Osm desítek od pádu do pekla….


Ano,  je  to, NAŠTĚSTÍ, už  osm desítek let,  kdy  český národ  stál  jenom malý  krůček od  pádu do věčného  zapomnění. Scházelo málo – 12 kilometrů v  Moskvě, 200  metrů ve  Stalingradu, poslední obranná  linie a poslední  tanková  armáda  jistého Rotmistrova  u Kursku a  svět  by byl býval úplně jiný. I přes heroickou flotilu bárek u Dunkerque, tenké  červení linie u El Alameinu nebo na  Quadalcanalu a šílenou odvahu a  statečnost  námořníků  transatlantických konvojů, zejména z  těch severních, či sebeobětování tisíců posádek  bombardovacích svazů. Do peklo bylo definitivně zastaveno  v ruských stepích, jinak po  nějakých Češích  by  dnes  neštěkl ani ten nejmenší  správně vedený a  vycepovaný  arijský pes.

Nepochybně  dnes  zase duní propagandistické bubínky.  Jsem ovšem zvědav,  z kolika  z nich uslyšíme,  že  vlastně   daleko a  daleko horší  byla ta okupace  z  roku  68.

Ostatně  perfektně o tom  vypovídá průzkum , který pro  Post Bellum  zorganizoval CVVM. Už  jsem ten graf sice dával,  ale  opakování jest matkou moudrosti.

 

A přidám dva jiné  z podobného průzkumu STEMu, který  zase porovnával znalost osmičkových  výročí  mezi populací a to v létech 2008 a 2018.

                                   Nejvýznamnější událost – srovnání 2008 a 2018

 

                                                 Nejvýznamnější událost – rozdíly podle věku

Pramen: STEM, Trendy 2018/10, 978 respondentů

Ty  grafy  mluví jasně  a není potřeba je nijak dodatečně  komentovat.

Můžete  si  říci  – proč  odkazuji na   osmičková  výročí, když to bylo loni a  letos  je kulatina  vzniku Protektorátu?  Inu  z prostého důvodu – pořád  jaksi nejsem schopen  strávit  skutečnost,  že pro drtivou většinu populace je  Srpen  68  významnější událostí než  Mnichov. To  jednak. A  aby tomu byla  nasazena  koruna,  pak  čím  mladší generace  tím je  Srpen 68 stále   více dominantnějším historickým mezníkem v  srovnání s Mnichovem….

Protože, kdyby  v těch průzkumech   15.březen 1939 byl,  pak by z  toho vzešel ještě  daleko  hůře. Daleko hůře!!!  Obecná povědomost  o této události bude  asi  velmi tristní. No co vono  se  to vlastně tenkrát  stalo???

K tomuhle  tragickému  datu  píši  každý  rok. Netajím se  tím, že  je  to  okamžik našich dějin,  který prožívám s největším děsem.  Proč?  Protože pro mou generaci, jakkoli jsme jej nezažili,  je  velmi bezprostřední.  Skoro jsme  si na  něj  sáhli, respektive  on  sáhl na nás,  minul  nás jen velmi těsně. Víme  to a nezapomínáme na to! Je  naší povinností  NIKDY  nezapomenout.

Lámal jsem si hlavu,  jak ten dnešní  článek pojmout.  Jde o jubileum. Ty  mají nejen úspěchy a  slavné dny, ale i ty  neslavné a  tragické.  Mozek navíc  radí /správně/ abychom si  těch  druhých  výročí, ve vlastním zájmu,  všímali daleko více než těch  příjemných.  Protože případnou  lhostejností možná  zmeškáme  nějaký ten  triumf, kdy  se nám hrudě  mohou  zase  jednou  dmout  pýchou,  ale  ignorance  našich tragických  dní  a  důvodů, která  nás  k nim dovedly, snadno způsobí, že  nás potkají znovu!

Děsím se něčeho takového. Proto ten každoroční  článek k 15. březnu  1939. Vím, že  leckoho z Kosířů už mohu  tímhle  tématem otravovat, je mi známo, že  dnes se ten tragický den mele  úplně  všude,  jak to prostě  u kampaní bývá.  Jenže  Kosa  o tom psala  i tehdy, když  ti  momentální   všemožní  připomínači v  nekulatých  létech mlčeli a nestál jim  za  to o něm pípnout.  Nebo když  tiskli  výlevy  všelijakých  Klvaňů , který, v podstatě  k výročí  15. března 1939 v  roce 2015  /přesně  20.3.2015/, vyjevil následující  moudro:

….. Nešlo podle mě o žádné osvobození. Rudá armáda Československo dobyla. Jeden totalitní režim byl v krátké době nahrazen jiným….

Váhal jsem, jak to dnes pojmout,  protože  najít po osmé nový pohled je  skoro nemožné. Navíc je jisté,  že  nějaký text  k dalšímu  desítkovému letopočtu  už určitě  nenapíši…..

Bylo možné to dát  jako  historický přehled, ale  jsem si jistý,  že  žádný  lepší  text tohoto druhu  než  už  dříve Kosa otiskla  jako

Jak jsem zapomněl a o zapomenutých

 

15. březen -Historické souvislosti

dohromady  nedám.

Mimochodem, ten  druhý  měl v závěru minulého týdne nečekaně  vysokou čtenost – hodně přes  100 kliků do  archivu. Řekl bych, že  v nějaké  škole jaksi študáci dostali za  úkol cosi o 15. březnu zjistit a  nějaký  pilňouš  si tuhle  stať Kosy vygůglil  a  spolužáci rádi následovali. Nedivím  se,  Domino Svetík tehdy  odvedl mimořádně  kvalitní práci s prameny a  vstřihl skvělý  souhrnný  materiál! Za  sebe  říkám  – jestliže  mám s těmi  studenty pravdu, jsem tomu mimořádně  rád, snad je  ty informace budou  provázet celým dalším životem!!!

Ne,  další  historický přehled  by  byl nulitní!  S jednou jedinou malou výjimkou. Totiž  dovolím si připomenout oficiální Dodatek  k Mnichovské dohodě. Který se  více  než předmětně, ale  spíše  tragicky bolestně  váže k dnešnímu výročí.  V tom dodatku  totiž doslova  a do písmene  stojí toto:

Výstřižek

Ta  garance  Britů a  Francouzů  za  nedotknutelnost  hranic  Druhé republiky byla  stejně  funkční, jako ta  první  před Mnichovem!

 

Takže  nějaké  filosofování?  Opět  – cesta nikam. Toho  musí  speciálně  dneska  být všude  jak kůrovcového dříví v lese… Kosa není  mainstream.

Takže co, vlku?

Takže  opět v  hlavní roli náhoda a jeden nenápadný  mail v  mé schránce. Umožnil mi  dopsat  tenhle  článek tak,  jak si jinde nepřečtete! Protože  15. březen by  nejspíš  nebyl, kdyby  nebylo Mnichova a Mnichov, kdyby  nebyl důvod napsat  to, co jsem  dostal v  následujícím  mailu.  Nic  totiž, nevzniká  jen tak a  samo od  sebe. A jak  mi,co máme  v indexech zkoušky  z  marxáku 🙂 – dialekticky  víme, že  všechno souvisí se vším.

Takže  k dnešnímu  dni  naprosto dokonale  pasuje  mail od  nicku Pavel

Dobrý den vlku,
vím že jste se zajímal a vydal několik článků o odsunu sudetských Němců. Na věc máme stejný názor. Jsme skoro sousedé a ve volných chvílích hledám něco o historii svého okolí. (Plzeň-sever) Narazil jsem na pár článků okolo roku 1895 , kdy se začínaly zakládat české školy. Z článků jde krásně vyčíst jak vzájemné soužití probíhalo. Třeba se Vám to bude hodit k nějakému článku.

Pavel

Pro mnohé  „našince“, po roce 1989  jako  by  česko německé dějiny  začínaly  až 9. května  1945.  Před  tím je počínajíc  rokem 1938 do  8.5.1945 naprosté  vakuum  nebo prostě  jen konstatování, že  to ne  Němci, to pozor!!!  To  jen fašismus!!! To jen  Hitler!!!

A  před  rokem  1938? Tak to  podle části z nich  byla naprostá  nirvána  a splynutí  duší  mezi  českým a německým  živlem v  zemích Koruny  české. Ta  další drzejší, sprostější  podlejší část už  drahnou dobu  veřejně komunikuje, že  za  Rakouska  to byla  skutečná  nirvána, až prý ji  hrubě a  nenapravitelně   narušily   vlády nově  vzniklého Československa  svým násilným  tažením proti hodným, slušným, přátelským a  státotvorným  českým Němcům, když nereflektovaly  jejich zákonité nároky. Ti prý pak museli bránit  svoje  základní práva a cítil se právem utlačováni…. Ale  do vzniku Republiky  československé prý všechno bylo špígl nýgl a jako ve vatičce. Prostě  ideál soužití  různých etnik.

Jsem mimořádně  vděčen nicku Pavel,  že  projížděl  staré  archivy!  Takže  si můžeme  přečíst  v dobových  materiálech, které  nemůže  zpochybnit  žádný milý krajan Herman, Graubner, Krystlík, Schwarzenebrg, Pithart, Čižinský ani kdokoli  další, jak to tenkrát  doopravdy  „fungovalo“  mezi Němci, ve vztahu  k  emancipujícím se  Čechům!

Jde  o dokument  úřední hodnoty – totiž  o  faksimile      dvou stránek  z oficiálního Věstníku  Matice  školské z  roku 1898!!!!  Kdy o nějakém Československu nikdo neměl ani potuchy a  kdy  de  vše  pevně  držel v rukou   císař  Franz Josef I. a  o nějaký    Hitler  a  nacismus  byly  stejně  reální  jako cesta  na Měsíc.  Prameny  zdezde.

Je to fakt  silné  čtení!

Horní  tři screenshoty  jsou, prosím, jedna  a  ta  samá  stránka  z toho Věstníku. Nic  není  účelově  nevytrženo nebo zamlčeno,  jen  ji nešlo  zkopírovat naráz.

Tak tady máme  naprosto plasticky  ono krystlíkovsko hermanovské  „přátelské soužití po mnoho a  mnoho generací“  mezi Němci a  Čechy  na našem území!

Že mohlo jít  o nějaký exces zabedněných  německých strejdů  někde v pralese , kam civilizace ještě nedorazila  a lišky  tam nedávaly  ani tu příslovečnou  dobrou noc? V Jablonci, Žatci, Duchcově, Prachaticích?

No jestliže  Matice školská  píše  o útlaku, zavírání, zapalování  a vykrádání českých škol, těch základních, pak v  roce  1905 už  byli rovnou  mrtví. Také kvůli českému  školství. U příležitosti sešlosti moravských  Germánů v  Brně  na  tzv. Volkstagu. Kdy  brněnská  česká veřejnost reagovala protidemonstrací, jejímž  hlavním požadavkem bylo zřízení  druhé české univerzity  v  Brně, což  bylo pro moravské Němce naprosto nepřijatelné. Takže  se  střílelo a na  české straně  byl jeden mrtvý a několik zraněných. Ne, nic  jsem si nevymyslel. Jde o informaci z oficiálního materiálu Masarykovy  univerzity. Žádná propaganda!

Události,  popisované Věstníkem  Matice školské před rokem 1900 a  při brněnském Volkstagu 1905 jsou  jen vzorkem podobného. A  také soft verzí  15.března  1939. I když například  vzhledem  k tomu mrtvému mi to slůvko soft  moc  přes klávesnici nejde. Ale  viděno globálně  – ve  srovnání s  tím, co přišlo s Protektorátem…

Znovu opakuji – 15. březen nepřišel sám od  sebe.  V komunitě  českých  Němců klíčil dlouho a  vytrvale.  Pokud  náhodou  i tentokrát zavítají  ti, co projížděli archiv Kosy  kvůli textu  k 15. březnu  1939 od  Dominika  Světíka / a já  bych si to moc přál!!!/, tak  dnešní článek je  tím, co  bych jim chtěl předat a byl bych rád, kdyby  si  aspoň něco z něho zapamatovali!

15. březen  1939 by nebyl  bez Mnichova a  Mnichov  bez brněnského Volkstagu  1905. A ten třeba  bez  28. listopadu 1987 v Žatci. A ten…

Jsem si jistý,  že  15. březen 1939 je na  tom, co se týče  historické paměti, zejména  těch nejmladších tuzemců, ještě  daleko hůře  než Mnichov. A nesrovnatelně  špatně  v porovnání se  Srpnem 68!!!

Protože  podle  Klvaňů, Krystlíků. Hermanů, Čižinských, Vokřálů a mnoha a mnoha  dalších  ta  opravdu  hrozná okupace  nenastala   dnes před  80 roky,  ale  až  9.5. 1945!

Titulek jsem zvolil  správně  – Osm desítek od pádu do pekla….

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.