Proč se ČT vrátila o 5 let zpět a je Jakub Szanto totální ignorant a nedouk nebo snad rovnou lhář?

Nedá se nic  dělat, musím se  zase  jednou a dodávám, že  krajně  nerad, zabývat   Českou televizí.Nerad proto, že  je mi  jasné že jednak je  těch, co  ji  kritizují  víc než dost i beze  mne, ale  především z důvodu,  že  chápu, že je  její  poslání a  existence  ve zpravodajském prostoru, těžce  zapleveleným všelijakými Barendovy, Novami, Primami, Blesky, IDnesy, Reflexy či AE  Newsy  a jinými  podobnými kanály /či lépe  kanalizacemi/ – nenahraditelná.

Kosa  po ČT  šla naprosto nekompromisně  zejména  v  souvislosti s  jejími  „výkony“ ohledně  Ukrajiny, ale i v  řadě  jiných průkazných případů. Kdy si pletla  informace  s šířením jednostranné demagogie.

Od jisté doby  se mi zdálo,  že  její  zpravodajství  začíná  měnit  k lepšímu.  Především pánové Borek, Dolanský a Takáč  v Událostech komentářích  rostli  doslova před očima  a za sebe konstatuji,  že především v poslední periodě  účinkování  zmíněného tria v pořadu a z nich pak především působení Davida  Borka,  jsem bral  jako naprosto excelentní.

Jenže  i pro ČT zjevně   platí, že  když něco  funguje,  musí se to zničit. Takže  došlo k rošádě  ve  velkém stylu. Takáč  byl odsunut  do pozadí, tedy přesněji  do Interview 24 k Tvarůžkové, zřejmě na  převýchovu, Dolanský   do Bruselu  jako zpravodaj pro EU  a NATO a David  Borek  na  Blízký  východ.

Ne že by mi  bylo  líto exbruselského servila Vostala, přehopzeného v   těhle  škatulatech  do Británie.  Je mi líto mně  a  dalších podobných.  Které nyní  opečovává  v  Událostech komentářích naprosto sebestředný  Jakub  Železný,  který se  domnívá, že se Události Komentáře  vysílají  kvůli  jeho osobní sebeprezentaci, doplněný Witovskou, která  je  už  jenom stínem oné  dámy, co moderovala  prezidentskou debatu  mezi Zemanem a  profesorem Drahošem, šedivou myší  a  to i co do informačního rozhledu  -Písařovicovou a Řezníčkem, který  byl sice skvělým a  fundovaným  zpravodajem v USA ale  ve  studiu  na Kavkách  je jen mluvící  hlavou  bez  chuti a  bez  zápachu.

Nehodlám tenhle  příspěvek  věnovat  personální politice  ČT, ale pro mne  je  prostě  výměna  moderátorů Událostí komentářů těžkým krokem  zpět. Nebyl  bych se  jí věnoval vůbec, kdyby  v těch  škatulatech  nebyl ještě  jeden  přesun, který  mne k jeho napsání motivoval – totiž odchod  Jakuba  Szanto z  Blízkého východu  zpět do Prahy  a  jeho následné  přemístění  do Kyjeva. To je tedy  nářez!   Szantó  kryl nejméně  dvěma  relacemi 5. výročí  Majdanu a událostí na něm. A to takovým způsobem, že  jsme se vrátili nikoli do  „informačních“ časů  vždy  „správnáckého“ Míry Karase, ale  rovnou do  doby, kdy  nám vymýval mozek  z Kyjeva a vůbec z Ukrajiny,  válečný  štváč  non plus  ultra -Pepa  Pazderka!!! A  tomu se věnovat  hodlám  velmi!

První totálně ohlupující  Szantoovina  šla  18.2.2019.Mohli  jste  se  z ní dozvědět takovéhle oduševnělosti:

Osmnáctého února 2014 vytáhl dav k parlamentu. „Šli na mírovou akci. A nahoře na střechách seděli odstřelovači. Nejdřív stříleli jen gumovými projektily,“ vzpomíná poslanec a organizátor Majdanu v roce 2014 Serhij Averčenko.

Pouliční srážky toho rána vygradovaly na Hruševského ulici nedaleko ukrajinského parlamentu. Přímo na tomto místě zahájily pořádkové síly palbu ostrou municí do demonstrantů. Zemřely více než dvě desítky lidí včetně tří policistů. „Hodně lidí zahynulo na zranění těžkými kovovými předměty,“ upozornil Averčenko.

Na konci prvního dějství bitvy ještě policisti zapálili obří sídlo odborů, které demonstranti předtím obsadili jako svůj hlavní štáb, lazaret i kasárna. Zlomový masakr přišel 20. února. „Překonal jsem se a nastoupil tehdy na své místo. Zůstal jsem tam chvíli, ale pak jsem utekl,“ konstatoval člen ochranky Majdanu Oleg.

„Revoluce neskončila, Majdan trvá. I Ukrajinci to tak chápou. Protože po Majdanu byla okupace Krymu a válka na východě Ukrajiny,“ upozorňuje ukrajinistka Lenka Víchová.

To byla  ovšem jen  slaboučká předehra k totální  nikoli  žurnalistice, nýbrž  žumpalistice  o  dva  dny  později , kdy nás  tenhle  vymývač  mozků oblažil druhou  – reportáží

Jakub Szántó z ukrajinského Majdanu připomíná sled tehdejších událostí

Netuším, zdali  tenhle  ideologický  průjem sestavil sám nebo mu  ho poskytl rovnou někdo  z Porošenkových poskoků a on to jen  přetlumočil do češtiny. Ostatně – není to ani důležité ani zajímavé. Podstatné je jen to, že  je  to totálně dezinterpretované. Se  skutečnou rekapitulací majdanských událostí to nemá  vůbec nic  společného.  Mohl  bych to snadno rozcupovat na kousky, protože  ve  speciální  složce  Kosy

Fakta o Ukrajině

speciálně  v podsekci II. Majdan a  dění kolem něj:

je  dostatek  naprosto neprůstřelného  materiálu  o tom, jak to bylo na  Majdanu, kdo a proč  střílel a to  nezpochybnitelných zdrojů  typu BBC, ARD, Il Giornale, atd.atd.  Aby  toho nebylo  málo,  pak je tam  i  zvukový  záznam telefonního rozhovoru  tehdejšího estonského ministra  zahraničí, s  baronkou Ashtonovou, jež  tehdy  šéfovala  zahraničním aktivitám Evropské unie, kde je  zcela nekompromisně  konstatováno, že ti kdo  začali  palbu  do lidí  v žádném případě nebyli od Janukovyče.

Na základě  zmíněného souboru  informací  si může  čtenář  vybrat, jestli je  Jakub  Szanto naprostý ignorant a hlupák nebo prostě  lhář.

Aby jeho diskvalifikace  byla  ještě zřejmější, dovolím si upozornit  na  dva  rozhovory, který přinesl v posledních  dnech  český  mainstream  s  dvěma ukrajinskými   dámami, které se přímo účastnily  Majdanu a dokonce patřily  k jeho nejužšímu vedení nebo   následně  sami  aktivně, v pozici poslankyně  působily  v  kyjevského parlamentu a  „vytvářely novou  Ukrajinu“, či šly  s tzv. dobrovolnickými prapory  bojovat na  frontu.  Soudím, že  z  nich by mohl i  někdo jako   Szanto lehce  zjistit   základní povědomí o tom, co  Majdanu předcházelo,  jak proběhl, kdo střílel a  co se  s Ukrajinou  stalo následně,  kam  kráčí. Věřím, že je    nebude považovat  za  proruské  Putinem financované  šiřitelky  fake  news i když  jistý si tím vůbec nejsem….

První rozhovor zorganizovaly  Novinky.cz s  ukrajinskou profesorkou a básnířkou Jevhenijí Bilčenko Je  jen  na  vás  zda si ho pročtete.

Ten druhý  je úplně  čerstvý.  MfD zpovídala  Jelenu  Bondarenkovou.  Je zcela  čerstvý – 3.3.2019 Jak se  zásadně  bráním  bráním přetiskování, tak  tentokrát zase  je nutno učinit  výjimku. Převezmu  to  celé. Pro případ, že  by  Jakub Szanto  zabloudil na Kosu. Aby  nemusel  bloudit po  internetu a  na jednom místě  našel všechno pohromadě.

Rusové nevzali Krym Ukrajincům, ale Američanům, míní ukrajinská exposlankyně

Minulý týden uplynulo pět let od střelby na Majdanu. Krvavé střety v centru Kyjeva měly desítky obětí. Svůj úhel pohledu na tehdejší události i dnešní situaci na Ukrajině nabízí v rozhovoru pro MF DNES Jelena Bondarenková, která byla tehdy poslankyní parlamentu. „Majdan byl politický Černobyl,“ říká žena, která řídí nezávislé Centrum svobody slova a zabývá se otázkami politických vězňů.

Jaké vzpomínky máte na den, kdy se na Majdanu začalo střílet?
Hrozné. Byla jsem ve vládní čtvrti, asi sto metrů od míst, kde se střílelo. Mluvila jsem právě s německými novináři. Nejprve jsme netušili, co se děje. Nastal zmatek, chaos mezi policisty, kteří neměli rozkaz, co dělat. Pak se objevily autobusy a velitelé do nich policisty nakládali a odváželi je pryč. Chtěli své lidi chránit. V té chvíli už bylo několik policistů mrtvých. To, že se střílelo i do demonstrantů, jsem se dozvěděla až druhý den ráno z televize.

Věříte, že budou tyto tragické události někdy řádně vyšetřeny?
Určitě ne za současného režimu.

Proč?
Protože je vyšetřují přesně ti lidé, kteří z nich nejvíce těžili. Jsou to cynici. Tváří se, že vyšetřují smrt demonstrantů, ale nikdo nevyšetřuje smrt policistů! Přitom se v uplynulých pěti letech objevilo hned několik výpovědí různých ozbrojenců, kteří přiznali, že na Majdanu zabíjeli policisty. Jedním z nich je třeba Jurij Bubenčik. Dodnes chodí po svobodě.

Nemohu uvěřit tomu, že by se někdo doznal k několika vraždám policistů a státní složky by to ignorovaly.
Na Ukrajině to je možné. Majdan byl politický Černobyl. A vzápětí po střelbě se odehrál další zločin v parlamentu. Tím bylo přijetí zákona o amnestii, který organizátoři převratu protlačili hned druhý den za použití tvrdého zastrašování poslanců. Sami sebe tak navěky zbavili zodpovědnosti za desítky zločinů, včetně těch nejhorších. Omilostnili se ze zločinů jako státní převrat, nezákonné uchopení moci, vraždy, mučení, loupeže, okupace státních budov a institucí, únosy a nelegální zadržování lidí – a v desítkách dalších paragrafů.

V té době jste byla poslankyní. Hlasovala jste pro ten zákon?
Ne. Strašně jsem se bála, tak jako nikdy v životě. Vyhrožovali mi smrtí, vyhrožovali mi, že pozabíjejí mé děti, nedovedete si vůbec představit, jak brutální to byl nátlak. Ale nezvedla jsem pro něj ruku.

Kdo dal podle vás rozkaz ke střelbě?
Nevím. Nejdříve bychom museli znát pravdu o tom, kdo všechno skutečně střílel. Ty lidi neznáme a znát ani nebudeme, zvláště ne ty, kteří stříleli z budov, jež byly prokazatelně pod kontrolou majdanských povstalců, tedy především z budovy konzervatoře a z hotelu Ukrajina. Jakpak je asi objektivně vyšetřována totožnost těchto střelců, když například v hotelu Ukrajina velel aktivistům současný předseda parlamentu? Byl to zkrátka brutální státní převrat. Ale vím, že na západ od Ukrajiny není toto slovo v médiích a v politických kruzích populární.

Jak si to vysvětlujete?
Jednoduše. Západní struktury sehrály v tomto převratu velmi zlou roli. Schválily ho a napomáhaly mu. Už před střelbou na Majdanu se to aktivistům vymykalo z rukou. Po střelbě organizátoři převratu sami sebe bleskově amnestovali a byla přijata dohoda mezi vládou a opozicí, kterou garantovali tři významní západní politici, Polák, Francouz a Němec (ministři zahraničních věcí Polska Radosław Sikorski, Francie Laurent Fabius a Německa Frank Steinmeier, pozn red.). 

Ti dali garance prezidentovi Janukovyčovi, že dohoda bude dodržena, pokud on bude souhlasit s předčasnými volbami. Janukovyč souhlasil. Jenže strůjci převratu dohodu od samého počátku ignorovali a Evropská unie to tolerovala. Jakmile Janukovyč zjistil, že tato unií zaručená dohoda je pouhým cárem papíru, snažil se dovolat všem zmíněným garantům i dalším evropským politikům. Nikdo mu nevzal telefon. 

Pak se pochopitelně začal bát o život. Dál už to všichni známe – na východě Ukrajiny a na Krymu protiústavní převrat neuznali. Podrazy na Janukovyče, střelba i následný zákon o amnestii je vyděsily. Okamžitě nastoupivší nová moc začala hned dělat další hrubé chyby, a tak vyvolala občanskou válku.

Byla jste místopředsedkyní výboru pro svobodu projevu a informace na Ukrajině. Byla jste autorkou dvou zákonů o svobodě slova a svobodném přístupu k informacím. Nyní vedete Centrum pro svobodu slova. Jaká je teď podle vás svoboda slova na Ukrajině?
Prakticky žádná neexistuje.

Ale vaše zákony stále platí, na jejich základě dodnes pracují ukrajinští novináři.
Formálně ano, ale jinak se všechno změnilo. Bylo zabito asi deset novinářů, nejvýznamnější z nich byli Oleg Buzina a Pavel Šeremeď. Tyto vraždy nikdo nikdy nevyšetřil. Další novináři jsou uvězněni. Opoziční redakce médií, nepohodlných současné státní moci, jsou blokovány, zakazovány, rabovány, vypalovány, novináři unášeni, mláceni… Víme o černých seznamech nepohodlných novinářů, médií, účtů na sociálních sítích, ale také knih, filmů, hudby.

Kdo ty černé seznamy vytváří?
Politické oddělení SBU (hlavní ukrajinská bezpečnostní služba – civilní kontrarozvědka, pozn. red). Sleduje všechny aktivní a odvážné lidi, politiky, blogery, novináře. Od CIA má nejmodernější vybavení a je také Američany vyškolena v nových způsobech monitoringu občanů. Ovšem servery, na kterých SBU shromažďuje všechny informace včetně informací z odposlechů, jsou umístěny ve Spojených státech. 

Vidím, že se tváříte nevěřícně, ale u nás se s tím nikdo netají, veřejně o tom mluvil sám šéf SBU Vasyl Hrycak. My nyní nemáme žádné státní tajemství, všechno sdílíme s Američany. Vedení Ukrajiny se zřeklo státní suverenity.

Komunikujete o zavražděných a vězněných novinářích se západními organizacemi?
Většina z nich dělá mrtvé brouky. Jen Amnesty international a OBSE občas reagují. Před dvěma lety bylo na Ukrajině také objeveno třináct tajných věznic, kde jsou vězněni odpůrci současného režimu. Všichni nelegálně, oficiálně byli prohlášeni za pohřešované.

Zakrátko se budou konat na Ukrajině volby. Nejdříve prezidentské, potom i parlamentní. Máte šanci to změnit.
Myslíte? Ano, diktátor Porošenko vedl zemi tak hrozně, že má malé šance na znovuzvolení. Ale obávám se, aby nevyprovokoval nějaký incident, nenastolil situaci, kdy by mohl vyhlásit výjimečný stav a použít armádu.

Diktátor? Obvykle se diktátoři nevystavují svobodným a demokratickým volbám.
A kdo vám řekl, že ty předchozí volby byly svobodné? A ty současné také nebudou svobodné. Už teď probíhá kampaň ve zcela nerovných podmínkách. Mluvila jsem už o zabíjení, věznění, zastrašování novinářů, rabování a vypalování redakcí. Také opoziční političtí kandidáti jsou opakovaně napadáni, biti, poléváni kyselinou. 

Všechna velká média kontroluje státní moc. Bylo vytvořeno ministerstvo propagandy, oficiálně se pochopitelně jmenuje ministerstvo informací. To rozhoduje o tom, která média jsou špatná a která dobrá, komu seberou licenci. Toto ministerstvo vede kmotr prezidenta Porošenka. A členové volební komise jsou výsměchem demokracii. Dvě třetiny z nich jsou osobně závislí na Porošenkovi. V ústřední komisi není jediný zástupce opozice. Šéfka komise paní Slipačuková je osobní přítelkyní prezidenta Porošenka, která ho navštěvuje na jeho chatě. 

Dovedete si něco takového jen vzdáleně představit v Česku? Stát určuje už i to, v jakého boha máme věřit. Naše pravoslavná církev je pronásledována. Mám někdy dojem, že to Porošenko dělá záměrně.

Záměrně?
Aby lidi rozeštval, rozkolísal situaci. Lidé mu zatím ale odolávají, i když jim nakazuje, do jakého kostela mají chodit, jakou víru vyznávat… Máme na Ukrajině 12 000 farností pod moskevským patriarchátem. Pouze 300 z nich státní moc násilím a hrozbami donutila, aby přešly pod novou církev. Ale nátlak se stupňuje. Navíc se to děje za životní situace, která se dá označit snad úplně ve všech směrech za strašnou.

Například?
Je toho moc, a tak jen namátkou: otřesný propad životní úrovně. Plyn zdražil o 1 200 procent. Elektřina o 1 000 procent, voda také o 1 000 procent. Potraviny, například zelenina o 500 procent. Hřivna devalvovala více než trojnásobně. Růst platů samozřejmě tomuto nárůstu cen vůbec neodpovídá. Školství a zdravotnictví se doslova rozpadá. Máme nejvyšší nezaměstnanost od vyhlášení nezávislosti v roce 1991. A to navzdory tomu, že ze země uteklo 10 milionů lidí, skoro čtvrtina obyvatel.

Nevěříte, že se po volbách situace zlepší?
Nevěřím. Aby se něco začalo měnit k lepšímu, musela by Ukrajina získat zpět suverenitu ve svých rozhodnutích. Nyní jsou ukrajinští politici jen pouhými loutkami v rukou Spojených států a Mezinárodního měnového fondu. Separatistické nálady sílí v Zakarpatsku, Oděse, Charkově…

Co by podle vás bylo ideálním řešením?
Kdyby se politické elity za pomoci mezinárodních struktur dohodly na nějakém volném, federativním uspořádání. Pak by se to nejhorší, tedy rozpad a sílící nenávist, mohlo zastavit. Byla by šance i reintegrovat Donbas. A ve vzdálenější budoucnosti by se snad mohlo podařit i úžeji kooperovat s Krymem. Ale to je hodně fantastická varianta.

Proč fantastická?
Protože Rusové nesebrali Krym Ukrajincům, ale Američanům. Kdyby nedošlo k anexi Krymu ze strany Ruska, už by se tam budovala americká vojenská základna nebo základna sil NATO. Víte o tom, že v Mikolajevské oblasti v městě Očakov už se taková americká základna buduje? Nenechte si namluvit, že Američanům bylo líto Ukrajinců, že přišli o Krym. Kdepak. Američané se zlobí jen proto, že je Rusové předběhli.

Poslední otázka. Pan Porošenko udělil výhody válečných veteránů příslušníkům Banderovy skupiny. Co tomu říkáte?
Tohle Porošenkovo rozhodnutí je otřesné zejména proto, že veteráni druhé světové války, kteří bojovali proti Hitlerovi, byli postaveni na stejnou úroveň s těmi, kteří bojovali za Hitlera. Probíhá velká očista kolaborantů s nacismem. Podle státní moci nebyla žádná hanba být dozorcem v koncentračním táboře. Nebyla žádná hanba být popravčím v četách, které střílely židy. 

Přesně tyto lidi režim ospravedlnil a bude jim ještě navíc vyplácet veteránský důchod. Je to jen krok od toho, aby režim prohlásil, že nacismus byl v pořádku a Hitler chtěl pro Ukrajinu dobro. A možná ještě děsivější je mlčení západních zemí. Ty hrají hodně nebezpečnou hru, když si z Ukrajiny budují protiruský projekt.

Tolik Jelena  Bondarenko….  Bud  lže  ona nebo  Jakub Szanto.  Oba mít pravdu nemohou.  Položte  si  pár jednoduchých otázek, jako například:

1- kdo byl tenkrát  přímo na místě

2-kdo měl autentický  zdroj  zpráv

3- kdo žije na Ukrajině

4- kdo potřebuje  dělat propagandu

Ty  informační výměšky   vymývače mozků Szanta  opravdu  nešlo nechat jen tak kolem prošumět  bez  nějaké reakce.  Ne  mu  nadávat nebo  mu lepit   nálepky. Tohle  Kosa  neprovozuje.  Ale zakládá si na tom,   staví jedna  tvrzení proti jiným, neprůstřelným.

Přiznávám, že mne  výsledek  naplnil smutkem a beznadějí. Zejména, když  si zkouším odpovědět  na  tu  triviální otázku číslo 4……

ČT, když  si odmyslím   Rosího  naprosto  tragický  nebo  přesněji –  informačně  toxický  Newsroom v  neděli  večer na ČT  24,  dlouho vypadala, že konečně  pochopila, čím se liší  zpravodajství a propaganda. Vypadala.  Pak provedla  tu změnu  moderátorů u Aktualit komentářů.  Ty  tři kluky, co už to uměli a  Borek skvěle,  vyměnila  za  jednoho narcise, dvě  sádrové sochy a jednu  mluvící  hlavu. A přivedla nám Szantoa…. A jsme zase tam, kde  jsme  byli před  5-ti roky!  Bohužel a především k naší vlastní škodě! Protože  ČT a  ČRo jsou  ve zpravodajském prostoru  absolutně  nezastupitelní.