ANO, stavět se bude!!!!!! Podstatně doplněno!!!!!!


napsal PB

Vlkův úvod:

Kosa už psala o lecčems. Ale když  jsem dělal redakci následujícího textu,  měl jsem oprávněný  dojem, že  ještě  nikdy  nevydala  v předstihu  závažnější  článek,  než  je ten dnešní. Jakkoli to tak  na první pohled   nevypadá!!! Znám  čtenářský  vkus převážné  většiny  návštěvníků  Kosy. Kdybych psal o Venezuele  například nebo o Afghanistanu a  tak podobně,  o tématech,  kde  je možné dovodit  chyby  a  přehmaty  západních  elit, byla  by  čtenost  normálně  nejméně  2c  vyšší, než  když  je  řeč o  skutečných důležitých domácích problémech. Ty  první, celosvětové  procesy , ovlivnit nemůžme, ty  domácí,  doufám, že  snad pořád ještě ano. Nikoli ANO,  jen ano. A  když je  tématem článku Kosy  nějaký předpis, nedej osude  – zákon, tak to je  zpravidla čtenost naprosto  minimální. Koho zajímá  nějaká úředničina, kdo jí má rozumět?! Fajn. Jestliže  to  tak dopadne  i dnes, tak Kos a opravdu ztrácí jakýkoli smysl. Ale nechť  si později nikdo nestěžuje, že  nebyl informován, že mu nikdo neřekl, že nevěděl!!! Nyní už  PB  a  jeho text!

Ministerstvo pro místní rozvoj pod velením babišky Dostálové vypustilo do světa, úřední mluvou do vnějšího připomínkového řízení, věcný záměr stavebního zákona. V tomto dokumentu  není zákon rozepsán do detailu, ale nastiňuje základní rysy, kterých se budou tvůrci zákona muset držet, bude-li záměr vládou schválen.
Věcný záměr netvořili legislativci jen na věcně příslušném, plus nějakém dalším   ministerstvu, jak by se dalo čekat, ale tvorba byla outsourcována Hospodářské komoře ČR za účasti prominentní  advokátní kanceláře Havel & partners, což jednoznačně determinovalo jeho podobu. Někdo to lehce nadneseně přirovnává k situaci, kdy by trestní zákoník psali pachatelé.
Jelikož nový stavební zákon má nejvyšší prioritu podpořenou premiérem, tak je naprosto zřejmé, že věcný záměr bude tlačen a takřka jistě protlačen ve stávající podobě a finální  zákon bude v jeho intencích napsán a prosazován stejně razantně. Nebylo by překvapením, kdyby už napsán byl a je uložen bezpečně ve jmenované advokátní kanceláři a jen čeká, kdy bude moci vypochodovat v plné parádě na  denní světlo.
Bezprecedentní záležitostí bylo neohlášené stažení věcného záměru v systému eKLEP a jeho rychlé nahrazení upravenou verzí v průběhu připomínkového řízení, což je proces, v němž jednotlivé instituce podávají své připomínky k návrhům různých právních předpisů a vládních dokumentů. Kdo ví, kolik připomínkových míst se vyjadřuje k předchozí verzi, která byla, dle kolujících klepů upravena úředníky MMR, což natolik rozčílilo velkého šéfa, že podřízená babiška – ministryně musela dokument ihned vyměnit za původní návrh komory bez úprav, aby příval hněvu Nejvyššího na  svou  blonďatou  hlavu zastavila.
Již před několika měsíci nastartovala v médiích /samozřejmě zejména těch   „správných“/ kampaň, jak nový stavební zákon bude pro všechny přínosný, jak dojde ke zkvalitnění, zefektivnění a hlavně zrychlení výkonu státní správy v oblasti stavebního práva, odstranění systémové podjatosti a elektronizaci státní správy.
Hezká slova, která příslušní ministři, jejich nadřízení a podřízení v obdobné stylu vypouštěli při každé úpravě stavebního práva, a při této příležitosti nelze nevzpomenout nepříliš povedená náhrada komunistického a tím tak nějak samozřejmě zastaralého zákona č. 50/1976 Sb. zákonem č. 183/2006 Sb. a řadu dalších následných větších či menších novel. Mimochodem, na „padesátku“ vzpomínají se slzou v oku nejen úředníci pamětníci, a to se nejedná se o kované komanče. Současný neutěšený stav povolování staveb je dílem především MMR, pod jehož taktovkou docházelo ke všem změnám komplikujícím stavební právo. Nyní bez skrupulí to samé ministerstvo používá jím vytvořenou špatnou situaci k odůvodnění revoluce ve stavebním právu.
Dobrý marketing! Negativní hlasy proti návrhu takřka nejsou, ačkoliv mezi úředníky i odborníky je slyšet silná kritika a již z nepříliš konkrétního věcného záměru na ně padá deprese. Není to ale kvůli tomu, že by museli makat nebo dělat něco jiného, ale z toho důvodu, že věcný záměr obsahuje řadu problematických míst a nástrah, které mají přesah ze stavebního práva do celé státní správy se silně destrukčními dopady, nemluvě o zásazích do ústavních práv. Není známo, že by takovou šílenost někde  v civilizovaných státech prosazovali. Zajímavé je, že dosud se hlasitě neozývají spolky chránící životní prostředí, i když byli v minulosti schopní protestovat značně halasně a bránit každý strom nebo křoví. Teď, když hrozí, že vykácí celé parky, tak nějak mlčí. Podivné. Zřejmě  je  návrh toho zákona pro ně  příliš  složité , či nezáživné čtení nebo  není zaručen  dostatečný  zájem sdělovacích prostředků a  tím ani potřebný počet  kamer a  mikrofonů, jako je  tomu  například při obraně  „pěstíren kůrovce na  Šumavě“ nebo při poutání se  k velkorypadlům či elektrárenským komínům.
Rozbor věcného záměru stavebního zákona by zabral mnoho stran, které by četla do konce jen hrstka kosířů, ačkoli se týká v podstatě  úplně  všech  ve svých  budoucích  důsledcích. Nový stavební zákon není tak čistý a všeobecně prospěšný, jak by se mohlo zdát při čtení zpráv, kde jsou prakticky jen samá pozitiva z dílny PR Babišhnutí. Nedejte ale na politický marketing, nový stavební zákon není určen pro na desetiletí zadlužené nýmandy stavějící či opravující za půjčené peníze svoje domečky, ale pro silné subjekty a developery, kterým vadí řada omezení, nastavených jak na ochranu soukromého vlastnictví, tak na ochranu různých veřejných zájmů. Stavebnictví je byznys, v němž se točí velké peníze a nikdo by neměl narušovat podnikání v tomto oboru, a už vůbec ně nějakými veřejnými zájmy, které se příčí investorům páchajícím jen dobro pro lid této země. Právo stavět bude nad všechna práva včetně ústavních!!!! Zkrátka – budou mít  ten pověstný  „klid na práci“!
Věcný záměr stavebního zákona je napsán tak, aby se marginalizovala možnost kohokoliv narušit či zpomalit povolovací proces. Má dojít k centralizaci stavebních úřadů, které do sebe polknou všechny nebo alespoň většinu tzv. dotčených orgánů, které nyní mají za úkol chránit jednotlivé speciální veřejné zájmy.
Nebude se dokládat souhlas vlastníků pozemků!!!
Stavební úřady se nebudou zabývat soukromoprávními otázkami, což znamená, že se spory o vlastnictví zabývat nebudou a klidně vydají povolení, třeba i automatem, i když nebude jistý vlastník!!!!
Až vstoupí v účinnost nový stavební zákon, bude s velkou pravděpodobností výhradně jen stavební úřad formálně chránit zároveň životní prostředí, památkové hodnoty, hygienické limity a další veřejné zájmy.
Můžeme si představit, jak každý z představených stavebního úřadu pod kuratelou MMR bude superúředník, zvládající výborně všechny speciální znalosti potřebné pro posouzení souladu předložené zjednodušené dokumentace se všem chráněnými veřejnými zájmy, či jak nějaké oddělení ochrany přírody prosadí proti šéfovi stavebního úřadu ochranu vzácného biotopu. Jistě se bude tenhle šéf podrobně zabývat emisemi lakovny, přítomností chráněných živočichů na přeložce silnice nebo gotickou klenbou, skrze níž má jezdit výtah!!! Jistě si tohle  umíte  reálně představit…
Při zavedení fikcí souhlasu a automatickém vydávání stavebního povolení se může snadno stát, že leccos uchráněno nebude a věcné záležitosti řešeny nebudou. Pokud dotčené orgány zůstanou výjimečně mimo stavební úřad, jejich vyjádření bude jen cár papíru, nebude pro stavební úřad závazné.!!
Nestihne-li patřičný dotčený úřad vydat svoje vyjádření do stanovené lhůty, bude platit fikce souhlasu. Automatické stavební povolení na úrovni první instance bude vydáno počítačovým systémem jen a pouze na základě uplynutí lhůty 30 dnů bez úkonu stavebního úřadu, žádné námitky a argumentace účastníků řízení řešeny nebudou. Už teď je patrné, že stavební úřady se nebudou problematickými záležitostmi vůbec zabývat, nechají projít závaznou lhůtu a nechť si věc vyřídí eventuálně odvolací orgán.
Nepromarní-li účastníci řízení lhůtu na odvolání, mohou se o něco snažit až v druhé instanci. Ta bude muset meritorně rozhodnout, když nebude možné věc vrátit k novému projednání, a nebude proti jejímu rozhodnutí možnost odvolání. V podstatě tedy bude u automatických povolení jen jedna instance. Vlastníci pozemků ohrožení nějakým pachatelem stavebního dobra tak mají jen jeden pokus na obranu. Možnosti soudního přezkumu stavebního povolení budou také osekány. Pryč s potížisty bránícími pokroku naší demokratické společnosti!
Jen stěží se lze ubránit pocitu, že ochrana veřejných zájmů se dostává nejen hluboko před rok 1989, jehož výročí se bude masivně slavit, nebude se ale vracet ani před rok 1939, který se už tolik připomínat nebude, ale skončí na úrovni absolutistické monarchie, někdy zhruba v období vrcholu průmyslové revoluce na sklonku 19. století. Kdo z těch, kteří teď volají po novém stavebním ANOzákonu, s vidinou likvidace nějakých otravných ochránců brouků a památkářů, si uvědomuje, jaký krok se chystá? Ať se pak nediví, že mu překvapivě bagry vjedou na zahradu ve jménu stavby vysokorychlostní železnice nebo že mu německá firma postaví drůbežárnu pod nosem, když u sousedů by taková stavba byla opravdu veliký problém
Ještě pořád je  čas celou  tu  šílenost nějak pozastavit nebo  opravit. Momentálně  materiál připomínkují například  kraje. Jen pro zajímavost,  existuje  návrh jistého kraje, kde jsou připomínky na více něž  10-ti  stranách se zásadním nesouhlasem, na němž se shodly nejméně čtyři odbory – životní prostředí, památky, právní a samozřejmě  stavební resp. regionálního rozvoje. Kraje, kde vládne ANO, mají prý zákaz podobně negativní připomínky posílat. Překvapí to někoho? Podle tamtamů z MMR byli jeho úředníci od tvorby stavebního zákona úplně odstaveni. Pokud se týká památek, všichni úředníci, kteří se s věcným záměrem seznámili od ministerstva kultury přes kraje až po městské úřady, byli záměrem uvrženi do různě depresivních stavů.
.
Nejde pouze o nějaký nový zákon, ale o velký skok k oligarchizaci společnosti a zároveň o destabilizaci, rozvrat stávajícího systému státní správy, její centralizaci a posílení moci MMR potažmo vlády. Jedním z impulsů změny před třiceti lety bylo zanedbávání ochrany přírody, krajiny a kulturního dědictví, vláda jedné strany a centralizmus. Zřejmě je nutné se do toho stavu vrátit, aby nadkritická masa lidí procitla, jestli už tedy nebude pozdě.

 

DOPLNĚK ze čtvrtečního dopoledne!
  pokud by kohokoli zajímaly připomínky k věcnému záměru stavebního zákona, kterému jsem věnoval článek, tak se postupně objevují zde:

https://apps.odok.cz/veklep-detail?p_p_id=material_WAR_odokkpl&p_p_lifecycle=0&p_p_state=normal&p_p_mode=view&p_p_col_id=column-1&p_p_col_count=3&_material_WAR_odokkpl_pid=KORNB95HSTNF&tab=remarks

Mezi připomínkami je mimořádně interesantní a  naprosto  výstižné úvodní vyjádření Nejvyššího správního soudu (NSS), poukazující na  zásadní šlendrián a  absenci kvalifikovanosti  při přípravě  zákona, což  i laikovi  musí  říkat,  že  v takto rané  fázi, když  vrcholná justic e cítí potřebu se takto vyjádřit,  jde opravdu legislativní superzmetek:

V rámci hodnocení stávající právní úpravy a její aplikace by měla být zohledněna (nad rámec příčin uváděných v připomínkovaném textu) celá řada dalších okolností, které zcela jistě mají vliv na rychlost a kvalitu správní praxe. Z věcného záměru je bohužel zřejmé, že pro jeho formulaci nebyla zpracována všestranná analýza příčin současného stavu správní praxe na úseku územního plánování a stavebního řádu. Jen ta by přitom mohla být základem návrhu kvalitní nové právní úpravy, řešící skutečné problémy stávající úpravy bez (významnějších) rizik vytvoření problémů nových.

Jednou z hlavních příčin je nepochybně i nestabilita právní úpravy obsažené ve stavebním zákoně a její časté a zcela zásadní novelizace, které přispívají k tomu, že adresátům i vykonavatelům veřejné správy v této oblasti nejsou známy postupy při územním plánování a povolování záměrů. K řádnému fungování veřejné správy (v každé oblasti, především pak na tomto velmi komplexním úseku) je totiž nezbytná určitá kritická míra institucionální a regulatorní stability, která v době účinnosti stávajícího stavebního zákona zajištěna bohužel nebyla. K tomu přistupuje dle našeho názoru nedostatečná metodická činnost Ministerstva pro místní rozvoj, které by mohlo svých metodických kompetencí aktivněji využívat k usměrňování činnosti stavebních úřadů a odstraňování výkladových nejasností. Za situace neustálé změny právních předpisů nemůže ani judikatura správních soudů hrát svou obvyklou úlohu sjednocování aplikační činnosti správních orgánů.

Věcný záměr obšírně řeší řadu záležitostí, které přímo nesouvisí se zamýšlenou právní úpravou, konkrétně otázky výzkumu v oblasti územního plánování a stavebního řádu, otázky softwarového vybavení orgánů veřejné správy a informačního systému, interní systém dohledu nad rychlostí řízení před stavebními úřady apod.

Věcnému záměru a legislativním pracím na nových stavebně právních předpisech je nutno dále vytknout to, že dle informací z veřejných zdrojů jsou tyto fakticky připravovány advokátními kancelářemi najatými Hospodářskou komorou České republiky a Ministerstvo pro místní rozvoj, které je dle kompetenčního zákona gestorem připravovaných předpisů v této oblasti, fakticky hraje roli pouze připomínkovatele dokumentů připravovaných mimo ministerstvo. Není třeba vysvětlovat, že správný postup by měl být právě opačný. Lze jistě přivítat zapojení organizace zastřešující investory při snaze nalézt takové legislativní řešení, které nejlépe přispěje ke zlepšení podnikatelského prostředí v České republice. Nicméně právní předpisy v oblasti tak složité a důležité pro koordinaci různých soukromých a veřejných zájmů, jako je územní plánování a povolování stavebních záměrů, by měly být připravovány na základě obsáhlého vyhodnocení činnosti veřejné správy a důkladné znalosti jednotlivých procesů, které lze stěží zcela dokonale analyzovat „zvenčí“. Proto příprava tak důležité právní úpravy není vhodným objektem pro takovýto „out sourcing“.

Bohužel, výsledná podoba věcného záměru je poznamenána tímto, eufemisticky řečeno, nestandardním postupem při jeho přípravě. Jednostranně posiluje pozici investorů na úkor práv vlastníků dotčených i sousedních nemovitostí a územních samospráv, jakož i na úkor ochrany dotčených veřejných zájmů.

Takže už  i NSS dospěl k závěru, který  zřejmě  stojí  za  novým stavebním zákonem – zájem velkodeveloperů. Kasa prostě  musí  dělat, za  všech okolností -cink! To současný premier  chápe lépe než kdokoli jiný!

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.