií  byl Srpen 68 než  září 38… A zbytek, že  to vyjde na stejně. Už  jsem to tu psal – srpnová okupace  byla  traumatem mé generace a poznamenala  nevratně  naše  životy. Ale  představuje  pro mne  něco jako zlomení  ruky. Zatímco Mnichov  byl zlomením  páteře. Rusáci nezničili náš  stát, Nevyvolali  300 000 vlnu uprchlíků,  neukradli nám  1/3 území, neochromili  ekonomiku a  nakonec nás  ani nezkoušeli  připojit  ke  své mu Svazu.  Dokonce  ani nezmenšili naši  nesuverenitu, protože  nás  vrátili do  režimu,  v kterém jsme  byli před lednem 68. A tato nesuverenita  nebyla, pokud s e  člověk  podívá  střízlivě  na  politiku předválečného Českolovenska o mnoho menší, než to, co ČSR  provozovala   mezi roky  1918-1938.Míněno především zahraničněpoliticky. Míra  vnitřní demokracie  byla přirozeně  neporovnatelná.  Ale  Rusáci nikdy nevyhlásili, že  že Češi a Slováci jsou rasově méněcenní a že  jejich problém musí být  vypořádán jednou pro vždy.  „Jen“ obnovili svou  dominanci a naši  poslušnost.

A  přesto je  to pro současné  české  voliče  stejné  jako  zrada spojenců, konec  samostatnosti, konec  demokracie a  nejdříve státní, následně  národní suverenity, totální kolaps  ekonomiky  a  vyhnání spoluobčanů.

A  aby  toho nebylo málo, pak i zde  Kubal dodává, jak to která  věková nebo vzdělanostní  skupina  voličstva  vidí. Mnichov  jako  větší tragedie  je  tenorem  starších občanů. Aby kontroval, že  mladší a  VZDĚLANĚJŠI  část elektorátu  vidí jako  horší Srpen 68….

Pamatujete  si ještě, že  Mnichovskou dohodu  znaly  lépe  starší  ročníky?  Což znamená  že  ty  mladší  bud  nevěděly  vo co go, nebo  nebyly  schopny  vyjmenovat její signatáře..Vidím, že jsem právě napsal .. mladší.. Hm , zapomněl jsem dodat  i to Kubalovo  – vzdělanější… Tak takhle  vypadají  mladší  čeští  vzdělanci….

Pak se rozhodně nelze  divit, že se radnice starají  o zbavení  čestného občanství Stalina, Gottwalda a tak podobně a  že  u Hitlera a  Henleina  by  to byl útok na  historii…

Napadá mne jediný  závěrečný koment – vymývání mozků!  Non plus  ultra. Takže  jsme odsouzeni si to  v nějaké formě  všechno zopakovat. Fatálním problémem  české historie  a existence  nikdy nebyla  nebude vztah k Rusku, nýbrž k Německu. A  že  se kolo dějin otočí i tam, o tom nelze pochybovat. Migrační krize  k tomu zásadním způsobem napomohla. Tohle s enepochybně v  Německu v  delším horizontu musí přetavit do klasického německého nacionalismu! Proto mi vadí  Wir  Schaffen  das! Protože  časem bude v jeho důsledku přijde určitě  někdy  heslo další  – Recht auf  Heimat!

Už tu bylo. A  víme jak  na něj reagovaly  tehdejší velmoci. Nemám iluze, že  až se znovu a oficiálně objeví, budou jednat jinak.  Tím spíše, že  jsme za  skoro 80 let  nedokázali zbavit  čestných občanství ani Adolfa  Hitlera a Konráda  Henleina!

No a  přišel mi ještě jeden mail. Od  kolegy  Germanica. Přetiskuji ho, jak se objevil.

Znáš pivovar a pivo Konrad?
Já když jsem ho pil poprvé asi před 5 lety (mimochodem není rozhodně špatné) na Vrbatově boudě v Krkonoších, tak jsem zpozorněl. Při vyslovení jména Konrad se mně jaksi automaticky vybaví asi nejznámější nositel tohoto jména – Konrad Henlein. A teď dávej pozor. Kde se nachází pivovar Konrad? Vratislavice nad Nisou. Kdo je patrně nejznámější rodák v Vratislavic nad Nisou? Je to, aspoň podle mého názoru, Konrad Henlein!!!
Pivo se ve Vratislavicích vaří od 70. let 19. století. Pivovar prošel různými peripetiemi, byl i párkrát krátce zavřený. Mimochodem, před rokem 1989 byla vratislavická desítka velice dobře pitelným pivem. Název Konrad nese od roku 2000, údajně na počest nějakého dřívějšího sládka. No, já se na to dívám trochu jinak…

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.