Tip na dobrou knížku: Podivná smrt generála Pattona


napsal Řezníček z Brna

Nešťastná náhoda nebo předem plánovaná vražda?

Autor knížky: Bill ÓReilly a Martin Dugard

Vydalo nakladatelství Grada 2016

Počet stran: 360


Kdo byl generál Patton? Čtyřhvězdičkový generál 3. americké armády, jeho vojáci jej milovali, ale zároveň si dokázal během 2. světové války nadělat spoustu nepřátel. V Moskvě, v Londýně i ve Washingtonu.

Jednou ocení vojenské umění německých protivníků a v další větě kritizuje Sovětský svaz, o kterém prohlásí, že spíše jak spojenec je to nepřítel USA.

Jeho nejslavnější bitva nese označení „Bitva v  Ardenách“.  Učinila z něj celosvětově známou legendu. Se svou milovanou 3. armádou se hnal napříč Francií, aby vyprostil americké seskupení obklíčené v prostoru klíčového dopravního uzlu u belgického Bastogne.

Vojáci ho znali jako fanfaronského a nebojácného vojevůdce, který se rád pohyboval v bezprostřední blízkosti frontové linie ve speciálně upraveném vozidle Dodge WC-57, vyzbrojeného kulometem ráže 50, sirénou a dvojicí klaksonů.

To bylo ale před rokem, dnes je 21.12. 1945 a na pokoji č. 110 americké 130. posádkové nemocnice v německém Heidelbergu bezmocně leží hrdina z bitvy o Ardeny….

Ukázka z knížky:

Generál Patton bezmocně odpočíval na zádech na nemocničním lůžku.

Horní polovinu těla mu svírá sádrový krunýř – následek dopravní nehody, která jej postihla před 12 dny.

Má slabý pulz a vysokou horečku.

Jeho obličej zmodral, což má na svědomí velká krevní sraženina na plicích.

U lůžka bdí jeho žena Beatrice, která přiletěla z Bostonu.

Patton se náhle probudil. Jeho modré oči těkaly sem a tam a hledaly Beatrici.

Jsi v pořádku Georgi? ptá se starostlivě.

Je taková tma zašeptal Patton a je tak pozdě. Zavřel oči a upadl do horečnatého spánku.

To byla poslední generálova slova…..

V oficiální vojenské zprávě se uvádí, že generál George Patton zemřel 21.12. 1945. K ohledání mrtvoly ani pitvě nedošlo. Pattonovo tělo bylo okamžitě zahaleno do jeho osobní vlajky a umístěno do bývalé koňské stáje.

K poslednímu odpočinku byl uložen v lucemburském Hammu,  kde je americký vojenský hřbitov.

Vrchní velitel generál Eisenhower ani prezident Truman se pohřbu neúčastnili. Přestože v den pohřbu silně pršelo, posledního rozloučení se účastnili tisíce spojeneckých vojáků.

Ukázka z knížky:

Pravdou je, že hodně lidí nevěří, že Pattonova smrt byla způsobena souhrou náhod.

Autonehoda z 9.12. 1945, po které zůstal ležet ochrnutý na horní polovinu těla nese mnoho otazníků.

Dva a půl tunový vojenský náklaďák GMC, který se střetl s generálovou limuzínou vjel náhle a nevysvětlitelně do protisměru – jako by se úmyslně snažil Pattona  zlikvidovat.

Řidič a jeho dva spolujezdci po nehodě rychle zmizeli. 

Později se zjistilo, že řidičem byl seržant Thomson. Nevyšetřoval se vůbec způsob, jakým se Thomson zmocnil vozidla, ani to, že náklaďák se nacházel asi 100 km od místa svého určení.

Žádné důkladné vyšetřování nebylo nikdy provedeno, nebylo zahájeno žádné trestní ani kázeňské stíhání ani vyvozena žádná odpovědnost.

Také oficiální hlášení o nehodě i výpovědi několika klíčových očitých svědků se záhy ztratily. 

Další záhadou je, že mnohem později v říjnu 1979 se jeden bývalý pracovník americké zpravodajské služby přiznal, že se podílel na plánování zavraždění generála Pattona. Jednalo se o Douglase Bazatu.  Bazata je určitě důvěryhodnou osobností. Je držitel úctyhodné řady státních vyznamenání a po té, co zveřejnil svoji účast na Pattonově smrti, neupadl v nemilost, ale byl jmenován americkou vládou poradcem státního tajemníka pro vojenské námořnictvo.

Proč upadl Patton v nemilost? Určitě za to mohla jeho prostořekost, kterou ale obdivovali američtí novináři, kteří horlivě zaznamenávali každý generálův výrok a schválně mu na tiskových konferencích pokládali takové otázky, kde čekali skandální odpověď.

Tak sovětské vojáky nazýval Patton „Mongoly“.  Toužil ozbrojit zajaté německé vojáky a vést je proti Sovětům.

Na setkání se zástupci tisku otevřeně prohlásil, že neexistuje žádný rozdíl mezi členstvím v nacistické straně a členstvím v Republikánské nebo Demokratické straně.

Patton musel opakovaně k Eisenhowerovi „na kobereček“ vysvětlovat svoje úlety a Eisenhowerovi již zjevně docházela trpělivost.

Patton se prostě  neuměl vyrovnat s faktem, že válka v Evropě skončila. Zoufale mu chyběla válka. Byl jako horolezec, který je zvyklý na denní dávku adrenalinu ve vysokých horách a najednou tráví čas v nížině u Olomouce.

Ukázka z knížky:

Patton se nebál Sovětům postavit, což dokázal 7. záři na vojenské přehlídce v Berlíně.

Patton stál na podiu vedle maršála  Žukova.

Byl to právě  Žukov který, tlačil na Eisenhowera, aby Patton vydal Sovětům všechny zajaté německé vojáky. Šlo mu zejména o příslušníky elitních jednotek SS, o nichž byli Sověti přesvědčení, že je Patton před nimi skrývá.

Eisenhower se postavil na stranu Žukova v červnu 1945, kdy znevážil zásluhy Pattona, Montgomeryho a dalších amerických generálů tvrzením, že válka v Evropě byla vyhrána a Spojenci za to nikomu nedluží víc než maršálu Žukovovi.

Kolem podia projížděly sovětské tanky a Patton sledoval, jak Žukov zálibně hledí na nový typ sovětského tanku IS – 3.

Žukov pohlédl na svého amerického kolegu a neodpustil si posměšnou poznámku: Můj milý generále Pattone, vidíte ten tank?

Je vyzbrojen dělem schopným dostřelit na vzdálenost jedenáct kilometrů.

Pattonova tvář zůstala klidná a netečná.

Můj milý maršále Žukove, dovolte, abych vám řekl toto:

Pokud by některý z mých dělostřelců začal pálit na vaše lidi dřív než by se přiblížili na 650 metrů, postavil bych ho před válečný soud za zbabělost.

Pattonův pobočník major Smith později vypověděl, že maršál Žukov ohromeně zmlkl a jindy suverénní Žukov do konce přehlídky už nepromluvil.

Se svými vyjádřeními, že Rusové jsou novým nepřítelem Ameriky, zůstával osamocen. Americké jednotky byly  posílány domů, nebo se přesunovaly do Pacifiku proti Japoncům.

Patton se stával pro americké vedení problémem.

Zda-li nakonec řešení tohoto problému bylo odstranění Pattona, nebo „podivná “ automobilová nehoda u německého Mannheimu byla pouhou náhodou, tato knížka čtenářům neprozradí. Uvádí se zde ale mnoho zajímavých faktů z vojenské kariery generála Pattona i z konce jeho života.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.