Ještě jednou k volbám- krátká povolební

napsal Xaver

 

Vlk před  časem na Kose a ve čtvrtek večer na Slobodném vysielači s  Petrem Žantovským rozebral výsledky voleb  a snažil se ukázat, co jsme si navařili, někde i zavařili. Můj mladý přítel, který „muráruje“ v Čechách, k tomu lakonicky prohlásil: tak vám treba (aniž si zametl před svým slovenským prahem).

Nicméně k těm vlkovým vývodům by mnohý z nás mohl přičinit leccos osobního, něco, co ho zvláště zaujalo nebo trefilo přímo mezi oči – jako mě. Nedalo mi  to a napsal jsem tedy  tento článek, přesto, že   volby už  jsou passé.Nicméně  s důsledky  se budeme potýkat příští 4, respektive  6 let.

Začnu třeba tím ne/slavným Senátem, přesněji jen některými novými, co tam pronikli, jako: Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Pavel Fischer či jistá paní Chalánková.

Doposud jsem byl přesvědčen, že dotyčného nebo dotyčnou vybírá volič podle jejich politické orientace, politických postojů a názorů, kterých je odleva doprava k výběru a projevení se celá škála. Ale byl to hrubý omyl, u těch jmenovaných asi stačilo, že jsou „slušní“ (což je v politice ovšem velice relativní vlastnost). A co pozoruje volič dnes, kdy píšu tyto řádky stran těch jmenovaných?

Jednoduše lavírují, licitují doslova „kdo dá víc“, přesněji kde kyne lepší post či vyhlídka na další volbu – do budoucna. Je to přece známá věc, jakmile se politik ocitne na oběžné dráze, už z ní zpravidla nerad slézá, a stane se z něj obvykle v našich poměrech více či méně „slušný“ politikář.

Že to tak chodí, naznačil hned na počátku jeden ze jmenovaných: Marek Hilšer. Už před volbami si totiž chytře založil hnutí jednoho muže s názvem „Marek Hilšer do Senátu“, protože v případě zvolení, což se stalo, bude na hnutí pobírat kromě platu asi miliónek ročně. Zatímco „obyčejný“ nezávislý senátor pouze svůj plat…

Ale věřte, že o to mi tu nejde. Důležitější je, do jakého klubu/partaje kdo z nich nakonec zakotví a jak moc tím „vytřou zrak“ svým podvedeným voličům. Nemyslím to nijak škodolibě, ale to tak vám treba je tu víc než namístě; příště dávejte větší pozor, než se rozhodnete pro jednoho „slušného“.

Že se Senát podstatně přebarvil, už nám tu vlk taktéž dopodrobna vylíčil. Ale co všechno z toho někteří hned vyvozují, bývá až úsměvné. Například Petr Fiala, profesionální politolog a profesor téhož si libuje, že v tomto složení bude Senát (cituji volně) brzdit a vyvažovat špatné zákony přicházející od „komunistické vlády“.

Má sousedka, na rozdíl od profesora jen lidový politolog lakonicky prohlásila: prd budou vyvažovat! Jen nevím, jestli to bylo čistě emotivní, nebo ovládá pravomoci horní a dolní komory a systém přehlasování…

Ale budiž – brzdit či zdržovat určitě bude, s jakým zdarem uvidíme. Mě spíš pobavila ta „komunistická vláda“ oligarchy Babiše. To by se ten fousatý filozof z Trevíru divil, jaký máme v Čechách správný marxismus, takový fialový; a jaké máme profesory. Ostatně on už za svého života, po návratu z jedné schůze komunistů prohlásil, že vlastně „není marxista“…Takže by asi nebyl až tak moc překvapen.

Ještě k bizarnějšímu závěru přišla jedna blogerka, a to, že tím brzděním a vyvažováním Senát „bude podporovat konkurenceschopnost českých firem a rozvoj podnikatelského segmentu“. Sice jsem studoval ekonomii, ale tuto souvztažnost musím ještě dohnat…

A teď přejdu od Senátu k tomu nižšímu stupni voleb, ke komunálkám, kde se nám začínají už vybarvovat koalice. Někde v těch nejpestřejších barvách! Pan profesor Fiala nemůže levicovému ANO přijít na jméno, ale v celé řadě měst a obcí jeho ODS s ním vesele (případně z nutnosti) koaluje. Krátkým průletem po internetu lze zjistit, že k dnešnímu dni se tak děje například: v Praze 13, Praze 15, v Ostravě, Prostějově, Přerově, Kladně, Znojmě, Plzni, Hradci Králové atd. Určitě by se našly stovky příkladů.

Toto spojování není samozřejmě nic tak zvláštního a každý soudný volič ho chápe a akceptuje, i když nebude někde spokojen tak řečeno stoprocentně. Co ale určitě jen tak neprojde, je jiný jev, a to obcházení, resp. vyšachování vítěze voleb! Mnohde dochází totiž k tomu, že proti vítězi se spojí několik více či méně obskurních hnutí a straniček na úkor vítěze, i kdyby bral 30 či více procent. A dohromady vytvoří většinu a města, obce ovládnou…

V mých očích je to něco bezprecedentního a nepřijatelného; já přece svou volbou někoho prosazuji, a pokud zvítězí, měl by i „vládnout“. Bohužel se tak v některých případech neděje, a jeden z těch nových senátorů to dokonce nazval „politikou v novém stylu“.

Pane senátore, děkuji, nechci! Pokud by měl tento styl v naší politice převládnout, pak prohlašuji, že všechny další volby jsou pro mě „wurst“ (jak říkají naši neslovanští sousedé). A takových znechucených bude stále víc a víc až nakonec volby ztratí pro malou účast úplně svůj smysl.