Zapalte svíčku navíc


napsal Řezníček z Brna

 

Neobvyklý vánoční dárek jsem letos dostal od své maminky (79 let). Když mne podávala obálku, která patřila na Štědrý den pod stromeček, upozornila mne, že v ní nejsou ani peníze, ani slevový kupon na nákup v nějakém obchodním řetězci, ale xerokopie nedávno získaných dokumentů z archívu rodiny ze strany jejího otce.
28. října 1914 – padl voják
Její otec, tedy můj dědeček se jmenoval František Bučil a narodil se v roce 1900 v malebné vesnici na Příbramsku s názvem Smolotely. Tato obec uprostřed nádherných a hlubokých lesů se vyznačuje  tím, že v jejím katastru se nachází známé poutní místo Maková.
Když jsem obálku na Štědrý den otevřel, nalezl jsem hrst kopii dokumentů a jednu fotku  z r. 1914, z období kdy začala I. světová válka. Můj dědeček František měl staršího bratra Jeníka, který do této války narukoval a v prvních měsících své vojenské služby padl.
Jeho poslední dopis z fronty svému otci jsem si dovolil opsat  doslova:
19. října 1914
Nejmilejší Tatínku,
Přijměte můj nejsrdečnější pozdrav a vroucí políbení.
Jsem chvála Pánu Bohu stále dobře zdráv.
I všichni moji známi hoši jsou zdrávi. Dostal jsem od Fanynky podobenky Františka (můj dědeček) a  děvčátek  , velice mě těší, že mám foto svých milých a drahých sourozenců stále u sebe.
Kdyby se Pán Bůh smiloval nad námi milostivě a ukončil tu dobu plnou strádání a dopřál nám šťastného a hezkého shledání.
Ještě Vás zdraví a vroucně líbá Vás 
Váš milující Jeník
Na kousku zbývajícího místa (dopis velikosti korespondenčního lístku) ještě připsáno Na shledanou!!!
 
Adresát Vážený  pan Bučil Josef, Smolotely, pp. Milín u Příbrami, Bohmen
Odesílatel. 102 pěší pluk, 6 setnina Feldpostamt 33
Dopis došel mému pradědečkovi 21. října 1914.
Byla zde přiložena ještě fotografie vojáků  6 setniny, ve vojenské ložnici se do objektivu dívá 27 mladých mužů ve vojenských uniformách s čepicemi a mezi nimi v horní řadě i můj pradědeček Jeník, nad hlavou označený křížkem.
Zakrátko, co dorazil dopis od  milovaného syna Jeníka z fronty  můj pradědeček dostal další :
Ctěný pane Bučil!
Vědomost Vám dáváme, že Váš syn 28. října 1914 padl v bitvě v Srbsku u vesnice Banopolje a blíže této vesnice jsme ho i pochovali.
Srdečně Vás pozdravuji a pozdravujte mého strýce Vondru.
Vrátím-li se domů do Radětic, pak Vám ostatní všechno povím.
S pozdravem Vešvara František
102 pěší pluk, 6 Felakomp, Feldprost 33
…….
 
Zdali se František Vešvara vrátil ve zdraví domů a všechno o smrti Jeníka mému pradědovi vypověděl jsem se už z této dokumentace nedozvěděl.
Na vánoce a  vůbec koncem roku často vzpomínáme na drahé zesnulé, ale asi je trošku neobvyklé vzpomínat na svého prastrýce, který je již víc jak 100 let mrtev a pohřben kdesi v Srbsku a nikdo z rodiny  jej už  fyzicky  dávno nezná. Protože ale mám najednou jeho poslední dopis otci i jeho fotografii,  najednou už to pro není neznámý, dávno padlý vzdálený příbuzný z dědečkovi strany. Je to konkrétní rodinný příslušník . Je mezi námi.
Koncem roku  vždy zapaluji svíčky na brněnském ústředním hřbitově u hrobu padlých vojáků z I. světové války.
Od letoška už nebudu zapalovat svíčku pouze  neznámým vojákům, ale od  teď  také našemu Jeníkovi, svému prastrýci, který ve věku 20 let padl v Srbsku.Vím, že k němu patřím a on patří ke mně, respektive   – k nám.
A tuhle  svíčku už budu zapalovat napořád. Rodina musí držet pohromadě.
Promiňte, že  jsem na Kose ventiloval v samém závěru roku naše rodinné záležitosti, ale  letos bylo přece sté výročí konce  té války  strýce  Jeníka, války , která v  krvi zrodila moderní historii  našeho národa. Jistě  i vy  máte  v  rodině nějakého toho svého strýčka Jeníka. Během let  1914-1918 bylo zmobilizováno v Čechách a na Moravě  asi 1,4 milionu mužů. Řádově každý  desátý padl. I oni patří do naší historie a  našich rodin. Pokud dnes nebo zítra půjdete  za svými blízkými na jejich poslední útočiště, prosím, vezměte o svíčku navíc. A  zapalte ji někde  u kříže  společného hrobu, strýčkům Jeníkům vašich rodin. i oni se svou nedobrovolnou obětí zasloužili o vznik našeho státu. Jejich smrt za stát  cizí a nechtěný  měla  nakonec přeci jen  vyšší smysl.
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.