Španělský ptáček nelétá

Španělsko bylo potřetí za posledního 3,5 roku včera u  voleb. Nebylo vyhnutí – menšinový  kabinet socialistického premiera  Sancheze  přišel o podporu katalánských regionálních stran v  parlamentu svým tvrdým postojem vůči vězněným barcelonským politikům a nedokázal protáhnout  rozpočet  parlamentem. Takže jiné  řešení než  předčasné  volby nebylo. Žádnou jinou  disponibilní  vládní většinu stará  sněmovna  už  vygenerovat nemohl.

Byl jsem velmi zvědav,  jak to vyjde po novém  rozdání  karet, protože  politická scéna  se  jevila  býti značně  roztříštěnou a  vzájemně nevstřícnou. Navíc  informace  ze  Španěl  naznačovaly,  že  centrálním tématem, pro většinu  voličů nebude nic jiného, než právě  Katalánsko a jeho emancipační  snahy. Kdy  voliči  z ostatních španělských  regionů, s výjimkou  některých  baskických území,  nemají pro snahu  secesistů z Barcelony  a okolí  žádné pochopení.  Liší se jen    míře tvrdosti, s  kterou  by  odbojníkům  jejich snahy o samostatnost  vyháněli  z hlavy. Od  jednání více či méně  drsného , až  po nestřídmé použití  silových prostředků.

Už  před  hlasováním  bylo zřejmé,  že  s  vládou  kalkulují  dva  bloky  – levicový, tedy  socialisté  a Podemos, či pravicový  -lidovci+ Ciudadanos+ultrapravý, postfrankistický  VOX. Ten se vynořil  jako nový  subjekt a  nabídl voličům jen  dvě programové linky

-nekompromisní  potlačení  nelegální  migrace

-ještě nekompromisnější  zatočení s  Katalánci.

V  mezičase ještě  stihli oznámit, že  pokud se dostanou i   do Europarlamentu, tak  se spojí s AfD, Marine Le  Pen, Salvinim, Wildersem a podobně.

Pokud  se někomu  z  vás  jeví  jako sympaťáci, znovu opakuji – jde o pohrobky  diktátora  Franca a ty, co  to klidně vytmaví  vzpurným Kataláncům hrubou  silou.

Třetí  španělskou politickou entitou, tou nejmenš,í jsou,jako v minulosti – malé katalánské separatistické  strany.  Které  nikdy    nikdo  nechtěl, ale  skoro/všichni skoro/vždycky  parlamentně  potřeboval.

Hlavní  otázkou bylo – půjde nyní   španělskou  vládní  většinu sestavit   bez nich?  Odpověď  už  známe.

V okamžiku, kdy  tohle  kolem včerejší půlnoci klepu, to vypadá, podle výsledkové  grafiky  ze  španělského El País, nejlepší , jakou jsem kdy  viděl, protože je na ní  úplně všechno, takhle:

Je  fakt  dokonalá. Popisuje  získaná  procenta i mandáty, pro porovnání  ukazuje  minulý  výsledek, je  tu účast,  kdo vyhrál v  jednotlivých  volebních okrscích i  součty  možných  koalic,  s tím,jestli  překonávají  potřebnou  hranici  176křesel nebo  ne.

Z  uvedeného  je  zřejmé, že  minulý  dominující  – lidovci /modří/dostali  debaklozní nářez a přišli o polovinu  svých poslanců. Díky obřímu korupčnímu skandálu.Tím se zhroutily   veškeré naděje pravicového bloku na převzetí  vlády. Nic  nepomůže  výrazné  vtrhnutí  VOXu/ zelená/ se 24 poslanci do sněmovny a  podstatný přírůstek  Ciudadanos/oranžová/!  Ztráty  lidovců byly  prostě  gigantické.

Socialisté  sice zvítězili, dokonce  více, než jim předvídaly  průzkumy, ale i tak  zvítězili  málo!    Protože  Podemos  se  smrskl také skoro o polovinu. Celošpanělská levice  tedy  většinu  nedá….

Španělský ptáček  nelétá! Což  ví každý  český  kuchař. Ale tenhle není  ani jedlý.

Většinu  lze  sestavit  jen  dvěma  způsoby

– velkou koalicí socialistů a lidovců, kterou si  nikdo neumí představit

– spojenectvím  socialistů a Ciudadanos, kterou si sice umí představit,   přes programovou  nekompatibilitu, leckdo, ale nikoli  oba  těžce vzájemně  animozní  partajní  šéfové. Lidská  chemie  mezi nimi  nefunguje. A když náhodou ano, tak silně  třeskutě.

Pokud  vidíte,  že  socialisté  by  mohli   složit většinovou  vládu s Podemosem a  vějířem  malých stran,  máte  pravdu. To  se  dopočítat  dá. Dopočítat  není  rovno slovu  dojednat. Protože  ten velmi pestrý  potřebný  chvostík  je  složen ze  tří katalánských a nejméně  jedné  baskické  strany. Všechny  s cílem zbavit  se  Madridu  i  Španělska.

Nehledě k tomu,  že  poražená pravice, ale i mnozí  voliči socialistů a Podemosu  by takové spojení považovali za  zradu.

Španělsko se prostě /znovu/ chytilo do své  katalánské  pasti. Kataláncům  Madrid  silově  vysvětlil,  že  je  nepustí, pozavíral jejich vůdce,  nehodlá  se s nimi bavit,  jenže  demokracie potřebuje  většinu v parlamentu. A  ta  bez  těch zatracených  secesionistů -NEEXISTUJE!

Opakovaně tvrdím, že  náš  politický  systém a  jeho politické  elity  naráží  na hranice  svých možností a  ztrácí  schopnost   už  ani ne  efektivně,  ale  jen NĚJAK vládnout. Potřebné  hlasy jim berou tzv. nesystémoví. Jednou Katalánci/Baskové, podruhé postfrankisté  z VOXu. Elity  nejsou  schopny  najít  funkční  řešení  akutních problémů ani ohledně  Katalánska, ani ohledně  migrace, takže  je z  toho další  ochromená země. Ve  Španělsku je  to stejné  jako dnes  skoro všude  v  Evropě  /viz Brexit nebo lepení vládní většiny  v  Německu, Macronovy  problémy,atd. atd./

Jsem zvědav,  jaké  řešení  se časem,  z  absolutní  nouze -vyvrbí. Jestliže  to budou  další  volby, tak  to je  degradace  a zesměšnění  celého demokratického systému s obrovskými   a dnes  sotva  dohlédnutelnými politickými / neplést s  finančními/ náklady  zesměšněné  demokracie a  jejich procedur.  Protože  Katalánci a  Baskové  si kdykoli  svoje  vždycky uhrají a zbytek je jen  přesypávání  pořád  přibližně  stejných hromádek.

Zkrátka s Katalánskem  to nejde  a bez něj také ne. Je  paralyzována  celá  velká země. Nejpikantnější na  tom je, že  kdyby  bylo Katalánsko samostatné, problém by  byl vyřešen  snadno.Vládní většina  by  vznikla  snadno. S  Katalánskem je, možná zůstane trvale ochromena.

No  ještě  existuje  další  východisko  – z  té výsledkové  křeče bude obviněn Putin a Rusko. Ti v  tom určitě mají  prsty!