Podvod jménem Brexit a statečná hokynářka


Už  asi dva  týdny  jsem si  vyklaimoval středu pro příspěvek o  Brexitu. Zbytečně.  Britská  Dolní sněmovna  totiž  měla  vyslovit  svůj ortel nad  dohodou  o odchodu Britů z  Evropské unie, kterou vyjednala  Tereza  Mayová  s  Bruselem. Měla,  ale nevyslovila. Britská premierka ne/překvapivě  v pondělí v poledne hlasování odložila. Protože  bylo jasné,  že  nemůže  vyhrát. Naopak se  rýsovala  drtivá porážka nejméně, ale  možná až o  300 hlasů….

Kdyby  to tak skutečně  dopadlo, byl by  to býval  historický  debakl jakéhokoli ministerského předsedy  druhdy  opravdu  velké  Británie. Paní Mayové by  v takovém případě nezbylo nejspíš  nic  jiného, než  asi okamžitě podat rezignaci jak na post  premierky, tak předsedkyně  Konzervativní strany. Odmítla jít  tak rychle na nůž  svých řezníků.

Netajím se  a netajil jsem  se  svým postojem  k téhle političce. Na Kose  byla mnou  vícekrát nazvána hokynářkou. Z mnoha  dost  dobrých důvodů. Nicméně  nezbývá mi,  než  abych se  opravil  – po peripetiích  posledních  týdnů a  měsíců ji mám sice  i nadále  za hokynářku, protože  britské zájmy  jsou sobecké, malicherné, prostě  hokynářské a  ona je  kryje /nemůže  jinak/, nicméně doplnil bych  slovo statečná. Takže  celé  nynější vlkovo pojmenování  paní Terezy  je  STATEČNA hokynářka.  Snad je  dostatečně  naznačeno, které z těch dvou slov je pro mne prioritní! Ano, ta  dáma je  statečná.

Jakkoli ve světle  toho, že  couvla  z  toho na   dnešek dlouho naplánovaného hlasování, to může  vypadat jako protimluv. Věřte, že není.

Ona je  v  situaci, kterou  by  nejspíš  nechtěl řešit nikdo z nás. Nezavinila ji, nevyvolala  ji, spadla  jí na hlavu, když ti, kteří se o ni přičinili a  přímo jí  iniciovali, utekli z  boje a  schovali se za její sukni, aby ona  vytáhla ty  rozžhavené  kaštany  z ohně a  oni  jí  pak ukřižovali, že  nejsou dost  propečené nebo  že  je  zkrátka  neschopná kuchařka nebo…  Prostě  z tisíce různých nanejvýš  pochybných soukromých  důvodů.

Řekl bych, že  v  případě paní Terezy  zažíváme  genderovou  verzi pohádky  o tom  jak statečný Honza bojoval s  devítihlavou saní. Které  když  jednu hlavu utnul,  narostly okamžitě  dvě   další.

Když dovolíte  udělám, pro jistotu  krátkou rekapitulaci  cesty  k Brexitu a po něm.

Začnu  už na Kose omletým konstatováním – zapomeňte na  hrdého Brita, který  se  hrdinně postavil na odpor zlé Bruseli, který  radši bude krvácet, než by  žil pod bruselským diktátem! Nic není  vzdálenějšího pravdě!

Máme  zde Brita, naivního, hloupého, obelhaného a obelhávaného,  který  v podstatě  netušil o  čem hlasuje.  Který předvedl, jak  ošidným a naprosto nedostatečným nástrojem je  referendum.

Navíc  hlasuje jen proto, že  sobecký předchůdce  Mayové – David  Cameron si nebyl úplně jistý, jestli vyhraje  parlamentní volby, tak aby  vzal vítr  z plachet  tehdejšímu vůdci  protiunijní strany  UKIP  -Nigelu  Farrageovi, slíbil uskutečnění  referenda  o setrvání v  Unii. Nemusel to dělat, nikdo ho k  tomu nemohl donutit, jenže  Cameron  ty  parlamentní volby  chtěl vyhrát co nejvíce a  myslel si, že  stejně  v referendu nemůže  prohrát. Ve  volbách  také tenkrát, až  drtivě, zvítězil. Jenže vypsání referenda  se  nedalo  vyzmizíkovat.

Přesto normálně  by bylo proběhlo všechno podle  scénáře – referendum s nějakou  větší či menší většinou PRO. Kdyby…  Kdyby  část politické a  mediální  scény  nevycítila  svoji šanci na krev! Na  jedné straně  pár  upozaděných   konzervativních  politiků bez větší politické budoucnosti, v čele  s Borisem Johnsonem, na  druhé straně  kazisvěti, kteří chtějí  být ve světle  ramp – Farrage! K tomu přimícháme  lovce  senzací a skandálů s mediálním imperiem  – Ruppert Murdoch, pár  vysloveně  sobecky  orientovaných profesních a byznysových skupin – například  britští rybáři a  když k tomu přidáte  spoustu peněz a  lží a nechuť většiny  obyvatelstva zkoumat jakákoli fakta nebo je  alespoň  brát na  vědomí, pokud neodpovídají  jejich pocitům /co je  nějaká pravda proti pocitu, že? -viz graf až na úplném konci tohoto článku/ a tradiční fenomen  referend  ve  všech zemích  světa  s výjimkou Švýcarska,  dát  současné  vládě na pamětnou za  všechny její skutečné a domnělé hříchy, bez ohledu na to, o čem  se hlasuje a máte  zde  brexitový  výsledek.

A nyní  už  to bude příběh  STATEČNÉ  hokynářky  Terezy. Všichni očekávali, že  obě  hlavní  tváře  Brexitu – Johnson a  Farrage převezmou  odpovědnost  a  povedou  Británii  do  vystoupení  z Unie. Zejména  u Borise Johnsona  to měl každý za automatické… Každý  s  výjimkou SRÁČE Johnsona.

Za  toho sráče  se nehodlám omlouvat. Není důvod. Jiné pojmenování pro chlapa, co rozpoutá  bouři a když  se mu to podaří, tak  naprosto nehodlá     se  s tím nečasem porvat a udělat  něco pro lidi, které  pohltil a jež bojují o život a holou existenci.

Johnson odmítl jak  funkci předsedy  strany , tak křeslo premiera, schoval se za  sukně  Mayové.   Stal se sice ministrem zahraničí,ale vymínil si, že  NEPOVEDE  jednání s Bruselem o vystoupení!!! Ačkoli nemohla být žádná důležitější  zahraničně politická agenda. V momentě, kdy  začaly  docházet první nesmělé signály, že  snad nějaká dohoda bude, rezignoval na svou vládní pozici a stal se  hlavním kritikem  vyjednávání  Terezy  Mayové. Spolu s několika desítkami  konzervativních poslanců.

Výsledkem je, že  premierka  ztrácela  většinu ve  vlastní straně. Proč to si povíme  za  chvilku.

Velmi rychle zjistila, že  nemůže počítat ani s pomocí opozice, s velmi podmíněnou   výjimkou skotských nacionalistů. Labouristi sehrávali mimořádně  trapnou roli. I tady budete  muset na osvětlení malý okamžik   vyčkat.

V mezičase  poražená  část veřejnosti demonstrovala  za  vypsání  druhého referenda. S jasným vědomím toho, že  poměry  se  od minule  zásadně změnily  a že by  to druhé všelidové  hlasování dopadlo zcela jistě  opačně.

Což ovšem nikdo z  významných hráčů nepodpořil. Mayové se  nedivím. Kdyby  do toho šla, podepsala  by svůj  ortel politické smrti. Johnson a spol. by ji roztrhali za  živa, že pohrdá hlasem lidu a Corbyn by udělal totéž. Zájem země?  Zájem voličů? To  ani Corbyna  ani Johnsona  prokazatelně  nezajímá.

Začnu Corbynem a labouristy. V podstatě  se má za  to, že  referendum dopadlo jak dopadlo proto, že  právě   labouristí a speciálně  Corbyn osobně, zaujímali v  předbrexitové kampani pozici mrtvého brouka. Neříkali ani tak ani tak, aby ..  aby  stejně  jako Johnson z Brexitu osobně  vytěžili!  Aby  zkrátka  zvýšili  svoje  šance, že budou zemi vládnout!

Labouristé, jsou, tak jako všechny  evropské socialistické strany,  v depresi a  div ne rozkladu. Za normální situace nemohli  konzervativce  nijak v  žádných  volbách  v nějakém dohledném horizontu  – porazit. Jejich jedinou šancí byl vnitřní rozklad  dominující  strany. A  identifikovali,  že  ten rozklad a zničující  bitvu  mezi konzervativci musí nutně  nastartovat  Brexit! Proč?

Protože  Johnson. Boris  býval londýnským starostou. Pokračováním jeho politické kariery  mohl být  jen premierský  úřad.  Stačilo kývnout, když Cameron  zabalil a držel by,co chtěl. Jenže  tenhle  je nejen SRÁČ, a navíc zatraceně  vychytralý!

Věděl, že  následník Camerona  musí vyjednat  dohodu s  Bruselem . Stejně dobře  mu   došlo, že  ať bude vyjednáno co bude vyjednáno  nebo také vůbec nic,   vždycky je  výsledek  v konečném součtu  špatně. Že  Brexit dopadne na Británii a Brity těžce negativně.

U toho v žádném případě nechtěl být. Proto  brexitovou agendu nepřijal, ačkoli byl  ministrem zahraničí a  tedy nominálně  tím, kdo ji měl vyřizovat.  A hodil ji na jiné.  Proto, jakmile  se objevily  první náznaky, že  dohoda jaksi ano, kabinet  s  velkým humbukem opustil. A okamžitě   spustil palbu, že  s EU je vyjednáváno  špatně, Unii je  ustupováno, výsledek je pro Británii špatný atd. atd. Ačkoli na to špatně mohl osobně  dohlédnout, aby to špatně nebylo….

Zkrátka on u toho není a nikdy nebyl a  kdyby  to bylo na něm…  A  sbor jeho souputníků tvrdí  tuhle  srabáckou muziku. A řekli, že  dohodu nepodpoří. Tím pádem přišla  Mayová o šanci ji parlamentem protlačit. Pokud .. Pokud  nezíská  hlasy  od labouristů….

Nezíská,protože  ti hrají  stejnou  hru jako  Johnson. Pro  schválení nehnou  prstem, protože  nehodlají následně  nést  před voliči  cejch  těch, kteří  jim těžce zhoršili  život  a  životní podmínky.

Pro  labouristy  je  zajímavé jen to, že  by  Británie  mohla  jít k předčasným volbám, kde by  jejich soupeři  představovali rozhádanou a  rozeštvanou  smečku, kde každý  tahá jiným směrem a   voliči by ji mohli dost pravděpodobě  za  tu nerozhodnost  potrestat.

Když to shrnu, Johnson  vráží Mayové  onu příslovečnou kudlu do zad, proto, aby  se  následně, přes její mrtvolustal premierem, který nebude zatížen důsledky  toho, co vyvolal a  způsobil a všechno zlé hodil na ni!  Corbyn ji nepodpoří proto, aby se stal šéfem vlády přes  těžce znepřátelené  konzervativce a svedl věškerté pobrexitové trable na  torye obecně  Mayovou zejména! Stejné pohnutky!

Že tam nevidíte  nikoho, kdo by myslel na obyčejného Brita a na to, aby  vyšel z té brexitové kaše  co nejméně popálený? Správný postřeh! To je  to poslední, o co  těm dvěma a mnoha dalším jde! Volič a jeho potřeby  nikoho nezajímají! Nejen v  Británii. Politikáři si řeší jen  svoje ambice.  Proto byl brexit a proto je kolem něj  takový chaos  a zmatek. Ti, co ho prosadili, neměli vůbec žádný plán, co dělat  v případě, že  by  uspěli. Tohle  je  v  reálu  ten hrdý Brit,co se postavil bruselskému diktátu! Těžce obelhaný a  nikoho nezajímající pitomec. Který to nakonec  všechno odskáče.

Toto všechno bylo dlouhodobě  známo. I  Tereze  Mayové. Přesto vedla  statečně  svůj  boj a  myslím, že by  dnes  to hlasování  v britském parlamentu  proběhlo… Kdyby…

Kdyby  se  do všeho ještě  nezamotal Evropský soudní  dvůr.  Ten přednostně  řešil dotaz  skotského  Nejvyššího soudu, zda, kdy  a jak lze  zrušit  aktivaci článku 50. o vystoupení z  EU.

Rozhodnutí soudu  bylo stejně  překvapivě  bleskové  jako co se verdiktu  týče.

Londýn může podle soudu své rozhodnutí stáhnout do chvíle, než tato „rozvodová dohoda“ začne platit. Pokud by přijata nebyla, pak do uplynutí dvou let od oznámení Británie odejít z EU, což je do 29. března 2019. A jestliže by se strany podle platných pravidel dohodly na prodloužení tohoto dvouletého období, pak do konce prodloužení.Rozhodnutí stáhnout brexit by muselo být výsledkem demokratického procesu v souladu s britskými ústavními požadavky. Toto jednoznačné a bezpodmínečné rozhodnutí by následně musela britská vláda oznámit písemně Evropské radě, vrcholné instituci EU,“ uvedl unijní soud.Výsledkem by podle soudu bylo, že země by zůstala členem společenství za stejných podmínek jako doteď. Jde o jeden z nejrychlejších rozsudků v šestašedesátileté historii ESD.

Tohle  byl pro Mayovou  doslova polibek smrti. Straně, která stála proti ní  to doslova dodalo křídla –  nyní může  argumentovat  tím, že je možné s  EU  hrát  bago. Kdykoli stáhnout  aktivaci článku 50.  a kdykoli ho znovu aktivovat,  až  EU povolí a  Britům umožní  tzv. vyzobávání rozinek!

Však také  právní zástupci  EU  přesně  tímhle  před  soudem argumentovali. Jenže  Evropský soudní  dvůr  rozhodl jinak.  Nemám dost  času na hlubší  analýzu, nicméně  zastávám   názor, že  nejde o nic jiného než další projev  dalšího převstřícného evropského vlezdopozadí  Londýna.

Nechápu proč! Zkouším si představit, jestli by  ESD  rozhodl stejně, kdyby  šlo o nikoli Británii, nýbrž o Českou republiku!  Nyní  už by  to tak bylo, precendens  je precendens. Nicméně  v případě prvotního rozsudku nikoli. Na  České republice by nikomu nezáleželo. Ani co by  se za nehet  vešlo. Každý je povinen  nést důsledky  svých rozhodnutí. I Británie a Britové!

Prostě  s Londýnem se zachází  jako s platem vajec – jen opatrně, opatrně!  Aby  se nic  nerozbilo!

Od  samého začátku brexitové krize  bylo mým  přáním, aby  Britům byla  nabídnuta jen taková  dohoda, jakou bychom v jejich situaci  byli schopni  vyjednat  my.  Ale  přesto  mi připadala  nějaká dohoda  žádoucí a užitečná. Už nějaký  čas si přeji, aby  brexit  skončil tím takzvaným tvrdým přistáním. Bez  dohody.  Aby  zkrátka  Britové narazili s  ksichtem na  zem, pokud možno betonovou. Aby  všem začalo být dostatečně jasné, jestli  EU  má nějaký smysl nebo  ne a  jak vypadají dopady  těch rádoby  frajerských  rozhodnutí,  tak snadno vykřikovaných  všelijakými pábiteli a krysaři,  jakým je třeba  v  Česku  Okamura  či na Slovensku Kotleba. Jejich řeči, že  by odchod  z Unie  nebolel a že oni by  vyjednali…jsou jen  bezobsažné kecy. Jde jim jen  o snadno získaná voličská procenta. Protože  tuzemský volič  na tom není vůbec   jinak než  ten  britský. Ani jeho fakta nijak zvláště  neberou. Zejména  když  nevyhovují jeho pocitům.  Ani on se nehodlá příliš  zatěžovat nějakým dlouhýma  důkladným přemýšlením. I on  věří  především tomu, čemu chce věřit.

Mám  velmi  pěkný důkaz toho, co jsem právě popsal. Jedním  z hlavních taháků,  Johnsona, Farrage a spol. a bylo obnovení britské suverenity  nad  svými hranicemi, nad  tím kdo do země  přijde.  Ostatně, řekla to v parlamentu i Mayová:

On celý  citát je – už nebude možné, aby občané EU, bez ohledu na své dovednosti a  zkušenosti, které mohou nabídnout, mohli  předbíhat ve  frontě  australské inženýry  a indické softwarové specialisty.

Trapně  primitivní lež – neumím si představit jak polský nebo  rumunský sběrač  jahod nebo jablek v  Británii nějak předběhl a ohrozil nějakého inženýra nebo  ajťáka…

Jenže  Mayová  takhle  ještě v minulém týdnu hájila  v parlamentu dohodu s Bruselem.

Tu polízanici  spustili  Johnsonové a Farrageové, kteří  bubnovali proti přistěhovalcům,  zejména  ze  středo a  východoevropských zemí  EU,  kteří prý zaplavují  Británii a berou Britům práci. A  našli  ochotné posluchače. Nadkritické množství.

Jenže  jak to s  tou  záplavou  cizinců ze zemí EU  doopravdy je? To dokumentuje následující graf. Který obzvláštní pozornosti doporučuji těm,  co pořád  slyší  na  hrdého Brita, co se vzepřel zlé Bruseli. Já tvrdím, že  šlo o snadno obelhatelného a obelhaného hlupáka:

Příchozí občané ze  zemí EU do Británie, tedy ti předbíhající ve  frontě ty   ostatní, od  roku  2008 NIKDY  nepřevýšili počet  přivandrovalců ze  zbytku světa!!!  Takže  vadil Čech, Slovák, Polák, atd. ovšem Pakistánec, Ind, nebo černoši  z Afriky  jsou ok. At si je  hrdý Brit  užije!

Vůbec  se paní Tereze  Mayové nedivím,  že  prozatím to hlasování stopla. Je obklopena  zákeřnými  slabošskými sobci.  Kteří chtějí svoji politickou karieru budovat na její mrtvole. Je sice  hokynářskou. Obhajuje  hokynářské zájmy. Ale  je  to statečná  dáma!  Za tu svoji zarputilou statečnost  si zaslouží respekt!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.