Globální divadlo


napsal LeoK

 

S rizikem, že nesklidím vlkovo pochvalné zamručení, reaguji na jeho článek Cum-ex – nikdy nemají dost! Respektive na část jeho článku, kterou zde cituji:

[…] z privatizace zisků a socializace  ztrát se stalo základní pravidlo ekonomiky  naší doby.

Vadí  vám to?

Pak zvažte, co se s  tím  asi tak dá  dělat!  Globálnímu zločinu a podvodům  může  čelit   jen globální síla, rozuměj globální kooperace, sdílení dat i kompetencí.  Jak chcete  řešit podobná podvodná schémata, když si každá země  bude daňově a  trestně právně  hrát na svém písečku, pod heslem, že  nesmí ztratit svou suverenitu?

Snaha  o  precizní zákony a navíc mezinárodně  sladěné a provázané zákony   se  nabízí  sama od  sebe. Nicméně v dnešní době  nějaký takový  stvořit, navíc  v reálném čase, kdy  se  reaguje na zjištěný problém nebo dokonce někdo s geniálním mozkem jej  anticipuje  předem, je  skoro utopie. A ještě větší utopií je, v  roztříštěné  Evropě prosadit komplexní, všude platnou legislativu.Buďme si toho vědomi. Dokonalost je krásná a lákavá, leč  skoro nemožná.

Nabízí se cosi jiného – vůle  voličů dát mocným na vědomí, že  kdykoli umožní nebo dokonce využijí  šedé zóny, že končí. Že něco takového prostě trpěno nebude a má v politice šmytec! Tohle  je  nejrychlejší, nejsnazší a  asi nejúčinnější!

Souhlasíte?  Fajn!

Domnívám se totiž, že uvedený způsob boje proti politikům je jedinou schůdnou cestou s neférovou globální politikou korporací a víra, že globálnímu zločinu může čelit jenom globální síla, je lichá. To bychom se totiž nakonec dočkali Světového státu s ústředním heslem: Komunita, Identita, Stabilita (podle A. Huxleye) a můžeme začít počítat nový letopočet od posvátného dvojitého RO (Rockenfeller; Rothschild).

Ze základních herních a fyzikálních principů totiž vyplývá, že žádnou globalizací nelze čelit náskoku světového finančnictví a maximálním výsledkem může být jen jeho vyrovnání. Jenže z teorie her plyne, že v takovém případě je to bankéř, kdo vyhrává.

To už nemluvím o potížích takový světový nadstát uřídit, pokud bychom chtěli zachovat alespoň minimální tresť z našich klíčových hodnot. Jakkoliv je touha být součástí státu s velkou politickou váhou pochopitelná, tvorba takového monumentu s sebou nese mnoho rozporů, které – jaké to štěstí – můžeme přímo plasticky sledovat jak ve Spojených státech, tak i jinde, i když třeba v Číně je můžeme pouze tušit.

Kromě tohoto online „divadla“ máme ale také globální instituce, např. WTO, OSN, MMF a další. A opět vidíme jak bezprecedentně selhávají a zvolna se mění v alibistický štít korporacemi ovládaných států. S nulovou vlastní akceschopností, ale rozsáhlou deklaratorní činností, jak vidíme například na tzv. Istanbulské úmluvě.

Dílo rady Evropy a adresované muslimskému světu?

Jak jinak chápat  úmluvu, která nově definuje některé trestné činy jako: mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování, vynucený potrat a vynucenou sterilizaci a požaduje po státech, aby je zavedly do svého trestního řádu. Dovedu si představit podobnou (nikoliv shodnou) úmluvu někdy v roce 1945 – 1946, po porážce nacistického Německa jako stopku jeho Norimberských zákonů, rozšířené eutanazii mentálně retardovaných jedinců a arestaci homosexuálů.

Ale vyplodit takové dílo v prostředí střední Evropy…to už se člověk musí pořádně nadechnout, aby si srovnal duševní homeostázu. Nutit tohle státu, který dal volební právo ženám hned po svém vzniku, který deklaroval absolutní rovnoprávnost muže a ženy v zákonu o rodině v roce 1950! To je neslýchané hulvátství nejhrubšího řádu. Jaké asi mohou být relevantní argumenty zavádějící tyto „novoty“ když nám osobní účastnice vypráví toto:

V šedesátých letech sem jezdilo velmi mnoho „západních“ feministek, které obdivovaly československé ženy, jak jsou pokrokové, jak samozřejmě se chovají atd. Já to slýchala i poté, co jsem se přestěhovala do západního Německa. Stačí si uvědomit, že rodinný zákon, který ženám přiznal naprostou rovnoprávnost, u nás vstoupil v platnost v roce 1950, kdežto v západním Německu podobný zákon přijali až v roce 1977. Ještě v době, kdy jsem přišla do Německa, platil paragraf, že

žena je oprávněna pracovat v zaměstnání, pokud to není v rozporu s jejími povinnostmi v rodině a manželství.“

A nedlouho předtím byl zrušen paragraf o tom, že muž může vypovědět zaměstnání své manželky bez jejího vědomí.

Ano takovéto „úmluvy“ (podobně Marakéšská deklarace) nejenže nerozšiřují právní vědomí občanů, ale ještě matou svými arogantně použitými interpretacemi běžných pojmů (např. gender – původně rod) ty, jenž se podobnými (pro nás nesmyslnými) texty zabývají. Dávají však plastickou představu, jak by vypadala společnost, kdyby se uskutečnilo budování nadstátu.

Když kdokoliv mele o genderu, tak vlastně zpochybňuje proces pohlavního rozmnožování. Jenže to je biologický proces, během nějž vzniká nový jedinec splynutím pohlavních buněk zpravidla dvou různých organismů. Pohlavní rozmnožování či alespoň nějaká forma sexuality se vyskytuje téměř u všech skupin organismů na Zemi. Pohlavní rozmnožování má tedy minimálně dvě fáze: produkci pohlavních buněk a jejich splynutí. Po oplodnění může následovat ještě nějaká forma péče o potomstvo například březost, hlídání mláďat, krmení mláďat, vyživování oplodněného vajíčka mateřskou rostlinou atd.

Značná evoluční tvárnost a flexibilita sociálního chování jsou z hlediska přírodního výběru a budoucnosti vývojových linií mimořádně významnými dispozicemi. Platí to obecně a v případě evoluce člověka zvláště. Již řadu desítek tisíc let probíhá v lidské společnosti vývoj právě tímto způsobem. Umožňuje velkou akceleraci a přivedl lidstvo tam, kde nyní je.

To, že pohlavní rozmnožování v určité formě existuje u většiny druhů na Zemi, naznačuje, že zřejmě přináší organismům nějakou výhodu. Evidentně se jedná o evolučně stabilní strategii.

Jakékoliv gender teorie (a že jich je!), respektive jejich praxe, pracuje proti přírodnímu výběru, proti jeho flexibilitě, proti evoluční tvárnosti.

Rozdíly mezi samci a samicemi jsou u mnoha živočichů značné. U lidského druhu vedl vývoj zřejmě k rostoucí specializaci. Vzhledem k významné flexibilitě je možný i vývoj opačný a zdá se, že ten je v nové době nejen žádaný (ženami, feministkami), ale i žádoucí. Přesto však platí, že některé vzorce chování jsou u lidí v zásadě stejně přirozené, jako jsou jejich ekvivalenty (nebo protějšky) u (ostatních) druhů, které neprošly dramatickou přeměnou svého postavení ve světě.

Od přírody danou rolí ženy je ovšem rodit děti, s čímž souvisí daleko větší investice do nového života než je tomu v případě muže. Od tohoto faktu se odvíjí mnoho rozdílů. Role (ženy a matky, natož muže a otce) se ovšem časem zřejmě staly nahraditelnějšími. Nejen ženami, nebo muži v rámci širší rodiny, jak tomu bylo odedávna, ale i institucemi společnosti a příslušníky obou pohlaví navzájem. S rostoucí diferenciací způsobů obživy a života musí obstát další a další inovace dělení (resp. alternování) rolí v rodině a společnosti.

Přes uvedené je zřejmé, že mnohé archetypy žijí mezi muži a ženami dále, nejsou tu pro bezdůvodné omezování žen, ale jako základ stále funkční dělby rolí a nad to jako záloha, neboť bylo vždy výhodné být připraven na návrat (do) starého světa. Dokonce ani rozumově nemůžeme potřebnost osvědčené druhové výbavy považovat za uzavřenou historii. No a do toho přišli fanatici, co tyto role vnímají jako utlačované s požadavkem vidět v roli pohlaví sociální konstrukt. Nakonec Magdaléna Šipka píše:

Nakonec se jako papež František s francouzskou ministryní školství hádám nad obědem s jedním ze svých nejlepších přátel, jestli je gender „jen“ konstrukt, nebo jde o něco esenciálního. Já esencialista pak odcházím ke svému hluboce netradičnímu vztahu a on do svého vztahu hluboce tradičního. Nepřeme se o to, zda nazveme staletou polaritu ženského a mužského jako boj dvou myšlenkových konstruktů, ideologií, nebo jestli jí přiznáme určitou transcendentální, spirituální hodnotu. Nakonec se skutečně můžeme neshodnout pouze na tom, jakou míru svobody přiznáme jednotlivým lidským bytostem k pohybu vně nebo napříč mužstvím a ženstvím.
Výpověď papeže Františka je nejspíš jen smutným svědectvím o nedůvěře v životaschopnost další generace…

Může se někdo oprávněně divit, že Orbánova vláda zakázala univerzitám přijímat nové studenty do oboru gender studia, který se zaměřuje na zkoumání kulturně a společensky vzniklých rozdílů mezi muži a ženami? Že nevidí důvod, proč tato „studia“ podporovat z peněz poplatníků.

Požadavek vidět v genderu sociální konstrukt pokračuje požadavkem neuvádět pohlaví. Z toho přístupu je zřejmé jak vážně to gender studia s rovnoprávností myslí. Cílem genderové ideologie je zrušení identity pohlaví, aby se člověk osvobodil od diktatury přírody, od heterosexuálního kulturního útlaku a od kulturně vynucovaných genderových rolí. Až jednou ženy už existovat nebudou, nebude je ani možné utlačovat. „Může feminismus existovat bez kategorie ženy?“ Zatím je ale strategicky výhodné odvolávat se na ženy a jejich jménem klást reprezentativní požadavky“ (Judith Butler; 1990). A teď to podstatné:

Z hlediska zájmů velkého kapitálu se progresivní neoliberalismus opírá o spojení hlavních proudů nových sociálních(?) hnutí, jmenujme feminismu, antirasismu, multikulturalismu a LGBTQ na straně jedné a sofistikovaných odvětví, jakož i byznysu založeného na službách, opět jmenujme Wall Street, Silicon Valley a např. Hollywood na straně druhé. V této alianci jsou všechny síly na jedné lodi se silami finančního kapitalismu, kterému – jakkoliv to možná nebyl úmysl – nakonec vtiskli své charisma.

Všimli jste si, že Nancy Fraserová pokládá feminismus, antirasismus, multikuluralismus a hnutí LGBTQ za sociální hnutí, tedy za srovnatelné s bojem chudých za důstojný život?

Demokracie je stavem společnosti tehdy, jsou-li privilegia vybraných skupin a poslušnost všech nahrazeny hodnotami rovnosti, svobody a solidarity. Hm, rovnost…tomu rozumím. Já pán, ty pán a žádné, ani zprostředkované nástroje (například dražší advokát), na tom nemohou nic změnit. Jak máme ale rozumět požadavku svobody?

Herbert Marcuse kdysi řekl, že jádrem požadavku svobody je osvobození od nedostatku, což by změnilo vnitřní strukturu lidské existence; individuum by bylo osvobozeno od cizích potřeb a povinností, které mu ukládá svět práce. Individuum by mělo svobodu rozhodovat o svém životě autonomně a to by také bylo jeho charakteristickým rysem.

Nesouhlasím!

Je-li tomu totiž tak, jak tvrdí filosof, pak osvobození od nedostatku nemůže být využito ke změně systému. Svoboda se může realizovat pouze ve svobodě volby v rámci širokého sortimnetu zboží a služeb. Je to svoboda člověka, který si může vybrat mezi tyčinkou Snickers a dalšími jedenadvaceti druhy proteinových tyčinek.

Skutečná svoboda je v podmínkách korporátního kapitalismu minimální. Velmi závažná je ta skutečnost, že vysoce centralizované politické útvary se musí vyrovnávat s problémy, jež jsou natolik komplexní že je stěží představitelné, aby o nich rozhodovali neodborníci.

Státní politika vyžaduje profesionály, zatímco volební kampaně apelují na politické laiky, na kterých je, aby vybrali ty nejschopnější.

Všechny kroky korporátního machismu vedou právě k té Světové společnosti, k tomu světovému státu a vidíme to – a kdo nevidí, nechť si protře oči – v každém projevu jimi servírovanými proudy a hnutími. Vždyť jak se blíží uvažování tzv. Nové levice neoliberalismu můžeme slyšet přímo z projevu koryfeje Nové levice, Herberta Marcuse. Ve slavné přednášce Problém násilí v opozici, pronesené v červenci 1967 v Západním Berlíně, filosof Herbert Marcuse definoval, co je to nastupující nová levice, proti čemu bojuje a jaké jsou její cíle:

„Je to opozice proti nátlaku, proti všudypřítomnému nátlaku systému, který svou represivní a destruktivní produktivitou stále nelidštěji vše degraduje na zboží, jehož koupě a prodej představuje živobytí a životní obsah. Je to opozice proti pokrytecké morálce a ‚hodnotám‘ systému.

Neméně ostře vymezil novou levici vůči levici „staré“, když prohlásil, že

„nová levice není kromě toho žádným způsobem fixována na dělnickou třídu jakožto na třídu revoluční. Sama ostatně nemůže být definována vůbec třídně. Skládá se z intelektuálů, jednotlivých hnutí za občanská práva a z mládeže, zvláště té radikální… A co je zajímavé, toto hnutí nemá jako své mluvčí tradiční politiky, nýbrž mnohem spíše takové podezřelé postavy, jako jsou básníci, spisovatelé a intelektuálové.“

Dost možná nejdůležitější vymezení ovšem bylo to nejparadoxnější:

„Jde o opozici proti demokratické, efektivně fungující společnosti, která alespoň za normálních poměrů nepracuje s terorem.

A je to opozice proti většině obyvatelstva, včetně dělnické třídy.“

Ale to je přesně to, o co usiluje neoliberalismus. Nejpodstatnější z těchto myšlenek je snižování účasti státu na jeho řízení, které se v minulosti projevilo rozsáhlými privatizacemi, jednoduchosti byrokratickou činnosti, strohostí, volným trhem, snižováním daní a snižováním státních výdajů výměnou za posílení role v soukromém sektoru jak v ekonomice, tak celkově ve společnosti. Součástí tohoto myšlenkového směru je apel na individualismus, odpovědnost, a samostatnost jednotlivců. Teorie neoliberalismu zastává názor, že bez zásahu státu dosáhne trh efektivity, hospodářského růstu, distribuce příjmů a technologického pokroku úplně sám. Jakýkoliv zásah ze strany státu tyto jevy může pouze zhoršit.

Jenže neoliberalismus byl ve skutečnosti pouhým politickým projektem, kterým firemní korporace odvracela moc zaměstnanců. Jak neoliberalismus, tak Nová levice jsou hnutí, která nerespektují lokalitu, jsou globální.

Jsou přesně tím co by tu mělo být v boji proti globálním švindlům?

A demokracie nad úrovní národního státu?

Dovedete si snad představit světovou demokracii?

To už je i z definice nesmysl. Nechtějme nadnárodní stát, spolehněme se na spolek států, kde má ale každý svou suverenitu. I světový finanční trh je totiž na nich závislý, jinak by se je nesnažil obracet na svou víru. Chcete příklad? Západní svět (spolu s Ruskem) hledá způsob jak obchodovat s Iránem a vyhnout se dolaru a SWIFT (počítačově řízený systém pro dálkový přenos dat mezi bankami a dalšími finančními i nefinačními institucemi). A nepochybně takový způsob najde.

Proto je světový finanční trh tím institutem, který musí být regulován. Stačí odpovědět na otázku kdo těží ze světového finančního trhu? Společnost jako celek jenom velmi okrajově. Takřka vůbec.

 

Vlkův dovětek:

Zařadil jsem  článek pana  Lea  okamžitě  k vytištění, 5 minut po tom, co jsem ho našel v poště.

A byl bych, na  rozdíl od konstatování odhadu mé  nevůle,  nad ním  pochvalně  zavrčel. A v podstatě  vrčím pochvalně i nyní. Mám jediný problém – nikoli s jeho faktickým sdělením, nýbrž s  tím,  že  je  primárně vymezen jako  polemika k mému textu ze  včerejška. Ačkoli  polemikou  není.

Já se nepřimlouval za  existenci nadnárodního superstátu. Snažil jsem se vysvětlit,  že  v éře  globální ekonomiky a  tudíž také  globálních podvodů a  zejména těch páchaných  nadnárodními korporacemi s  využitím nejmodernější techniky, kdy  se dají generovat obrovské finanční zisky  jen tím, že  někdo si  zajistí privilegované superrychlé spojení  mezi  svými počítači, napojenými na hlavní  burzovní centra na světě a je schopen v nanosekundách na jedné  burze nakoupit a v témže okamžiku na jiné, na  druhém konci světa  prodat, protože provádí tzv. bezrizikovou  arbitráž – ví že prostě  levně koupí a drážeji,  byť  například  jen o  centy  či zlomek centu, což  sice neporušuje  nijak zákony, ale  je klasickým příkladem  ekonomicky  naprosto neužitečné, ale  nesmírně  výdělečné a hlavně  rizik prosté, činnosti, je na tohle  každá národní  jurisdikce krátká. U  těhle  superrychlých arbitráží  to  zas  až  tak moc  nevadí, ačkoli by  mělo, protože  to pokřivuje  trh a jeho regulativní schopnosti. Ale  stejné procesy jsou prováděny  při  nyní  už  globálních ekonomických podvodech -viz Cumm-ex nebo  daňové  čarování  globálních , zejména internetových korporací. To nelze regulovat jinak , než nad  národní  úrovni. Sdílením kompetencí, informací a  bezpodmínečnou spoluprací mnoha státních formací.My   Microsoftu, Googlu a  podobným jako republika  nic  nevnutíme a  k ničemu je  nedonutíme. EU jako celek  už  ano.  O tomhle  jsem psal. Protože  je  tu vedle  podvodů a  nemravných zisků  ještě  jedno obrovské riziko – zhroucení  celosvětového finančního systému, pokud  ti globální to někde, ve  snaze  realizovat  globální zisk, přepísknout a ohrozí  svými machinacemi finanční stabilitu například  některé  velké světové  banky. Lehman Bros  nepatřila  ani mezi první 20 a  přece  její pád  málem položil světový  bankovní systém. Globální kolaps  by  nejspíš vymazal celoživotní úspory  převážné  části lidstva. K čemu by to následně  vedlo, nechám  na  fantazii  každého z  vás.  Svět se z toho poučil a  EU  vydala  jednotné  bankovní  předpisy pro všechny  banky  v Unii. Nikdo ani necekl.   Ačkoli to  byl zásadní průlom do národní suverenity. Všichni pochopili, že  to prostě  tak být musí, chceme  li přežít.

Mnozí mávnou rukou – řeknou si – finance, globální?  Tak tomu vůbec  nerozumím. OK. dám něco, co denně  má v  ruce každý z nás – léky. Vždycky  když  mi  u doktora  předepíší nějaké  prášky, se zájmem  řeším značku  výrobce. Většinou  vidím nějakého nadnárodního obra, giganta  ve svém oboru. Ale i kdyby  ne, pak  vím, že  po celém světě /civilizovaném/ platí velmi tvrdé předpisy  pro testování  léčiv před  jejich nasazením do praxe. Aby  se předešlo skandálům , jako byl kdysi Contergan. Také  platí, že splní li  jeden výrobce  testy  léků v  jedné zemi Unie,  splnil ve  všech. Jen tak se mohou  nové léky  dostat  k pacientům dostatečně  rychle.  Státy  odevzdali velmi podstatnou  část  své kompetence! Mimořádně  důležitou. Myslím, že nikdo z nás  nebude protestovat a  dožadovat s e národní suverenity  v  uznávání  testů léčiv, v rozsahu, jaký  tady byl  ještě v roce 1989.

Tohle a  jen tohle  jsem svým  článkem chtěl sdělit. Nic  více. Gender? Nová levice? Liberalismus? Postoj  v Marcusemu a Nové  levici?  Vše  pane  Leo  sdílím.  Nicméně naše dva  články se míjejí. Což absolutně neznamená, že  nemají  každou svou  hodnotu. Opak je pravdou.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.