REFERENDUM S TRPKOU PŘÍCHUTÍ aneb KULATINY BEZ FANFÁR


napsal Xaver

 

Asi bych měl být přesnější, co se titulku týče…Protože vítězové referend mají důvod k radosti (nevím, jestli to ještě dnes platí o všech, co hlasovali třeba pro Brexit), zatímco poraženým nezbývá než polknout tu pověstnou hořkou pilulku…Ale existuje jedno referendum, jehož výročí si za chvíli připomeneme, kde vítězové i poražení mají oba stejný důvod hořce zaplakat – pokud ovšem zbylo ve všech dost soudnosti.

Většině z vás určitě říká něco slovo, jméno, pojem Zwentendorf. První a zatím poslední atomová elektrárna na rakouském území, specifická tím, že ač hotová, připravená po stisknutí pojistky vyrábět proud, nikdy spuštěna nebyla. Trochu si její historii zopakujme.

Výstavba byla zahájena 4. dubna 1972 (dva roky před Dukovany), ale pokračování zbrzdilo – zemětřesení. Na Dunaji pod Vídní! Nicméně za čtyři roky byla kompletně hotová, drahá, na nejvyšší dosažitelné technické úrovni. Avšak už v průběhu výstavby se v zemi zformovalo silné protiatomové hnutí, které svými akcemi (někdy i takovými excesy jako hladovky) začalo ovlivňovat a manipulovat značnou část rakouského obyvatelstva.

Trochu odbočím: jistě si pamatujeme, jak se právě tito a jim podobní snažili různými blokádami, shromážděními, tiskovinami apod. ovlivnit a protiatomově naladit i naše obyvatelstvo. Jednou jsem byl přítomen na našem velvyslanectví ve Vídni, kdy do těchto akcí zapadla i výprava hornorakouských matek s dětmi, které tu srdceryvně – a pochopitelně bez jakýchkoli technických znalostí – orodovaly dopisem prezidentu V. Havlovi za odstavení „černobylského“ reaktoru v Temelíně.

Jak vidět, nic z toho na Čechy nezapůsobilo; ani údajné uplácení některých našich protiatomových aktivistů a spolků, ani „nahánění hrůzou“ americkým advokátem Mr. Faganem (který se nakonec projevil jako úplný břídil – po všech stránkách; zajímalo by mě, kolik si naúčtoval…).

Ale vraťme se opět ke „krásnému, modrému Dunaji“. Přesněji, proč toto krásné lidské dílo, dnes nazývané kritickými Rakušany atomové mauzoleum, nikdy nezačalo plnit své poslání, tj. obsluhovat elektrickým proudem 1,7 miliónu domácností. (Jejich značná část dnes tahá místo toho proud z českých atomových elektráren, ale to je jiný příběh.)

Zkrátka protiatomoví bojovníci burcovali tak razantně, až vláda musela vypsat k otázce přijetí či odmítnutí jádra referendum – první v Rakousku od roku 1945. Konalo se přesně PŘED 40 ROKY, 5. LISTOPADU 1978 (proto tato připomínka). Proti využívání atomové energie se vyslovilo 50,47 procenta neboli 1,606.308 hlasujících, naopak pro využívání hlasovalo 1,576.839 zúčastněných. Rozhodlo tedy pouhých 29.469 hlasů!

Na základě toho pak v prosinci 1978 rakouský parlament rozhodl o definitivním „vystoupení“ země z atomové energie (Atomsperrgesetz).

Vážení, ta čísla si zapamatujme pro případ, že někdy budeme postaveni před podobné rozhodování (i když při známé „výkonnosti“ našich vyvolených toho budeme nejspíše ušetřeni). Protože i tak malý počet lidí, navíc v drtivé většině „nezasvěcených“, rozhodlo o ekonomickém masakru nemalých rozměrů!

Posuďte: výstavba Zwentendorfu stála v přepočtu z tehdejších šilinků 650 miliónů Euro, s připočtením nákladů na údržbu až do uzavření v roce 1985 byla vyhozena více než jedna miliarda Euro. K tomu připočteme náklady na uspořádání referenda a hlavně nevypočitatelný ekonomický přínos tohoto zařízení za dobu životnosti. Prostě ztráta astronomického rozsahu, kterou nutno přičíst nikoli jen antiatomovým fanatikům, ale i politikům, kteří tehdy stáli v čele státu.

Během doby se spekulovalo s různým využitím Zwentendorfu, jako například pro přestavbu na plynovou elektrárnu, muzeum a jiné. Až v roce 2009 se konečně dočkala: na její střeše, fasádě a okolních plochách bylo instalováno 1.000 fotovoltaických panelů…Musí to být krásný pohled!

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.