VÁNOČNÍ PŘEMÝŠLENÍ


napsal Xaver

 

Tak už snad skončila další sezóna nakupovací horečky jakožto příprava sui generis na svátky pokoje, klidu a míru (po nichž občas slyšet: chválabohu, že je to zase za námi). Přiznávám, že jsem se musel s ohledem na rodinné složitosti ve velké míře zapojit také. A to nejen nakoupit, ale i zabalit pro všechny členy středně rozvětvené rodiny. Nakoupil jsem, myslím, dobře, ale zabalil – no – tak nějak chlapsky…Prý na kráse balení dárku se nejlépe pozná rozdíl mezi mužem a ženou, prohlásil kdosi poněkud nadneseně.

Ostatně mělo by platit, že není ani tak důležitý obal a obsah dárku, nýbrž cenit by se měl samotný úmysl, myšlenka na obdarování někoho. To je snad tím hlavním poselstvím pro štědrovečerní hodinu.

Také nemohu zatajit, že určitý podíl na mých nákupech tvoří potraviny a pití pokud možno vyšší kvality než obvykle, neboť ty tvoří už dlouhou dobu podstatu oslav současných Vánoc. Pryč jsou doby, kdy mezi dárky k těmto svátkům byly hlavně takové, které se nemusely balit: láska, úcta, vděk, úsměv, pohlazení. Kdy slavení nemělo za cíl hlavně konzum delikates, nýbrž slavilo se narození Krista. Zdůrazňovat dnes tento aspekt Vánoc mimo slavnostně nasvícených chrámů vyžaduje téměř kus osobní odvahy. (Doufám, že pro jednou si to zde může KOSA dovolit.)

Na druhé straně – nebuďme k sobě až tak přísní stran konzumního charakteru slavení Vánoc. Velmi bujaře je slaví a „dopřávají“ si i v tak katolických zemích, jako jsou Španělsko, Mexico či Argentina. A pozor: ve Francii má řádná štědrovečerní večeře obnášet až 12 chodů.

Ale průběh popisovaných oslav provázejí v současnosti i zvláštnosti, o které nikdo nestojí. Tušíte, o čem bude řeč. Tak jsme si v „moderní“ době zvykli, že po dobu olympijských her už od starověku umlkají zbraně – někdy až na dlouhé tři týdny. Na několik vánočních dnů se bohužel tato tradice nevztahuje – a byla by popravdě spíše namístě! Nejen že se nevztahuje: hrozba drobných, zákeřných válek rozpoutávaných maniaky se středověkou mentalitou proti naší civilizaci v těchto dnech naopak sílí. Až tak, že města proti nim opevňují náměstí, letiště a další klíčové body. A některá z nich vánoční tradice a zvyky dokonce ruší, aby „nezraňovaly“ jejich ahistorické náboženské představy.

Přitom vánoční příběh o narození Krista je v Koránu vyprávěn stejně podrobně jako v Bibli. Teprve u jeho role v dospělosti se obě náboženství rozcházejí.

Přátelé doufám, že naše města, my všichni si své tradice nedáme nikým brát a kazit. Patří k nim pochopitelně i návštěva našich krásných kostelů na půlnoční slavnost. Jistě tam mnozí zavítáte, nakonec možná i ti z vás, kteří „módně“ prohlašují, že vánoce nemají rádi. A mnozí z vás se budou v tuto mimořádnou chvíli i modlit: například za někoho, kdo letos poprvé chyběl u stolu nebo odešel už dávno. Ale možná i z mnoha jiných důvodů…Mé vyznání bude zase poměrně stručné: jsem vděčný za všechno, co jsem od dlouhého života obdržel, a také za všechno, co přinese budoucnost.

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.