Španělsko bylo potřetí za posledního 3,5 roku včera u voleb. Nebylo vyhnutí – menšinový kabinet socialistického premiera Sancheze přišel o podporu katalánských regionálních stran v parlamentu svým tvrdým postojem vůči vězněným barcelonským politikům a nedokázal protáhnout rozpočet parlamentem. Takže jiné řešení než předčasné volby nebylo. Žádnou jinou disponibilní vládní většinu stará sněmovna už vygenerovat nemohl.
Byl jsem velmi zvědav, jak to vyjde po novém rozdání karet, protože politická scéna se jevila býti značně roztříštěnou a vzájemně nevstřícnou. Navíc informace ze Španěl naznačovaly, že centrálním tématem, pro většinu voličů nebude nic jiného, než právě Katalánsko a jeho emancipační snahy. Kdy voliči z ostatních španělských regionů, s výjimkou některých baskických území, nemají pro snahu secesistů z Barcelony a okolí žádné pochopení. Liší se jen míře tvrdosti, s kterou by odbojníkům jejich snahy o samostatnost vyháněli z hlavy. Od jednání více či méně drsného , až po nestřídmé použití silových prostředků.
Už před hlasováním bylo zřejmé, že s vládou kalkulují dva bloky – levicový, tedy socialisté a Podemos, či pravicový -lidovci+ Ciudadanos+ultrapravý, postfrankistický VOX. Ten se vynořil jako nový subjekt a nabídl voličům jen dvě programové linky
-nekompromisní potlačení nelegální migrace
-ještě nekompromisnější zatočení s Katalánci.
V mezičase ještě stihli oznámit, že pokud se dostanou i do Europarlamentu, tak se spojí s AfD, Marine Le Pen, Salvinim, Wildersem a podobně.
Pokud se někomu z vás jeví jako sympaťáci, znovu opakuji – jde o pohrobky diktátora Franca a ty, co to klidně vytmaví vzpurným Kataláncům hrubou silou.
Třetí španělskou politickou entitou, tou nejmenš,í jsou,jako v minulosti – malé katalánské separatistické strany. Které nikdy nikdo nechtěl, ale skoro/všichni skoro/vždycky parlamentně potřeboval.
Hlavní otázkou bylo – půjde nyní španělskou vládní většinu sestavit bez nich? Odpověď už známe.
V okamžiku, kdy tohle kolem včerejší půlnoci klepu, to vypadá, podle výsledkové grafiky ze španělského El País, nejlepší , jakou jsem kdy viděl, protože je na ní úplně všechno, takhle:
Je fakt dokonalá. Popisuje získaná procenta i mandáty, pro porovnání ukazuje minulý výsledek, je tu účast, kdo vyhrál v jednotlivých volebních okrscích i součty možných koalic, s tím,jestli překonávají potřebnou hranici 176křesel nebo ne.
Z uvedeného je zřejmé, že minulý dominující – lidovci /modří/dostali debaklozní nářez a přišli o polovinu svých poslanců. Díky obřímu korupčnímu skandálu.Tím se zhroutily veškeré naděje pravicového bloku na převzetí vlády. Nic nepomůže výrazné vtrhnutí VOXu/ zelená/ se 24 poslanci do sněmovny a podstatný přírůstek Ciudadanos/oranžová/! Ztráty lidovců byly prostě gigantické.
Socialisté sice zvítězili, dokonce více, než jim předvídaly průzkumy, ale i tak zvítězili málo! Protože Podemos se smrskl také skoro o polovinu. Celošpanělská levice tedy většinu nedá….
Španělský ptáček nelétá! Což ví každý český kuchař. Ale tenhle není ani jedlý.
Většinu lze sestavit jen dvěma způsoby
– velkou koalicí socialistů a lidovců, kterou si nikdo neumí představit
– spojenectvím socialistů a Ciudadanos, kterou si sice umí představit, přes programovou nekompatibilitu, leckdo, ale nikoli oba těžce vzájemně animozní partajní šéfové. Lidská chemie mezi nimi nefunguje. A když náhodou ano, tak silně třeskutě.
Pokud vidíte, že socialisté by mohli složit většinovou vládu s Podemosem a vějířem malých stran, máte pravdu. To se dopočítat dá. Dopočítat není rovno slovu dojednat. Protože ten velmi pestrý potřebný chvostík je složen ze tří katalánských a nejméně jedné baskické strany. Všechny s cílem zbavit se Madridu i Španělska.
Nehledě k tomu, že poražená pravice, ale i mnozí voliči socialistů a Podemosu by takové spojení považovali za zradu.
Španělsko se prostě /znovu/ chytilo do své katalánské pasti. Kataláncům Madrid silově vysvětlil, že je nepustí, pozavíral jejich vůdce, nehodlá se s nimi bavit, jenže demokracie potřebuje většinu v parlamentu. A ta bez těch zatracených secesionistů -NEEXISTUJE!
Opakovaně tvrdím, že náš politický systém a jeho politické elity naráží na hranice svých možností a ztrácí schopnost už ani ne efektivně, ale jen NĚJAK vládnout. Potřebné hlasy jim berou tzv. nesystémoví. Jednou Katalánci/Baskové, podruhé postfrankisté z VOXu. Elity nejsou schopny najít funkční řešení akutních problémů ani ohledně Katalánska, ani ohledně migrace, takže je z toho další ochromená země. Ve Španělsku je to stejné jako dnes skoro všude v Evropě /viz Brexit nebo lepení vládní většiny v Německu, Macronovy problémy,atd. atd./
Jsem zvědav, jaké řešení se časem, z absolutní nouze -vyvrbí. Jestliže to budou další volby, tak to je degradace a zesměšnění celého demokratického systému s obrovskými a dnes sotva dohlédnutelnými politickými / neplést s finančními/ náklady zesměšněné demokracie a jejich procedur. Protože Katalánci a Baskové si kdykoli svoje vždycky uhrají a zbytek je jen přesypávání pořád přibližně stejných hromádek.
Zkrátka s Katalánskem to nejde a bez něj také ne. Je paralyzována celá velká země. Nejpikantnější na tom je, že kdyby bylo Katalánsko samostatné, problém by byl vyřešen snadno.Vládní většina by vznikla snadno. S Katalánskem je, možná zůstane trvale ochromena.
No ještě existuje další východisko – z té výsledkové křeče bude obviněn Putin a Rusko. Ti v tom určitě mají prsty!