Jednání v rozporu s vlastními zájmy


napsal Leo K.

Ve vývojové psychologii se učí a každý rodič to zná z vlastní zkušenosti, že kolem tří let si spolu děti začínají hrát. Je to období, kdy se dítě stává zralé k socializaci, kdy vstupuje do předškolního zařízení. Ke konci tohoto období si dítě začíná uvědomovat, že je osobnost, a má tendenci si ověřovat, kam až jeho samostatnost sahá.

Této fázi vývoje říkáme období vzdoru, které mívá různě dlouhý a různě dramatický průběh. Dítě je svéhlavé, prosazuje svou vůli proti čemukoliv a komukoliv. Dítě objevuje své vlastní já. Častým projevem snahy o samostatnost jsou slova: ne, já sám. A sotva mine období svéhlaviček, ohlásí se období nekonečných otázek – proč? Kolikrát si říkám, že přechodnost tohoto období je vývojovou chybou.

Ale takových nejistot ve vývoji jedince je mnohem víc. Existuje diskuse jestli je jedinec ve starším školním věku (12 – 15 let) dosti zralý, aby sám a odpovědně rozhodl o své budoucnosti (kterou školu si má vybrat) a na druhé straně jsou tendence uznat závadové jedince tohoto věku za právně zcela zodpovědné. Člověk jako nejrozvinutější placentál pečuje o svá mláďata velmi dlouho a rozvoj civilizace tuto dobu nezkracuje, spíše naopak!

Proto se už v naší zemi nesetkáváme s dětskou prací, ač před 60 lety se ještě jednalo o normální zjev. Je určitě správné, vytvoří-li si patnáctiletý jedinec svůj názor. Jsem však na rozpacích, když jde o „názor“ vtisknutý. Kdy nejsou sto pochopit zbabělost svých vůdců, kteří za podpory médií a řady pravicových politiků, uštvou na pokraj psychického kolapsu starší ženu Vítězslavu Baborovou, takže si vyslouží přezdívku Klausjugend. A ovšem i obráceně. Jestliže Miroslav Štěpán řekl dělníkům z ČKD větu:

v žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být…“ 

tak to byl ze Štěpánovy strany „fake news,“ protože na Národní třídě 17. listopadu 1989 žádné patnáctileté děti nebyly a tím, kdo později (na Letné) vykřikoval: „Gusto, je tu husto!“ byl tehdy devětatřicetiletý Václav Malý, nynější pomocný biskup pražský. Prostě nemám rád „fejky“ (fake).

Narodil jsem se do trojrozměrného prostoru a proto se mi dělá husí kůže i na zádech, když mi někdo nabízí jednorozměrnou minci. Tedy takovou, které má jenom jednu stranu. Nevěřím falešným moralistům, že pravým účelem jejich činnosti nejsou naše peníze, zvlášť když už v minulosti „dokázali, že dokážou.“

Nevěřím, že na Hradě sídlí tvor, který je pouhým mstivým skřetem, jenž nás za děsivého chechtotu vystavuje svým zvrhlým choutkám. Nevěřím, že tajné služby státu nechtějí ovlivnit veřejné mínění i když je to protimluv. Buď jsou tajné, nebo veřejné. Nevěřím, že stopadesátimilionové Rusko ohrožuje třistamilionové Spojené státy a pětisetmilionovou Evropu. Stačí mi zážitek, kdy jsem vystaven vichru a ze všech sil se držím na nohách, abych nevěřil, že člověk může ovlivnit celoplanetární klima. Nevěřím, že atlantické vojenské sdružení je mírovou organizací, přestože to dokladuje v jediném závazném bodu své charty slovy:

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Proč tomu nevěřím? Protože se činy tohoto militaristického sdružení neshodují s tímto závazkem.

Proč velká část občanů a zvláště se to týká mladých, jedná v rozporu s vlastními zájmy?
Domnívám se, že je tomu tak proto, že:
1) jsou vystaveni masivnímu ideologickému působení
2) chybí jimi sociální zkušenost pro korekci tohoto vlivu
3) starší generace (naši vnuci) jim ji předat nemohou, neboť ji sami nemají

Jenom několik poznámek, aby ty největší „fake news“ neupadly do zapomenutí, jak se o to snaží náš mainstream. Začněme trochu historicky. Omlouvám se, že opisuji šest bodů z práce doktorky Kučerové, ale lépe bych to asi nenapsal. Jde o to, že řadu historických událostí vidí Němci jinak než my.

  1. Podle Čechů přišli Němci do země jako kolonizátoři a dobyvatelé, v německém podání přišli jako nositelé a strůjci pokroku a činitelé vývoje.
  2. Doba husitská – pramen demokratických tradic země a počátek evropské reformace podle Čechů, úděsné a hrůzostrašné barbarství podle Němců.
  3. Baroko – pro Němce doba kulturního rozkvětu, pro Čechy „temno,“ do kte­rého upadla země po porážce stavovského povstání, ztrátě suverenity, triumfu habsburské protireformace a zničení protestantské elity.
  4. Vznik Československé republiky r.1918 – pro Čechy spravedlnost, návrat suverenity po dlouhých 300 letech nesvobody, možnost budovat s láskou nezávislý demokratický stát. Pro Němce zneuznání práva na sebeurčení a seberealizaci, až „Mnichov“ přinesl kýženou satisfakci. V očích Čechů rozbití Československa přičiněním „spoluobčanů“ ve službách Hitlera, zrada a zločin.
  5. Protektorát – pro Čechy vyhánění z pohraničí, zatýkání, popravy, poni­žování, pokořování, nejhlubší poroba, likvidace inteligence, (zavřeny vyso­ké školy, popraveno 60 universitních profesorů). A budoucnost? Po vítězství Říše realizace projektu germanizace, deportace, genocidy. Ve vlastní zemi neměl zůstat ani jediný Čech. Podle Němců se Čechům za války nežilo špatně. Nemuseli rukovat, nebyli bombardováni, měli co jíst.
  6. Denacifikační odsun Němci z Československa uložený spojenci – pro Čechy rozuzlení dávných i nedávných excesů, základ stability evropského poválečného uspořá­dání. Pro Němce katastrofa a zločin všech zločinů.

Rozdílný pohled jsem schopen pochopit a rozumím i článkům a studiím na to téma. Co nejsem schopen pochopit, je to, že z německého pohledu na tématech profitují i jedinci, kteří se prohlašují za Čechy. Například Bohumil Doležal, Jefim Fištejn, Tomáš Pecina či Tomáš Krystlík, ale v některých úvahách i Petr Pithart (Češi v dějinách nové doby) a další. Kdyby se přihlásili k němectví, nebyl by jejich počin divný. Jejich postoj není ani patrioticky, ani evropský, ale jen a jen německý.

Nepříliš dávno proběhla anketa, které z osmičkových výročí byly z hlediska země nejdůležitější. Zajímavý výsledkem bylo, že obsazení vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 drtivě zvítězilo před založením republiky v roce 1918 a před Mnichovskou dohodou z roku 1938.

Existuje lepší a průkaznější ilustrace ideologické manipulace?

Ve školách chyběly jakékoliv zmínky, co vlastně veřejnost od Pražského jara očekávala. Myslíte, že v roce 1968 lidé toužili po zrodu nové šlechty a miliardářů, demolici solidárního státu nebo vytunelování české ekonomiky? Chtěli mít slovo při rozhodování, ale po roce 1989 se dočkali politiků, jejichž arogance překonává všechny meze dříve připisované komunistům a zparchantělé formy demokracie, v níž hlas voliče platí stejně málo jako ve volbách za totality. A myslíte, že USA měly zájem, aby se jimi nenáviděný ekonomický systém změnil způsobem, který by jej činil přitažlivým pro obyvatele jiných zemí? Škoda, že se neptáme jako děti ve stáří kolem 4 let – Proč?

Liším se od řady lidí (včetně vlka) ve svém postoji k prezidentu Miloši Zemanovi. Ani já si nemyslím, že je optimální postavou pro roli prvního úředníka exekutivy, ale společnost v první ani ve druhé volbě nevygenerovala nikoho lepšího a jestliže mám volit mezi ničím, respektive mezi nulou a kontroverzní osobností, tak volím tu osobnost.

Článek Prognostika a přestavba v srpnovém čísle Technického magazínu 1989 a následná televizní debata ho stála zaměstnání, ale protože měl už dvě podobné zkušenosti, tak to risknul. Byl to Miloš Zeman, který ve Federálním shromáždění varoval před kuponovou privatizací a byl jeden z prvních (vedle Františka Nevařila hlavního ekonomického poradce předsedů federálních vlád který byl „odejít“ pro zásadní nesouhlas s připravenými reformami), který zvednul svůj hlas nejen proti „kuponovce,“ ale i proti změně země z průmyslové velmoci na zemi, kde je primární ekonomika služeb známým rčením: „Žádná země si nevytvoří užitné zdroje tím, že si budou její obyvatelé vzájemně přeprodávat limonádu.“

Mám problém s jeho vyjádřením souhlasu s přeletem letadel NATO bombardujících Srbsko, mám problém s některými jeho charakterovými rysy, ale hodnotím ho jako osobnost.

Jak mám hodnotit moralizování bývalého rektora Masarykovy univerzity v Brně Petra Fialy za ODS či Petra Gazdíka za STAN: „Zaorálek by měl za slova o Afghánistánu nést důsledky, shodli se.“ Opravdu jsme se dostali tak daleko, že názor považujeme za „smrtelný hřích?“ Je to ještě demokracie?
„Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.“ Kdo, že to řekl?

Stále nám někdo vnucuje názory a ohání se vědci. Sahel se rozšiřuje…opravdu? Jde o mýtus nebo skutečnost? Suchem v Africe strašil i klimatický panel OSN:

Do roku 2020 v některých zemích mohou úrody u plodin závislých na srážkách klesnout až na 50 %. Podle projekcí může být zemědělská výroba a dostupnost potravin v řadě zemí Afriky vážně ohrožena. To by ještě zhoršilo potravinovou bezpečnost a podvýživu.“

Nemohu na ni odkázat, protože po zásadních a neomluvitelných chybách byla z internetu stažena. Mezitím byla vydaná 5. hodnotící zpráva, která je přece jenom obecnější a více než Africe předvídá apokalypsu celé planetě. Ale vraťme se k té 4. hodnotící zprávě. Jak zjistil Richard North, IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu) měla tuto zprávu podloženou jen z jediného  zdroje. Převzali to bez ověření od kanadských eko-aktivistů IISD (International Institute for Sustainable Development), ze studie, kterou pro ně napsal Ali Agoumi, Maročan napojený na obchody s uhlíkovými povolenkami. Ten údaje převzal ne z vědecké literatury, ale ze zpráv úředníků pro OSN. Přestože veřejnosti bylo vštěpováno, že IPCC používá jen vědeckou literaturu. A o možnosti snížení úrod mluví jen jedna z těch úředních zpráv, ta z Maroka. Ale kupodivu zprávy z Afriky ukazují na opak.

A že by oteplení Sahaře svědčilo? To není zase nic tak překvapivého. V době holocénního (doba od 9700 před n.l. – dodnes) optima před cca 7000 lety byla léta na severní polokouli o 1 – 2 °C teplejší než dnes. Sahara byla díky tomu vlhčí, byla zelená, byla tam dokonce jezera. Tehdy Saharu obývali lidé, kteří nám zanechali známé skalní kresby v Tasíli.

Nemusíte tomu věřit. Stačí se rozhlédnout. Vedle, ve Spolkové republice novinářka Irene Meichsner napsala článek do Frankfurter Rundschau „Nové chyby klimatického panelu: IPCC zaměnil severní Afriku za celou Afriku. Hrozba hladomoru v Africe od roku 2020 není prokázána.“ To se hrubě nelíbilo prestižnímu klimatologovi (a spoluautorovi zprávy klimatického panelu) Stefanu Rahmstorfovi, který pohrozil listu žalobou, pokud článek nestáhne. A to se zase přestalo líbit Irene Meichsnerové a Stefana Rahmstorfa zažalovala, a soud vyhrála. A provalilo se klimagate: Zpráva Mezivládního klimatického panelu: 5600 nevědeckých citací, strach, katastrofy a politické motivy. Indie následkem tohoto zjištění dokonce z Panelu vystoupila.

Když tohle popisuji, vypadá to, že se stavím na pozici klimaskeptiků. Nikoliv. Nemám rád hotové odpovědi, které se stavějí na piedestal absolutní pravdy. Domnívám se, že o jednotlivých vstupních veličinách, které vytvářejí světové klima, víme zatím ještě příliš málo a také se domnívám, že ani neznáme všechny procesy, které do toho vstupují. Opakuji: „Víme toho příliš málo a to co skutečně víme, nám nabízí nečekané odpovědi (díky Lexi).“ A právě proto se nemohu stavět na žádnou stranu, která dává hotové odpovědi.

Řeči, že jsou ty a jiné jevy vědecky potvrzené, už od let, kdy jsem rozum bral, považuji za druh nevím proč oblíbeného hoaxu, protože neznám jediného vědce (tak nazývám badatele přírodních věd), který by něco takového tvrdil. Vždy nanejvýš připustí, že existuje pravděpodobné vysvětlení, ale jenom do doby než se najde lepší. Vždyť jenom nejistota a pochybování o „věčných pravdách“ jsou tím, co udělalo vědu vědou.

Mohu věřit tajným službám, když mám online příklad z USA? V ruské kauze, v které zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller už od loňského května šetří, zda volební štáb Donalda Trumpa v americké prezidentské kampani v roce 2016 nespolupracoval  s Rusy v jejich snaze poškodit Trumpovu soupeřku Hillary Clintonovou, přichází dramatická zápletka.

FBI při šetření kauzy překročila své pravomoci. Mělo se tak stát v říjnu 2016, když nechala odposlouchávat Cartera Page, který byl zahraničněpolitickým poradcem v Trumpově týmu. FBI tehdy svoji žádost o odposlechy podložila záznamy Carterových kontaktů s Rusy. Podle republikánů, jak tvrdí jejich zpráva, ale FBI použila jako jeden z hlavních podkladů informace, které měla z druhé ruky. Informace měly pocházet ze soukromé zpravodajské složky, kterou tehdy sestavoval bývalý agent britské MI-6 Christopher Steele pro washingtonskou lobbistickou firmu Fusion GPS.

Šlo o zakázku ústředí americké Demokratické strany a kampaně Hillary Clintonové.

FBI jako vyšetřovací orgán a kontrarozvědka se v demokratické státě(?) dal do služeb jedné ze stran ve demokratických volbách(!)

Podle republikánů, jak vyplývá z jejich čtyřstránkového memoranda, FBI v podstatě obelhala zvláštní soud (FISA), který uděluje povolení k odposlechům, když zamlčela skutečný zdroj svých podkladů.

Je zřejmé, že řídící úředníci v dokumentu pro soud použili neověřené informace, aby iniciovali kontrašpionážní vyšetřování v americké politické kampani.

Až se pravda dostane na světlo, můžeme začít jednat, aby naše zpravodajské služby a soudy už nebyly nikdy znovu zneužity,“ uvedl republikánský kongresman David Nunes, který byl jako předseda sněmovního výboru pro tajné služby hlavním iniciátorem vzniku memoranda.

Obě války v zálivu spískali také tajné služby. Možná s politickou objednávkou. Vzpomeňte Colina Powella, který ve funkci předsedy sboru náčelníků vedl vojska do první války v zálivu a ve funkci ministra zahraničí se osobně obrátil přímo na Radu Bezpečnosti OSN s ujištěním, že má všechny důkazy o nespolehlivosti představitele Iráku a současně potvrdil, že existuje spojení mezi Saddámem Husajnem a teroristickou organizací Al-Kaida.

Později vyšlo najevo, že Powell v tomto projevu pronesl několik záměrných, vědomých a prokazatelných lží a dopustil se několika argumentačních triků, včetně záměrného vynechání několika „nevhodných“ skutečností či vyrábění ad hoc důkazů. Zbraně hromadného ničení nebyly v Iráku nalezeny, spojení Saddáma Husseina s Al-Káidou neexistovalo. Powell později uznal, že invaze do Iráku, bylo špatné rozhodnutí a v otázce na jeho projev před OSN a jeho následky spíše než vinu cítí, že byl zmanipulován zcestnými důkazy a projev v OSN vidí jako „nejnižší bod své kariéry.“ Je zbytečným dotazem, zda je takto možno omluvit takřka půl milionu civilních obětí.

Jedním z do nebe volajících příkladů falše před první válkou v zálivu, byla manipulace veřejného slyšení před komisí amerického senátu. Předvolaná svědkyně srdcervoucím způsobem líčila „osobní“ zkušenost, jak iráčtí vojáci vyhazovali v kuvajtské nemocnici nemluvňata z inkubátorů. Po roce se ukázalo, že to byl podvod, že před komisí nemluvila zdravotní sestra, ale vyškolená dcera kuvajtského velvyslance v USA, která v Kuvajtu v inkriminované době ani nebyla. Účel si posvětil prostředek a po roce už byla válka v plném proudu a podvod skončil někde pod kobercem.

Pamatujete si ještě jak o druhé válce informovaly české noviny? iDnes ze 4. března 2003. Malá ukázka: Úder na Irák zdržuje váhání.

Washington za podpory Londýna avizoval, že na Irák zaútočí i bez podpory OSN (!)

V Perském zálivu už je na 230 tisíc vojáků obou zemí. Válečné plány se stále mění. Naposledy je „nabourali“ turečtí zákonodárci, kteří překvapivě kvůli úderu na Irák odmítli přijmout do země 62 tisíc amerických vojáků výměnou za ekonomickou pomoc 30 miliard dolarů.Bílý dům přiznal, že rozhodnutí může zdržet případný úder, ale jen o několik týdnů. Odmítnuté jednotky se nabídl přijmout Kuvajt, odkud chtějí USA začít boje na jižní frontě. Američané však s Turky stále jednají. – více zde

Pokud se USA podaří prosadit novou rezoluci, lze úder čekat bezprostředně po hlasování. Pokud návrh neprojde, Bílý dům bude potřebovat nejméně týden, aby si se světovými mocnostmi vyjasnil možné reakce na válku.

A pro změnu ukázka z The Guardianu:

V roce 1998 strávila Maggie O’Kanová odpoledne s Abu Ziadem, postarším účetním v Bagdádu. Vzpomínal na to, jak ve dvě hodiny ráno 13. února 1991 zasáhly dvě bomby kryt Amiriya nedaleko jeho domu. První bomba prorazila střechu a nádrž ústředního topení, takže hektolitry horké vody zalily ženy a děti, skrývající se uvnitř. Druhá bomba, o patnáct vteřin později, explodovala s takovou silou, že nemohl nikdy identifikovat pozůstatky své manželky a čtyř ze svých pěti dětí, Zeny, 14, Fuada, 12, Leny, 7 a Sadaada, 6. Vzpomíná si, jak stál ráno před zasaženým krytem a viděl, že nohy mrtvých žen a dětí byly spáleny žhavými péry z matrací, přes něž se snažili z úkrytu utéci, než explodovala druhá bomba.

Oběti druhé války v Perském zálivu budou svědčit v televizi al-Jazeera, budou vyprávět o svých otřesných zážitcích generaci rebelujících a nemajetných mladých muslimských mužů z Palestiny, Indonésie, z Blízkého východu a z Afriky.

Nejsem žádná naivní pacifistka, píše britská reportérka. Podporovala jsem intervenci v Bosně, válku v Kosovu a vojenský zásah na Východním Timoru. Bagdád je město, kde vládne hrůza v každé domácnosti. Iráčané se doslova neodvažují vyslovit Saddámovo jméno. Avšak nyní je Saddám zahnán do slepé uličky, je nebezpečný, možná umírá. Vyprovokovat ho k násilné akci je zločinně neodpovědné a udělat to jen proto, aby byl americký prezident podruhé zvolen do úřadu, je neodpustitelné.

John Fitzgerald Kennedy vysvětlil svému bratru večer, kdy vrcholila kubánská krize, že se musí postavit Sovětům:„Musím to udělat, Bobby,“ řekl. „Jinak přijdu o prezidentský úřad.“ Chruščov ale měl možnost ustoupit. Nařídil svým lodím, aby se vrátily. Co by se bývalo stalo, kdyby ani on neměl žádnou možnost manévrování?

Kdyby byl vázán hotovou pravdou?

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.