Zimník pro mrtvého a pro nás problém, těžký problém


Ústavní soud  včera  konstatoval, že exministr  spravedlnosti  Robert Pelikán se  dopustil exemplární nespravedlnosti, když  vydal  do Spojených států  ruského  hackera  Nikolina, aniž  by  vyčkal  výsledného verdiktu Nejvyššího správního soudu, ohledně podání, které k němu  Nikulin podal  kvůli  zamítnuté  žádosti o udělení ochrany  v  České republice.  Nález  prý je nutný, aby  se podobné případy  už  v budoucnu neopakovaly!

Nikulin prý nyní může  žádat odškodné po České republice. Nechápu, proč, pokud  Česká republika  bude cokoli platit  za Pelikánův  verdikt  jakékoli  peníze vydanému Rusovi za  utrpěné příkoří a  protiprávní jednání, proč  by to mělo jít  ze  státní kasy! Myslím, že  celý případný  regres  by měl zatáhnout  exministr  spravedlnosti. A  kdyby  odmítl, což předpokládám, republika  by  se  až do krajnosti měla s Pelikánem  soudit.

Nepochybně by  se hájil tím, že  to bylo klasické politické rozhodnutí a  to  že nepodléhá  následné sankci. V  daném     případě  by  šlo o  argumentaci dětinsky  účelovou. Robert Pelikán je právník a musel si být vědom zásadního právního principu –  dokud  není  v nějaké věci  rozhodnuto , nelze  činit  další právní kroky.

Je  vzděláním právník a tuším, že  advokát. A  tohle je prostě  stejná  trivialita v téhle  branži,  jako  znalost  abecedy nebo malé  násobilky. Výsledkem je  rozsudek  US, který  prostě nemohl vyznít jinak. Pelikán to věděl a stejně  tak  všichni, jichž se kauza  nějak dotýkala  nebo s  ní měli alespoň  vzdáleně  cokoli společného.

Nejvíc  ze  všech přirozeně  onoho Nikulina. Jenže  tomu už  je  verdikt  ústavních soudců  platný  přesně  stejně  jako příslovečný  zimník   mrtvému, protože  jak by  řekl klasik, v  tomto případě  Ivan Langer, ten  už  bručí  v některé kalifornské věznici a hrozí mu  30 let. Protože  byl  vydán.

Jde o  dokonalou demonstraci toho , jak daleko  k sobě  má  spravedlnost  skutečná a  ta  formální. A jestli z  Česka vymáčkne  pár  kaček je    silně podružná  záležitost. Leda, že  by  Českou republiku  zažaloval u  amerických  soudů!  To  by  pak  byla  úplně  jiná  písnička a ti  co ho vydali  by  najednou  začali mít  docela  starosti. Protože  se  dá  očekávat, že  americké soudy  by  si na případu   mohly hodně  a hodně  smlsnout,  o  to více, že  by neplatil žádný americký  subjekt.  V tom případě by   pálka  za  porušení  Nikulinových práv  by  asi nebyla  bagatelní. Násleovalo    by   jistě    docela zajímavé  vlnobití v  českém rybníčku. Představuji si Babiše, jak před  mikrofony  a kamerami provádí  svůj  klasický taneček typu  – já  nic, já za  nic nemůžu, to Pelikán a  von vlastně a ni tak nebyl  můj  ministr a  vůbec – já nic… Užil bych si  to.

Nicméně  o tohle mi nejde. Nechápu, proč  jsme s  tím Nikulinem  tak moc  spěchali. Co bychom jako byli propásli, kdyby  se  bylo těch pár  týdnu navíc  s jeho vydáním počkalo,  než  Nejvyšší správní soud  dospěl k  závěru,  že  Nikulin a jeho žádost o ochranu v  České republice,  byly  českými  státními  autoritami odmítnuty naprosto v souladu s naším právním  řádem.  Jak  se  také  zanedlouho stalo.  Proč  jsme  sakra  museli být  tak  horliví?  Jaká  škoda  z  prodlení  České republice hrozila, že  ministr  zodpovídající za  dodržování  zákonů a  výkon spravedlnosti  jednal  jako právní desperád?

Na tohle  bych  rád odpověď! Ale  zrovna  tak mohu chtít  hodinky  s  vodotryskem nebo  si potřást  rukou s Karlem IV.  Prostě  chtěl bych vědět nikoli proč  byl Nikulin  vydán do Spojených  států, ale  proč  to muselo být  doprovázeno jasnou a všem  na první pohled  zjevnou právní zvůlí?

Nehodlám tady dneska  exhibovat na  tom, že  se český  establishment  dopustil hrubého bezpráví a  že  je  to jen  další  důkaz prohnilosti  systému, jak nepochybně  bude psát  leckdo z  alternativy a podobně  mne  ani nenapadne  se bít  v prsa, jaký  že  jsme  úžasný právní  stát,  když  přiznáme, prostřednictvím  nálezu ÚS   pochybení v  této  kauze a  vyvodíme z  toho pro budoucnost  ty  jedině správné  důsledky, jak nepochybně  bude  komentovat  mainstream.

Oba  dva  tyto postoje  jsou  bezvýznamné. Pro oběť  té  zvůle – onoho Nikulina –  určitě. Zkrátka  zimník pro mrtvého. Loňské listí nebo předloňský  sníh. Spravedlnost  nemá  cenu post  morte, ale  jen  ve  správný  čas,  tak  aby  ji  neprávem postižený  ještě mohl konzumovat. Což, opakuji už asi po páté  – není ten případ.

Tak  proč  o tom píši? Protože  každá  mince má  dvě  strany. A  stejně  tak  tomu  je  i  v tomto pádě. Nikulin  se spravedlnosti nedočkal. Jestli a kolik  mu  republika  zaplatí nevíme. Takže  ani tímto směrem se moje  chmurné  úvahy  neubírají. Cílím úplně jinam.

Kdybych  měl  tipnout, kdo  z tohoto  rozsudku  US  má  naprosto největší  radost, pak to budou  různí  Rozoumkové a  jiní  vítači  připrchlíků  do  České republiky.  Ti  si tenhle  rozsudek nejspíš  zarámují do zlatého rámečku. A  mnohokrát nám v budoucnu předvedou, co všechno z něj  dokáží  vyčarovat pro své „klienty“, kteří hodlají  svou  kulturní jinakostí  obohacovat zejména  bohatší  část  Evropy a  v  nouzi  nejvyšší  holt  i  nějakou  Českou  republiku, když to nepůjde jinak.

Odbočím  – v Německu   není  a  to už dost  dlouho, největším  problémem  efektivně  a  v krátkém čase  rozhodnout, jestli konkrétní  připrchlík  má  nebo nemá právo  na  udělení  azylu nebo alespoň statutu  dočasné  ochrany na  území SRN. Nýbrž to, jak  odmítnuté  uchazeče  o azyl  repatriovat  zpět  do jejich původní  vlasti.

Ne, že by je  úřady  neuměly  posadit na letadlo a  zamávat  jim  na  rozloučenou na  některém mezinárodním letišti. To je  to nejmenší. Problémem pro  úřady  je, jak ty  odmítnuté  do těch letadel  dostat.  Jednak  dohodnout  s návratovou  zemí, že  si tyhle lidi  vůbec  převezme  zpět,  ale  především jak  zdolat nekonečný proud  jejich  odvolávání a  dovolávání se k  různým institucím Spolkové republiky, což  je  spojeno s  nesmírně  dlouhým čekáním  na  ukončení  řízení a  po jeho konci  okamžité nastartování  nějakého nového odvolání. Takže  z  toho nakonec  je nekonečný příběh. A  neodsunutý neúspěšný  žadatel. Ačkoli jen jejich rychlý  návrat zpět  může  nejefektivněji  výrazně omezit  těch, co se  vydají  na  cestu  za  pečenými holuby  v Evropě.

Netroufnu si  odhadnout, kolik dalších  Nikulinů  bude případně  Česká  republika  někam  vydávat. Nejspíše to bude limitně  blízké  nule. Netvrdím že  nula, jen  limitně  blízko tomuto speciálnímu  číslu. A  zcela  jistě  to nakonec  dopadne  podle  preference  úřadů. Všimli  jste  si, že  jsem vynechal  slovíčko tuzemských?  Prostě podle preference úřadů!   To je  realita.

Ale  až  dojde na připrchlíky?  Tam  se budou  více než  rigorozně  dodržovat  veškeré  lhůty, nikoho ani nenapadne, aby   nevyčkal ne  rozhodnutí  nějakého soudu, ale  docela  určitě  i  doručení písemného  rozsudku, atd.atd.

Ostatně  precendens  už tady dávno a  dávno máme.  Například  v  říjnu 2015 Evropský soud ve Štrasburku nařídil ČR , aby ze zařízení v Bělé propustila afghánskou rodinu, s kterou prý nezacházela dobře.

Vydal své předběžné rozhodnutí na základě podání, které podal JUDr. Martin Rozumek, který je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Kosa o tom  tehdy psala,
Nebudu  odkazovat na  tehdejší  materiál  tohoto blogu, jakkoli  by  to nebyl  žádný problém. Jen připomenu,  že  afghánská  rodina Rozoumkovým prostřednictvím tehdy žalovala  ČR kvůli tomu, že  se jí nelíbilo  ubytování   v  záchytném zařízení pro  uprchlíky  provozované
ministerstvem vnitra v Bělé-Jezové.

To  už dříve kritizovala například  ombudsmanka Anny Šabatové, podle ní   tam lidé žili hůře než čeští vězni.Znepokojení vyjádřil i šéf Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn. [celá zpráva]

Ovšem největší bombou pro mne  bylo nekompromisní  vyjádření, hádejte  koho?! Pokud  jste  ukázali na  tehdejšího  českého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, trefili jste! Ten zařízení označil za „horší než vězení“.

Myslím, že  Nikulin  by  s nadšením přivítal možnost  vyměnit  nějaký  ten  dnešní  kalifornský  Alcatraz  za  Bělou – Jezovou. Proč  ho Pelikán neposlal tam místo do Ameriky?  Ale, je  to zbytečná, nic neřešící otázka. Jen písmena navíc. Tak  s  tím skončím. Nemá to smysl.

Nevím jak vy, ale  já  bych, s  ohledem na  budoucnost,  dal přednost  tomu, kdyby  Ústavní soud  byl shledal včera  Pelikánův  postup  zákonným.  Pro Nikulina  je nález  bez významu a  nám všem by  byl do budoucna  ušetřil spoustu  vážných komplikací. Protože  jestli si někdo myslím  že  migrační  tsunami přestala  hrozit, je na  velkém omylu. Neskončila,  jen nikdo neví, kdy  se  zase objeví a v  jaké síle.   Ale  určitě  přijde.

Ta  Česká republika je  věru podivný stát – v cizím zájmu kašle  na právo, v tom svém bude jeho těžce  formalistitickou podobu dodržovat s houževnatostí islámských fundamentalistů. Ale vlastně  proč  ne.  V Rusku  si prý také s  právem hlavu moc  nelámou a na druhou stranu  fundamentalisté? Ti jsou schopni se kvůli přesnému výkladu nechat odpálit dynamitem.   Jestli von to ten Pelikán nebral z téhle  stránky….

Jen že  pak měl být  ministrem  někde v  Bohnicích. Jistě  by tam byl natrefil na  sobě podobné. Všelijaké Napoleony, Cézary a  tak  dál

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.