Hrozba jménem Huawei


napsal Leo K.

Globalizace končí. Neoliberalismus, který byl myšlenkovou základnou globalizace a díky kterému bohatly korporace na úkor států, se ukázal být příliš drahý i pro Spojené státy. Infrastruktura země se začala rozpadat. Co začala? V klíčových ukazatelích (mosty, hráze, přehrady, školy, silnice, letiště atd.) je situace stále stejná už mnoho let. Země potřebuje do roku 2020 celkem 3,6 biliónů na nezbytné opravy infrastruktury. Ale tyto peníze jí sotva dají neoliberální vlády ulevující na daních jednomu procentu a pilně organizující války v cizině.

Spojené státy se nerozhodly, že přestanou vládnout světu, ale zjistily, že si to nemohou dovolit stejným způsobem jako doposud. Proto přišel Trump, který nedávno prohlásil: „Za méně než dva roky toho má vláda dosáhla více než téměř kterákoli jiná v historii naší země.“ Opravdu, Trumpova éra zatím představuje jeden otřes za druhým. Rozjel se proti globalizaci se štítem America first! Komentátorka Tereza Spencerová to v jiné souvislosti hodnotí následujícím způsobem:

Mám za to, že je to příklad Trumpova přístupu k zahraniční politice. Vytvoří nejprve dojem hluboké a naléhavé krize, pak sáhne po jakémsi kompromisu, o němž tvrdí, že ho pracně vyjednal, a poté si připisuje zásluhy za vyřešení krize, kterou v zásadě sám vytvořil a následně i zpacifikoval. Bylo tomu tak třeba při zrušení obchodních dohod NAFTA s Kanadou a Mexikem, bylo tomu tak v rámci „krize“ kolem Severní Koreje, která se – slovně – na dlouhé týdny ocitla „na hraně jaderné války“, a teď s Čínou je to v zásadě stejný model. Je samozřejmě otázkou, jak to nakonec dopadne, protože Čína sice nevystupuje nijak prvoplánově konfliktně, ale současně při každé příležitosti dává najevo, že nejsou žádná ořezávátka.

Soudím, že tenhle zdánlivě chaotický postup je ve skutečnosti, abych použil šachovou terminologii, vynuceným tahem, v partii s korporacemi, které v ústupu z globalizace vidí svojí újmu. Ztrácí se jim před očima tolik milovaná vize milionů či miliard konzumentů. Cokoliv korporace vyprodukují, konzumenti spotřebují.

To přece nemá z hlediska neoliberalismu chybu!

Za léta svého vítězícího vlivu si vybudovaly vlivné struktury jak v rozhodujících politických stranách, tak také v americké administrativě, která nyní dává znát Trumpovi hranice jeho moci, aby nepřišla o svůj obolus z řad nadnárodních molochů.

Navenek to ovšem vyhlíží jako vážné otřesy americké dominance a šokovaní manažeři se už ohlížejí po případném americkém nástupci.

Jako první jim na mysl přichází Čína. Její ekonomika se opírá nejen o více než miliardu talentovaných a organizovaných lidí, ale i o největší finanční rezervy. Zákonitě se musí stát největší ekonomikou planety. Všechno kladné má ale také svou zápornou stránku. Zápornou pro korporace. Čínská ekonomika je regulovaná. Kde jsou ty „zelené háje“ neoliberalismu, který podporoval kapitalismus bez regulací. Tady číhá čínská modifikace marxismu a čínská verze globalizace vepsaná do loga „Pásu a cesty.“ Chce být silná, nechce však vládnout světu způsobem, jakým to chtějí Spojené státy. Historie Číny je historií prosazování čínské moci a vlivu, ne však historií snah o dominanci světu.

Když Mao-tse-tung v roce 1976 zemřel a čínští politici měli na vybranou, Teng Siao-pching rychle opustil komunální zemědělskou politiku a vytvořil „systém zodpovědnosti domácností,“ kdy se z farmářů stali dlouhodobí nájemníci ve smluvním vztahu se státem. Farmáři získali právo vydělat si peníze z prodané úrody, což zavedlo neformální trh a uvolnilo pevné ceny.

S průmyslem a městskými aglomeracemi to bylo složitější a vyžadovalo to najít oboustrannou a vyváženou dohodu. Během této transformace měla Čína výhodu plynoucí z historické formy občanské společnosti založené před tisíci lety na konfuciánských principech, která vládě poskytla enormní podporu a stabilitu. Tuto tradiční strukturu komunisté nezničili; jen ji adaptovali a zmodernizovali. Reformní pokusy na národní úrovni tak vycházeli z místní iniciativy a experimentování.

Teng byl vizionář, který slavně prohlásil: „Černá kočka, bílá kočka; pokud chytá myši, je to jedno.“ Věděl, že to, co překáží je maoismus. Od smrti Maa se čínští komunisté přestali řídit pravidlem „raději chudí, ale ideologicky čistí“ a vývoj prozatím končí rokem 1993, kdy osmé všečínské shromáždění lidových zástupců odhlasovalo vepsání „socialistické tržní ekonomiky“ do ústavy. Dovolím si malý odskok stranou.

I českou stopu v čínské transformaci najdeme. Vedle Kornaie, Tobina a Miltona Friedmana totiž v Číně dostal obrovský prostor k uvedení svých teoretických myšlenek do praxe také Ota Šik, který z pozice místopředsedy československé vlády koordinoval hospodářské reformy během pražského jara a po srpnové okupaci emigroval do Švýcarska. Už na samém začátku reforem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přesvědčil v sérii svých přednášek čínské politiky, že se socialistická ekonomika neobejde bez tržních mechanismů:

Šikovu přechodnou cenotvorbovou strategii uvedlo do praxe nově založené Centrum pro výzkum cen. To najalo několik českých konzultantů doporučených Šikem, mimo jiné Jiřího Skolku, který na instruktážních workshopech školil úředníky dohlížející na reformy. Úřad čelil velké výzvě: vypočítat ceny, které by zohledňovaly socialistický vztah mezi komoditami a penězi, jak Šik záležitost pojmenoval v roce 1981. Znamenalo to vybrat 1200 kategorií produktů a obeslat dotazníky sedm tisíc podniků, deset tisíc farem a pět tisíc obchodních center.

Na základě těchto rozsáhlých dat vypočítali úředníci s pomocí Šikova dvousměrného cenového systému ceny odrážející pracovní i kapitálové náklady. Experti ocenili výsledek výpočtů jako výrazně racionálnější, než byly výsledky předchozích pokusů. Pod vedením Süe Mu-čchiaa centrum fungovalo ještě několik dalších let. V roce 1982 už ceny několika stovek méně významných komodit stanovovaly samotné podniky, o rok později jich bylo tři sta padesát. V roce 1983 se Centrum pustilo do velkého přepočítání, které mělo vylepšit výsledky z roku 1981. Šikovy myšlenky se staly součástí čínského hospodářství, a to jak po analytické, tak institucionální stránce.

Ústavním dodatkem z roku 1999 bylo legitimizováno soukromé vlastnictví; v roce 2007 ochrana duševního vlastnictví. Od roku 1993 byla správa od Pekingu až po ta nejmenší města zmenšena o třetinu a státní sektor jako celek snížil počet zaměstnanců o 45 milionů. Počet státních podniků se snížil o 90 % díky fúzím, prodeji nebo uzavření na současných 157 centrálně řízených „kolektivních společností“, které představují pouze čtvrtinu čínské průmyslové výroby. Podle vládních statistik tvoří další čtvrtinu firmy registrované jako soukromé; tato čísla ovšem neberou v potaz nejasné vlastnické poměry mnohých čínských podniků. Když zvážíme „spontánní privatizaci“ státních podniků a soukromé vlastnictví kolektivních podniků, mohl by soukromý sektor tvořit až tři čtvrtiny průmyslové ekonomiky.

Podstatou dnešní čínské socialistické tržní ekonomiky je složitá směsice soukromého, polosoukromého a státního kapitalismu. Zpravidla to funguje, protože jádro čínského hospodářství je otevřené a tržně orientované a také proto, že je založeno na dlouhé čínské tradici „kompletnosti.“ Ta při zkoušení nových věcí upřednostňuje místní iniciativu a experiment před přijímáním na národní úrovni. Peking je rozhodnut učinit vše pro další ekonomický růst Číny, pro blaho svých občanů.

Z projevu velvyslankyně Ma Keqing, který si vyslechl tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Hamáček, při příležitosti konání recepce k 67. výročí založení Čínské lidové republiky:

Díky reformnímu úsilí a politice otevírání se světu vyvedla Čína z chudoby přes 700 milionů lidí a výrazně zlepšila životní podmínky pro svých 1,3 miliard obyvatel. Následováním rozvoje jsme během několika málo desítek let dosáhli toho, co jiným zemím trvalo několik staletí. Dokazuje to, že při modernizaci takové velké země jakou je Čína musíme následovat vlastní cestu rozvoje s čínskými specifiky.

To je bezesporu grandiózní výkon, který nemá v dosavadní historii lidstva obdobu, ale není to nic, co by vyhovovalo světovému finančnímu průmyslu a nadnárodním korporacím. Proto napřely všechny dostupné síly a s majetkem podloženou mocí, která řádově přesahuje majetek nejbohatších států světa, se snaží zvrátit zákonitý vývoj. Ten proces vypadá jako obchodní válka Spojených států s Čínou. Žádná zbraň není zakázaná a liberalizace obchodu dostává na zadek.

Tak například magazín Bloomberg tvrdí, že se čínské tajné službě podařilo infiltrovat výrobce serverů Supermicro a do některých základních desek přidat svou vlastní štěnici. Drobná součástka velikosti zrnka rýže se pak společně s novými počítači dostala do tří desítek amerických firem včetně takových jako Amazon nebo Apple.

Čínská továrna vyráběla základní desky pro amerického výrobce a na pokyn čínských agentů prý měla do některých z nich přidat miniaturní součástku, která je schopna infiltrovat zařízení na hardwarové úrovni. K doplnění neplánované funkce prý nemělo docházet dodatečně, ale už přímo při výrobě.

V roce 2015 kupoval Amazon společnost Elemental Technologies (AWS Elemental), která se zabývá zpracováním a streamováním videa. Ještě před uzavřením celého obchodu si americký gigant nechal provést zevrubný bezpečnostní audit včetně detailní kontroly serverů dodávaných společností Super Micro Computer, Inc (zkráceně Supermicro). Během auditu prý byla objevena součástka, která na původní desce být neměla.

Společnost Elemental dodává své technologie a služby například také americké CIA, takže se Amazon obrátil na tajnou službu a začalo tajné vyšetřování. To ukázalo, že se při výrobě podařilo propašovat do zařízení drobné zařízení, které bylo schopné zaútočit na bezpečnost serveru.

Takto upravené základní desky skončily v serverech americké armády, tajných služeb a tří desítek amerických technologických společností včetně Apple nebo Amazonu. Apple objevil podezřelé čipy už v květnu 2015, poté, co odhalil podivné datové toky na síti a problémy s firmwarem, to ovšem neříká Apple, ale  Bloomberg ve své zprávě.

Všechny zmíněné společnosti celou zprávu popírají a svorně tvrdí, že nikdy ve svých serverech neobjevily zákeřné čipy, hardwarové manipulace nebo bezpečnostní díry vložené do hardware. S podobným incidentem prý nikdy nekontaktovaly FBI ani jinou agenturu.

Kanadská policie zadržela finanční ředitelku čínské firmy Huawei Technologies, která je po jihokorejském Samsungu druhým největším prodejcem chytrých mobilních telefonů na světě. Meng Wan-čou byla podle kanadského ministerstva spravedlnosti zatčena ve Vancouveru na západě země, o její vydání usilují Spojené státy. Zatčení šéfky Huawei paní Meng Wan-čou je nebezpečným krokem Trumpovy administrativy, který jen zintenzivní konflikt s Čínou, napsal na stránkách novin Asia Times ekonom Jeffrey D. Sachs.

Kontext zatčení je velice důležitý, uvádí Sachs. USA požádaly Kanadu o zatčení (a následné vydání do USA) Mengové při přestupu na letišti ve Vancouveru, když letěla z Hong Kongu do Mexika. To je vyhlášení americké války čínské obchodní komunitě.

Je to bezprecedentní krok a vystavuje Američany, kteří cestují do zahraničí, obrovskému riziku, že i jiné země se mohou zachovat obdobně. Americká akce proti Mengové je součástí snahy oslabit čínskou ekonomiku cly, zavřít západní trhy čínským technologickým exportům a zablokovat čínské nákupy amerických a evropských firem. Je to prostě součást ekonomické války proti Číně, a to naprosto bezohledně vedené. Huawei je jedna z nejdůležitějších technologických čínských firem, a proto také hlavní cíl Trumpovy administrativy ve snaze zastavit či zpomalit nástup Číny v pokročilých technologiích.

Američané už prohrávají i v technologiích.

Americké výzvy směrované proti Huawei jsou komerční – chránit a favorizovat zaostalé americké firmy – a částečně geopolitická. Určitě ale nemá co do činění s dodržováním mezinárodního práva. Huawei je v hledáčku, protože firma úspěšně globálně propaguje technologii 5G.

USA ovšem tvrdí, že firma představuje zvláštní bezpečností riziko, totiž že ve svém hardwaru používá špionážní zařízení, žádné důkazy pro toto tvrzení ale americká vláda nedodala.

5G (neboli pátá generace bezdrátových systémů) je připravovaný telekomunikační standard nové mobilní sítě, který technicky překonává stávající řešení 4G. Hlavním přínosem nové technologie je významné, přibližně desetinásobné zvýšení přenosové rychlosti a podstatné snížení doby odezvy oproti standardu 4G, což má umožnit provoz nejmodernějších komunikačních technologií. Spuštění komerčního provozu 5G sítí je plánováno na rok 2020.

Nový standard má umožnit zvýšení teoretické přenosové rychlosti až na 20 Gbit/s a snížení odezvy řádově na jednotky milisekund, což umožní rychlejší internet v mobilních telefonech, využití technologie v průmyslu a robotice, ale hlavně v oblastech internetu věcí (včetně autonomních vozidel), virtuální a rozšířené reality, 360stupňových videí a holografických telefonátů a projekcí.

Pro řadu subjektů je u čínských technologických společností problematické zejména to, že přímo v čínských zákonech je ukotveno, že „všechny organizace a občané musí podporovat a spolupracovat v oblasti národního zpravodajství (national intelligence)“. To je pro mnohé překážkou i v případě, že se společnosti samotné snaží hrát férovou hru.

Huawei a ZTE jsou mezi společnostmi, které k úpravě Androidu využívají služeb společnosti AdUps Technology se sídlem v Šanghaji. Na ni se vyvalil obrovský skandál za implementaci zadních vrátek, skrze která byla osobní data uživatelů každých 72 hodin odesílána na čínské servery. O tom majitelé neměli ani potuchy. Na problém, kterým bylo dotčeno až 700 milionů smartphonů, tehdy upozornili výzkumníci společnosti Kryptowire.

Důležité však je, že u žádného modelu smartphonu Huawei nebo ZTE nebyla zadní vrátka zjištěna.

Problematické se naopak z tohoto pohledu ukázaly smartphony americké značky BLU, jež se specializuje na velmi levné přístroje a prodává je ve spolupráci s on-line gigantem Amazon. Po medializaci kauzy telefony Amazon z nabídky vyřadil, zakrátko se však na virtuální pulty vrátily. Kryptowire LLC je softwarová společnost, která poskytuje speciální softwarová řešení pro vojenské, policejní a zpravodajské služby.

Česko patří k zemím, které k Huawei a dalším čínským společnostem přistupují hodně opatrně, i když technologie z Číny ve svých sítích používají všichni tři mobilní operátoři. Někdy šíření obrazu dopomůže aktivní konkurence, jinak jsou ale nejčastěji zmiňovány obavy z bezpečnosti a toho, že Huawei může být prodlouženou rukou čínské vlády a tajných služeb. Této nálepky se Huawei na českém trhu chce zbavit.

Podle informací Lupy si společnost podala žádost na Národní bezpečnostní úřad (NBÚ), aby od něj získala bezpečnostní prověrku. Jednou z hlavních motivací má být právě to, aby firma měla v rukou něco, čím by nařčení mohla odrážet. Proces s NBÚ už nějakou dobu běží a úřad si neustále žádá nové dokumenty a informace. Huawei v Praze na prověrky připravuje zaměstnance, procesy i technologie.

Čínská společnost by se také ráda zapojila do projektů kolem chytrých měst, internetu věcí a dalších aktivit, se kterými se jí daří na více trzích. Zde také potřebuje minimálně neodmítavý postoj státní správy. Bezpečnostní informační služba (BIS) Huawei v roce 2014 zařadila na seznam bezpečnostních hrozeb, od té doby nicméně firma v každoročních reportech nefiguruje – minimálně ne v jejich veřejné části. BIS obecně upozorňuje na rostoucí snahy čínských subjektů zakořenit v Česku.

Huawei se v Česku snaží proti skepsi bojovat i dalšími nástroji. Společnost už nějakou dobu investuje do českých škol. Například na ČVUT vybavila učebnu pro telekomunikace, spolupracuje také s VŠB v Ostravě, VUT Brně nebo Vysokou školou technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích. V Ostravě probíhá spolupráce v oblasti smluvního výzkumu a vznikla zde mobilní sonda. Na VUT se zase rozjela experimentální LTE síť.

Dále například Huawei byla vidět na letošním ročníku soutěže Nápad roku. Sponzorovala jednu z kategorií, kterou vyhrál liberecký projekt BigClown vytvářející modulární hardwarovou stavebnici pro internet věcí. Nápad roku zaštiťuje Vodafone, který je v Česku pro Huawei zřejmě největším „kamarádem“. Zástupci BigClown se nyní na týden vydají do čínského Šen-čenu, kde Huawei sídlí.

Podobně do Číny společnost vozí také českou mládež. V rámci projektu „Seeds for the Future“ takto každý rok vyváží několik studentů. Kromě českých i ty ze Slovenska. Vše spadá do taktiky soft power, kterou běžně realizují i společnosti z řady dalších zemí. Cílem je vybudovat si spojence a kamarády.

V Evropě už se spolupráce s Čínou i Huawei rozjela. Německo s Čínou aktivně obchoduje, i když kritické hlasy také zaznívají. Kancléřka Angela Merkel například vidí v ambiciózních plánech na novodobou hedvábnou stezku riziko. Navíc není jasné, zda bude možné takový projekt kompletně ufinancovat.

Oficiální čísla německé vlády ukazují, že pro naše sousedy byla Čína už druhý rok po sobě největším obchodním partnerem a překonala i Spojené státy. Německu obchod s Čínou v roce 2017 meziročně narostl o zhruba 60 miliard dolarů na 230 miliard. USA nadále zůstávají největší zemí pro německý export, Čína je třetí.

Konkrétně Huawei má v Německu řadu projektů. Letos se například rozjela spolupráce s půlmilionovým přístavním městem Duisburg poblíž Düsseldorfu. Huawei zde rozjíždí inovační centrum a společně s radnicí buduje služby pro e-government, chytrou správu dopravy, veřejnou Wi-Fi síť a chystá se také pilotní spuštění 5G. Podobně by firma ráda spolupracovala také s českými městy. Aktivity Huawei lze vidět po celém Německu, ale i v dalších částech západní Evropy.

Huawei chce díky spolupráci s evropskými firmami dostávat své technologie dále. Automobilový sektor je jedním z těch, na který se chce zaměřit. V Česku podle informací Lupy společnost řeší možné projekty ve Škoda Auto, jejíž vozy lze ostatně často vidět v ulicích čínských měst. Přesné detaily se ale nekomentují.

Huawei nedávno oznámilo rozsáhlý plán, který je součástí „digitální hedvábné stezky“. Postupně buduje Huawei Cloud, který do Evropy přichází prostřednictvím operátorů Deutsche Telekom, Orange a Telefónica. Důvěru si chce Huawei vybudovat mimo jiné tím, že podporuje standardy GDPR, EuroPriSe a IOActive.

Huawei v Evropě a dalších částech planety rozjelo budování laboratoří OpenLab, kde společně s partnery testuje a vyvíjí technologie. Mezi roky 2017 a 2019 chce do této aktivity investovat 200 milionů dolarů. V současné době je otevřeno jedenáct takových „labů“ a do roku 2019 se jich má objevit dvacet.

Zprávy o evropských a potažmo světových ambicích Huawei každopádně přicházejí v době, kdy se americká vláda nadále k firmě staví odmítavě. New York Times nedávno informovaly, že se vedení Huawei rozhodlo v reakci na poslední vývoj snahy v USA výrazně utlumit. Pozici se na tamním trhu snažilo budovat mnoho let.

Já jsem se po mnoho let (už za totality) podivoval, že při hlasování na valném shromáždění OSN, hlasovaly ve shodě se Spojenými státy i řada států jejichž zájmem předmět hlasování docela určitě nebyl. Nazýval jsem si je sám pro sebe banánovými státy i když tam banány nerostly. Teď v minulých dnech jsem vypozoroval, že hrdost naší země došla další úhony.

„Naše“ Petříčkovo ministerstvo prakticky současně s tím, jak USA odložily zrušení dohody o raketách, vydalo prohlášení, že prý ČR „sdílí s USA a dalšími spojenci závěr, že Rusko porušilo dohodu a „je tak výlučně odpovědno za stav, který přiměl USA ke krokům vedoucím k vypovězení INF-T.“ To jim z Washingtonu neprozradili, že se rušení dohody nekoná? Kdyby to zveřejnili aspoň o den dřív, ale takhle je to vcelku legrační. A navíc ta vazalská formulace!

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) v pondělí 17. prosince vydal varování před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei Technologies Co., Ltd. a ZTE Corporation. Používání těchto prostředků podle úřadu představuje bezpečnostní hrozbu. Společnost Huawei tuto zprávu kategoricky odmítla a požádala, aby NÚKIB svou zprávu podložil alespoň jediným důkazem.

Tak už jsme opravdu jenom banánovou republikou?

Vlkův  dovětek:

chystal jsem se toto téma zpracovat sám. Pan Leo byl rychlejší. Nicméně  nesouhlasím dost podstatně  s  jeho viděním této  kauzy.

Dlouhodobě na Kose varuji před  Čínou a jejím  narůstajícím  vlivem ve  světě  a upozorňuji na  skutečnost, že  Západ/USA  čeká s  Čínou doslova  osudový střet. Konfrontace,  která měla  v dějinách snad  jedinou paralelu  – konflikt mezi Římem a Kartágem. Je  nepochybné, že svět by dnes vypadal úplně jinak, kdyby  bylo zvítězilo Kartágo.

Je mi líto, ale  můj dojem z  článku pana  Lea  je  ten, že  zde  staví do protikladu  zkaženou, sobeckou a  zkorumpovanou Ameriku/Západ a hodnou, přátelskou a  nesobeckou  Čínu. Což není pravda. Velmoci  znají  jen a jen svoje  zájmy  a nic jiného je nezajímá. A  volí k získání/ udržení  dominance  veškeré prostředky, o kterých si myslí, že  pro ně budou výhodnou  a celosvětově  jim projdou.To platí pro USA  i ČLR.  Jen  Čína ZATÍM  ještě  nehrála  roli světového policajta. Ale rozhdoně ji ,c o nevidět, zkusí.

Celý problém je v tom, že  my, v  České, podle pana Lea, už banánové republice /ptám se jak je  to možné, že  banánové, když v jejím  čele  stojí přece  neohrožení  bijci za národní suverenitu  typu Zeman a  Babiš !!!!!/  nejsme  v  roli nezúčastněných diváků, kteří  jednoduše koukají  na  tenisový  zápas  dvou  hráčských  gigantů a  otáčejí hlavu podle  toho, jak zrovna  létá míček. Počkají si, jak zápas  dopadne, zatleskají  vítězi a následně půjdou s  pocitem  dobře  stráveného volného času domů.

My  jsme  jaksi, pokud  ne  v roli rovnou toho míčku, s kterým se hraje a  do něhož  oba  kontrahenti  buší, co se do něj vejde, pak v roli možná  ceny o kterou jde /důležité slovo je MOŽNA/, ale  daleko spíše  v  roli  ručníku, s  nímž se jeden z  hráčů o přestávce  mezi střídání stran, otírá.

Vím, není to  žádná  krásná a  povznášející  funkce. Jenže  žádnou jinou  nám historie  nepřisoudila a  nepřisoudí. Můžeme se nafukovat, jak chceme. Jen  se může  velmi snadno stát,  že se  z  ručníku, staneme toaletním papírem, ideálně  vlastním přičiněním.  Jak jsme, díky Zemanově  tlaku předvedli po Dalajlámově  návštěvě  dopisem čtyř nejvyšších ústavních činitelů vedení ČLR dne  18. října  2016.  Za  svou osobu  říkám, že  nepamatuji  devotnější a podlézavější prohlášení  českých/československých  státních představitelů než tento dopis!  Z Pekingu tehdy přišla  také patřičná odpověd: Čína prohlášení vzala na vědomí a čeká že,nezůstane jen u slov, ale že se to projeví i v činech.“

Nevím, že bychom stejně podlézaví, s výjimkou povolení přeletů  amerických bombardérů při náletech na Srbsko a  posledními vyhlašování  Zemana a  Babiše  ohledně  navyšování  naší přítomnosti v  Afghanistanu, někdy  byli vůči USA!!!

Pokud  nechceme  svou pozici z  přestávkového ručníku sami transformovat  do roličky  toaleťáku, přirozeně  co možno  nejhebčího,aby neměli odřeninky,  pro mocné, bude  dobré, když  budeme, v mezích možného, sledovat jen a pouze svoje  zájmy. A  doložitelná fakta ukazují,  že  Zemanovy  fantasmagorie   o tom, jak s pomocí čínských investic  tady  už pozítří vypukne  ráj,  se jaksi těžce míjejí s realitou. Takže bychom si na  čínské sliby a jejich tuzemské přednašeče  měli dát sakra  pozor!

Nicméně je na  čase  se  vrátit  k poslednímu  konfliktu s  firmou Huawei. Nemíním se pouštět do disputací  co jak s tímhle  technologickým gigantem. V každém případě je vývoj  na Západě  velmi dramatický. V úterý večer  přišly z Berlína   informace, že  tamní  telekomunikační gigant T mobile uvažuje  zcela  vážně  o přechodu od  technologií  Huawei  ve svých sítích k jiným dodavatelům.  A  stejný  krok přezkoumává  další  z globálních operátorů –Orange.  Vedle  toho Austrálie  a Nový Zéland  už  dost  dávno  vyloučili  čínské dodavatele  s tendrů na  dodávky pro svoje  telekomunikační sítě! Totéž platí pro USA.

Může  být, že  jde o  řekněme   –    koordinovanou snahu, řízenou z USA vyhrát  ten globální tenis  o dominanci ve světě proti Číně a  že je sledováno hned  několik  strategických cílů najednou:

  • poškodit  čínské hospodářství jako celek
  • výrazně  zpomalit  čínskou vlajkovou loď  v  sektoru high tech a její pronikání  do světa
  • dát  vlastním firmám čas a  šanci , aby  dohnaly  zpoždění z a čínským  protivníkem

A nejspíš  existují ještě  další, které jsem nezmínil. Nicméně  já  vidím  něco, co bychom měli vzít nanejvýš  vážně. Pokud je mi známo, tak momentálně  dva největší kontrakty podepsali / nebo jsou  těsně před podpisem/, na  dodávky  klíčových zařízení od  Huawei,  ČEZ a  telekomunikační operátor  O2 cz.

První  z nich je  klíčovým hráčem v oblasti zásobování energiemi a  druhý  je  největším telekomunikačním operátorem. Který, mimo jiné, provozuje  i státní strategickou sít.

Netuším, zda  Huawei montuje  či nemontuje  nějaké speciální „šváby“ do svých zařízení, které někam přeposílají informace. Nicméně  konflikt  s  Čínou a naším světem pokládám za  neodvratitelný.  A  říkám si, že by  Číňané  byli  naprosto dementní, kdyby  při dodávkách  klíčové  a naprosto kritické technické infrastruktury  pro  přenos informací všeho druhu a distribuci energií tuhle možnost nejméně  neotestovali. Nejméně!!! A my  bychom  byli rovněž naprosto dementní, jestliže počítáme s možností vyhrocení vztahů, kdybychom od nich  taková  zařízení  pořizovali a tuhle  možnost vůbec riskovali. Informace  jsou  královskou  zbraní dneška. Kdo je kontroluje  je předem  vítězem. Podobnou  roli  hraje  možnost vypnutí  energetických linek. Z hlediska  elementární bezpečnosti je nanejvýš  žádoucí  vůbec podobné riziko a jeho vznik nepřipustit.    Z tohoto titulu mi  ostrakizace  Huawei připadá nanejvýš  rozumná, ba  žádoucí.

Problém  vidím jinde -v  technickém zaostávání našeho světa! Velmi dobře  si  totiž pamatuji  dobu výstavby prvních  mobilních sítí. měl jsem dva zákazníky, kteří  v tom byli mimořádně  angažovaní a  financoval jsem jejich zakázky. Takže  vím, že  tehdy  montovali pouze  zařízení od Motoroly a  Ericssonu. Dnes vyklidili  pole Čínanovi. Jsem  už  příliš  dlouho mimo dění , abych  věděl proč tomu tak je, ale mám dost důvodů se  domnívat, že  prostě  přestali  být konkurenceschopní. Což je malér, jestliže  je to pravda.

Ale  i tak bych prostě  Pekingu tyhle opravdu strategické zakázky  odepřel. Z důvodů bezpodmínečného dodržení  zásady  předběžné opatrnosti. Nechci, aby  nám někdo vypnul  proud a způsobil těžký  black out, zejména v propojené celoevropské síti! Ono stačilo, když v  létě nenajely  na dostatečný  výkon srbské elektrárny  a Evropa byla na pokraji kolapsu. Nebo  když v Severním moři  hodně  fouká vítr  a Německo  valí, v podstatě nekontrolovatelně  na východ  Evropy,  velká množství přebytečné energie!  A předávat  cizí mocnosti šanci na  zorganizování totálního výpadku mi přijde naprosto  tristní.

Nejen mně. Ve středu vláda  kancléřky Merkelové oznámila, že iniciuje změnu zákona o ochraně kritické infrastruktury  – rozuměj  zbrojního a hing tech průmyslu, jakož  i distribuce  energií a  telekomunikačního sektoru, kde si vyhrazuje právo schválit každý prodej  podílu v těchto firmách větší nebo rovný  10% , pokud  jde o prodej kupci  ze země mimo EU. A nijak se netají tím, že  je  krok  namířený především proti skupování  těchto firem čínskými investory. Zatím schvalovacímu procesu podléhaly pouze transakce  nad  25%.  Podnětem k tomu bylo čínské převzetí high tech firmy  KUKA a  v poslední chvíli stopnutý vstup Číňanů do distributora   elektřiny  50 Hertz. KUKU  Číňané koupili firmu 50 Hertz už nikoli.

A to nemluvím o tom, že  současný  šéf  FBI prohlásil, že žádná země na světě  není pro Spojené státy takovou hrozbou jako ČLR!  Chce  se mi říci  – konečně  dostávají v Americe rozum!

 

Takže  Huawei není jen nějaký český, protizemanovský kapric. Ale rozumné opatření.

Nepochybně je nyní dost těch, co mi to chtějí natřít. Protože  USA  a jejich  často naprosto šílená velmocenská politika  je pro ně  největším světovým zlem. Těm musím sdělit, že  je mi sice líto, nicméně – bez ohledu na to jestli  chceme nebo ne, jsme  součástí západního světa! Porážka  USA  v tom budoucím globálním souboji bude i naší porážkou. Za  to vítězství Číny NEBUDE  naším vítězstvím. Nikdy.Amrické/německé/britské/francouzské  globalisty  vystřídají čínští že by  osvoboditelé?  Nikoli čínští globalisté! To si tedy pomůžeme!

A rovnou se zeptám – je  tu někdo, kdo by chtěl  žít  v Číně  jako její řadový občan? S  jejím tvrdým až drtivým tlakem na výkon, s jejím nulovým nastavením ohledně práv jedince oproti  mase, vedoucím až k požadování sebeoběti ve prospěch celku, s jejím v podstatě  neexistujícím systémem sociálního zajištění? Je tu někdo takový? Pokud  ano, chápu, jeho postoj a  rozhořčení nad  mým přídavkem v textu pana  Lea. Jestliže  však nejste ochotni  na  sebe  vzít  roli řadového občana  ČLR/ ale  spíše občana  druhé  nebo třetí kategorie, protože  tamní velmi pohrdají tzv. bílými ďábly/, pak byste  měli  spor  Huawei vers. Západ/Česká republika, vidět mojí optikou.  .

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.