MALÁ (MARNÁ) SILVESTROVSKÁ ÚVAHA


napsal Xaver

 

Vážení kosevěrní (podle vzoru roduverní) mladí čtenáři pod osmdesát roků, dnes možná ani dál nečtěte, protože asi nebudu psát pro všechny „pěkně“. Ale zato budu docela krátký, protože tady se nepíše pro kšeft, ale pro potěšení sem psáti…I když „vlk“, jak víte, píše právě naopak dlouze, jako by každý den čekal od někoho „dlaňovku“. (Pro ty, co neví, co to je: výraz se vžil za socialismu na případy, kdy například instalatér z Komunálu pobral za opravu tekoucího kohoutku hotovost na dlaň a do podniku neodvedl nic nebo jen část. Nebo to pasovalo i na jakýkoli peněžitý úplatek.)

Víte, pro mě už je „silvestr“ jen den, kdy má svátek a jmeniny Silvestr (nebo i Sylvestr). Dostal se sem po papeži Silvestrovi I., který právě v tento den – 31. prosince 335 roků po Kr. – zemřel. A jelikož se tak nejmenuji, tak od určitého věku nenacházím patřičný důvod k oslavě, obzvláště ne k té obvyklé bujaré…Ten půlnoční přípitek provází spíše smutek a nostalgie nad dalším „ztraceným“ rokem; nad tím, že „terorista“ čas si z mého vyměřeného kreditu zase vyinkasoval dlouhých 365 dnů bez mého souhlasu.

Ale abych to nehnal „do absolutna“ jako třeba jistá dáma, která nám sděluje: pro mě je to den jako každý jiný, akorát že bude rachot a plno ožralých. V té části věty za čárkou se pochopitelně shodujeme, a proto se u ní za chvíli pozastavím. Vlastně ta zastávka by měla být meritem této úvahy.

Ten zmíněný čas u mě a podobných není pochopitelně jediný důvod, který nám brání oddat se cele trhání všech plodů, který v tento den rozjařený svět nabízí. Do takových oslav se totiž jistě nepohrnou ani celé rodiny, které ztratily blízké třeba při tragických nehodách na silnici, v zaměstnání, rodiče či sourozenci zraněných a nemocných apod. Jedni z našich přátel se pár dnů před Vánocemi v takové situaci ocitli, a já na to sdělení z očí do očí nikdy nezapomenu.

Že bakchanálie se staly už nezvratnou tradicí v podstatě na celém světě, jak naznačila ta dáma výše, s tím se už musíme smířit. A že jsou lidé, kteří na ten den šetří třeba celý rok, cestují i přes půl světa a za hotely a konzumaci zaplatí jakoukoli (zpravidla hodně předraženou cenu), to je také skutečností. Právě jsem přečetl, že například některé pražské restaurace už nasadily „pivko za stovku“…

Tady jsem si vzpomněl na jeden můj „silvestr“ v mládí (samozřejmě, že jsem je dlouhá léta také vesele slavil) v Krkonoších, v chatě na Bobích loukách. Byli jsme tam na soustředění lyžařských instruktorů naší VŠ, a „páni učitelé“ z katedry tělesné výchovy v ten večer přivřeli obě oči, vždyť jsme byli ostatně plnoletí. A dodnes si pamatuju, že k pivu jsem si dopřál dva malé rumy po třech korunách! (Bral jsem prospěchové stipendium 350 korun, kolej za 40 na měsíc, MHD za 30 na měsíc.) Jako instruktoři jsme dostávali 26 korun denně za opotřebení vlastního materiálu. Vleků bývalo málo, při výcviku jsme do svahu museli běžně stoupat a „opotřebovávat“ nejen materiál, ale i mladá těla! Toť silvestrovská osobní vzpomínka jen na okraj.

Závěrem pojednám o tom, co je vlastně pro silvestrovské oslavy, resp. pro vítání nového roku nejcharakterističtější: to je to nesmyslné předhánění v různých ohňostrojích a výbušných zařízeních (včetně zdraví ohrožujících) všeho druhu. Kdyby žil Ludvík Vaculík, který dle jednoho fejetonu „silvestry“ nesnášel, jistě by si „pobrumovsku“ postekl: ti ludé sú čím dál blbější…Přátelé, zase bych mu musel dát zapravdu.

Praha, jedno jediné město, chystá vyhodit za ohňostroj prý 1,5 miliónu, víc než vloni. Své statisíce určitě vyhodí i další větší města u nás. A umí někdo spočítat, kolik za tuto zbytečnost promrhá svět kolem zeměkoule?! A v součtu ještě daleko víc (jak odhaduju jen podle dvouhodinového řádění po půlnoci při pohledu z našeho balkónu) promrhají fanatici (eufemismus za blbce), kteří vydávají celé jmění za to, aby si mohli bouchnout či vystřelit a nepřijít pokud možno o prsty či oči.

Toto nezřízené mrhání penězi probíhá v době, kdy nejméně třetině lidstva chybí školy, nemocnice, voda, potraviny – a hlavně lidská důstojnost. Kdy dojde mocným světa, jak velkou roli by ty silvestrovské peníze tady mohly sehrát?! Kdy napadne našim vyvoleným tyto peníze ušetřit a rozdělit třeba udřeným sestrám v psychiatrických léčebnách, v sociálních ústavech, LDNkách a dalším potřebným?!

Ptám se samozřejmě zbytečně: NIKDY. Ale podělit se s vámi o tento problém jsem se musel. Ovšem ne do té míry, abych narušil vaši chuť slavit a slavit, pokud vám v tom nic nebrání! Ovšem k tomu nic přát nebudu…

Místo toho přeji všem čtenářům, aby měli příští rok lepší (snad to nezakřiknu), aby byli zdraví, bohatí, šťastní, obklopení milými a milujícími lidmi a třeba i to, abychom se na těchto stránkách ještě občas potkávali!

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.