Tip na dobrou knížku: Zápisky odstřelovače – Vzpomínky proslulého sovětského odstřelovače


napsal Řezníček z Brna

Autor knížky: Vasilij G. Zajcev

Vydalo nakladatelství. Mladá fronta 2012

Počet stran: 213

Prolog:

Sledovat protivníkovo chování mě vždy bavilo. Díváte se na fašistického důstojníka, který vychází z bunkru, pompézně a arogantně, jak vydává rozkazy na všechny strany a vůbec se tváří jak nejvyšší autorita.

Jeho pohůnci pak do písmene naplňují jeho vůli, jeho přání a vrtochy.

A on vůbec nemá představu, že mu zbývá pouhých pár vteřin života…

Zajcev přišel do Stalingradu jako dobrovolník v roce 1942. Mládí strávil na Urale a lov zvířat byl jeho největším koníčkem. Do té doby ale nikdy nestřílel s pušky s optickým zaměřovačem.

Své lovecké zkušenosti dokonale skloubil s působením mezi hromadami trosek, kde tiše a chladnokrevně pozoroval svoji kořist.

V prvních dnech zabil na 40 německých vojáků, celkem dokázal zlikvidovat 225 především německých důstojníků.

Dětství strávil v tajze, vychovával jej dědeček. Když jej poprvé vzal sebou na lov, vybavil jej lukem a šípy a prohlásil: V klidu zamiř a dívej se kořisti do očí. Už nejsi malý chlapec.

Ukázka z knížky:

Spolu s brokovnicí mi můj děd předal i moudrost tajgy, lásku k přírodě a své tvrdě nabyté zkušenosti.

Někdy jen tak sedával na pařezu, kouřil domácí tabák ze své oblíbené dýmky a upřeně zíral na zem.

Trpělivě mi vysvětloval, co znamená být lovcem.

Řekněme, jdeš do lesa na lov. Musíš si sundat čepici, abys slyšel všechno kolem sebe – musíš poslouchat, co se v lese děje, naslouchat rozmluvám ptáků. Jestli uslyšíš klevetit straky, znamená to, že máš společnost. A někdy ne malou, takže se musíš připravit. Najít si dobrou pozici, být zticha a čekat – zvíře se blíží. 

Musíš ležet bez hnutí a ani nepohnout brvou.

Děda potáhl z dlouhé dýmky. Když se pak vracíš z lovu, pokračoval, počkej až do soumraku, aby  tě s tvou kořistí nikdo neviděl. A nikdy se svými úspěchy nechlub…

V šestnácti letech vyrazil budovat ocelářské centrum v Magnitogorsku, v roce 1937 odešel na vojnu, přidělili jej k Tichomořskému loďstvu. Po 5 letech byl na vlastní žádost převelen k pěchotě a ocitl se v obleženém Stalingradu.

Jak se stal Zajcev odstřelovačem:

Ukázka z knížky:

Míša Masajev měl sebou periskop a vyhlížel přes okraj kráteru. 

Vasjo, je támhle, povídá a podává mi periskop.

Rychle jsem se podíval a zacílil a téměř bez zamíření jsem vypálil jednu ránu. Kulometčík se zhroutil, ale neuběhlo ani pár vteřin a objevili se další dva.

V rychlé sledu jsem každého z nich zabil jedinou kulkou.

Náhoda tomu chtěla, že tuhle přestřelku sledoval dalekohledem plukovník Baťuk.

Kdo to byl zeptal se a Metělev odvětil, že jsem to byl já.

Dejte mu pušku odstřelovače nařídil velitel.

Soudruhu Zajceve, už máte na kontě tři zásahy, ode dneška si všechny  úspěšné zásahy zapisujte.

Líbilo se mi být odstřelovačem a mít svobodu při výběru své kořisti.

Při každé ráně se mi zdálo, že slyším, jak kulka proráží nepříteli lebku – i když byl šest set metrů daleko.

Někdy se fašista podíval mým směrem a neměl při tom ani potuchy, že jej sleduji optikou a že jeho život končí…

Před pozicemi sovětských vojáků se stále častěji začali objevovat Goebbelsovi propagandisté a volali do svých tlampačů: Rusové, vzdejte se!

Rusové věděli, že nepřítel má početní převahu, lepší vybavení. Věděli ovšem také, že  obránci města tvrdě bojují dnem za dnem, zabíjejí fašisty a zasazuji jim tvrdé údery, čímž suverénní německé vojáky vyvádějí z rovnováhy.

Pomalu je vyčerpávali jak fyzicky tak psychicky.

Němci přestali věřit ve snadné dobytí Stalingradu a iniciativa jim protékala jako písek mezi prsty. Přesto byly stále nebezpeční jako jedovatý had, který je stále schopen zasazovat smrtící rány.

Ale i nacisté měli své odstřelovače a tak vznikal přímý souboj odstřelovačů

Ukázka z knížky:

Pro nacistické odstřelovače bylo typické, že zaujímali pozice hluboko ve svých obranných liniích. Fricové také budovali řadu klamných postavení, což velmi ztěžovalo nalezení skutečného cíle.

Po té, co jsem získal jisté zkušenosti, jsem se naučil, že zcela zásadní jsou dvě věci: Pečlivé pozorování a trpělivost.

Řekněte, že jste spatřili něco, co vypadalo jako odraz slunce od zapalovače a usoudili jste, že je to odstřelovač, který si zapaluje cigaretu.

Může to být a nemusí.

Zapamatujete si to místo a čekáte – měl by se objevit obláček dýmu.

Uběhne nějaká doba, někdy celý den a pak se na zlomek vteřiny objeví přilba.

Nesmíte střílet!

I kdyby jste ho zasáhli, nemůžete vědět, kde se mezi klamnými pozicemi skrývá váš skutečný nepřítel -nacistický odstřelovač.

Pokud vystřelíte a zasáhnete pouze návnadu, odhalíte svoji pozici a jste s největší pravděpodobností ohroženi německým odstřelovačem.

Souboje mezi ruskými a německými odstřelovači, to byla hra nervů a taktiky…

Ukázka z knížky:

Tady jsi, zašeptal jsem.

Třásl jsem se vzteky a a bych se uklidnil, předal jsem periskop Kulikovovi.

Mám ho, támhle je vykřikl Nikolaj, musíme ho sejmout, teď hned, nebo nám pláchne.

Uvědomil jsem si, že za mnou někdo stojí a ucítil jsem pach vodky. Byl to poručík Fetišov. Nechte mě podívat se na německého snajpra řekl poručík a vzal nám periskop.

Tou dobou jsem již měl německého odstřelovače v zaměřovači více jak hodinu. Byl jsem unavený a nemohl jsem se soustředit. . Přinutil jsem se s únavou bojovat, zatímco Němec dále zíral do zaměřovače.

Bylo jen otázkou času, kdy si nás všimne.  Zeptal jsem se Kulikova: Nikolaj, myslíš že nás vidí?

To zjistíme odpověděl a na klacku zvedl přilbu pár centimetrů nad okraj okopu.

Němec vypálil a kulka prorazila stěnu přilby. Překvapilo mě, že na takovou jednoduchou návnadu skočil.

Možná už byl také unavený a s dlouhým čekáním na cíl zapomněl, jaké riziko podstupuje.

Sledoval jsem, jak pokládá ruku na závěr a natahuje se, aby sebral prázdnou nábojnici. Sbírat prázdné nábojnice po úspěšné ráně byl tradiční zvyk odstřelovačů.

On přitom trochu zvedl hlavu a ukázal mi těch pár centimetrů lebky navíc, které jsem potřeboval k zamíření.

V tuto chvíli zahřměla moje puška. 

Kulka ho zasáhla na linii vlasů, přilba mu spadla do čela a puška zůstala nehnutě ležet vedle německého snajpra.

Tak jsem pomstil vraždu Saši Grjazova, kterého tento odstřelovač včera dostal…

Německé velení si uvědomilo, že v obleženém Stalingradu je mimořádný snajpr, který loví německé důstojníky jako zvěř v lese, a že s tím musí začít něco dělat…

Ukázka z knížky:

Té noci zajali naši průzkumníci německého vojáka a přitáhli ho s pytlem přes hlavu.  V průběhu výslechu přiznal, že německé velení velice trápí ztráty, které způsobují naši odstřelovači a že sem poslali majora Köningse, velitele odstřelovačské školy v Berlíně, s jediným úkolem – dostat toho ruského snajpra.

Tou dobou jsem se cítil hrozně unavený, přímo utahaný, což je pro snajpra ta nehorší věc. Také jsem počítal, jakou mám šanci a jaké je naděje, že budu žít dál. Průměrně jsem zabíjel čtyři až pět německých vojáků denně, jak dny ubíhali a já sám zůstával stále nezraněn, i když kolem mě umírali stovky mých spolubojovníků, měl jsem pocit, jako by mi v kartách padal list. Věděl jsem ale, že to tak nemůže zůstat věčně. Major Könings musel v soutěžích porazit ty nejlepší střelce wehrmachtu, aby se stal šéfem odstřelovačské školy, musí být zatraceně dobrý.

Souboj nejlepších snajprů u Stalingradu začal…

Ukázka z knížky:

Rozhodl jsem své tušení otestovat. Na úzké prkno jsem nasunul rukavici a pomalu jí zvedl.

Vystřelil!

Fašista mi skočil nalep! Skvělé!

Opatrně jsem prkno zase stáhl zpět ve stejné pozici, v jaké jsem je před tím vysouval ze zákopu a prohlédl si otvor po kulce – byl dokonale kulatý, úhel dopadu devadesát stupňů. Kulka prkno zasáhla přímo.

A máme ho, hada… zašeptal Nikolaj.

Teď jsme ho museli vylákat – stačil jen vršek hlavy.

Leželi jsem v zákopu celou noc. Bitva utichala, jenom nad námi létali německé bombardéry, štuky a stodevítky.

Když konečně vyšlo slunce, Kulikov vypálil jeden slepý náboj, aby přilákal protivníkovu pozornost.

Dohodli jsme se, že první polovinu dne zůstaneme pasivní, protože by nás mohl prozradit odraz slunce od zaměřovače.

Po obědě jsme již byly ve stínu, zatímco postavení našeho soka leželo v plném slunci.

Náhle se cosi zablesklo, byl to nějaký střep nebo čočka zaměřovače?

Kulikov si sundal přilbu a pomalu jí zvedl, manévr, který dokáže věrohodně provést jen zkušený odstřelovač.

Nepřítel vystřelil.

Kulikov se zvedl nad zákop, hlasitě vykřikl a spadl na zem.

Konečně! Ten sovětský odstřelovač, po kterém jdu už čtvrtý den je mrtev, pomyslel si Němec a vystrčil trochu hlavu.

Stiskl jsem spoušť a fašistova hlava klesla.

Konečně napětí posledních dnů povolilo. Kulikov se na dně zákopu převalil na záda a začal se hystericky smát.

Jak se setmělo, naši zaútočili a v průběhu těch nejtěžších bojů jsem s Kulikovem vytáhli mrtvého majora z jeho úkrytu.

Vzali jsme i jeho pušku a doklady a doručili je veliteli divize plukovníkovi Baťukovi.

Štěstí se kterým se vyhýbalo zranění Zajceva opustilo v posledních dnech bitvy o Stalingrad. Tříštivá raketa mu poranila tvář a především oči. Horký vzduch  a rozpálené střepiny bičovaly jeho tvář a oči mu zahalila neprostupná lepkavá hmota. Probudil se až v nemocnici s obvazy na očích. Zajcev několik týdnů ležel a ze světa vnímal pouze zvuky a vůně.

Nemohl tak vidět desetitisíce zajatých Němců,  kteří se vlékli pod okny nemocnice. Tohle byl výsledek bitvy u Stalingradu. Zajceva zachvátila radost, ale zároveň i pláč.  Plakal, protože nemohl uniknout z té hrozné temnoty a přitom tak toužil vidět pochodovat zajaté nepřátele v rozedraných hadrech.

Tak skončila jedna z největších bitev II. světové války. Lékaři zachránili Zajcevovi zrak, ale snajpra zatím dělat nemohl, zrak se jen pomalu vracel k normálu.

Tuto knihu,  plnou příběhů z trosek obleženého města,  jsem četl jako nejnapínavější román. Je to příběh o lidech, kteří svou statečností dokázali porazit nepřítele a obrátit vývoj války. Možná, že kdyby nebylo jejich hrdinství, ani bychom nemohli minulý rok slavit 100. výročí naší republiky.

 

Vlkův  dodatek:

Tuhle  válečnou  story  zpracoval s  velkým  úspěchem také Hollywood – viz  film Nepřítel před  branami režírovaný Jean-Jacques Annaudem , který do hlavní  role  Vasilije  Zajceva obsadil Juda Lawa.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.