Pulse of Europe


napsal Leo K

Pulse of Europe ,volně přeloženo Tep Evropy, je nezávislé celoevropské občanské hnutí, které v Německu vzniklo jako reakce na vzestup nacionalismu a populismu v Evropě(?) Jeho prvotním cílem bylo podpořit občany Evropské unie, aby se aktivně a otevřeně přihlásili ke své společné evropské identitě(?) Na svých webových stránkách říká:

Pulse of Europe vzniklo v reakci na rostoucí vlnu populismu, která hrozí podrýt základy míru, spolupráce a liberální demokracie v Evropě. Věříme, že většina Evropanů v Česku i jinde s tímto vývojem nesouhlasí a obává se ho. Chceme dát hlas všem lidem, kterým budoucnost Evropy není lhostejný.[…] Chceme přispět k tomu, aby Evropa byla i nadále jednotná a demokratická. Přejeme si Evropu, ve které lidská důstojnost, právní stát, svobodné myšlení, tolerance a respekt jsou samozřejmými základy naší společnosti…

Především se podivuji, že hnutí Pulse of Europe založili Němci, manželé Sabine a Daniel Röder(ovi), když v Německu platí, že jejich AfD děkuje za svoji výjimečnou popularitu fanatismu jejich zelených protivníků, podle definice, že

fanatik je člověk, který zdvojnásobí své úsilí, když zapomněl své cíle.

Oba manželé jsou údajně právníci, ale nepřál bych ani svému nejhoršímu nepříteli, aby byl obhajován právníkem, který používá tak vágní pojmy jako populismus a evropská identita. Možná bych se divit neměl, protože německá legislativa poslední doby zajišťuje všechno možné, jenom ne svobodu názorů. Když porovnám požadavek politické a genderové korektnosti s požadavkem, který formuloval před jeden a padesáti lety Akční program KSČ, tak je mi do pláče. Ne z lítosti, ale ze vzteku.

…Nelze zajistit účinný vliv mínění a názorů pracujících na celou naši politiku, nelze čelit snahám o potlačení kritiky a iniciativy lidu, jestliže pro všechny občany nezajistíme důsledně právními prostředky ústavně zaručenou svobodu projevu a vůbec všechna politická a osobní práva občanů. Socialismus nemůže znamenat jenom osvobození pracujících lidí z nadvlády vykořisťovatelských třídních vztahů, ale musí přinést pro plné uplatnění osobnosti více, než dává kterákoli buržoazní demokracie.

Pracujícím lidem, kterým už nediktuje třída vykořisťovatelů, nelze libovolným výkladem mocensky předpisovat, o čem smějí a o čem nesmějí být informováni, které své názory mohou a které nemohou veřejně vyslovit, kde se veřejné mínění může uplatnit a kde ne. Musí být soustavně využíván výzkum veřejného mínění při přípravě závažných rozhodnutí a hlavní výsledky výzkumu mají být zveřejňovány. Jen na základě zákona, který stanoví, co je protispolečenské – což u nás stanoví hlavně trestní zákon – lze podobné omezení uplatnit…(Akční program KSČ)

Zatímco byla předchozí poznámka adresována do zahraničí, tak text, který varuje před podrytím základů míru, spolupráce a liberální demokracie v Evropě nám nedává zapomenout na to, že chytrých lidí je málo, zatímco pitomců je, jako by je někdo z nebe shazoval. Jakoby Island, Norsko, Švýcarsko a nově Velká Británie byli ti, co podrývají základy míru, protože se nezúčastní centralizace EU.

Jako by to nebyla Severoatlantická aliance, která prosazuje velmocenské a tudíž neokoloniální zájmy. Které jdou vždy bez rozpaků až na hranici válečného konfliktu.

Zatímco Abraham Lincoln už před 156 lety řekl v Gettysburku: „Demokracie je vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“ a za svou definici udělal tečku, potřebují moderní svazáci „liberální“ demokracii, aby dali najevo,

že se bez své, jediné správné ideologie neobejdou.

Nestačí jim, že se k pojmu liberální demokracie vyjádřil mnohokrát autor tohoto článku, nestačí jim, že se k témuž pojmu vyjádřila autorita nezměrně vyšší:

…Pojem „liberální demokracie“ není neutrálním politologickým termínem, stal se v současnosti propagandistickým heslem. Nemá smyslu zabývat se tím, zda a jak ho někdo v minulosti použil. Mluvíme o dnešku. Jeho smyslem je zúžit pojem demokracie – jako obecného prostoru a mechanismu pro otevřenou politickou soutěž – na jednu jedinou podobu uspořádání společnosti. A tím vlastně demokracii jako takovou sprovodit ze světa…

Že se vyskytnou jedinci, kteří zlostně a odmítavě dupou nožičkou…Proč to tak zesměšňuji? Přečetl jsem si odkazovaný článek „Obrana liberální demokracie před Václavem Klausem,“ abych prostudoval argumenty, které mluví pro liberální demokracii. Místo argumentů jsem se dočkal osobních soudů jaký je Václav Klaus škůdce. Ano, myslím si něco podobného, ale jakou to má spojitost s hodnocením přívlastku liberální?

Fedor Gál argumentoval(?) ad hominem.

Dejte mu do ruky kladivo a bude vše ve svém okolí považovat za hřebík.

V minulém článku „Umíme si představit lepší EU?“ jsem rozebral nedemokratické založení EU a o Evropské identitě jsem napsal:

Národní identita je povědomí o historickém  společenství, ke kterému patříme, o  jeho specifické cestě dějinami mezi  cestami jiných národů a spočívá v souhrnu  faktorů, které jsou pro ni  charakteristické.  Například území, řeč, někdy společné náboženství, společná historie a shodná hodnotová orientace. Vědomí národní identity se probouzí často v ohrožení, v konfrontaci s jinými národními skupinami. Brusel nám ale najednou imputuje skupinovou  identitu, už nikoliv k národu, ale k Evropě.  Znamená to, že identitu národní máme  odložit? 

Jak mohou mít Nizozemec, Řek a Slovák stejnou identitu, když mají rozdílné jazyky, rozdílné tradice a zvyklosti, rozdílnou historii? Není to jenom horečnatá fantazie euro-byrokratů žijících ve skleníkovém prostředí Bruselského centra? Viz všichni naši europoslanci (+Věra Jourová), snad s výjimkou Jana Kellera.

Všechno, co jsem zatím napsal, každé slovo, každý řádek, nejsou odbojem proti myšlence sjednocené Evropy, společného prostoru pro volný pohyb lidí, zboží, kapitálu. Ale je to zásadní protest proti centralistické EU, která není ani svobodná, natož demokratická. Se stále větší integrací jenom zesiluje rozpor mezi nárůstem kompetencí Bruselského centra a jeho minimální politickou odpovědností. O subsidiaritě si můžeme nechat jen zdát.

Demokratické založení nelze odmítnout poukazem na funkčnost. Všechny existující „nadnárodní“ celky jsou alespoň formálně demokratické. Ať se to týká Švýcarska, Spolkové republiky Německo nebo USA. Vyžaduje snad švýcarská ústava společnou identitu obyvatel kantonu Graubünden a kantonu Jura? Možná si spolu ani nerozumí.

Mají Nevada, Iowa a Lousiana shodné zákonodárství? Nevím, ale sotva. A vadí to federální vládě? O identitě uvnitř amerických států není možné uvažovat. Sice se inzeruje navenek okázalým vyvěšováním vlajek Unie, ale každý ví, že Kennedyové jsou potomci irských přistěhovalců a Mark Zuckerberg je žid.

Když šlo v roce 2004 o prezidentský úřad neváhali stoupenci G.W. Bushe zveřejnit ve Spojených státech odporné video, kde bylo zdůrazněno, že demokratický kandidát John Kerry je potomek polských židů. Byl zobrazen jako upír nad hroby. Ukázali tak mimo podpásový rasový projev i na svůj geografický deficit, protože dědeček J. Kerryho, Fritz Kohn se narodil v Horním Benešově (nedaleko Bruntálu) jako syn Benedikta Kohna, sládka v místním pivovaře.

Sjednocenou Evropu potřebujeme. Její sjednocení je nejlepší myšlenka, která zde osciluje už od XV. století. Iniciativa Tep Evropy správně vycítila depresi evropské myšlenky a klade si za cíl vlít ji novou krev do žil. Spletla si však pacienta. Tím opravdu není čtyřistapadesáti milionová evropská veřejnost, ale administrativa Bruselského centra a její touha po moci.

Že to jde jinak, dokázali země Beneluxu, které sjednotili svoje celní území ještě před vznikem EHS, pro které byl Benelux testovacím vzorkem. Dnes – jako součást EU – už ztratil Benelux na významu, ale je stále příkladem, že stabilní společný hospodářský prostor může vzniknout jenom zdola. Tak, že se jednotlivé státy na něm dohodnou, při plné suverenitě svých národních parlamentů.

V předchozím článku jsem zdůvodnil, že jediným (pseudo)demokratickým prvkem EU (mimo Evropskou radu) je Evropský parlament, který je de facto parodií na parlament z celé řady důvodů. Parlament nemá pravomoc legislativní iniciativy a projednává jenom hotové závěry Evropské komise. Není také obrazem politické soutěže jako národní parlamenty, protože evropské politické strany nejsou skutečnými politickými stranami, které by byli prostředníkem mezi parlamentem a občany. Neexistuje evropský politický systém – ten opět předpokládá evropského občana. Jedině veřejná konfrontace mezi kandidáty na předsedu EK by mohla vést k mezistranické soutěži a teprve ta by mohla dát život evropskému politickému systému.

Jenže tato úvaha vždy ztroskotá na existenci národních států, takže z toho vyplývá (nedokumentovaná) snaha tyto národní státy rozmělnit, řekněme na Evropu regionů, protože regiony jsou přece jenom ovladatelnější. Odtud pocházejí ty články a prohlášení, že národ, vlast, tradice se přežily, že ti, co o ně opírají své argumenty jsou nacionalisté nepříliš vzdálení od fašistické ideologie. Proti kterým demonstrují novodobí svazáci.

Každá akce ovšem vyvolává reakci a proto není divu, že nacionalistické tendence sílí,

ale opět nikoliv z vůle národů, ale jako reakce na činnost Bruselského centra. Národnostně pestrá Evropa skutečně není vhodným prostředím pro vznik kvazi nadnárodní organizace, která chce řídit všechno z centra. Bohužel to vypadá tak, že k tomuto závěru dojdou mocenští břídilové teprve až vyčerpají všechny špatné možnosti.

Pulse of Europe je tedy chybně založeno. Ti, kdo pohřbívají myšlenku sjednocené Evropy, nejsou její občané, ale její mocenské jádro.

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.