Co ohledně NATO nevíte pravděpodobně a co docela určitě


Propagandistické orgie  ohledně  20. výročí vstupu  do NATO  máme za  sebou.  Nebudu psát  ve zdraví, protože  škody  z  vymývání mozku  člověk nezjistí hned, ale  většinou jaksi později. To  bezbřehé juchání a oficiální  nadšení  z Hradu, z trachtace organizované Zemanem se  zdálo nebrat  konce.  Nechci se  k tomu vracet.  Nastaly  za se konečně  normální dny.  Nicméně  když  jsem  sháněl  materiály  k těm dvěma  dílům o  20-ti letech našeho členství  v NATO, dostal jsem se ke  dvěma  materiálům, které  , soudím, by na  Kose  měly  být odprezentovány. Jeden mi byl  zaslán – věděl jsem , že  existuje, ostatně  jinou, ale  mnohem časově náročnější  verzi mám ve  speciální složce Fakta  o Ukrajině. Tentokráte  mi  ale  mailem od  jednoho  kosířského autora, dorazil  koncentrovaný materiál. A  navíc, tak jak to mám  rád – tvrdě  a neprůstřelně  vyzdrojovaný. Ten druhý  je  v  českém/ slovenském internetovém prostoru  zcela  neznámý. Tedy minimálně k datu kdy  tento  článek píši /a  doufám, že  to tak vydrží až  do okamžiku, kdy si to přečtete/. Ohledně  zdroje i v  tomto případě platí, že  je  vodotěsný.

Když se  ti slaviči na  té  Zemanově  opulentně  oficiální  párty financované českým  daňovým poplatníkem poplácávali po zádech a gratulovali si k tomu, jaké  štěstí nás  potkalo,  nikoho ani nenapadlo,  že  by  snad  šlo  o  naprosté porušení  závazků,  které  dostal  tehdejší sovětský ministr  zahraničí  Ševarnadze  při jednáních  o  sjednocení Německa  v  rámci  jednání  4+2, respektive v  separátní  části těchto rozhovorů, od  svého  amerického  kolegy  Bakera.  Respektive  těch, která odprezentoval  tehdejší  britský premier major při  rozhovoru  s úřadujícím sovětským ministrem obrany  maršálem Jazovem.

Kolega , který  mi  tyhle  materiály  poslal  je nejen  vyzdrojoval, ale  ty  nejdůležitejší  pasáže poslal v  anglické  verzi, tak jak  jsou  k  nalezení  na veřejně  přístupném  National Security Archive spravovaného  univerzitou George Washingtona v USA. Přesvědčit   se, že  nejde o výmysl Sputniku nebo RT, atd.  Snadno můžete  zdezde.

Nyní si dovolím  z  obou dokumentů citovat  klíčové  pasáže, kde jak Ševarnadze, tak  Jazov  dostávají zásadní  ujištění od  oficiálních představitelů Spojených států a  Velké  Británie, že  rozšiřování  NATO  naprosto nepřichází v  úvahu.

Ševarnadze  -Baker

Shevardnadze: I do not know about your other allies, but a united Germany may demand it.

Baker: If that happens, our troops will return home. We will leave any country that does not desire our presence. The American people have always had a strong position favoring this. However, if the current West German leadership is at the head of a unified Germany then they have said to us they will be against our withdrawal. And the last point. NATO is the mechanism for securing the U.S. presence in Europe. If NATO is liquidated, there will be no such mechanism in Europe. We understand that not only for the Soviet Union but for other European countries as well it is important to have guarantees that if the United States keeps its presence in Germany within the framework of NATO, not an inch of NATO’s present military jurisdiction will spread in an eastern direction. We believe that consultations and discussions within the framework of the “two + four” mechanism should guarantee that Germany’s unification will not lead to NATO’s military organization spreading to the east.

Ševarnadze: Nevím, co vaši ostatní spojenci, ale spojené Německo to může požadovat. /reakce na sdělení J. Bakera, že když nějaký spojenec nebude chtít americké jednotky na svém území, stáhnou se domů/

Baker: Jestli se tak stane, naše jednotky se vrátí domů. Opustíme jakoukoliv zemi, která si nepřeje naši přítomnost. Americký lid vždy zastával silný postoj, který toto upřednostňoval. Ale jestliže se současné západoněmecké vedení stává hlavou spojeného Německa, tak to nám sdělilo, že oni jsou proti našemu stažení. A nakonec. NATO je mechanizmus pro zajištění americké přítomnosti v Evropě. Pokud by NATO bylo zlikvidováno, nebude žádný takový mechanizmus v Evropě. Rozumíme, že nejen pro Sovětský svaz, ale také pro další evropské země je stejně tak důležité mít záruky, že pokud Spojené státy zachovají svoji přítomnost v Německu v rámci NATO, současná vojenská jurisdikce NATO se nerozšíří ani o palec východním směrem. Věříme, že konzultace a diskuze v rámci mechanizmu 2+2 by měla zaručit, že německé sjednocení nepovede k rozšíření vojenské organizace NATO na východ

 

Major -Jazov

Jde o  záznam z deníku britského velvyslance Rodrica Braithwaitea z 5. března 1991:

Next we go to meet the Generals. Yazov leads the pack, and is in fine form. He emphasises the value of military exchanges, and remarks that this is the first time since the war that East and West have not been afraid of oneanother. Major asks him what professional lessons he draws from the Gulf about the role of armed forces in the new world security situation. This gives him a chance to launch into a great harangue about the need for trust and security in Europe which rapidly evolves into a justification of the Soviet position on NATO and the CFE. He professes to be worried that the Czechs, Poles and Hungarians will join NATO: Havel has been making equivocal statements. Major assures him that nothing of the sort will happen.

Poté jsme se šli setkat s generály. Jazov vedl skupinu a byl v dobré formě. Zdůraznil hodnotu vojenských výměn a poznamenal, že to je poprvé od války, kdy se Západ a Východ neobává jeden druhého. Major /pozn. John-premiér VB/ se ho zeptal, jaké profesionální ponaučení si vzal ze Zálivu o roli ozbrojených sil v nové bezpečnostní situaci ve světě. To mu dalo příležitost spustit velké kázání o potřebě důvěry a bezpečnosti v Evropě, které rychle přešlo v obhajobu sovětské pozice k NATO a CFE (pozn.-zřejmě smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě). Tvrdil, že se obává, že Češi, Poláci a Maďaři se připojí k NATO, když Havel vydává dvojsmyslná stanoviska. Major ho ujistil, že nic takového se nestane.

Takže  můžeme  učinit  jednoduchý  závěr – slavíme  20. výročí porušení přijatých závazků! Nic  více a nic  méně. Že tohle  nebude trápit Babiše, Fialu, Kalouska , Pospíšila, Gazdíka, Lidovce ČSSD mne nijak nepřekvapuje. Ovšem  že  ostatentativně  pronatovský, respektive ortodoxně  afghánskoválečnický projev Miloše  Zemana  byl zřejmě  onou  pověstnou  třešničkou na  dortu,  který  si  následně  zřejmě   slaviči   naporcovali a  s nelíčeným  mlaskáním   zhltli. Případní  gurmáni mezi vámi mohou okoštovat na  oficiálních stránkách  Hradu. Proč  zmiňuji  Miloše  Zemana?  Určitě  ne proto, že bych se po něm  chtěl  vozit za  každou cenu. Důvodem  je  nepochybná  skutečnost,  že  o těchto ústních příslibech obecně  veřejnost neví a  že  když náhodou  se o ně informačně  zavadí, pak je  vše  od  věčně  správných okecávačů  vše  bagatelizováno  slovy  – ale  nebylo nic  v tomto směru podepsáno!!! Jako by  slovní  závazek  nebyl  závazkem!  Ministr  zahraničí Petříček, jako  mlaďoch, Hamáček ne o moc  starší a  další a další o těhle  ujednáních a závazcích  nemusí  vůbec vědět. v  té  době  měli úplně  jiné  starosti a zájmy. Dokonce půjdu tak daleko, že  to předpokládám i  u Babiše, protože  ten  tehdy nejspíš  řešil,   jak Petrimexu odlehčit  od  Agrofertu.  nebo  něco  jiného podobného. Ale  Zeman?  S jeho, tak často předváděnou sloní pamětí a  rádo by  encyklopedickými znalostmi?  Chce  mne někdo přesvědčovat, že  ten opravdu  nevěděl,  že  existoval závazek nerozšiřovat  NATO  na východ, takže  může  být stejně naivní slavič  jako Petříček?

Uznávám, že  jdu  v podstatě po  marginálii.  Zeman se jen veze  na  obecné  vlně. Důležitá  je  ta  vlna  samotná a její  vznik a  substance. A ta je jednoznačná  – došlo k porušení daného strategického slibu. V podstatě  k podvedení  partnera  při jednání. Kdy  Clintonova   administrativa  se necítila  být  vázána závazky  svých předchůdců.

Možná si  říkáte  proč  dnes oprašuji tuhle  starou věc. S  kterou se stejně nedá nic  udělat.

Inu nedá, to je bez diskuse. Jenže  ono nic  není jen tak a bez následků. Stačí s e zamyslet nad  tím, jestli by byl  Gorbačov  stáhl  svoje  vojska  z Německa, Československa, Polska, Maďarska,  kdyby  byl měl sebemenší podezření, jak bude geopolitická mapa  Evropy  vypadat dnes.  Vsadím, že nikoli.  Že  jsme  tu měli  Střední skupinu vojsk dosud a  ostatní  země  regionu ty  svoje. A že  dnešní  udatní  rusobijci, co sedlají  koně  Richtung Moskva by  byli  velmi a  velmi ve  svých  vyjádřeních uměření. A  že  svět  by  vypadal podstatně  odlišně.   Hůře či lépe? Netuším. Osobně jsem  rád , že  Rusové  jsou  pryč. Na druhé straně  NATO necelých  100 km  od  Petrohradu  je  průšvih. To je  jen kousíček od  3. světové…. A  tohle  my  slavíme!  Může  se někdo divit  ruské  nedůvěře  a podrážděnosti? A obavám z dalších kroků  Západu.  Nedůvěře  v  jakékoli ujištění , které je Moskvě  dáno?  Dávno  už nejde jen  o závazky  ústní. Totálně zpochybněny  jsou  i ty  údajně  skutečně  závazné  – písemné! Po vypovězení  smluv  ABM, s Iránem  a  naposledy INF má Moskva  jedinou  jistotu – na  žádnou smlouvu  už se nelze spolehnout.  Natož nějaká ujednání. ana Hradě se tohle  slavilo!

Tohle  jste  možná věděli a znali. Minimálně někteří  určitě. Je  čas  přejít k tomu, co o NATO známo není. Tedy v našich krajích. V té zaplavě  slov, co v tomuhle datu produkoval  každý  „vždy  správný“  co měl do krku díru, zazněly  i opravdové perly  typu:

-členství v NATO udělalo z naší  armády  armády  armádu  moderní a  opravdu bojeschopnou

-dříve  jsme nic  nevěděli o strategickém plánování a  vůbec to neuměli

-nasazení v  misích zvyšuje  bojeschopnost a použitelnost armády. Zejména  v  Afghanistanu.

Abych uvedl alespoň  ty, které považuji za  nejúdernější.

Takže  rychle vyřídíme  ty dva  první  bludy  propagandistické obludy!

Troufnu  si důvodně  předpokládat,  že  armáda z  roku  1989 by naprosto hladce  zatočila  s  tou současnou „moderní a profesionální“ . A to  přes  dvougenerační rozdíl  ve  zbraňových systémech. prostě  by  jí vyhladila  díky  díky  naprosté palebné a početní  převaze,  nepoměru obrněných  a dělostřeleckých jednotek i stavu letectva a zásobování municí a  náhradními díly.   Ten hypotetický  souboj by  byl rozhodnutý v  rámci dnů.  Schopnosti tehdejších a dnešních ozbrojených sil ohledně  jejich  jediného  zásadního úkolu  – obrany   republiky  před  vnější agresí jsou neporovnatelné.

Mimochodem, jak to je  doopravdy  s tou  úžasnou schopností té naší  superextra profiarmády , která  tolik kvalitně  povýšila  členstvím v  NATO se čerstvě rozhovořil na  Parlamentních listech nikdo  menší než  náměstek ministra obrany  Landovský, který  byl s Babišem na  audienci  u Trumpa. Cituji:

Stejně tak se prý musíme znovu pořádně naučit řídit svou armádu, velet jí. To jsme prý v jednu chvíli neuměli a museli jsme se spolehnout na velení spojenců. „Stát tím ztratil kontrolu nad svými silami. Ale nyní se vracíme k tomu, že kontrola a schopnost velení je nejklíčovější věc. Jsem rád, že to znovu vládě navrhujeme, protože nemít operační velitelství byla ostuda, uvedl náměstek.

A  jako totální tečku  dodám  další jeho výrok:

Jenže než si kupíme drony, měli bychom podle Landovského koupit vojákům pořádné boty a oblečení. V této oblasti prý stále máme nedostatky.

No ale  než ty  boty  a kalhoty pořídíme, tak nám šťastně  sdělil,  že  Kosa měla pravdu, když PŘED  Babišovou návštěvou v  USA  si dovolila prorokovat, že  vrtulníky  koupíme  z  Ameriky:

Náměstek ministra obrany Jakub Landovský v rozhovoru pro deník Právo oznámil, že je definitivně jasno. Po návštěvě v Bílém domě u prezidenta Trumpa je údajně rozhodnuto, že vrtulníky pro českou armádu nakoupíme právě od USA

 

Ivan Gabal, kterého  jsem slyšel  blábolit o tom, že teprve  dnes umíme  strategicky  plánovat, bych poslal na jednoduchou  vycházku  – aby  se podíval po nějakém tom úkrytu civilní obrany, kdyby  takhle  náhodou  vyhlásili  letecký poplach. Kam by se  šel asi tak  s rodinou  ukrýt.Pokud si maně  pamutuji, byl  v minulém parlamentním období členem branného výboru PS. Snad tam řešili  vybavenost  a připravenost  základními prostředky  CO, ne pro papaláše  a jejich příbuzné, ale pro  běžnou populaci… Je  tristní!  Viz následující  graf

Pochází  z vládního dokumentu zpracovaného Ministerstvem vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky

Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030

To přesně ukazuje,  jak umíme  strategicky plánovat! Úplně  stejně  jako velet – viz  náměstek Landovský!

I tohle patří  k našemu členství v  NATO. A dovolím si předpokládat, že je  to  známo minimálně.

Nyní je  čas  se  zabývat tou třetí  hláškou – o tom, jak  naší  armádě prospívá  nasazení v misích a zejména  Afghanistanu. Jaká je  to perfektní škola  a  vůbec terno pro  vojáky  a nás  všechny. Takže  si o tom popovídejme.  A to v  intenci projevu  Miloše  Zemana  při  hradní merendě  k 20. výročí  vstupu do NATO, respektive  téhle  jeho části:

A nyní k věci. Projevy tohoto typu, zejména vztahují-li se k výročí, mohou být naplněny patosem a frázemi, ale také se mohou pokoušet charakterizovat problém, který před námi je. Dovolte mi, abych se ubíral touto cestou

Takže k věci -Výzkumný  institut  Bundeswehru – Zentrum für Militärgeschichte und Sozialwissenschaften der Bundeswehr před pár  dny  zveřejnil  speciální  342 stránkovou  studii o  nasazení  německých vojáků  v  Afghanistanu. Pro zájemce je  v  originále  k nalezení  zde.  Nejde o nějaký  jednorázový  průzkum, nýbrž  o dlouhodobou studii  od roku 2010 do roku 2017 s  tím, že  data  byla sbírána  od  všech nasazených   v misi a  to jak v  jejím průběhu, tak po návratu domů a dokonce i po eventuálním  odchodu  do civilu.

Uznávám, že  už  její prolistování  je  celkem  nadlidský  úkol.   Nebudu tvrdit, že  jsem to dokázal. Ale  i tak z toho nedostatečna, co jsem tomu věnoval, mohu  dodat  pár  víc  než úderných  informací.  Které by měli  důkladně prozkoumat  zejména  i, co  naše kluky  do Afghu  horem dolem hrnou a  blekotají o  tom, že  se  u Kábulu bojuje  za Prahu. Jsem si totiž jistý  tím,  že  kdyby  operetní AČR provedla  obdobný detailní průzkum jako Bundeswehr,  byly  by  výsledky  srovnatelné! Ttakže  pojďme na  nějaký ten zajímavý vzorek.

Tak především

27 %  respondentů se  domnívá, že  nasazení v  Afghu je  bez užitku a dalších 26% s  tento názor  sdílí  částečně.

Jinými slovy – za naprosto  nebo  z větší  či menší  míry považuje  své poslání , t.j. vojenskou ingerenci  do afghánských záležitosti  většina  těch, kteří misí prošli – 53%!!!!!

Zásadní číslo, že?

Přidám  další  výbušnou informaci- téměř  polovina nasazených kteří jsou  stále  ještě   vojáky -44%  a  celých 56% veteránů  – tedy těch, co  v  Afghu sloužili , ale  do skončení  šetření odešli do civilu, zastává  názor, že  účast na misi  je profesionálně  nikam dále  neposunul!!!!!

Už jenom tahle  dvě  zjištění těžce narušují  bláboly, jimiž  jsme  zahrnováni,  jak jako mise rozvíjí  naši armádu A především jak  někde v  Hindukůši se bojuje  za  Prahu. V tomto případě za Berlín. No  jestli ono to nebude tím,  že třeba  němečtí  respondenti – současní i bývalí příslušníci  Bundeswehru  jsou  vystaveni  speciálnímu působení  nějaké  ruské   zatraceně rafinované fake  news  kampaně??? Že třeba  hromadně  čtou  Sputnik nebo zírají  na  RT… Nebo  se prohání po proradných a   trollovských webech.

Nebo že  by  to snad  byla  ta jejich skepse  a někdy  zjevně   beznaděj  dána  něčím jiným?  Třeba  osobní  zkušeností  s  tím,  v letech 2015-2017 dorazilo do Germánie téměř  270 000 Afghánců a hodlá se tam usídlit a  to se vším všudy, včetně  svého  poněkud  neotřelého  vzorce  chování,  který  některým z  velí, že  správný  chlap  si prostě  vezme, co se mu líbí?

Takže pod  vlivem celého  řetězu  velmi  brutálních  vražd, spáchaných  afghánskými  migranty  v Německu, se o dost  hůře vysvětluje  takto konfrontovanému obyvatelstvu, to  bojování  v Kunduzu za  Berlín nebo Mnichov. Na  rozdíl od  nás,  kde  to spousta lidí Zemanovi a spol . pořád  ještě  baští. Jedna  Afgháncem  znásilněná  sestřička  v Praze  se jednak  dá  docela  slušně  ututlat a pak to je  skutečně jen selhání  jednotlivce a  naprosto žádná statistická  veličina, z které  by  šel vyvodit  jakýkoli  obecný  soud. To  uznávám bez jakýchkoli  wenn und  aber, jak  říkají Němci.

Tohle  jsou  zásadní  čísla. Ano  německý  tisk především vypíchl  jiný  údaj  a je nanejvýš poctivé se o něm zmínit  – že  těsná většina  -52%  odpovídajících je názoru, že  mise byla  pomocí lidem v  Afghanistanu.  Druhá téměř polovina  -48 %  si  ovšem myslela  pravý  opak. Dodávám já. A  přidám doplňující  informaci  – velká  část německého kontingentu byla  stejného charakteru jako kdysi  tzv. český  rekonstrukční  tým. Tedy  skupina  budující  nějakou  civilní  infrastrukturu a   jen  část  pak  byla  opravdu  nasazená  do bojových  akcí. Bez tohoto  vysvětlení  je   totiž  rozpor  mezi  většinou pro nesmyslnost  mise a  její  užitečností pro obyvatelstvo neuchopitelný a   nevysvětlitelný.

Mohl bych popisovat další a další zajímavosti. Ovšem uvědomuji  si, že  jsem už takhle  dlouhý. Takže  místo písmen nechám  mluvit pár  grafů. Neněmčinářům  se omlouvám, že tentokráte  je  nebudu  titulkovat  do češtiny. Kromě  nějaké základní  informace, aby bylo jasné, o čem to je.

Tak především  srovnání  zkoumaného vzorku   22. kontingent  ISAF /červení/ versus  celý  Bundewehr ohledně  počtu zahraničních  misí

Další tabulka  ukazuje  to s  čím se  dosud  aktivní vojáci /červení/ a veteráni  v Afghu  setkali Skoro 60%  v součtu zažilo nepřátelskou palbu, ale jen asi  30% se  aktivně  do boje  alespoň  jednou zapojilo. Proto  jsem upozornil na  hlavní úkol mise  – rekonstrukci. Zhroucení spolubojovníka  za žilo  přes  50%  vzorku, zranění 50% a  smrt 44% !!!

Dám detail na  účast  v  bojích

Jak  již bylo  konstatováno  -65%  se  do nich nikdy nezapojilo. A pouze  11%  více než  5x…

Pořád  vám  vám ještě  zvoní  v hlavě  jak je  spolupráce multilaterálních  sil  NATO  dokonalá?  A  jak  je  afghánská armáda  ve výstavbě  a  reflektuje  naše hodnoty? Prostě  všechno oukej , nadšeně  se koukej!? Takže  si musíme  dát  tenhle  graf!!!!

Jde o hodnocení  spolupráce  německého kontingentu  jednak  s ostatními  silami  NATO -tzv. ISAF a jednak s  afghánskými silami -tzv.ANSF

Upozorňuji především na první  dvě položky. Pro mne  naprosto překvapivých  jen 66%  příslušníků  Bundeswehru si  myslí, že  spolupráce  s ostatními vojáky  NATO  byla  stejně  dobrá  a spolehlivá  jako mezi Němci  samotnými… O  spolupráci  s  afghánskou armádou si totéž myslí jen  5%!!!!!

Bojte po boku  někoho kde si jeden  ze  tří  vojáků myslí, že  na  něj není tak úplně  docela  spoleh… A  bojujte  za  někoho, koho  má  za  spolehlivého jen  jeden voják z  dvaceti… Jistě, jsou tam  dorozumívací  bariery, ale…

Ty  jsou sotva  funkční u druhého dotazu odspodu   pravidla  pro spolupráci s jinými jednotkami NATO v misi ISAF  jsou často nejasná.  Jak kruci  mohou  být  pravidla  pro spolupráci v  rámci  NATO  nejasná  pro celých  40%  německých  vojáků?  Kdyby  NATO vzniklo předevčírem, prosím, ale  ono existuje  celých  70 let!!!!

Mohl bych pokračovat. A  hodně  dlouho. Z těch   skoro 350 stránek s e dá  vybagrovat spousta  zajímavých  čísel a  grafů. Žádné  jalové plky jako jsme jimi byly  zaplavováni  v minulých  dnech a  vlastně neustále. Jen a jen  čiré  maso.

Mohl bych odprezentovat grafy ohledně  alkoholismu, depresí, zapojení  do profesního a  občanského života a  kdo ví co ještě. Ale  to bych tenhle  článek musel  vydávat na pokračování a uznávám, že  ne  každého  by takový  detailní rozbor  zajímal. Takže  skončím.

Drobnost  si na závěr  přeci jen neodpustím.  Je překvapivý a pozitivní

nasazení na  misi daleko více  žijí  v rodinných  vztazích  než  zbytek obyvatelstva. V rodinný  život praktikuje  77% aktivních  vojáků a 76% veteránů. ve zbytku německé populace je  to v průměru jen 43%….  Zdá se, že platí,  co  civilní Němec  to sobec!  Ale  to není to podstatné zjištění.  Aby bylo kompletní, musí přijít ještě  další údaje – podíl  rozvedených  je u  vojáků 3, u veteránů 2%  zatímco u obecného vzorku 6%.

Proč  na  to upozorňuji? Protože  to vypovídá o dnešní době , morálce  hodnotách  naprosto dokonale. Vojáci nejsou  věrnější, sociálně  empatičtější nebo jakkoli jinak  více  či méně  nastaveni než  celá společnost. Jen  ví, že  přežijí  jen v  těsné spolupráci jednoho s druhým. Daleko víc  si váží  funkčních mezilidských vztahů.  Nenadřazují  svoje  práva, speciálně právo  na  užít a  užívat si nad  povinnosti k  dalším osobám ve  své  blízkosti. Žijí reálnými , existenčními, hmatatelnými problémy. Nikoli  uměle  vyfabrikovanými  chimérammi typu třetí pohlaví, gender,  osvojování  dětí  homosexuály, není čas  na  pojímání se fake  news. Je  to pod jejich rozlišovací schopnost. Nestaví na  piedestal svoje práva  vůč  druhým nýbrž  svou povinnost  vůči nim. Takže  jim nikdo nemusí vysvětlovat pohodlné  a bezopovědné žití single je  život na úkor  jinných. A  také to, že  když  přijd e problém, ten opravdový,  pak jej na bojišti musí vyřešit  s kamarády  v  maskáči a  doma  jen a pouze  s rodinou.  Váží si těch prvních , ale zejména  těch druhých. A  chrání si ty vztahy.  Před liberálními, zelenými, gender, LBGT  mudřeci,  kteří   mají  na tradiční  rodinu, zásadně jiný pohled – pro tyhle  jde  o dávno zastaralý  přežitek a  stereotyp, který  je nutno odmítat a potírat. Jak se můžeme  přesvědčit  dnes  a denně.

Ta setvralost a pevnost  rodinných  vztahů  u německých  vojáků , kteří prošli Afghem je pro mne  vysloveně překvapující. Pamatuji, kolik vztahů, včetně  manželství  padlo za oběť za našich  časů  vojenské základní službě.   A  tady je to daleko vyhrocenější  –  partner  neslouží v nějaké tuzemské Horní Dolní, kam se za ním dá, nýbrž na  druhém konci světa, kde je nedostupný.A přesto dochází ke stmelení… Divné až velmi  divné?  Možná nepochopitelné?

Ale kdež!  Proč  tomu tak je  bezvadně  popíše poslední  graf , který    vám chci  předložit:

Popisuje užitečnost a  využití  vybraných  skupin pro podporu navrátilce  z mise  a jeho rodiny.

A  zcela jednoznačně  je v  čele právě  rodina, její příslušníci a přátelé  jako ti,  o které s e lze  opřít. Pak přicházejí  ostatní spolubojovníci a  třetí  jsou představení/velitelé, které já osobně bych zahrnul do předchozí  skupiny.  Naopak nemůže  být překvapením, že na  samém konci těch, od nich  přichází pomoc  jsou  státní  orgány typu  sociálka  nebo příslušné orgány  Bundeswehru.  Zkrátka  je  to jako vždycky  – stát  tě  vyšle , abys za něj prolil krev, ale  když  už tě nepotřebuje pak se o sebe postarej, prostřednictvím rodiny, přátel a spolubojovníků pokud možno sám!  Klasika!  tak to bylo  vždycky.

Co mne  ale opravdu mimořádně překvapilo je relativně minimální důvěra v pomoc  specializovaných složek  armády  na  zvládání  stresu – armádních psychologů a  ještě  hůře  jsou na tom  vojenští duchovní… Přiznám se, že  tomu nerozumím, ale beru to jako fakt. Rozhodně  to  však stojí za  zamyšlení.

Ale  to nejdůležitější poselství pro mne  je,  že  až  zase  nějaký  ten liberálně  zeleně zgenderovaný  LGBT moudřec začne  zase najíždět  na tradiční rodinu a  její hodnoty, vzpomenu si a  rád na tenhle průzkum Bindeswehru.
A  totéž  učiním,  až  zase  se ozve  z Hradu a odjinud, jak jako v tom Afghu musíme, být, jak  mise rozvíjí naše schopnosti,  jak NATO bezvadně  a  úžasně  funguje, jak.. jak.. jak.. Jak prostě  bez NATO by  česká  voják neuměl ani vystřelit z  flinty.

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.