Panu Leovi K. S láskou a vděčností, k jeho osmdesátinám


napsal Gerodyn

Vlkův  úvod:

Dnešní Kosa  nebude nic  řešit. Nedá  ani žádný  vtípek, žádnou  fotku  nebo  snad  video. Ani nebude doporučovat žádnou knížku. Nic  takového. Dá  text, který  uveřejňuji nesmírně  rád!  Ten text je  věnován  velkému moudrému ČLOVĚKU  naší  malé Kosy  – panu Leovi K. a jeho dnešnímu jubileu.

Pan Leo  je   unikátním zjevem české blogerské scény.  Myslím, že  jeho články nemají sobě  rovna.  Prosím proto,  abyste  se ke gratulaci kulatinám pana  Lea  připojili  formou  hvězdiček. Byl bych rád , kdybych jich pan Leo od  vás  dostal tolik, jako nikdy  žádný jiný  autor a  článek, co jich za  ty  roky na Kose bylo.  Věřím, že  to   pana  Lea  potěší, i když silně protestoval proti  zveřejnění  následujícího článku a  to i tak, že neposlal  žádný  článek. Snad ho  záplava vašich  upřímných hvězd přesvědčí,  že Kosa bez něj  není Kosa. A nyní  už kolega  Geordyn se svým laudáciem  a vinšem.

Panu Leovi K.
S láskou a vděčností, k jeho osmdesátinám

Když před mnoha a mnoha lety měl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel, Jaroslav Vrchlický své padesáté narozeniny, tak jeho přátelé mu uspořádali, k této v životě každého člověka významné události, oslavu.
A takto Emila Jakuba Fridu (pravé jeho jméno) oslovili v úvodu gratulace – SLOVUTNÝ KMETE.

Já svou gratulaci kmenovému autorovi Kosy, jímž nepochybně svou více než stovkou článků pan Leo K je, tak začínat nebudu.

Začnu takto.

Leo K svými články na Kose, patří mezi nejodhodlanější zastánce, horující neochvějně za opravdovou demokratickou demokracii.
Demokracii bez jakýchkoliv přívlastků. Přívlastky totiž jsou pro skutečnou demokratickou myšlenku degradací.
Vezmeme-li ten přívlastek současný – liberální, tak víme, že jde o politický směr polopaticky řečeno – slibuj cokoli, lži, hrabej a za čtyři roky prchni.
A v jiných přívlastcích dehonestujících svou praxí demokracii – národní, lidová, sociální, které nejsou-li založeny VŽDY na diskusi, tak taková „demokracie“, není ničím, jen chimérou pro obecný lid……………..něco jim slibte a pak………..
Nebudu popírat, že si s panem Leo dopisujeme a tykáme si. Jak mezi téměř stejně starými – nebo mladými lidmi bývá obvyklé.
Pan Leo K., který mi při mých klopotných začátcích s notebookem až v mých pětasedmdesáti, pomáhal radami jak na to (ne k NATO) a proto v nadpise tohoto jubilejního  článku je v nadpise ta vděčnost. Vděčnost učiteli. Nadpis inspirovaný známým filmem se Sidneyem Potiérem „Panu učiteli s láskou“.
A když jsem se zmínil o básníkovi a překladateli Vrchlickém (přeložil z angličtiny všech 32 Shakespearových divadelních her), tak jsem nezjistil, zda něco nepřeložil z ruské poezie, když už překládal z norštiny, italštiny, polštiny, franštiny, maďarštiny.

Proč z ruštiny? Protože duch, kterým bych označil dnešního oslavence – osmdesátníka, pana Leo K, kmenového autora Kosy, mi nejlépe vyznívá z jedné písně Jaromíra Nohavici, kterou věnoval památce Vladimíra Vysockého – Divoké koně.
Já viděl divoké koně, běželi soumrakem,

vzduch těžký byl a divně voněl tabákem.
Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor,

sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor.
Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost,

naše touho neumírej, sil máme dost.
V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera,

milování je divoká píseň večera.
Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku,

král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků.
Chtěl bych jak divoký kůň běžet, nemyslet na návrat,

s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád.
Já viděl divoké koně.

Tak vzácný a vážený pane LEO, slovutný kmete, který ve svých článcích jsi divokým mladíkem, přeji Ti i jménem všech vděčných čtenářů .
ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ, DLOUHO, DLOUHO.
Geordyn.

 

Vlkův  dovětek:

Pane  Leo,

Jsme  ve  v  rozporu,  ohledně  dnešního  článku. Vy jste  za  žádnou  cenu jej nechtěl nechat  uveřejnit. Já  si zas e neumím představit, že  by  nevyšel. Jsme mimořádně  vděčen Geordynovi,  že  dnešní datum vedl v patrnosti a v pravý  čas  správně  reagoval. Komu by asi tak  měl  obyčejný  člověk,co  chodí na Kosu, podekovat  za  všechno to skvělé čtení, které od  Vás  roky  dostává a  komu, by zcela sobecky, měl popřít  zdraví, aby  Vás  mohl ještě  dál číst, když ne  Vám?

Já  zcela nestylovně  připodotknu,  že  Vám  z  celého srdce  závidím, až  jsem  tou závistí zelený!  Závidím Vám  Váš  esprit, Vaši sečtělost, Vaši schopnost  formulační  excelenci, Schopnost  nahmátnout  jádro problému a především nezastřené  myšlení.  Všechno tohle  Vám závidím. A  doufám, že  ještě  hodně  dlouho budu. Až  úplně  celý  tou závistí zezelenám!  Protože  bych moc  chtěl mít  ty dary  co máte  Vy.

Ostatně dokonale  jste  to předvedl ve  svém posledním  článku, uveřejněném na  Kose, kdy  jste  si  dokázal  dokonale podat a  do mrtě  rozebrat Kartouze a jeho „elfy“ ve věku  Vašich  vnoučat  a přesvědčených  o své duševní výjimečnosti a duševní a inteligenční převaze  nad  takovými, jako  jste  Vy nebo já. A  vy jste jim, mýrnyx  týrnyx nasadil rolničky!

V protiragumentaci k  dnešnímu  Geordynovu textu jste mi psal o Vašich životních prohrách… Inu  pane  Leo, já mohu jen konstatovat,  že  jste  je všechny překonal!  Tohle  je  vzácná  věc. Překonal! Nekapituloval před nimi a nezahořkl. Nevím,jestli bych to dokázal a dost o tom pochybuji.  Opět zelenám a zelenám.

Doufám, že  ještě  ještě hodně  dlouho budu.

Proto přijměte  gratulaci obdiv a  přání  všeho nejlepšího  – především zdraví i  ode mne  a mým prostřednictvím od  každého jednoho kosíře!

Jsme  rádi, že  Vás na Kose máme a že  Vám dneska můžeme popřát!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.