Nezavřeli oči, nemysleli na Anglii, aneb britský parlament jako Putinova bezmocná loutka!


Že  Teresa  Mayová  dostane  při  hlasování  o brexitové smlouvě  velkou  nakládačku  bylo předem jasné. Řešilo se jen, jak velkou. Ovšem  že  bude až taková,  jak se nakonec  stalo? To  nečekal naprosto nikdo. Prohrála o neuvěřitelných  230 hlasů vymazala  z britských historických tabulek parlamentních rekordů debakl premiera  MacDonalda. Ten v roce 1924 prohrál  hlasování „jen“ o malicherných 166 hlasů.

Většina těch, kteří  od předvčerejšího pozdního večera  tento nářez komentují se pochopitelně  zabývá  zejména  tím, co bude dál. Udělám to v  dalším i já. Protože  to je opravdu to nejdůležitější.  Ale  jsou  prostě  důvody, proč  se alespoň trochu  zabývat tím výsledkem a  jeho bezprostředními  příčinami a   tím, co z něj plyne, mimo brexit samotný. A  je to věru  neradostný přehled!

Výsledek je pro mne  absurditou všech absurdit. Nikdy by mne nenapadlo, že  něco takového bude ve vysoce  rozvinuté a  těžce demokratické zemi,  s tradicí té demokracie  jako nikde jinde na světě – je možné.  Zejména  v situaci,  kdy je  Británie postavena  před osudové rozhodnutí, ovlivňující zemi a její obyvatele  stejně jako vyhlášení  války v  roce 1918  a  1939 nebo,  chcete li neválečný případ, pak posloužím   datem 15. srpna 1947, kdy  tentýž parlament  schválil  zákon o nezávislosti Indie.  Z britské  korunní  kolonie, kdy  byla označována  za perlu v  královské koruně  vznikly  zanedlouho dva  státy – Indie a Pakistán.  Jenže  nešlo jen o  vznik dvou nových států, nýbrž  o   akt definitivního konce  Britského imperia a jeho koloniální  říše, nad  níž  slunce nezapadalo. Tím to okamžikem se z Velké Británie  stala Británie  malá. Respektive  Británie se smršťující. Nepochybuji, že  hlasování o Brexitu má  stejnou dějinnou váhu. Ačkoli nejsem  britský občan, nemůže  mi  být jedno, co se v úterý večer  ve  Westminsteru stalo. A to hned z několika  důvodů:

-Británie je pořád  5. nebo 6. největší ekonomika světa

– pro ČR jde o  4. nebo 5. největšího obchodního partnera

-jde o zemi s nemalým nukleárním potenciálem

– a také o  stát, kterému, v jakékoli mezinárodní kauze,  slepě  věříme, ať tvrdí cokoli. Protože  jde o důvěryhodného spojence, kterému  s e věří na slovo , ať  říkáa  dxělá cokoli

-protože  nás  žádal v poslední době  mnohokrát o solidaritu

-protože  je vzorem demokracie a  demokratických tradic

-protože mi není  jedno co bude v  Evropskou unií a tedy bezprostředně  s  Českou republikou neboť způsob ,jakým Britové  z Unie odejdou, jestliže  se tak stane, nutně  dopadne víc e či méně negativně  na  EU a  škody by měly  být co nejmenší. Pro nás. Nikoli pro Brity. Ti nechť  přijmou   důsledky svého rozhodnutí, ať budou jakékoli. Rozhodli se dobrovolně. Účet je jejich, není důvod, aby byl předložen komukoli jinému.

Nemusíte  s mými důvody  souhlasit, ale  předpokládám, že se shodneme  na tom, že   současné  generace  britských politiků  měla  ode dne  vyhlášení  výsledků brexitového referenda  jedinou povinnost a úlohu  vůči svým  voličům a konec konců  i  celé Evropě – zorganizovat  vystoupení  země  z Unie  co  nejhladším a nejpřijatelnějším způsobem. Pro všechny.

Což vyžadovalo konat koncentrovaně, pečlivě,  předvídavě,  rozumně, či spíše moudře, uvážlivě,nesobecky a především poctivě. Měli na  to dva  roky….

Dnes  víme, co  „dokázali“  Z aktu nejvyšší  závažnosti a důležitosti  udělali děsivou frašku  s netušenou trapností.

Konstatuji, že  právě použitý pojem je  slabý, ale nenapadá mne jiný. Bizarnost  britského konání s vrcholem včera  předevčírem je neskutečná! Aby  té trapnosti   v úterý  nebylo málo – po té premierčině  historické  prohře okamžitě požádal šéf  labouristů  Corbyn vyslovení   důvěry   vládě, s  cílem oslabenou Mayovou sestřelit a dosáhnout  vypsání voleb. Což  bylo, pochopitelně, akceptováno. Ti samí poslanci, co jí před  24 hodinami  smetli jí nyní , poměrem  320: 306 vyslovili důvěru!!!!

Tohle je nad  jakékoli rozumné chápání!!! Moje určitě. Před  pár  dny  se konzervativní zastupitelé  pokusili  sami Mayovou odstranit ve vnitrostranickém hlasování o důvěře. V úterý  jí  uštědří  facku  dějinných  rozměrů, jakou  novodobý  britský parlament nepamatuje. Protože podle  nich  vyrobila  totální zmetek a  tak selhala   v téhle  naprosto historicky klíčové úloze své povinnosti, či přesněji – podle  jejich hlasování – naprosto SELHALA!  Aby  jí  další večer později  řekli, že  jako nic, podružnost a  brnkačka  Tereso,  děláš  to dost dobře,  vládni nám dál???  

Jde vůbec o dospělé lidi? Nebo jsou  snad někým  řízení? Ptám se zcela  vážně. Protože  to, co  britský parlament a vůbec ostrovní elity,  předvedly dohromady okolo brexitu, jesstliže  je  to vůbec  nějak pochopitelné , má jen  dvě  logické vysvětlení:

1- jde o totální selhání, debakl   a  blamáž  demokratického systému, respektive  systému tzv. liberální demokracie v  nejflagrantnějším  možném vydání. O  šílenou diskreditaci demokracie a  její schopnosti řídit  efektivně  stát!

nebo

2- o zločinné spiknutí proti  britskému lidu a státu řízené  někým mocným z venčí s  cílem Británii zničit a poškodit  všechny členy  EU. nastolením  skoro nezvládnutelného chaosu.  Ten někdo  ovládl 2/3 většinu  britského parlamentu a  velkou část  vládnoucí  Konzervativní strany, jejíž  poslanci a  političtí činitelé  jsou jeho na slovo poslouchajícími  ochotnými slouhy.

Abych  to přeložil do jednoduché češtiny –

buď  je  Británie ovládána  partičkou neodpovědných, sobeckých, sebestředných  a ješitných a neskonale hloupých egoistů, kterým je úplně jedno že  ničí  vlastní stát a zesměšňují  demokracii nejen  v Británii, ale  na celé zeměkouli

nebo  Putin a  jeho agenti zcela ovládli britský politický systém!

My  přece víme, že  to byl právě Putin, kdo zařídil  vítězství brexitářů. Tvrdí to Jakub Janda, Petr Kolář, Jakub Szánto, Smatana, Lanšádlová,  Gabal  a  také Boris Johnson /aniž  by ho napadlo, že  je  tedy  vlastně také jen tupý  Putinův  agent a napomáhal rejdům cizí mocnosti proti vlastní zemi/  a  řada  dalších. Takže…

Takže  je  to pochopitelně nebetyčná  ptákovina.  Nechtějí li ti samí nyní připustit, že  400  westminsterských poslanců je  jen hejno  snadno uplatitelných trosek, nenávidějících do té míry Velkou Británii, že  ochotně  slouží  ruským zájmům.   Ale  pevně  doufám, že  Jandův  Kremlin Watch a  podobní  tuto možnost pečlivě  přezkoumají a moc  se  těším na jejich případná odhalení! Moc!

Já zatím a  výhradně budu pracovat jen s tou první možností – totiž  že  Spojené  království je  už zase ovládáno houfem chaotů a  panáků na něž,  opět, po 366 létech dokonale  sedí   Cromwellovo: „Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem.“

Či ještě  lépe, ba  dokonale,  sedí  delší jeho citát:

Je ve vás vůbec něco dobrého? Existuje nějaká hanebnost, jež by vám nebyla vlastní? Věřící nejste o nic víc, než můj kůň.
Zlato je vaším Bohem. Kdo z vás neumlčel své svědomí za úplatek? Je mezi vámi alespoň jeden, jenž by sebenepatrněji hájil zájmy Commonwealthu?

Tohle mi  na současné   dění u Temže  pasuje přesně! I když je to skoro 400 let stará řeč!

Brexit  byl chladným politickým kaluklem. Ničím více. Kdy  honil Cameron i Nigel Farage  laciné politické body, stejně jako následně Boris  Johnson a kumpáni. Plus  s nimi souznící  tisk, toužící po živení senzace. Nespokojeným občanům předhodili,  jak je  vždycky  oblíbené, v takových  situacích  — vnějšího nepřítele, který může  za  jejich útrapy. Jednou je to žid, tentokrát posloužil   Brusel nebo polský/český/slovenský  instalatér! A referendum dopadlo  jak dopadlo. Ačkoli jej vítězové  nechtěli vyhrát. Jen co  nejtěsněji  prohrát. Aby  bez nich  nikdo politicky  nemohlo nic  pořídit.

Já vím, že se opakuji. Ještě  chvilku budu, nelze  jinak.

To zoufalé  konání  poslanců parlamentu u Temže  je  potřeba popisovat znovu a znovu. Mayová je  fackována,  veřejně ponížena  za něco , co nezpůsobila a z čehož se  snažila  vybruslit, jak nejlépe  uměla s  co nejmenšími škodami pro království.  Ačkoli její úlohy  se měli logicky ujmout  ti, kteří brexit iniciovali , propagovali a  dotáhli do vítězného referenda.   Tihle měli  okamžitě převzít  vládní odpovědnost a  vyjednávat  s Bruselem nebo si vzít na triko důsledky  divokého  odchodu. A  následně se za své konání  zodpovídat voličům a nechat si od nich  vystavit účet. Měli a museli, kdyby  byl mezi nimi alespoň jeden, jenž by sebenepatrněji hájil zájmy Commonwealthu… 

Nebyl. Jen  bez pardonu jen  samá  kramářská  a šejdířská chátra. Která si uměla  spočítat,  že  zkrátka  brexit,  v jakékoli podobě, tedy  s dohodu,  bez dohody nebo dokonce nějak na poslední chvíli  zrušený, bude  znamenat pro toho, kdo v  rozhodném okamžiku bude bydlet na Downing Street 10 a  všechny kolem něj – okamžitou politickou smrt. Trvalou a   nevratnou.

Protože  až na  občana dopadnou negativní  důsledky a  ty generují všechny  myslitelné brexitové  scénáře, bude volič  rozzuřen a s nožem v  ruce hledat viníka jeho potíží,  které před brexitem NEMĚL. A  tím má  být Mayová, aby jím nemusel  být Johnson a  proto ustála  snahu labouristů jí vyslovit nedůvěru. Žádný  zájem  Británie nebo snad nedej osude  – britských voličů   v  tom kalkulu  není.  Jen neuvěřitelná sobecká starost pár  tlučhubů   o vlastní politickou karieru a  klasická  socializace ztrát  a privatizace  výnosů!  Mayová má za  ně  vybrat  žumpu, do níž  oni  UK dovedli!  Aby  se oni neumazali.

Labouristé nejsou o nic  lepší. Ti by nehlasovali také  pro nic, ať by bylo s Bruselem vyjednáno cokoli.  Ti chtějí jen a pouze  zbavit konzervativce  moci a konečně zase vládnout. Jen tohle a ani fous  navíc. Země a  její obyvatelé jim jsou také zcela  ukradeni.

Co je  možný  chaos  tvrdého brexitu?  Co  ekonomická  deprese, co ztráta  mnoha  a mnoha pracovních míst a odchod  zahraničních investorů, co  hrozící rozpad  UK iniciovaný nespokojenými Skoty? Co hrozba  obnovení  občanské války  v Severním Irsku?  Oni prostě  chtějí nové  volby a  ty  dosáhnou  jedině  tehdy, když Mayová ztroskotá.

Přiznávám, že  z malé  části chápu  NE  severoirských unionistů.  Protestujících  proti  tzv. Irské pojistce. Jejich postoji sice naprosto  schází logika, ale  je  v tom alespoň  dešifrovatelný pocit. Nikoli nezbytně  nízký  jako  u předešlých dvou skupin.

Pojistka ošetřuje pravidla na hranicích unijního Irska a Severního Irska, které je součástí Británie, tak, že Severní Irsko zůstane v celní unii. Je součástí dohody o podmínkách odchodu Británie z evropského bloku. Má platit v případě, že se Londýn s Bruselem do července 2020 nedohodnou na podrobných podmínkách budoucích obchodních a dalších vztahů. V takovém případě by s příchodem roku 2021 začal platit záložní plán vytvářející jednotný celní prostor unie s Británií; opatření navíc počítá se zachováním některých pravidel evropského jednotného trhu v Severním Irsku.

Velmi užitečná a rozumná  věcička. Věří snad někdo tomu,  že  když  Briti, neschopní  s e sjednotit  na nějaké  variantě  ODCHODU dva  celé roky, za  rok a něco  vyjednají  daleko obtížnější  part  – dohodu  o dalším vzájemném fungování s  EU?

Do smlouvy  si ji prosadila  Irská  republika. Která  za  žádnou cenu nechce připustit opětné tvrdé  rozdělení  ostrova. Má k tomu důvod – Irové se velmi obávají nastartování  další  vlny  občanské  války na  severu. Nevěřím, že  by byla  IRA  a Londýnem podepsána  tzv. Velkopáteční dohoda v  roce 1998, jež  konečně  zajistila mír  v Belfastu a přilehlých hrabstvíchpo destiletích nekonečného teroru, kdyby  v  roce  1995 nedošlo k ratifikaci  dohody  Schengenské a nebylo jasné,  že  jak Velká Británie, tak  Irská  republika  se  stanou  zakrátko její součástí!

Schengen dokonale  vyhověl  jak republikánům, ta loajalistům.  Ti první  se  Schengenem a odstraněním hranice získali více než dojem, že  Irský ostrov  je  jeden, když ne  stát, tedy prostor, ti  drzí měli potvrzeno de jure,  že  jsou stále  Brity a  žijí na britském území!  Klasický vlk, co se nažral a  při tom celá  živá koza. Násilí mohlo skončit – ti i ti dostali, co chtěli. Díky  EU.

Unionisté hlasovali proti, protože  jednoduše  a prostě  chtějí  být  Brity s plným statusem. Ne  nějakým  napůl. Oni pojistku interpretují  jako krok ke  spojení  obou irských státních  útvarů pod  nadvládou  Dublinu. A  zřejmě  radši  risknou  další   dlouhou, špinavou a krvavou  válku. Mohu stokrát  chápat jejich pocity, ale  logika  akceptace  války je pro mne zvrhlá, nepřijatelná a  nadřazená jejich  pocitům.

Irsko na  požadavku  té pojistky  bude  trvat na krev. A bez jeho souhlasu, v  této věci, žádná změna  býti nemůže. Brexitáři a ostatní  protestanti  vůči dohodě s Bruselem exhibují zejména    tomto neuralgickém bodě. Troufnu si tvrdit, že  kdyby neexistoval, našli by si něco jiného. O důvodech už bylo pojednáno  výše.

Popsali jsme si zatím motivy  torpédování  brexitové smlouvy třemi největšími  skupinami. Nemyslím, že  to jsou všichni, kteří proti ní zvedli v  úterý večer  ruku. Určitě  existuje  ještě nejméně jedna množina – ano množina, nikoli skupina, která nemá  nějaký  jednotící  motiv. Kromě  jediného  – udržet se v parlamentu.

Tyhle motivoval  k jejich NE   většinový  britský volební systém!  Zkrátka  ten  kandidát, který ve  volebním dnu získá  nejvíce hlasů, i kdyby  to náhodou  byly  třeba jen 2%  ze  všech odevzdaných   odevzdaných, za předpokladu že všichni  ostatní  kandidáti dostali jen procento jedno, bere  vše  a získává  mandát!  Takhl e to ve většinovém  jednokolovém systému  chodí!

Určitě  je  řada  volebních obvodů,  kde voliči masově  a  zcela převažujícím způsobem hlasovali, z rozličných důvodů, pro brexit. Klasicky  okrsky  se  silným zastoupením  rybolovného  a  následného zpracovatelského průmyslu.  Rybáři  jsou opravdu  jednou  z mála  skupin v zemi, kteří na odchodu z EU  okamžitě a  jasně  vydělají. Nebudou se muset dělit o svoje  revíry  s kolegy  z jiných členských zemí!

Poslanec  s  takovým  voličským elektorátem má naprosto jasno, ať  si o brexitu myslí cokoli!  Chce li  mít naději na obhájení mandátu, musel za  každou cenu  hlasovat  proti dohodě! Jeho voliči  chtějí  vidět bouchnutí do stolu! Však to známe  od nás  dostatečně. Pouze  bouchači  dají znovu  důvěru.

Jak  že  to předchůdcům  těch dnešních  také  řekl Cromwell?

Vy mrzké děvky! Což jste svým nestoudným pletichařením a podlostmi neznesvětili toto posvátné místo a z Božího stánku neučinili doupě lotrovské?

Historie  se opakuje!  Už je to tu zase!  Tedy pokud  Jakub  Janda nebo Jakub  Szánto či Petr  Kolář  nebo  někdo podobný  neodhalí,  že  za tenhle  naprostý debakl demokracie může ten zatracenej Putin! A  tudíž  že  britští parlamentáři  jsou opět to, co o nich  řekl Cromwell.

Britští politikáři byli  postaveni  před  nutnost  obstát   s nejvyšší odpovědností  a poctivostí cosi  pozitivního vykonat   pro svoji zemi  v historicky jedinečném okamžiku. A  tím dokázat, že  demokracie  je  funkční a  krize zvládá. Že to je  fungující  systém do  opravdu zlých  časů.

Oni místo  toho demokracii zdiskreditovali  a zesměšnili!  Kvůli svým zájmům. Ačkoli  to byli oni, kteří nedávno  v  různých  letech opakovaně  souhlasili s  tím, že  v  různých  koutech  světa  demokracii prostřílíme  a  probombardujeme  i kdyby  na  Sahaře měla  být doba  ledová a  čert na koze  jezdil.

Zkrátka a klasicky  v souznění  se současnou dobu – odmítli povinnosti a chtěli jen  práva  výhody. Jak je  dnes  všude v našem světě  standardem. Jak chceme  dál vysvětloval  přednosti našeho systému, když  dokonce i Britové takhle  drasticky  předvedli naprostý nezájem o  prospěch celku? A jednali  jako  houf  prvoků v  obecní  kaluži. Uvědomují si, jak celosvětově  odstrašujjící příklad  dali?  Jen potvrdili to, co  už dávno tajemstvím , že  elity  umějí problémy  vytvářet ,a le  jen  velmi zřídka  – řešit!

Může  být, že  se  mnou nesouhlasíte. Že brexit je ok a  ten tvrdý ještě lepší, protože  to slízne  Brusel..  Včera dopoledne  jsem zavadil o  jeden  alternativní komentář, který  měl asi  následující  myšlenkovou linku:

Tak Teresa  splnila  svůj úkol, zadaný  globálními elitami. Vyjednala to tak mizerně, že  prostě parlament  musel zasáhnout  a ona  rozložila Británii….

Je to úplně  stejná paranoia  jako že  brexit je  Putinovo dílo.

Bezpochyby nemalá  část  účastníků brexitového referenda hlasovala  vlastně  proti globalizaci. A  tu globalizaci pro ně reprezentoval Brusel. Neřeším jestli právem nebo  neprávem. Ale  přijde mi to směšné, uvážíme li  že Londýn je  druhým nejdůležitějším globálním finančním centrem a tenhle speciální průmysl má v  britské ekonomice stejné postavení  jako u nás  Škoda  Auto nebo ČEZ  /možná jako oba dohromady/.  Za opravdu  důležité  pokládám jiné sdělení  – globalizace pro Británii  žádným brexitem neskončí, globalizace  TRVÁ! Brexit nebrexit!

Musím   s touhle  sekcí okamžitě  skončit! Rozepsal jsem se daleko více, než  bylo záměrem. Jako  obyčejně…

Všichni řeší co bude dál.  Parlament  Mayovou zavázal, že musí  přijít   s plánem B do tří dnů. Pak prý to vezme  do kompetence.

Troufnu  si odhadnout , že  žádný plán  B neexistuje. Ten může  vzniknout jedině  v Bruselu. Tím, že  by  zcela  nebo skoro zcela  kapituloval.  Nebo možnost  druhá dost podobná,  že  by  Mayová nyní přestala  vyjednávat a nechala  to sunout  k termínu tvrdého odchodu, pak od  EU získala pár kosmetických změn a  riskla,  že  v poslední sekundě  se  najde přeci jen  dost poslanců, kteří se  zaleknout  hrozícího  chaosu a  dohodu přeci jen  schválí.

Netuším, jak pravděpodobné  to  může  být.  Vím jen to, že zmatek musí  být  nyní v  celé   v  EU. V celé, nikoli jen bruselské centrále.  Ani  unie, tím méně  členské země,   si  náraz do brexitové  zdi nepřejí. Jednak z praktických důvodů, zejména  těch, které jim  tlumočily  velké koncerny.

Ale  je  tu  ještě jeden  důvod. Prachy!  Jako vždycky. Odchod  VB  bez dohody  znamená, že  padá  ujednání  o  vyrovnání  ostrovních dluhů  platbou asi 55 miliard  liber do unijní pokladny!  Tohle je  pro unijní finance  malér! Určitě by  chyběly. Tenhle  balík  a zájem  exportérů  oslabují  vyjednávací pozici  EU. Stejně  jako ta posedlost  udržet  vztahy  s Brity.  Ale  chechtáky  jsou chechtáky a  ty  umí  pohnout  i peklem.

Nicméně  UK potřebuje  EU  více než  unie  království – britský export do EU odpovídá zhruba 13 procentům hrubého domácího produktu Británie  a tvoří  asi 44%  z celkového exportu země, zatímco pro EU představuje vývoz do Británie pouze tři procenta HDP. To  znamená, že Británie potřebuje EU více než unie Británii.

V každém případě  nekontrolavaný  odchod je  něco, co si  nikdo v  kontinentální  Evropě  nepřeje. Umím si představit, že  Briti budou hrát  vabank. Že zvednou sázky a nechají  zbylou  27 se  smažit vidinou  neřízeného rozchodu. Nešel bych jim na  to. A  v  takovém případě  šel do toho čelního střetu.

Ale na mně  to nezáleží.  Jaké že  jsou ty možné scénáře?  Zpravidla se hovoří cca o  4, CNBC sestavila 6 možných

1- Přejednání smluv  se zdá být velice nepravděpodobným. Velká Británie má na celý proces pouze 3 dny. Jestliže 2/3 parlamentu stojí proti stávající podobě návrhu, najít konsensus nad novou variantou je nejspíš sci-fi.

2-Volby (scénář číslo 2) mají asi větší míru pravděpodobnosti.Podle  CNBC  Opozice v čele s Jeremy Corbynem plánuje  vyslovení (ne)důvěry vládě. Pokud by Mayová důvěru ztratila, volby by mohly být reálnou variantou.

3-Druhé referendum o Brexitu nelze také zcela vyloučit. Průzkumy jsou nicméně nejisté a upřímně – pro demokratický systém by to byla nejspíš rána. Byť můžeme výsledek rozhodnutí Britů vnímat jakkoliv, odehrál se pod demokratickou taktovkou. Dělat další referendum, protože se výsledek nepovedl, je z pohledu zachování parametrů demokracie hodně riskantní.

4-Prodloužení jednací doby (odložení aktivace článku 50). Takovou variantu by musely schválit všechny členské země EU. Je zřejmé, že se jim do něčeho takové nebude chtít. Přeci jen – Britové měli dva roky a stihli za tu dobu pomálu. Politicky je to ale varianta schůdná.

5 – Brexit nebude. Zákonodárci pořád ještě mají možnost z celého procesu vycouvat. Pokud ale druhé referendum není pro demokracii úplně příznivé, tak zrušení odchodu z poslaneckých lavic je pěst na oko.

6- Brexit bude bez dohody. Tzv. tvrdý, při němž by ostrovní ekonomika dostala pořádnou ránu, stále zůstává rizikovou možností .

Tolik CNBC.

Já to vidím ty možnosti  trochu jinak. Jde  o to jestli bude  dodrženo  datum odchodu  nebo ne.  Čas je klíčový  parametr. Jestliže  ano,  existuje  jen  varianta  poslední  nebo ono zázračné zabránění  katastrofě  v poslední vteřině tím, že jedna  strana  náhle  vyměkne. Nebo  odvolání  Brexitu, tedy č. 5.

Neobyčejně mne  těší  ty  úvahy  nad  čistotou demokratického postupu u jednotlivých možností. Demokracie  smí  být  sobecky  a  z nízkých pohnutek parlamentem zmrzačena, ale pozor, pozor – při  nápravě  jeho následků musí  být postupováno přísně  formálně  demokraticky! Pravděpodobně  když  bude těmhle  rozumům  hořet  barák, budou trvat na to, že  hasit  smí jen ti hasiči  co mají  vyleštěné boty,  vycíděné přilby a  jsou dokonale oholení a mluví jen přísně  spisovně!

Varianty  č. 1, 2 a  3 by mohly   přijít  ke slovu jen v případě okamžité aktivace řešení číslo 4.

Mají  ale  všechny  jednu  zásadní slabinu – britští politikáři  předvedli  a  řekli, co nechtějí. Nikdo,  s  výjimkou labouristů, světu neráčil sdělit, co konkrétně  by  rád. Prostě  nevím, co chci, ale nepřestanu prudit, dokud  to nedostanu…

Johnson a spol to ani  sdělit  nemohou, protože nemají co. Množina  poslanců z obvodů ryze   brexitářských  také  žádnou konstruktivní alternativu nabídnout nemůže.  Když  honíte  jen své  soukromé špinavé kšefty, ani to jinak  být nemůže.

Nové  volby Brexit sami od  sebe  ani neoddálí ani nevyřeší. Ne do 29. března.A po něm?  Celý proces, tak jak jej zažíváme, by začal nanovo.Nehledě  k tomu,  že  tahle  varianta  už včera  večer padla. Nové smlouvy? Do konce března? Jedině při kapitulaci EU. Referendum s opačným výsledkem? To se také  nedá stihnout.  Takže  4 je nutnost , má li  se obejít  ona nechtěná  varianta  6. Konec konců  – Evropský soudní dvůr k tomu  svým verdiktem Britům  otevřel  dveře dokořán. Budou jimi chtít projít?

A  když  ano, vidím problém, který puristé z CNBC  vůbec neřešili.  Nevěřím, že  by stačilo prodloužit  ono nové vyjednávací období  jen  do konce května. Že by  60 dalších dnů stačilo na  dojednání toho, co se nezdařilo za  dva roky. Proč  je konec  května  limitní? Protože  poslední  víkend tohoto měsíce jsou  eurovolby. Británie, při delším přechodném termínu  by byla  plnohodnotným členským státem, ale  bez  nových europoslanců!  Podle mne právně nemožný stav!

Kdybych  měl hádat, pak mi nejpravděpodobnější  připadá  přeci jen ten  náraz do brexitové zdi. Nebo  by Mayová  mohla udělat  tah se zrušením brexitu  vůbec. Milánkové, dohodu  jste nechtěli? Kličkujete, abyste se nazamazali? Nejste  schopni  dát dohromady  parlamentní většinu pro vůbec  žádné řešení? Na  všechno říkáte  ne? Za těchto okolností  na brexit  nelze  ani pomyslet, nemáme li  poškodit  Velkou  Británii. Prostě  jak mi říkala  moje  matka před  svatební nocí  – zavřu  teď  oči,  budu myslet  na Británii a  odvolávám brexit!!!

Ten  brexit  bez přívlastků má v  sobě, vedle  destrukce  zakodován jednu  velkou  naději. Až příliš  dobrou  pro  Brity. Bohužel. Šlo by  opravdu  o celou serii velkých problémů pro  všechny. Takže  si  myslím, že po něm by už jednání vedly  k cíli. Což neznamená  vůbec, že  by  tak vyjednaná dohoda  měla  hlavu a patu.  A velmi se bojím toho, že  by  ustupoval spíš  Brusel…  Sobeckým  britským kramářům.

Co z  toho plyne momentálně pro nás?

Pro  český slovenský stát  jako takový využít  těch  cca  deset týdnů do brexitu tak dobře  jak jen  lze k přípravám na  nechtěnou variantu. Aby naše  technické zájmy  byly  co nejméně postiženy. To je primární  a vlastně jediná  úloha  státu!

A s potřebou  si uvědomit,  že  dávat  slepou důvěru státu, který  funguje  tak jako dnešní  Velká Británie, sledující  jen svoje, kdo ví jaké cíle,  které její politická reprezentace není schopná  ani většinově  definovat, je  vyslovený  hazard!  Jediný zájem, který  je  pro nás  důležitý, je náš  vlastní.

Pro občany?  Poučení z  brexitu je jasné – nevěřte  šantalům  ukazujícím, že  váš  osud  může někdo jiný. Nějaký  ten novodobý  hříšný kozel, věčný  žid, zlá Brusel. Může to tak  leckdy tak  částečně  být, ale  osud každého z nás  závisí  především na dvou jiných  faktorech – nás   samých a   tomu, čemu se říká štěstí. Nebo smůla.  Žádný  Boris  Johnson nebo Tomio Okamura, či jiný podobný  hráč  na  píšťalku z Hammeln nedisponuje reálným snadným  řešením,  které vám  nějakým referendem   změní život  na  procházku růžovou zahradou. Vždycky to bude o vás  a tom pokakaném štěstíčku. Ostatně to věděl  už dávno a dávno jiný  Brit – jistý Alfie   Doolittle. Ten by  dneska  fungoval ve  Westminsteru   jako  státnický  velikán! Věděl co  chce  a  co  k tomu potřebuje!

Ukazuje se také, jak ošidným, problematickým, neváhám říci nebezpečným nástrojem  je  referendum a  jak  snadno je  při něm volič  manipulovatelný.  Budeme  si to pamatovat?  Sotva. Ne jestliže  brexit pro Británii  se neukáže  být  natolik zničujícím, aby  to pochopil i Josef Kobliha.

V každém případě platí, že s brexitem si ještě  užijeme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.