Brexit britskýma očima


napsal Jezevec

Před několika dny jsem byl na týden v Británii, oběhnout pár starých známých. V roce 92 jsem tam rok bydlel, a dosud udržuji kontakt s pestrou škálou rodilých Britů.

Můj text o tom, co si asi tak myslí obyčejný uprchlík, vzbudil svého času docela zájem – a tak jsem nabídl vlkoušovi, zdali by měl zájem o pár drbú z první ruky o Brexitu, jak to kvasí v středoanglické hospodě. Dozvěděl jsem se tam totiž informace, které jistě neaspirují na univerzální nebo většinovou pravdu, ale jsou přinejmenším překvapivé. Alespoň tedy pro mě.

Překvapení první – brexit je kontroverzní téma.

Část mého programu v UK byla pracovní, a organizátoři nám důrazně nedoporučili hovořit s domácími o brexitu. Prý je to kontroverzní téma, a člověk by se snadno mohl hostitelů nevábně dotknout. A tak jsem se až třetí den osmělil a zeptal se, jak to vidí s tím brexitem. Hospoda ztichla. Ale my to máme důrazně nedoporučené, s vámi o tom hovořit. Povídám – no to my taky, prý je to pro vás kontroverzní téma. Údiv. Cože? Pro nás kontroverzní téma??? Ne – to PRO VÁS je to kontroverzní téma, my se o tom přece bavíme každý den …

Překvapení druhé – je to zhruba napůl. A nemění se to.

Ale tak, povídám – i pro vás to přece je kontroverzní, vždyt se říká, jak Británie je rozdělená a rozhádaná, copak s tím nemáte problémy úplně všude?

Údiv. My máme rozdílné názory, ale to neznamená kontroverzi. Naopak je někdy až docela půvabné, JAK MOC je to napůl. Třeba já a moje žena – ona pro a já proti. Naše děti – jeden pro a druhé proti. Obejdi si tady stůl, a zjistíš jak je to zhruba napůl. A já pro, a tady můj kolega, který dělá stejnou práci ve stejné fabrice, ten byl zase proti. Až pojedeme ven z brány, zeptej se vrátných – oba černí jak bota, naturalizovaní třetí generaci – jeden byl pro a druhý proti.

Povídám – ale vy jste intelektuální oligarchie, máte prestižní práci ve fabrice mohutně dotované německým kapitálem, a stejně nemáte jednotný názor – co potom tedy ti venkovani a zemědělci, kterým by br-stay spíše uškodil, tam tedy se rekurtuje ten pocit podvedení?

Údiv. Aha ty myslíš, jak psali v Guardianu, že masy lidí byly podvedeny, že vlastně nevěděli o čem hlasují, a že nyní houfně mění názor? Ale tak samozřejmě, ti bezvýznamní budižkničemové, ti paraziti přisátí na EU-dotacích, ti kvičí strachy, že by museli pracovat. Takže ex-post, když viděli, že jejich názor v referendu nezvítězil – vyfabulovali báchorku o podvedeném Britovi, který nevěděl o čem hlasuje, a nyní prý (z)mění názor. Ale většinová tendence tohle opravdu není. Každý z nás zná někoho-jednoho, kdo změnil názor. Někdo byl pro a dneska je spíš proti, někdo je na tom naopak. Žádná hromadná změna názorů se ale nekoná. A hlavně – nemá tendenci měnit názorové poměry jen v jeden směr. Je to pořád zhruba napůl. A pořád s mírnou převahou pro OUT.

Rozhodně se nedá říci, že pokud znáš konkrétní lidi osobně, dal by se vyprofilovat nějaký typický zastánce exitu, a typický zastánce stay. Určitě není pravda, že pologramotní venkované hlasovali pro exit – a vzdělané městské masy pro stay. To by byla urážka našich rodičů a našich dětí, mezi nimiž i tohle je prostě zhruba napůl. Máme v příbuzenstvu i mezi nejbližšími známými opravdu pestrou sociologickou škálu, od tech pologramotných venkovanů, až po naše děti studující v City – a naprosto není pravda, že by nějaká sociálně nebo sociologicky identifikovatelná výseč elektorátu měnila názor hromadně, tím méně jen jedním směrem.

Překvapení třetí – žádný pocit podvedení se nekoná.

Vám teda nevadí, podivuji se – že Farage vám vyjednal exit – a když zjistil že se mu povedl, utekl jako uličník. A že až potom se zjistilo, že s touhle variantou nikdo reálně nepočítal. A podmínky brexitu vyjednává paní May – o které to poslední co můžete říct, že má nějaký jasný manuál, co dělat a co dělá.

Údiv.

Manuály a programy brexit a den poté, existují již mnoho roků – kdo se o to opravdu zajímá, snadno nalezne desetitisíce stran kompletních strategií. Autorem mnohých z nich je právě Farage. Pokud tedy někdo tvrdí, že Britové hlasovali pro brexit a ve skutečnosti nevěděli o čem – jistě se to některých týká, to je základní vlastnost všeobecného volebního práva – ale říci, že strategie a koncepční studie neexistují, je naprosté nepochopení problematiky.

Daleko urážlivěji ale vnímáme dehonestaci tvůrců brexitu. Ale tak SAMOZŘEJMĚ že Farage není nějaký politik do složitých negociací ohledně parametrů brexitu. Ale taky to po něm nikdy nikdo nechtěl. Ne každý generál Eisenhower, úspěšný ve válce – se stane i ekonomicky úspěšným prezidentem pro navazující dobu mírovou. Johnson a Farage a celá ta parta tedy byli stratégové pro brexit, skvěle uspěli, a to respektují i jejich názoroví odpůrci – budiž ctěni navěky, povedla se jim skvělá věc. Nyní pro dobu budování je ale potřeba naprosto jiný typ politka i stratéga, ale to zdá se jakoby chápali jen Britové sami. Copak vy nemáte politiky, o kterých pouze jejich odpůrci vrší argumenty, proč jsou naprosto nepřijatelní – zatímco jejich zastánci názor na ně nezměnili? Nevěřím tomu, že kdyby Farage den po brexitu vyložil na stůl pětikilový fascikl konkrétně vypracovaných dissociačních dohod, že by uspěl stínem lépe, než Mayová. A že by ho z jeho odpůrců někdo ocenil jinak. Takže ten, kdo byl proti brexitu, a Faragea nemohl ani předtím ani cítit – ten dneska vyje trády, že to je zbabělec a zdrhnul. Kdo Farage volil, ctí ho dnes stejně jako před třemi lety. Máš chovný koně a tažný koně, toť britské přísloví.

Dobrá, budeme se tedy chvilku tvářit, že Farage byl vynikající stratég pro vyjednání brexitu, v čemž oslnivě uspěl – a namísto něj měl nastoupit neméně oslnivý stratég pro vyjednání podmínek brexitu, kterého už tak zřetelně nevidím. Jediné je zřejmé, že Mayová to asi nebude. Proč jsou tedy b ritové spokojení?

Elementary, dear Watson. Brexit je program negace. A dosud ho zastává nadpoloviční procento Britů, i kdyby potroubilí novináři sebevíce nám vtloukali, jak od něj vzdělanější vrstvy již ustupují. Je to ovšem program negace. Mezi zastánci brexitu je pestrá škála názorů, které nemají společného jmenovatele. Je velmi jednoduché (vzpomněl jsem si na rok 1989 a Občanské forum, pozn. Jezevec) spojit většinu v tom, co odmítají – pozitivně formulované bloky zájmů uvnitř této většiny ale těžko přesáhnou nějaké desítky procent, a nikdy nebudou mít stejnou početnost, jako pouze domnělé sjednocení pouze v tom, co nechceme. (vzpomněl jsem si na rychlý rozpad Občanského fora na deset vzájemně soupeřících stran, pozn. Jezevec). Takže to hlavní nás teprve čeká.

Když voliči v EU schvalovali nebo odmítali evropskou ústavu, hlasovali o již existujícím textu. Když se voliči Spojeného království rozhodli odejít, žádná varianta rozdělení variantu vzájemných vztahů nebyla ještě formulována. Úplné oddělení? Norský model? Švýcarský model? Kanadský model? Plán nebyl, vznikal až za pochodu, výsledná dohoda je produktem nepříliš rovného vyjednávání 27/1, a v britském parlamentu se nelíbí nikomu. Tohle ale všichni věděli předem, když se hlasovalo – to není překvapení až den poté, že fóršrift neexistuje. Trochu problém je v tom, že neexistuje většinová shoda nad žádným scénářem. Není většina ani pro rychlý a tvrdý odchod bez z dohody s Bruselem, není většina pro referendum, není většina ani pro předčasné volby, není většina pro odložení. Jediná dosud formulovaná většina je pro exit.

Proto je taky vláda Mayové (doplněno stručným telefonátem včera, pozn.jezevec) podporována a ctěna – protože vede zemi k brexitu, což si i nadále přeje nadpoloviční většina Britů. A samozřejmě, pokud jednotlivé frakce stoupenců brexitu tvrdohlavě hájí své zájmy proti vyjednavačům z EU, kteří stejně umíněně blokují úplně cokoliv – komu lze klást za vinu, že nemožnost dohody je exaktně pojmenována. Určitě ne Mayové. Proto logicky Mayová dostala kartáč ohledně OBSAHU dissociačních dohod, protože tam se těch 51% pro brexit, které drží a podrželo její vládu, drobí na 2-3-4 názorových proudů, které společného pozitivního jmenovatele nemají, a necítili zastoupení svých názorů. A jedná se o principiální věci, typu pohybu osob, nebo nadřazenosti komunitárního práva, kde žádný kompromis neexistuje. Ale jakkoliv jedna ta konkrétní podoba brexitu pohořela – základní myšlenka že brexit ANO, na té se nic nezměnilo, a té má premiérka i nadále naprostou podporu.

Jak tedy brexit dopadne?

Tak jistě se bude vyjednávat jinak, než doposud.

Ze strany EU jsou dissociační dohody zatím vedeny pouze snahou Británii ponížit a potrestat, což samozřejmě nikam nevede. Taky Mayová na své domácí půdě musí hájit zájmy všech 51% zastánců brexitu, včetně zájmů těch, které jsou mezi sebou v rozporu. Všichni budou muset z něčeho ustoupit.

Ale je tady ještě jedna věc a kvůli které to vlastně píšu.

Média jsou plná katastrofických scénářů, jak ve dni D+1 po jakémsi nekontrolovaném brexitu, který jednou nevyhnutelně nastane, protože strany se dohodnout nechtějí – vypukne v Británii hladomor, zkolabuje zdravotnictví, z nebe začnou padat letadla, a hranice budou zahlceny desetitisíci neodbavených kamionů. Obchodní styk bude paralyzován, přestanou se uznávat certifikáty a naopak zavedou se cla, burzy padnou o desítky procent, a globální oteplování poskočí hned o několik stupňů. Samozřejmě, pokud se lidi budou snažit, aby něco nešlo – taky že to nepůjde.

Základní záhada ale zůstává, proč je brexit nebo jakýkoliv EU-exit koncipován tak imbecilně, aby tento typ úvah vůbec mohl vzniknout?

Proč je koncipován jako exit v bodě nula, následovaném dvouletým disociačním obdobím – a po něm následuje cíleně takto implantovaný, totální chaos? (případně prodlužování téhož?). Británie přece má obchodní a jiné styky se všemi zeměmi světa, a jen jejich drtivá menšina je z EU. A kupodivu nevypukl hladomor a nepadají letadla z nebe.

Pořád nechápete?

Tedy jinak.

Proč to nejde tak, že brexit (a případně jakýkoliv EU-exit) nemá pouze dva kroky:

  1. Den D – nastává exit. Všechny stávající dohody a smlouvy platí tak, jako včera. Tohle víme že umíme, tohle nastalo. A bezpečně to funguje dva roky. Skoro tři.
  2. Den D+1. Exit je spuštěn. Všechny stávající dohody a smlouvy platí tak dlouho, DOKUD se nedohodnou nějaké jiné.

Vše. Všechny stávající dohody a smlouvy prostě platí tak dlouho, DOKUD se nedohodnou nějaké jiné. Třeba deset roků. Nebo tisíc. Prostě není žádný důvod k chaosu, k boudičkám na hranicích, k vynětí z IATA, k obchodním bariérám a k odnětí vzájemného uznávání certifikací, atd. Některé země – a jsem hrd, že i Česko – už na to přišly, a začaly provizorně Británii nabízet asociační dohody ohledně například alespoň vzájemně volného pohybu osob, pokud nastane tzv tvrdý chaotický brexit. Že prostě nebudeme nic měnit, dokud k tomu nenastane nějaký důvod. Což nám samozřejmě nebrání, do budoucna vyjednávat jiné a lepší dohody – ale prostě VŠECHNY ty stávající není důvod k nějakému datu rušit nebo vypovídat, pokud ke dni D+1 (a D+100, D+365, D+1000, atd) byly spokojeně konzumovány. Ono totiž zejména na té britské straně nebude formulace pozitivního názoru nic jednoduchého, pravděpodobněji že vůbec neexistuje.

Tak co říkáte, není tohle pecka?

Může mi někdo (a mým britským přátelům) vysvětlit – proč – není-li jediným cílem Brity ponížit a všechny ostatní eu-exit myšlenkáře zastrašit – a obecně vytvořit tlak, že opustíš-li mne, zahyneš – proč je brexit naschvál koncipován tak, aby nutně způsobil chaos a problémy? Proč má dvouleté, nebo proč vůbec jakékoliv období? Je naprosto zřejmé, že varianta popsaná v bodě (1) je reálná a průchozí, že máme funkční osvědčenou dvouletou historii dosavadního brexitu, že to takhle je možné. Proč má konec?

Povídám – hoši, tak od nás to máte jako pomstu za Mnichov. Od Němců za ty stíhačky, co jste jim sestřelili nad Londýnem. Od Francouzů za to, že na to nepřišli sami, a ted už na to nemají koule. Ale proč zbytek Evropy, to teda fakt nechápu.

Tak třeba vlk otevře diskusi, a nějaký mozek nám to vysvětlí. Pokud bude zájem a povolená reakce, jsem ochoten odpovídat, a/nebo do UK ještě stručně zavolat.

Všem světovým stratégům, pak made in KosaVlk – dávám zdarma návod na pokojný a bezkonfliktní brexit, made in vox populi lokální pivnice britského Crewe – Všechny stávající dohody a smlouvy (a principy a vše ostatní) s EU nechť bez časového omezení platí tak dlouho, dokud se bilaterálně nedohodnou nějaké jiné. Zrušení a revize té poslední nechť se teprve jmenuje BREXIT.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jezevova nora se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.