Cumm ex -nikdy nemají dost!


Tímhle  skandálem, respektive  superskandálem žije už nějaký čas západní Evropa. Nedivím se. Jde o gigazlodějnu, jaká  tady  ještě  nebyla.

Než  začnu  vysvětlovat oč  běží,  vrátím se k poslední  finanční krizi z  roku 2008. Tu si myslím  všichni  ještě  nijak pamatujeme.  Zejména  masivní  zachránění  bank z peněz  daňových poplatníků. V řádech  stovek miliard  eur  a dolarů. Dovolím si v  téhle krátké historické exkurzi pokračovat – k řeckému debaklu. Kdy se hrála  ta  samá písnička. Mezinárodní banky, jež  půjčovaly  Aténám o stošest musely  být zachraňovány  všelijakými  eurovaly a podobnými institucemi, které de facto vykoupily  jejich řecká  aktiva, opět  z peněz vybraných  v jednotlivých státech na  daních  a  dodejme  i těch, jejichž  banky  zasaženy  nebyly, aby  sumy  investované  do hladových a neopatrných bank následně  byly  ždímány  z  Řecka  všemi možnými a nemožnými způsoby. Proti dluhy  se  přece  platí….

Tuhle  odbočku  jsem udělat musel. Abych  nastavil  správné  mantinely  pro popsání toho, co to vlastně onen cumm-ex  je, k  čemu  slouží a kdo a proč jej  uvedl do života.

Celou  věc uvedla  do života  skupina  38  novinářů z   18-ti  redakcí celkem 12-ti zemí, kteří se  sdružili, aby  pracovali  pro platformu Correctiv . Výsledkem  jejich práce je  odhalení  gigantického daňového podvodu, zahrnujícího v podstatě všechny  státy  západní Evropy. a praktikovaného někdy  od roku  2000-2001, minimálně do roku  2016.

Přirozeně, že  někdo musel být  informačním zdrojem. Tím je  kdosi z bankovního prostředí,  kdo se na  téhle  praxi  dlouhodobě  podílel.  A kterého se  v prvotním pátrání  podařilo odhalit  hessenským policejním a  daňovým orgánům. Rozhodl se spolupracovat jak s  policií, tak mluvit s  novináři.Ve  snaze výrazně  zmírnit trest jako spolupracující svědek. Takže  oč  šlo.

Pokud jste  vlastníky  cenných papírů, například  akcií  firem, které vyplácejí dividendu, pak víte, že ta  dividenda  je primárně  zdaňována státem, kde má  vyplácející  korporace  svoje  sídlo, takzvaně  u zdroje a to sazbou platnou v  daném státě. V  ČR  je to konkrétně  15% z dividendového výnosu.

Tato  daň  je  ve většině  států strhávána  všem beneficientům, nicméně  každý  stát  má  daňové výjimky pro určité subjekty, jimž zaplacenou daň  vrací. V ČR  jsou to například  nadace, které jsou od  daně z podobných  zisků osvobozeny a také zahraniční korporace   /alespoň se domnívám, že  tato  daňová  u nás pořád  ještě platí, stejně jako v  době, kdy jsem byl pracovně  aktivní/.

A právě ta  daňová  vratka  se stala  jádrem  transakce, vlastně podvodu. Mnoho  finančních institucí – bank, burzovních  brokerů, investičních a penzijních   fondů se mezi sebou domluvilo a vymyslely složitou konstrukci, kdy v  takzvaný  rozhodný den si bleskově  a mnohočetně  prodávaly  ty  z  cenných papírů, jejichž  držiteli ten den připadal nárok  na dividendu. Protože  šlo většinově  o finanční instituce a  fondy  v různých evropských zemích, nešlo dohledat, kdo vlastně  dividendu  skutečně  dostal a komu patří  refundace  stržené srážkové  daně, od  níž  byl, na  rozdíl od běžného občana – osvobozen!Požádali si všichni relevantní účastníci – tedy  ti, kteří mohli  vzbudit  oprávněný  dojem, že  ji skutečně dostali.  Takže ji také  zinkasovali. Na jednu dividendovou  výplatu šly  MINIMÁLNĚ  dvě  vratky. Minimálně! Tohle  všechno bylo možné proto, že  zatímco finanční byznys  je multinacionální a  má pro tuto multinacionalitu  přizpůsobené  a funkční struktury, jsou  na tom  postižené  země  daleko hůře. Každá má  nezávislý a autonomní  daňový systém. Není propojený on line  na systémy jiných států. Navíc  nefunguje  nějaká evropská finanční policie. Takže opět šetření je  děleno mezi policejní a justiční orgány konkrétních zemí  a ty jak známo, se  bytostně nerady  dělí  o  detailní  informace s jinými státy.

Dodejme  ještě, že se jedná ve některých zemích /možná všech/ o klasickou díru v  zákoně  – šedou zónu, jíž  zákonodárce  nedomyslelo a tedy neošetřil. V Německu byl například  tento postup  legální  až  do roku  2012!!!

Protože se  na  tomhle  kolotoči, kdy  finanční instituce  doslova  vykrádaly  daňové příjmy  jednotlivých zemí,  podílely  všemožní  žraloci, včetně  těch největších  typu  Deutsche  Bank, Uni Credit, Santander, Commerzbank, atd.atd. i když  prý některé  z nich ne  přímo, ale poskytovaly  pro tyto operace  vybraným klientům nutný servis,  škody  odpovídají jejich apetitu i dlouhodobosti s  kterou  byl vratkami daní za  nic  státními pokladnami hašen.

Evropské země v čele s Německem minimálně přišly  o 55,2 miliardy eur /přes 1,4 bilionu Kč/. To je výrazně více, než se dosud předpokládalo. Informovala o tom agentura DPA, která se odvolává na vyšetřování mediální organizace Correctiv.

Podle daňového experta Christopha Spengela přišly daňové úřady v letech 2001 až 2016 v důsledku transakcí cum-ex nejméně o 31,8 miliardy eur. Kromě Německa tyto transakce údajně poškodily také minimálně dalších deset evropských zemí, a to Francii, Španělsko, Itálii, Nizozemsko, Dánsko, Belgii, Rakousko, Finsko, Norsko a Švýcarsko. „Jde o největší daňovou krádež v historii Evropy, řekl.

A  škody pro jednotlivé  země odhadl takto:

Francie minimálně 17 miliard eur, Itálie 4,5 miliardy, Dánsko 1,7 miliardy, Belgie 0,2 miliardy Všechno v Eurech. Nevyčíslil o kolik přišlo Nizozemí, Rakousko,Finsko nebo Švýcarsko,  které byly  rovněž  dojnými  krávami finančních  žraloků.

Bývalý ministr  financí spolkové země  NRW Borjans netajil  svoje  rozhořčení  nad  těmito praktikami a zjištěním,  že   je iniciovala  prapůvodě  neošetřená  díra  v  zákoně -„jak může  být  legální  dostat  vráceno něco dvakrát nebo vícekrát, když  to bylo původně zaplaceno pouze  jednou???“

V Německu už  zazněl názor, že právě  kvůli oné nedokonalosti zákona lze stíhat jen ty, kteří tuto praxi provozovali po jejím zalátání v  roce 2012.  Před  tím je  to, prý bohužel – ok.

Novináři pátrají  dále. Existuje  reportáž natočená  skrytou kamerou, kdy  se dva  z nich vypravili  do Londýna, do nejmenované instituce, jako miliardářští synci, co nevědí roupama  co by a   chtějí takhle  bagrovat  peníze a navštívili jistou ctihodnou instituci a testovali, zda li by to šlo. Investiční poradce, jenž  se těhle  sirotečků ujal je  ujistil, že  no problem…

Takže  podvody  se děly od  roku  2000,  nejpozději  2001. Trvají evidentně  dále. Přesto, že  obyčejný Kobliha, Braun, Jensen, Chevalier, platí srážkovou  daň z toho mála, co má naspořeno. Ti  opravdu velcí nejen že  nemusí, ale  ještě inkasují  vratky, na které  nemají  nárok a které lze považovat podle  selského rozumu  za zlodějnu. Těžkou zlodějnu. Navíc  máme  my  všichni povinnost zachraňovat banky, když se dostanou do úzkých. Ptáte se  proč?

Inu, já se ptám také. A  odpovědí je hned  několik. Například:

-v  dnešní složité době predikované bouřlivým rozvojem  techniky a sdílení informací  je  zákonodárce  vždycky  pozadu za  reálným světem

-je stále více oblastí, kde  kompetence a možnosti  jednotlivého státu narážejí triviálně na hranice svých možností protože  nekalosti, zejména  finanční, jsou nadnárodní a využívají ke  své legalizaci nejednotnosti právních řádů jednotlivých zemí. Co je  v jedné zakázáno, může  být  v  další  povoleno nebo alespoň neupraveno, takže  vlastně  legální..

-finanční sektor  je  těžce inovativní, i když na druhé straně  stále  více regulovaný.  Výsledkem je, že  inovace v  šedé zoně mají čím dál více extrémní výnosy pro účastníky  a provozovatele, zatímco klasický bankovní byznys  pro  občany a  firmy je neustále  šešněrováván a  sešněrováván a přestává být  stále  méně  funkční – viz například poslední regulace hypoték..

-z privatizace zisků a socializace  ztrát s e stalo základní pravidlo ekonomiky  naší doby.

Vadí  vám to?

Pak zvažte, co se s  tím  asi tak dá  dělat!  Globálnímu zločinu a podvodům  může  čelit   jen globální síla, rozuměj globální kooperace, sdílení dat i kompetencí.  Jak chcete  řešit podobná podvodná schemata, když si každá země  bude daňově a  trestně právně  hrát na svém písečku, pod heslem, že  nesmí ztratit svou suverenitu?

Snaha  o  precizní zákony a navíc mezinárodně  sladěné a provázané zákony   se  nabízí  sama od  sebe.Nicméně  v dnešní době  nějaký takový  stvořit, navíc  v reálném čase, kdy  se  reaguje na zjištěný problém  nebo dokonce někdo s geniálním mozkem jej  anticipuje  předem, je  skoro utopie. A ještě větší utopií je, v  roztříštěné  Evropě prosadit  komplexní , všude platnou legislativu.Buďme si toho vědomi. Dokonalost je krásná a lákavá, leč  skoro nemožná.

Nabízí se cosi jiného – vůle  voličů dát mocným na vědomí, že  kdykoli umožní nebo dokonce využijí  šedé zóny, že končí.Že něco takového prostě trpěno nebude a má v politice šmytec! Tohle  je  nejrychlejší, nejsnazší a  asi nejúčinější!

Souhlasíte?  Fajn!

A jak  jste  nastavení k Andreji Babišovi a  jeho aférám Čapí hnízdo a  korunové dluhopisy? Jestliže  patříte  k těm, co nad  tím mávli rukou nebo to nějak bagateliovali slovy, že  jiní kradli také a  že  to vlastně bylo zákonné či nemáte problém s eskapádami Zemanových nejbližších – tedy  Nejedlého s  Mynářem,  pak nechápu, co vám  na té  Cumm-ex  megazlodějně  vadí. Jestliže  ti vaši mohou, pak totéž platí i pro ty  z Cumm-ex. Jak jste  nastaveni na Okamuru jeho boj proti bruselské  hydře  a odvržení bruselských okovů?  A nemávejte  rukou, že  se nás  tahle  megazlodějna  netýká. Možná  ne.  Ale  týkají se nás  jiné, stejně velké. Například  daňové  machle  internetových nebo telekomunikačních  gigantů. Kteří zde bagrují svoje  zisky, ale  daní je  třeba  v Irsku. A v podstatě  ve stejně gigantickém rozměru jako Cumm-ex. Pokud si naivně  myslíte, že  Okamura  by dokázal zkrotit Googla, aby platil v ČR  daně,  tak klidně  můžete  věřit  i tomu, že  rakovina se  dá léčit  zaříkáváním.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.