Ed McBain, inkluze, škola v Ostravě a co musejí snášet naše děti a nemusí ty prominentní.


Nečekejte  Steva  Carellu. Nepřijde, nebude  nic  řešit a nijak do našeho dnešního sloupku  nezasáhne. Jeho duchovní  otec, tedy  ten přímý -Ed McBain také ne. Ovšem jeho alter ego Evan  Hunter, protože  jde fyzicky  o jednu a  tu samou osobu už  ano.

Proč že  jsem se  takhle složitě dopracoval   k tomuto dvojjedinému  autorovi skvělých  knížek? Protože  McBain je přeci jen daleko známější než Evan Hunter.  Proto, abych hned  v úvodu nahodil správnou atmosféru, mohl se zmínit  o Hunterově  nejznámější knize  z první poloviny  50-tých let – Džungli před tabulí.   Pokud  vás  napadá, že  jsem zaměnil autory a  že vlastně  dnes  bude  další díl knihovničky  kolegy  Řezníčka z Brna, musím vás  zklamat. Knihovnička a upozornění na  zajímavou  knížku se  nekoná, protože  tahle  v originále vyšla už v   roce  1954 a stejně  skvělý  film podle ní natočil režisér  Richard  Brooks už o rok později. Takže  stará vesta. Ten film šel i  u nás. A  dostal v ní jednu ze svých   z prvních  filmových rolí Sidney Poitier, který, světe  div  se – v ní představoval absolutního záporáka. Aby  se  o málo později objevil v přesně opačné úloze ve  velmi podobném příběhu s názvem  Panu učiteli s láskou, který  z něj, spolu s  dalším tehdejším hitem Hádej kdo přijde k večeři, udělal první opravdu celosvětovou černošskou  filmovou star.

Proč  jsem si dal tohle  literárně  filmové retro  z  dob  své opravdu ranné mladosti? Nikoli kvůli  sentimentu. Nýbrž proto, že  se  mi  shodou okolností  dostala  v týdnu do ruky  ta  Hunterova  knížka a vedle  toho jsem narazil na nečekanou   velmi kusou informaci tuzemských sdělovadel  o incidentu, který se odehrál  na  Základní  škole v Jugoslávské ulici v  Ostravě. Dovolím si přebrat  hlavní  část  informace z Aktualne.cz, které, zřejmě  jako jediné tento incident zaznamenalo.

Na ostravskou Základní školu Jugoslávská se minulý týden vypravilo zhruba šest desítek rozezlených rodičů. Žádali vyloučení žáků, kteří se ve škole nedávno poprali. Tvrdí, že se kvůli malým agresorům jejich děti bojí chodit do školy.….

….Někteří rodiče dokonce tvrdí, že mělo dojít k ublížení na zdraví i jedné z učitelek. To ředitel popřel. Co se přesně ve škole odehrálo, není jasné, policie okolnosti odmítá komentovat. …

Tolik skutková podstata  věci. Prostě  do  Čech a na Moravu  vtrhla džungle  před tabulí. Nikoli nečekaně a nikoli  nyní. Ona  už tady nějakou  chvilku, s rozvolněním školní praxe po převratu  je. A zatím jen občas  vyhřezne na  veřejnost, když  dojde k nějakému  velkému  excesu, který  už  nejde ututlat  ani na příslušné škole, ani  pod  dozorem inspekce ministerstva  školství. Takže  ta  do Česka  zavlečená školní  džungle    se  nám šíří  skrytě pod pokličkou, stejně jako třeba  kůrovec.  A  jen  e čeká, až  z toho bude pořádná kalamita. Jako u toho brouka.

Ta ostravská  událost nedoznala  ani zdaleka  podobně  široké publicity  jako událost  z před  dvou roků, kdy  tři grázlové  z průmyslovky  v Praze  na Třebešíně šikanovali  jednu  z profesorek tak, až zemřela. Tenkrát toho byly plné  noviny  i televize. Tentokráte o ostravském incidentu se mi,  s výjimkou  Aktualne.cz, nepodařilo vygůglit  už  vůbec  nic. Ačkoli jde, minimálně pro mne, o stejně závažnou věc – o to, že české školství má  už  dlouho a  více než nakročeno k poměrům  na  anglo amerických  školách veřejného typu. Školám, kde  musí  být  ochranka, školám, kde dětské gangy  jsou  standardem, školám,  kde  učení  je  asi to poslední , co se tam  jaksi provozuje.Školám , kam  normální rodič, který chce  svým potomkům poskytnout opravdové   vzdělání a může  si finančně  dovolit   soukromý vzdělávací ústav, se na hony  vyhne.Protože  slovy  Evana  Huntera  to tam vypadá takto:

„Chlapecká škola je  žumpa“

„Jediný rozdíl na dívčí škole je to, že do žumpy je nalito trochu parfému.“
„A co teď, teď se z té žumpy stane hrob.“

Můžete  namítnout , že  panikařím!  Ani trochu. V té Praze  šlo o brutální šikanu tři násilnických  blbečků. V Ostravě minulý  týden už to mělo daleko širší rozměr – do školy  vtrhlo šest desítek rozezlených  rodičů! S  tím, že se jejich děti bojí chodit  do školy, protože  jsou  napadány a  násilně  inzultovány  jejich děti!!! Zřejmě nikoli jednorázově, nýbrž  delší  čas. Jde tedy  už  o „plošný požár“. A nikoli včerejšího data!  Je na  čase  doplnit , co k incidentu poznamenal  ředitel školy -ten viní ze situace inkluzi a upozorňuje, že vyloučit žáky nemůže.

„Poprala se parta žáků, kteří se navzájem neustále provokují a dělají si naschvály,“ popsal konflikt pro Aktuálně.cz ředitel školy Petr Opletal. Podle něj ale není důvod k tomu, aby měli o své potomky obavy rodiče ostatních dětí.

Jenže ti mají jiný názor. Někteří viděli i video, na kterém spolužáci rvačku zachytili, a chtěli od vedení školy slyšet jasnou odpověď, jak chce zajistit, aby se situace neopakovala.

„Rodiče na nás křičeli, že nic neděláme. Jenže my máme omezené pravomoci. Dítě na základní škole nelze vyloučit. Maximálně můžeme požádat jejich rodiče, aby přišli situaci řešit do školy, ale pokud nedorazí, nemáme žádné prostředky, jak bychom je k tomu mohli donutit. Můžeme to akorát napsat do zprávy sociálním pracovníkům,“

Kvůli jednomu konfliktu několika nezletilých žáků se však nyní celá škola otřásá v základech. Přitom tomu tak vždy nebývalo. Opletal tvrdí, že problémových žáků ve škole přibylo poté, co byla v roce 2016 zavedena inkluze, tedy společné vzdělávání dětí se speciálními potřebami.

„Podle mě je nesmysl, aby se v běžných školách společně vzdělávali žáci s dětmi, které mají poruchy chování nebo učení a chovají se problémově. Před zavedením inkluze by tyto děti byly umístěny do speciálních škol, ale to už tak dneska nechodí,“ říká Opletal.

Souhlasím s  ředitelem Opletalem – ano do inkluze  bylo všechno jinak. Jenže  novátoři  a  páchači  dobra  prosadili  v ČR  inkluzi. Ačkoli každý  trochu soudný  člověk měl jasno, že  inkluze  je  atentátem  na  vzdělávací proces a  na  naše  děti. Ostatně Kosa k tomu přinesla  celý seriál detailních  článků  z klávesnice někoho, kdo se dlouhodobě   ve  školním prostředí aktivně  pohybuje. Jsou pod  názvy  Moje  chandra  I.  až  IX.  k nalezení  v  sekci  Prkno Brouka Pytlíka. Čili žádné konjunkturální surfování!

Inkluze  prostě  jinak dopadnout  nemůže  a nemohla. Když se složí dopravní kolona, která  společně  vyjede a  musí společně také  dojet s  nákladem do místa  určení z moderních  nákladních  aut,  mezi které je  sem  tam zařazen koňský potah a mezi řidiče i vozky  jsou navíc  posazeni  notoričtí opilci a lidé  bez  řidičáku,  pak je každému jasné,  že  takovýhle  transport  se bude pohybovat  rychlostí nikoli těch moderních  aut, nýbrž  koňských spřežení a  že  nutně musí  dojít  k haváriím a rozbrojům během  cesty. Přesně tohle je inkluze  v českých  školách!

Páchači dobra, v idealistické snaze  povznést  nějak  handicapované, v podstatě  omezili přístup  normální  většině  ke  standardnímu vzdělání, neboť  omezili  jeho postup v  čase a  pokusem o integraci grázlíků z problémových rodin i vlastní  vzdělávací proces!

Budu citovat opět z článku na  Aktuálně.cz

Učitel Lukáš Lis ze Základní školy Soběslav, který získal ocenění Zlatý Ámos, říká, že od doby zavedení inkluze se tempo výuky radikálně zpomalilo. Děti, které se díky inkluzi dostaly na běžnou základní školu, jsou podle Lise celou školní docházku na chvostu a jen sledují, jak rychle se ostatní naučili to, co oni nejsou schopni pochopit.

„Dnes jsem například jednomu z dětí na druhém stupni vysvětloval, že na boty nelze ukázat jako ‚ti boty‘, ale ‚ty boty‘ nebo že neexistuje slovo ‚holubá‘ či ‚holubé‘, pouze holubí. Podotýkám, že nešlo o cizince. Nemám vůbec nic proti samotné myšlence zapojování pomalejších dětí do třídního kolektivu, ale jsem si jistý, že dítě potřebuje zažít úspěch,“ říká Lis.

Česko zvolilo svou vlastní cestu k  džungli před tabulí! A nehodlá s  tím skončit. A vlastně  ani nic  dělat. Jak o tom svědčí  slova dámy,  která se o  prosazení inkluze  zasloužil a mimořádně – jisté  Kláry Laurenčíkové z něčeho, co si hrdě  říká Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání.  Jestliže  si otevřete ty  články ze  seriálu Moje  chandra  I.  až  IX., je  tam o ní  řeč  mnohokrát a detailně.  Ovšem ona  to dnes, po ostravském incidentu, vidí takhle:

Především namítá, že děti s problematickým chováním byly ve školách vždycky. Uznává však, že chybí metodika, která by školám pomáhala podobné situace řešit.

„Školám chybí podpora při zvládání podobných situací. Před dvěma týdny jsme proto zahájili roční výcvik pro školní psychology, speciální pedagogy i učitele, na kterém se naučí prevenci a stabilizaci problémového chování dětí a mladých lidí,“ říká Laurenčíková.

Jaká lehkost bytí – zlobivé dětičky  byly  ve školách vždycky  vy oslové!  Byly  paní Laurenčíková, jenže  ty  extra obtížné ve  škole  zvláštní. Aby  se  ty  ostatní mohly  nerušeně  učit!

Kouzelná je  potom  ta  hláška o metodice!  My povolaní a chytří /kteří jsme nikdy  neučili nebo jen málo/ vám  napíšete  metodiku a  na  vás  – neschopných trubkách bude aplikace  té metodiky. A  když to uděláte  správně  bude po problému.Ovšem když  tu implementaci nezvládnete- vy trubky, tak  holt  budete mít potíže  dál a  běžte  si stěžovat na lampárnu!  My,pomazaní a  povolaní víme co je nejlepší!

Laurenčíková a spol. ignorují realitu. A ta  je tvrdá,  celých  -79%  ředitelů  škol má na inkluzi jasný názor   -inkluze  nefunguje! To jsme  si nevymyslel, jen ocitoval  název stejnojmenného článku. Také z  Aktuálně.cz.  Dovolím si z něj převzít  zásadní  pasáž:

Současná podoba inkluze nefunguje podle 79 procent ředitelek a ředitelů, pouze 14 procent odpovědělo opačně. „Ředitelé se na adresu inkluze vyjadřují poměrně tvrdě, ne z pohledu jejího smyslu, ale z pohledu nedomyšleného procesu její aplikace do praxe,“ uvedla Vondráková.

Podle řady ředitelů byl starý systém jednodušší, efektivnější, výrazně levnější, bez zbytečné administrativy, a to i při zajištění společného vzdělávání s handicapovanými žáky.

Tohle  je  vadný  systém, který  žádná  příručka a  nebo návod  k použití  neopraví. Jen zakonzervuje. Ale  říkejte  to fanatickým páchačům  dobra! Je  s nimi stejné pořízení  jako s  každým  fanatikem, úplně  lhostejno zda s  islámským, ekoteroristou, evropsky  hodnotovým nebo zemanistou.Není ochoten slyšet na žádný  argument, statistiku  nebo doložitelná fakta, která nejsou v souladu s jeho názorem.

Takže  -džungle před tabulí. Nyní už  asi napořád a  čím dál  více. Tím spíše,  že  se  už  viditelně a  jasnými důsledky  rozšiřuje  i za  tabuli. Schází  kantoři. A nikoli málo. Na jaře  se operovalo s  číslem  5 000.

Nedostatek kantorů  nejakutněji pociťují ředitelé středních odborných učilišť a středních odborných škol, do určité míry se jim ovšem nevyhne žádná škola. Objevují se tak i případy, kdy školy už dva roky hledají náhradu za učitele, kteří se chystají odejít do důchodu.

Jako největší problém pak mnozí a především oficiální autority, vidí především nízké odměňování učitelů. Do budoucna přitom problém hrozí ještě vygradovat, jelikož ze škol odchází více učitelů, než kolik jich opouští brány pedagogických fakult.

Mám doma  učitelku. Nyní  už  nějaký pátek bývalou.  Učila  celý svůj aktivní  život a  dobře. Na základce. Je často přemlouvána, zda  by nechtěla  zpět. Ani jí to nenapadne, přestože  24 hodinový pobyt 365 dnů v roce s mou  maličkostí  je  malé peklo. Klíčové slovo  je MALÉ  ve srovnání s peklem  v  současné škole! S  inkluzí, přemírou papírování, agresivitou  rodičů, ignorancí  řady  žáků, přitroublou drzostí  úřadů a povýšenou  arogancí  novátorů typu   Laurenčíková a spol.  Tohle nezaplatí  žádné peníze!

Mimochodem,  stát za poslední  roky  nasypal do  učitelských platů opravdu  nemalé peníze.  Rostly  velmi nadstandardně. Nemluví ze mne  nějaká závist – ty prachy  jsou víc zasloužené. Přesto se nezvedl zájem o  učitelské povolání. Ani jeho prestiž. Není  potřeba  příliš mudrovat  proč-do pekla před tabulí a  za  tabulí se chce  jen málokomu. Kdo, zejména po studiích, má  možnost  si vybrat  jinou profesní cestu,kde mu nebude tolik srážek s lidskou blbostí,   má  snadnou volbu. V 45-ti a  více  se už  zaměstnání mění mnohem hůře.

Inkluze  je  zkrátka  gigantický omyl několika  sociálních  Mičurinů podle  západních  vzorů. Výsledky  jsou vidět nejen ve  školách  samotných, ale  také  v úrovni žáků, kteří  jdou na střední a zejména vysoké školy, ale především v mezinárodních srovnáních. Singapur, Jižní Korea s  jejich trváním na disciplině  apreciznosti jsou nedosažitelně daleko. . Ona kolona  náklaďáků, do níž  jsou zařazeny  žebřiňáky s koňmi  nemůže opravdu  jet  rychleji  než  dokážou ty  žebřiňáky.

Je  zvláštní, že  tihle  páchači dobra  a hlasatelé  rovných příležitostí  zatím nevyrazili s nápadem, aby  povinné  kvóty  mezi lékaři, advokáty, hasiči, policisty, pracovníky  STK, zkušebními piloty, strojvůdci atd. atd.     měli  handicapovaní  nebo ti ze  sociálně  vyloučených oblastí.  A  ani v  divokém snu je nenapadne, aby  nějakého takového  lékaře nebo advokáta, když jej potřebují, prioritně  vyhledávali. Podivný a  nevysvětlitelný rozpor  chování.

Mohl  bych  tenhle  text uzavřít konstatováním, že  s inkluzí si ještě  užijeme a  že  jde opravdu o naprostý  úlet  sociální demokracie, jejíž  ministři školství  tuhle zjevnou šílenost  prosadili do praxe.

Neuzavřu. V tom původním textu mne  totiž  zaujalo ještě něco, co  je  řečeno v onom článku Aktuálně  o poměrech na ostravské  základce, kde došlo k  masovým bitkám mezi žáky. Mám na mysli následující  úryvek:

Počet dětí s poruchami se zdvojnásobil

Čísla mluví jednoznačně: žáků se závažnými vývojovými poruchami chování na základních školách přibývá. Zatímco v roce 2015, tedy rok před zavedením inkluze, jich bylo 6851, o rok později už 9225. K loňskému září, ze kterého má ministerstvo školství poslední údaje, se pak jejich počet zvýšil na necelých 13 tisíc.

Mezi tyto poruchy lze zařadit i vážné problémy, například bipolární poruchu, depresivní poruchy nebo závažné úzkostné poruchy, Tourettův syndrom, schizofrenii a další. 

Slova bipolární porucha a schizofrenie jsem nezvýraznil l náhodou. Praštilo mne  to doslova  do očí. Jak by také ne. Mám otázku  na všechny  babišáky – jak to, že  děti s těmihle  diagnozami mohou  chodit  do běžných  škol a  být každodenně podrobovány  stresu   vyučovacího procesu / jen si vzpomeňte na  svoje  školní léta  a netvrďte mi, že  to stres není!/a  dospělé děti vyšetřovaného předsedy  vlády, které on  sám do svého šméčka namočil nemohou  absolvovat  obyčejný jednorázový policejní  výslech???? Jak to, že  s  našimi malými dětmi je zacházeno takhle a s papalášskými, navíc  dospělými, úplně  jinak? Pro ty není  žádná  bavlnka  dost měkká!

A přidám ještě něco dalšího. Co také  souvisí se školstvím -s  tou megašikanou učitelky v Praze na  Třebešíně. Přišlo se na ni  až tehdy, když  někteří  žáci, kteří  měli dost  počínání těch  grázlů, neuspěli se svým  oznámením na vedení školy. Tak to natočili na  mobil a pověsili na  sociální sítě. Pak teprve  se ledy hnuly.  Ovšem zástupkyně  ředitel školy  jejich konání viděla  takhle:

Zástupkyně ředitele školy Taťjana Kubíková šokovala svým vyjádřením, že se zlobí především na ty studenty, kteří šikanu natočili a upozornili na ni média. „Já si kladu otázku, jestli toto není více zavrženíhodné,“ prohlásila Kubíková pro idnes.cz

Taky  si myslíte, že  jí kape na karbid a měla být ze  školy  na minutu  vymetena?

Fajn!

Takže  položím další otázku  – nepřipomíná  vám to takhle  náhodou  hysterické  výkřiky  Babiše a jeho mediálních souputníků a pohůnků na  adresu Slonkové  a Kubíka????

Pro mne  naprostá shoda!  Kubík se  Slonkovou jsou  stejně  špatní jako ti ze  žáků. kterým se příčilo chování  jejich vrstevníků.V obou  případech si dovolili ti špatní podat informace i něčím odpudivém a netolerovatelném  chování natočením dokumentu!

Ta  bláznivá  ženština s z té průmyslovky s e brání úplně stejně jako Babiš! Chyba není u ní,ale  u těch, co to natočili!

Tohle už není  džungle před nebo za tabulí, to je  metastázující společenská rakovina!

Takovýhle  thriller  by nevymyslel ani Evan Hunter ani Ed Mc Bain. A nepřijde  žádný bohem osvícený kantor  Glen Ford nebo Sidney  Poitier, aby  to všechno srovnal do latě!

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.