20 let v NATO -II.


Včera  v prvním dílu  článku k  dvacetinám naší účasti v  NATO  jsem slíbil, že  dnes v pokračování se  dotknu  dvou  věcí  -ruské  hrozby a  pozice  Spojených států. A  to  s použitím tvrdých  dat  z  naprosto neprůstřelných zdrojů. Na konec  jsem se  rozhodl, že  přidám ještě  cosi  třetího, co se  týká  nasazení NATO  v  Afghanistanu…Něco, co  v ČR  ani SR  zatím nikdo kupodivu  nezaregistroval. Ačkoli by měl.

 

Nejdříve  k té  ruské  hrozbě. Mimořádně  renomovaný Mezinárodní  institut strategických studií  před  pár   dny  zveřejnil svou pravidelnou  výroční bezpečnostní  ročenku.  Její  součástí  je i jednoduchá, ovšem naprosto  výmluvná  grafika kolik který  stát  vydává  na  zbrojení. V miliardách dolarů.

Zdroj Mezinárodní institut strategických studií (IISS)

Ten čárkovaný  bílý kruh  představuje  souhrn  výdajů na zbrojení  členů NATO bez  USA. Každý má  naprosto  triviální , ale maximálně  efektivní možnost si spočítat, kolik  dává  na  armádu  onen  ruský univerzální strašák a  kolik NATO a  USA!  Mohl by mi  někdo  z těch, co mne dnes a denně a zejména  včera opět  strašili  Ruskem,  vysvětlit  jak může  Moskva  představovat  to fatální ohrožení s  tak mizivým  vojenským rozpočtem?  S  tak nedostatečným lidským a  ekonomickým potenciálem?

Za  sebe  říkám, že  to  jde  jen tehdy, pokud  Putinovi někdo vyrobí  Kámen  mudrců a  k tomu Elixír  života. To první proto, aby  mohl měnit  jakoukoli obyčejnou  hmotu ve  zlato a tak financoval odpovídajícím způsobem ruskou  vojenskou  mašinérii a  tu druhou proto, aby  se  její  soldáti stali nesmrtelnými kyborgy. Jedině  tak se totiž  dá vyrovnat zjevný nepoměr  sil, lidského potenciálu  a ekonomických   možností.

Neexistují sebemenší náznaky,  že  by Putin ty  dva věčně hledané zázraky  měl někdy k dispozici. Takže  s  ruským strašákem  je to stejné  jako  s tím klasickým v zelném poli. Věřím úsudku Ronalda  Reagana, který  kdysi řekl toto:

Dějiny nás  učí, že  války začínají tehdy, když vlády  uvěří, že  cena  za  agresi  je  nízká. [History teaches that wars begin when governments believe the price of aggression is cheap. ]

Vážně  by dnes  byla ruská  cena za kremelskou  agresi, jak jsme neustále přesvědčováni, nízká?  Nebo snad  by Moskva měla šanci vyhrát a  porazit  celý západní a  připojený svět?

Víc opravdu  to  antiruské třeštění komentovat nehodlám. Jde o  naprostý a zjevný nesmysl. Bez peněz, respektive  výrazného přebytku peněz se útočná válka prostě  vést nedá. Obranná samozřejmě musí. Bez ohledu na  stav pokladny  nebo lidské  či jiné  zdroje. A  to  do všech důsledků. Bylo by  dobře , kdyby  si tohle  fanatičtí atlantisté  občas   připomenuli.

Další  slíbené téma  je  role  USA v současném světě, včetně  toho natovského.

Původně  jsem  hodlal toto téma pojednat  sám. Ale  byl jsem upozorněn  na  článek profesora Oskara Krejčího v  časopisu Argument!  Je  to natolik precizní, že  nedává smysl cokoli  samostatného vymýšlet. Takže  jsem si dovolil z toho textu  celou následující  pasáž:

Aby byl přehled o tom, jak se Donaldu Trumpovi ve vrcholové politice daří, plastičtější, je možné nahlédnout do zprávy Hodnocení světových vůdců, kterou minulý týden zveřejnila americká analytická a poradenská firma Gallup. Zpráva obsahuje výsledky celosvětového průzkumu prováděného ve 133 zemích. Podstatu zveřejněné zprávy tvoří odpovědi na otázku „Souhlasíte, nebo nesouhlasíte se způsobem provádění vůdcovství určité země?“ Graf číslo 2 převzatý z této studie ukazuje medián získaný z odpovědí obsahujících souhlas s vůdcovstvím u čtyř zemí. Je na něm vidět dramatický propad souhlasu s politikou USA po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta: v prvním roce Trumpovy vlády činil souhlas s vůdcovstvím Spojených států 30 %, což přestavuje nejmenší zisk od začátku provádění těchto výzkumů. Jednalo se o propad sympatií k vůdcovství USA o 10 či více bodů v 65 zemích. Ani loňských 31 % souhlasu nepředstavuje důvod k nadšení v Bílém domě: doprovází jej nesouhlas s americkým vůdcovstvím na hladině 40 % v rámci celosvětové veřejnosti; před nástupem Donalda Trumpa do prezidentské funkce činil nesouhlas 23 %.

Pozoruhodný je v této souvislosti růst důvěry k Rusku. Ten začal roku 2014, tedy po připojení Krymu k Ruské federaci a po uvalení západních sankcí. Důvěra k ruskému vůdcovství byla loni na úrovni 30 %, což znamená, že je téměř stejná jako důvěra v USA. Zároveň tolik v Česku zpochybňovaná Čína se svými 34 % důvěry předběhla sympatie k americkému vůdcovství. Na čelo důvěry v globálním vůdcovství se po propadu Spojených států dostalo Německo. Na křivce, která na grafu číslo 2 označuje víru v německé vůdcovství, je ale patrný pokles od roku 2015 – tedy od chvíle, kdy se kancléřka Angela Merkelová celosvětově proslavila zvoláním „Zvládneme to!“

Citovaná zpráva firmy Gallup nepřináší jen přehledy o zmíněných čtyřech mocnostech. Ukazuje též vývoj vztahu k americkému vůdcovství v jednotlivých státech Evropy. Na čele důvěry v USA jsou na našem světadílu Kosovo (80 % souhlasu s americkým vedením) a Albánie (69 %). Ty jsou následované Polskem, kde je ale souhlas s americkým vůdcovstvím už pod polovinou dotázaných (49 %). V politice všech těchto tří států je patrný větší radikalismu v některých otázkách, než dávají najevo ostatní evropské státy – z čehož vyplývají i sympatie k Washingtonu. K výraznému poklesu důvěry v USA došlo loni v Makedonii (39 % souhlasu – pokles o 12 bodů) a na Slovensku (27 % souhlasu – pokles 10 bodů; nesouhlas byl na hladině 56 %; 19 % nechtělo či neumělo odpovědět). Změny v těchto dvou zemích jsou velmi zajímavou reakcí na vnitrostátní dramata. Nejméně souhlasu v Evropě má představa světového vůdcovství USA v Rusku – 11 % (nesouhlas 60 %). To se zdá přirozené, což lze jen obtížně říci o skutečnosti, že hned za ruskou veřejností následuje veřejnost Norska (12 % souhlasu), kde byl zaznamenán i rekordní nesouhlas (87 %). Obdobná situace je ve Švédsku (13 % souhlasu) a v Lotyšsku (13 % souhlasu). Výzkum zahrnul i Českou republiku: souhlas s americkým vůdcovstvím vyjádřilo 31 % dotázaných, to je podle autorů zprávy rekordně nízká úroveň v této zemi; nesouhlas s americkým vůdcovstvím ve světě pak dosáhl hladiny 38 %, přičemž plných 32 % nechtělo či neumělo odpovědět. Porovnání těchto tří čísel naznačuje názorovou rozštěpenost české společnosti.

Profesor  Krejčí  Spojené státy  personifikuje  s  Donaldem Trumpem. Vím, že  vychází  z  Gallupova  průzkumu a  otázek, které  byly postaveny  tak , jak  postaveny  byly.

Jenže  onen  graf  důvěry v  americké  vůdcovství  je  svým  způsobem zavádějící. On totiž nevypovídá jen o současném prezidentovi  Spojených států.   Trump  je na  tom dnes  přesně  stejně  jako  Bush ml.  na konci své kariery.

Je to tedy daleko více o  americké schopnosti  zvládat, respektive, znovu a znovu vyvolávat  celosvětové  krize. Těch  34% v  roce 2008 není náhodných. Tehdy  začala poslední ekonomickofinanční  deprese, USA  se  tehdy poprvé  dostaly  do potíží s válkou  v Iráku a  v  Afghanistanu. Jenže  pak přišly  další prezidentské volby a  zvítězil Obama , který okamžitě  dostal Nobelovu cenu.  Dodnes nikdo netuší proč. A  svět  v naději na lepší příští /stejně  jako  tehdejší  výbor pro udělování Nobelových cen/ otaxoval nikoli  leadership  USA, ale  svoje  očekávání a projekce  amerického  vůdcovství!

A  dnes?  Dnes většině  světa  vadí, když  Donald  Trump  zcela otevřeně  komunikuje  to, co ti před  tím  zamlčovali, ovšem podle  svého  naturelu  také dělali – America first!     Ostatně, když  kdysi  vnucoval speciální  americký  vyslanec  pro  Balkán  – Richard Holbrooke srbskému prezidentovi Miloševičovi nestydaté ultimatum, známé jako   tzv. smlouva z Rambouillet a  srbský prezident namítal, že  něco tak  nepřijatelného nemůže   jeho země, jako dlouholetý a  osvědčený americký spojenec  přijmout, mu Američan  opáčil – „Amerika si nevybírá své cíle podle svých spojenců, ale vybírá si své spojence podle svých cílů.“

Proti Holbrookovi a jeho neotesanosti  je  vlastně  Donald  Trump  vzorem decentní diplomacie!  Holbrook byl totální  sprosťák.  V  době, kdy v  Bílém domě seděl  Bill Clinton – archetip  liberálně  demokratické  Ameriky a  svatý  z orloje  pro každého českého atlantisty.  S  tímhle  typem mám osobní problém. A  to  velký.  S  Donaldem Trumpem nikoli.  Chová se přesně tak, jak sliboval v kampani a svým způsobem plní to, co  lze očekávat od odpovědné hlavy  státu. Svého státu!   A znovu zopakuji to, co už  jsem napsal několikrát – rád  bych viděl stejný  přístup k vlastní zemi od  českých papalášů!

Jenže my   jsme  právě  ve zběsilém trdlování  nad dvěma  českými dekádami v NATO….

Včera  jsem  dumal nad  tím,  zda  se lze  spolehnout  na  spojence typu  Británie, Francie , Německo  jako záruky   české bezpečnosti a  konfrontoval  slepou  víru  v ně s  jejich  čerstvými dohledatelnými skutky  a výroky. Plus  udělal shrnutí, čeho jsme  za  těch  let v NATO dosáhli a na  čem jsme se podíleli.

Dnes píši o  Spojených státech, protože  je třeba  se  vypořádat  s očekávanou  kardinální námitkou, že  NATO =  USA  a že tedy  ony  jsou   hlavním garantem  naší nedotknutelnost a  suverenity!   Jak s tím jde  dohromady  ten  sprostý výrok Richarda Holbrooka?  Jak  s tím  ladí  Trumpova Amerika na  prvním místě?  Stačí si vzpomenout na  Afghanistán a  rozhovory  mezi Američany  a  Talibanem….  Kdy spojenci z NATO, ale především  kábulská  vláda  byli  postaveni před hotovou věc! Nebo na  to, že  Babiš  si vůbec  nedovolil ve  Washingtonu  o Afghanistanu ani špitnout.

Atlantista  a Zemanův  emisar  v Babišově  vládě -Metnar,  když  dostal příslušnou otázku, co by jako dělala  AČR  v případě stažení  Američanů,  bezelstně  odpověděl takto:

Pokud dojde ke změnám a dojde třeba ke snížení počtu nebo ke stažení amerických vojáků, tak my na to budeme adekvátně reagovat. Pokud z Afghánistánu odejdou Američané, odejdeme také.

Z toho vyplývá  že:

– nějaké  NATO, nemluvě  o Česku, nebudou mít na  rozhodnutí  Trumpa  vliv

-že  jsme  tam  my  pro Američany  a nikoli oni pro nás  nebo pro Evropu a  že  naše  samostatnost  rozhodování absolutně  neexistuje!

Báječné  zjištění!  Tohle  jsme včera  slavili?  Diví se potom  někdo rekordnímu  úpadku víry  v  americké vůdcovství? A  uvědomují si  včerejší  oficiální slaviči co   a jak? Že  česká veřejnost  bere  vůdčí  roli Ameriky ve  světě  s  rekordním despektem? A  jinde,  kde jsou s  Američany  v NATO  déle,  je  jejich  skore  ještě  mnohem horší?  Nemám z  toho  radost. A  už  vůbec nechápu, že  by  v našem prostoru snad  mohla  být  větší podpora  čínské dominanci, ačkoli to ten  druhý  graf  konstatuje!!!! Čínský  leadership  je celosvětově  oceňovanější  než  americký!!!!

To mi opravdu  hlava nebere!  Tohle potřebuje  nějakou  akci a  nějaké řešení!  Ne věčné vytahování  ruského strašáka!

Jenže tam kde se oficiozně a ostentativně  juchá, tam  není  čas a  především  chuť   přemýšlet..

Místo toho se tlachá. O  atlantické solidaritě o  jednotě o společně  sdílených hodnotách o… o… o… , zkrátka  i tisíci hloupostech a nesmyslech v  prázdných a bezobsažných žvástech a  floskulích.

Mimochodem, když  už  jsme  u toho věčně  omílaného sdílení společných hodnot , spojennectví, solidarity, atd. atd. , málem  mi v minulou neděli  vypadly  oči z důlků. když  jsem narazil na  Echu 24.cz  na následující  článek

Armáda USA se hostitelským zemím prodraží? Trump chce víc peněz za vojáky vyslané do ciziny

Přiznávám, že  jsem se  jednak  musel opakovaně  štípnout, jestli se mi to nezdá a  k tomu pak ještě  ne  třikrát, nýbrž  alespoň pětkrát přečíst, abych s e ujistil, že  textu správně  rozumím.

Podle  listu Washington Post  si  prezident  často stěžuje, že američtí spojenci se příliš spoléhají na ochranu USA a na zajištění své vlastní bezpečnosti šetří. Proto vymyslel plán, že  spojenci by museli zaplatit kompletní účet za pobyt příslušníků ozbrojených sil USA a navíc ještě 50 procent této částky!!!

Já myslel, že  za  spojenectví, se  v moderní době normálně  neplatí…. Že  důležité je  to sdílení  společných hodnot, ty  vazby  a  ta  liberální demokracie… Že   poplatkům „za  ochranu“  se    dnes  říká  raketýring  a  je  to trestný  čin. Všude na  světě.    Jistě, v  mezinárodní politice to není  nic  nového, to provozovali mocenští  hegemoni všech epoch. Ale že  v  naší době  to skončilo s  rozpadem britské, francouzské a  vůbec  celosvětové  koloniální  soustavy  někdy  začátkem druhé poloviny  minulého století!   Washington Post mne  vyvedl z omylu.  Sdílení  společných  hodnot a  ona  nenahraditelná transatlantická  vazba má  fungovat jen tehdy,  když  platba  dosáhne  výše 150%  amerických nákladů? Kam jsme  se to dostali?  Tohle jako tak úporně  slavíme?

Nezbylo mi  než  vyhledat text, určitě jeden z nejodpornějších,  který  jsem za  svého  života  jako  aktuální poznal a jenž  mi byl  vnucen a znovu  si  ho pečlivě  přečíst, abych s ním porovnal u  Američany  zvažovanou  „jistotu  jedenapůlnásobku“ – tedy „Smlouvu“ o „dočasném“ pobytu sovětských vojsk  v  Československu!

Od  17. listopadu 1989 mne  ani na  vteřino nunapadlo,  že  bych  sna d někdy  tenhle  vnucený  hnus  musel ještě  někdy číst a  už  vůbec  ne, že  důvodem  by mohlo  být  srovnání  podmínek tohohle  diktátu s  tím, co  by mohl  chtít  demokratický spojenec!

Leč  stalo se.  Bílý  dům zvažuje  vyběr onoho  1,5 násobku za  ochranu. Brežněv  a jeho  bolševici nám to nadiktovali takto:

Čl. 3

1. Sovětská strana ponese náklady, spojené s vydržováním sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky.

2. Vláda Československé socialistické republiky poskytne sovětským vojskům, osobám k nim příslušejícím a členům jejich rodin po dobu jejich dočasného pobytu v Československé socialistické republice kasárna a byty uvnitř kasáren, služební, skladovací a jiné prostory, letiště se stálými stavbami a zařízením, prostředky státní spojovací sítě, dopravní prostředky, elektrickou energii a jiné služby.

Vojenské výcvikové prostory, střelnice a cvičiště budou využívány společně s Československou lidovou armádou.

Způsob a podmínky využívání výše uvedených objektů, jakož i komunálních, obchodních a jiných služeb se stanoví po dohodě smluvních stran.

Mám dost. Pro dnešek určitě!  Na nějaké  slavení  vážně nemám ani pomyšlení. Ale  oni to včera na Hradě papaláši, v čele  se Zemanem a Babišem, nepochybně  zmákli  i beze mně  i za mne. A  hlavně za moje  peníze. A  jejich  hlásní  troubové se  činí  více než kdy jindy… Mám dost!

Vlastně nemám a nemohu  mít. Protože  do vydání tohoto textu schází  ještě  asi 5 hodin a už  ho musím dodatkovat. Našel jsem totiž  na  Aktualne.cz  soubor  grafik,  popisujících  Česko a  NATO o který  vás  nesmím ochudit:

Taky  si musíte, při pohledu  na tu mapku  připomenout, že NATO je OBRANNÁ ORGANIZACE? S  výjimkou Pobaltí a  Islandu nevidím jedinou operaci, kde by  AČR bránila teritorium aliance…. Ale  silně mne zaskočilo, že  jsme  nějak operovali v  rámci NATO v Libyi  a Pakistanu…Takže  za tu migrační tsunami nakonec  zodpovídáme také… Jestliže  to je pravda…

A  co tohle? Já bych to pojmenoval  -občan si chrochtá

Osobně  žasnu  – největší spokojenost s  NATO u nás  byla v  roce  2009. Nejspíš čeští občané  čekali, že  světovou  finanční krizi vyřeší  generalita  a ostatní  lampasáci  ve  štábu  NATO:  Nevyřešili.

Ale  v  rámci starého bolševického  hesla  – bylo  hůř  a národ  si chválil, tak si chválíme!

Ale  tohle  je zajímavé!!!! Ovšem je  to dokonalý  doklad krátké  paměti občanstva

Humanitární  bombardování  spoustu lidí probudilo, stejně jako  migrační tsunami a  nečinnost  NATO. Jenže  zase rychle usnuli!!!!

A  tady je  to potvrzeno  znovu.  Bolestně!

Ovšem i tak  to stálo tvůrcům toho grafu  za velkou optickou manipulaci  s měřítkem osy  y předchozího grafu! Což už se u  žádného dalšího neopakuje. Protože  jejich  výstupy  nejsou nepříjemné. Ale  to si už dohledejte  sami.

Tohle jsem prostě připojit musel! Ostatně  – já grafy  rád, ale  to už  dávno víte.

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.